JW subtitle extractor

Vítejte, bratři a sestry.
Od posledních aktuálních informací
proběhly další dva mimořádné sjezdy.
A oba byly v Chile.
Přicestovalo na ně
víc než 4 700 delegátů z 21 zemí.
Celkem se těch
dvou sjezdů zúčastnilo přes 17 000 lidí
a 123 z nich se dalo pokřtít.
Mimořádný sjezd udělal
na spoustu delegátů obrovský dojem.
Měl to tak i Jonathan.
Řekl: „Na každém kroku
téhle cesty jsme cítili vaši lásku,
ať už když jste nás vítali na letišti,
nebo když jsme byli na nějaké aktivitě.
Ty krásné dárky, které jsme dostali,
bratři a sestry, kteří byli na sjezdu,
nebo dobrovolníci na hotelu.
To všechno bylo prostě neuvěřitelné.“
Jonathan dodává:
„Děkujeme Jehovovi,
že jsme něco tak úžasného mohli zažít.“
A delegátka jménem Jésica říká:
„Děkujeme, že jsme mohli
nahlédnout do nového světa.“
Nedávno udeřilo
několik velkých přírodních katastrof.
V půlce září
se střední Evropou prohnala bouře Boris
a přinesla s sebou
intenzivní deště a silný vítr.
Stovky bratrů a sester
musely být evakuovány
a potřebovaly humanitární pomoc.
Jižní Afriku zase sužuje nebývalé sucho.
Něco takového tam nepamatují.
Bratři z různých poboček,
včetně Malawi, Mosambiku a Zimbabwe,
pomáhají desítkám tisíc
našich spoluvěřících, aby měli co jíst.
Koncem září a začátkem října
se jihovýchodem Spojených států
prohnaly dva ničivé hurikány,
Helene a Milton.
Tyhle dvě bouře způsobily
obrovské záplavy a sesuvy půdy.
Tři zvěstovatelé bohužel přišli o život.
Víc než 11 000 našich bratrů
bylo evakuováno.
Bouře poškodily nebo zničily 17 sálů
a víc než 2 500 domů
našich bratrů a sester.
Za všechny bratry a sestry,
které tyhle katastrofy zasáhly,
se nepřestáváme modlit.
A moc děkujeme všem dobrovolníkům,
kteří se zapojili do humanitární pomoci.
A taky vám chceme říct, že si moc
vážíme všech vašich štědrých darů,
díky kterým se můžeme o bratry a sestry
v zasažených oblastech postarat.
27. září 2024
provedla policie v Eritreji
razii v domě našich bratrů,
kde právě probíhalo shromáždění.
I když jenom v klidu uctívali Jehovu,
policie zatkla 24 bratrů a sester.
Byly mezi nimi i dvě nezletilé děti.
Ty ale později propustili.
K téhle razii
došlo necelých 30 let potom,
co eritrejský prezident v roce 1994
odebral svědkům Jehovovým občanství.
Tohle nařízení je pořád platné
a většina svědků Jehovových
tam kvůli němu
nemůže vést normální život.
Nemůžou vlastnit majetek,
nemůžou podnikat,
a dokonce si ani najít práci.
Několik dní po razii
policie zatkla a uvěznila
85letou sestru Letebrhan Tesfayovou.
Sestra Letebrhan byla mezi prvními,
kdo začal v Eritreji
studovat Bibli se svědky Jehovovými.
Dala se pokřtít v roce 1957.
Osm jejích dětí
a osm vnoučat taky slouží Jehovovi.
Její dcera Hadassa Zerisenayová
je ve vězení s ní.
Zatkli i sestru Saron Ghebruovou
a jejího manžela.
Saron je asi
v šestém měsíci těhotenství.
A její bratr Henok je momentálně
nejdéle vězněný bratr v Eritreji.
Zatkli ho v lednu 2005.
K 1. listopadu bylo
v Eritreji ve vězení 64 bratrů a sester.
A po celém světě
je kvůli svojí víře ve vězení
223 našich spoluvěřících.
Moc se za ně modlíme.
5. října 2024
zaznělo na výročním shromáždění
jedno úžasné oznámení.
Bratři Jody Jedele a Jacob Rumph
teď slouží jako členové vedoucího sboru.
Jsem moc rád,
že je můžu přivítat tady ve studiu.
Pojďme je teď trošku
vyzpovídat a seznámit se s nimi.
Vítejte, bratři.
Je tolik věcí,
na které se vás chceme zeptat.
Ale co kdybyste
nám nejdřív řekli něco málo o tom,
jak jste si zamilovali Jehovu?
Takže bratře Jedele,
jak jsi vlastně poznal Jehovu
a co tě motivovalo, abys mu sloužil?
V pravdě jsem vyrostl.
Táta se dal pokřtít ve 40. letech
a sloužil Jehovovi až do své smrti.
Maminka se dala pokřtít v 50. letech.
Oba milovali Jehovu a jeho organizaci.
A to mně a mojí sestře pomohlo,
abysme si Jehovu taky zamilovali.
