JW subtitle extractor

Vyrůstala jsem na jihu Spojených států
v období rasové segregace.
Černoši a běloši od sebe museli být oddělení.
A nejen to.
Různými cedulemi nám často dávali najevo,
kde je naše místo.
Nechápala jsem,
proč prostě nemůžeme žít vedle sebe.
Padesát centů.
Ano, pane.
Děkuji, pane.
Babi, vždyť je to ještě kluk,
proč mu říkáš „pane“?
Ticho.
Musíš pochopit, kde je naše místo.
Když jsme nasedly zpátky na náklaďák,
řekla jsem:
„Nikdy si nebudu připadat horší kvůli svojí rase.“
Babička věděla, že mám ráda Bibli,
protože jsem ji odmalička pořád četla.
Jenže jsem tomu nerozuměla.
Často jsem se modlila: „Proč jsme tak jiní?
Proč nemůžeme žít společně?“
Poznala jsem jednu skupinu lidí.
Přesně takovou, do které jsem chtěla patřit.
Zapojovali se do politiky
a říkali, že bojují proti bezpráví.
Jak jsem slyšela to slovo „bezpráví“,
pomyslela jsem si: Sem chci patřit –
chci přece být součástí něčeho,
co může vést ke změně a sjednotit lidi.
To byl můj cíl.
Začali jsme protestovat proti policejní brutalitě.
To se tenkrát hodně řešilo.
S většinou myšlenek té skupiny jsem souhlasila,
ale také jsme měli každý den vojenský výcvik,
kde nás učili, jak zacházet se zbraněmi
a podobné věci.
Uvědomila jsem si: Sem nechci patřit,
tohle už není to, k čemu jsem se dala.
A tak jsem začala hledat cestu zpátky k Bohu.
A znovu číst Bibli.
Pochopila jsem totiž, že takhle nic nezměním.
Měla jsem Bibli krále Jakuba.
Četla jsem ji pořád dokola,
ale stejně jsem tomu nerozuměla.
Když jsme byli na Jamajce,
narazila jsem na Překlad nového světa.
Začala jsem ho číst
a dávalo to mnohem větší smysl.
Rozuměla jsem tomu.
Žádné „řka“ a „dí“.
Já na to: Páni!
Tuhle Bibli chci mít doma.
Jednou u nás zaklepaly dvě ženy.
Nevěděla jsem, že jsou to svědkové Jehovovi.
Jediné, čeho jsem si všimla, byla ta Bible.
Řekla jsem: „Odkud tu Bibli máte?“
Odpověděly, že mi rády jednu přinesou.
A taky že přinesly.
Daly mi Bibli, ale to jsem ještě nevěděla,
že zároveň s tím začneme i studovat.
Když jsem poprvé přišla
na sjezd svědků Jehovových,
připadalo mi, jako by tam bylo deset tisíc lidí.
Když jsem viděla všechny ty různé obličeje
a různé barvy pleti,
bylo to, jako by mi Jehova ukazoval:
„Rafiko, pamatuješ si, jak ses modlila,
aby mohli všichni lidé žít společně
a byli zajedno?
Vidíš, že nejsem stranický,
oni spolu vycházejí, jsme jednotní.“
A já jsem se hluboko uvnitř cítila tak dobře.
Ano!
Tohle je organizace, do které chci patřit.
Víte, lidi beru prostě jako lidi.
Kážu a přátelím se s kýmkoli.
Teď, když vím, co Bible doopravdy říká,
mám úžasný život, protože vím, že jedině Bůh
a jeho vláda můžou zajistit mír.
Jehova sjednocuje svůj lid.
A i já si přeju, aby byli všichni lidé sjednocení
a poznali Jehovu – stejně jako ho znám já.
Jehova vyslyšel mou modlitbu.

Rafika Morrisová: Bojovala jsem proti bezpráví