To, co mě rodiče učili z Bible,
dávalo smysl, byla to pravda.
Ale to, co mě fakt přesvědčilo,
že je to to nejlepší,
byla láska mezi bratry a sestrami.
Kousek od nás bylo nepřidělené území
a pamatuju si, jak tam v létě přijížděli
různí bratři a sestry sloužit.
A i když jsme se předtím nikdy neviděli,
když přijeli, hned jsme byli rodina.
A to proto, že jsme sloužili Jehovovi.
To na mě hodně zapůsobilo.
Rodiče vyrůstali v pravdě.
Ale později byla moje maminka nečinná,
a když jsem vyrůstal,
tak táta nebyl svědek.
I když jsme nebyli v kontaktu
s bratry a sestrami,
maminka nás naučila
základní pravdy z Bible.
Věděl jsem, že Bůh má jméno Jehova,
že bych se měl modlit jenom k němu
a taky že na zemi bude ráj.
Taky jsem jednou dvakrát do roka
jezdil k babičce z tátovy strany.
Byla to moc věrná sestra.
A když jsem viděl, jak hezky se chová,
a když mi vyprávěla o Jehovovi,
líbilo se mi to
a chtěl jsem poznat, jaký Jehova je.
Takže když mi bylo asi 13,
řekl jsem mamce, že chci studovat.
Bral jsem to takhle:
Jestli je to fakt pravda,
tak chci být svědek Jehovův.
A jestli to není pravda,
aspoň ze mě bude dobrý člověk.
Je zajímavé, že tou dobou už se
k Jehovovi chtěla vrátit i maminka.
A tak jsme ho poznávali společně.
Krátce potom,
co jsem začal studovat, mi došlo,
že jsem našel pravdu,
kterou jsem hledal.
Mamka začala být aktivní
a za měsíc jsem se stal
nepokřtěným zvěstovatelem.
Mám velkou radost,
že je teď celá moje rodina v pravdě,
a když vidím, jak jsou věrní,
povzbuzuje mě to.
Co vás motivovalo,
abyste se pustili do celodobé služby?
Bratře Rumphe.
Řekl bych,
že to byl dobrý příklad průkopníků.
Bylo na nich vidět,
že služba je celý jejich život.
A taky se mi věnovali
krajští starší, když k nám přijeli.
To na mě mělo velký vliv.
Viděl jsem, jak jsou všichni šťastní
a jaké mají zážitky, když slouží naplno.
Sloužili tam, kde je větší potřeba,
dokonce daleko v cizině.
Když jsem to viděl,
chtěl jsem být misionář.
Takže po střední
jsem začal s průkopnickou.
Já jsem to měl podobně jako Jake.
Byli kolem mě lidi,
kteří naplno sloužili Jehovovi.
Rodiče milovali průkopnickou.
Oba průkopničili,
dokud se jim nenarodily děti.
A později se maminka k průkopnické
vrátila a je v ní až doteď.
O letních prázdninách
jsme byli jako rodina v pomocné.
Chodili jsme
do služby s krajským starším.
A skoro každé léto
jsme navštívili betel.
Díky tomu všemu
jsme na vlastní oči viděli,
že celodobá služba
je prostě skvělý život.
Takže po střední
jsem začal s průkopnickou
a v 19 mě pozvali do betelu.
Sestra s manželem tam taky sloužili.
Řekli byste nám,
jaké různé úkoly jste za ty roky měli
a co jste se při nich naučili?
Když jsem přišel do betelu ve Wallkillu,
byl jsem v úklidu.
Měli jsme super partu
a bavilo nás to spolu.
Pracoval jsem v různých týmech
a dělal jsem různé věci.
Takže jsem se naučil,
že člověk musí být přizpůsobivý.
Asi o 2,5 roku později
jsem začal pracovat v kanceláři
na personálních a zdravotních věcech.
Třeba jsem mohl pomáhat misionářům.
Později jsem se oženil s Damaris
a poslali nás do Brooklynu,
kde jsem se dál staral o zdravotní věci.
Byli jsme tam do roku 2005
a pak jsme odešli,
abysme se postarali o rodiče.
Byli jsme v průkopnické
a já sloužil ve VSN
a v regionálním stavebním výboru.
Po osmi letech jsme se do betelu vrátili
na dva týdny, když se stavěl Warwick.
A trochu se nám to protáhlo,
protože jsme tam zůstali až doteď.
V roce 2015 nás poslali do Pattersonu.
V té době vznikalo
místní projekční a stavební oddělení.
V roce 2018
se MPSO přestěhovalo do Wallkillu
a my se vrátili tam, kde jsme začali.
V roce 2021 jsem začal sloužit
v oddělení nemocničních informací.
A v roce 2022 nás poslali do Warwicku,
do nemocničních informačních služeb.
V každém pověření během naší služby
jsem se mohl učit
od duchovně zralých mužů a žen.
Za ty roky jsme potkali různé bratry,
kteří toho měli hodně na starosti.
A byli tak pokorní a laskaví.
Dali nám skvělý příklad.
Rádi se s námi
dělili o svoje zkušenosti.
A když jsme byli mimo betel,
viděli jsme,
jak se rodiče snaží vést děti k Jehovovi
a jak rádi se bratři a sestry
pro Jehovu namáhají.
Jehova má nádherný lid
a já si těch lidí moc vážím.
Pokud jde o mě,
na regionálním sjezdu v roce 1998
byl proslov,
kde se mluvilo o několika zemích,
kde potřebovali průkopníky.
A jednou z nich byl Ekvádor.
Tak jsem se modlil,
zvažoval jsem svoje možnosti,
něco jsem si k tomu zjistil
a pak jsem se rozhodl, že napíšu
do pobočky v Ekvádoru, aby mi řekli víc.
Zajel jsem se tam podívat
a s Jehovovou pomocí se tam přestěhoval.
Byl jsem nadšený.
Služba tam byla neskutečná.
Tolik upřímných lidí
chtělo studovat Bibli.
Můj sen sloužit jako misionář se splnil.
Ale abych byl upřímný,
to úplně nejlepší,
co mě v Ekvádoru potkalo,
byla moje žena, Inga.
Když jsme se vzali,
dál jsme sloužili v Ekvádoru
na místech, kde byla potřeba.
O pár let později
nás jmenovali zvláštními průkopníky
a pak jsme začali s krajskou službou.
K našemu kraji dokonce
patřily i sbory v amazonském pralese
a to nás strašně bavilo.
Pak v roce 2011 přišlo překvapení.
Pozvali nás do 132. třídy Gileadu.
Ani nedokážu říct,
jak moc jsme si toho vážili.
Po Gileadu byl náš život plný změn.
Sloužili jsme v různých částech světa
a taky jsme dostávali různé úkoly.
Ale při všech těchhle úkolech
jsme se naučili být spokojení s tím,
co pro Jehovu můžeme dělat teď,
věnovat se tomu naplno
a moc se netrápit tím,
co nemůžeme ovlivnit.
Další věc, kterou jsme se naučili, je,
že na každém úkolu
není nejlepší to místo,
ale ti lidé, se kterými tam sloužíte.
Tyhle bratry a sestry
jsme si moc zamilovali.
Když se teď pouštíte do nového úkolu,
je nějaký biblický verš,
který vám dává sílu?
Mně osobně
hodně pomáhá příběh Jozua
a to, co mu Jehova řekl,
když mu dal nový úkol.
Jozue vždycky sloužil
Jehovovi s odvahou, desítky let.
Prošel Rudým mořem,
vedl Izraelity v bitvě proti Amalekitům,
byl to špeh
a také celé roky pomáhal
Mojžíšovi v hodně těžkých situacích.
Ale je zajímavé,
co mu Jehova říká v Jozuovi 1:9.
Říká mu:
A pak mu Jehova připomíná,
díky čemu ten nový úkol zvládne:
A přesně o tom to je.
Při každém novém úkolu
je s námi Jehova.
S každým úkolem,
který jsem kdy měl, mi Jehova pomohl.
Takže vím, že mi pomůže i teď.
Taky se mi moc líbí,
že Jozuovi řekl, že bude s ním.
Byl pro něj důležitý.
A nezměnil se.
Takže to není o tom,
co zvládnu já, ale Jehova.
A on zvládne cokoliv.
Každého svého služebníka
osobně podporuje.
A to mi dodává jistotu,
že Jehova bude i se mnou.
On mi pomůže to zvládnout
a to mě uklidňuje.
Já se cítím trochu jako Gideon,
když dostal svůj úkol.
Pocházel z úplně obyčejné rodiny
a neuměl si představit,
že by svému lidu mohl nějak pomoct.
Ale Jehova poslal anděla,
aby mu připomněl jednu důležitou věc.
Je to v Soudcích 6:14.
Řekl mu:
Pravdou je, že kdyby to bylo
jenom na Gideonovi, moc by toho nesvedl.
Takže Jehova mu v podstatě řekl:
Udělej, co můžeš, a já zařídím zbytek.
Abych byl upřímný,
nejdřív nás s manželkou tenhle nový úkol
trochu vyděsil.
Ale prostě zkusíme být jako Gideon.
Uděláme, co můžeme,
a o zbytek se postará Jehova.
Je to jeho dílo a on zařídí,
aby všechno fungovalo, jak má.
Bratři, děkujeme vám.
Vzpomínám si, že když jsem před 30 lety
začal sloužit ve vedoucím sboru,
měl jsem podobné pocity jako vy.
Ale vím, že Jehova vám pomůže.
Jsme moc rádi,
že vás ve vedoucím sboru máme.
A přejeme vám, aby vám Jehova
v tomhle novém úkolu co nejvíc žehnal.
Chceme vám říct, že vás máme moc rádi
a dál se za vás všechny modlíme.
Sledovali jste JW Broadcasting®
ze světového ústředí svědků Jehovových.

Aktuální informace od vedoucího sboru č. 7/2024