JW subtitle extractor

Tahle pandemie uvrhla celý svět
do obrovské nejistoty.
Na spoustu otázek neexistují odpovědi.
Ale jednu věc víme jistě.
Celou tu dobu vidíme,
jak se o nás Jehova skvěle stará.
Každý den
slyšíme od bratrů a sester z celého světa,
že cítí, jak o ně Jehova
a jeho organizace opravdu pečují.
Připomíná mi to Izajáše 40. kapitolu a 11. verš.
Cítíte se tak i vy?
Cítíte se jako jehňátko,
které je v náruči svého nebeského Otce?
Můžu vás ujistit,
že členové vedoucího sboru si tak připadají.
My všichni dokážeme zvládat
tuhle náročnou dobu
jedině díky tomu, že o nás náš Otec
něžně a s láskou pečuje.
Jehova je něžný pastýř
a dělá víc než jenom, že si všímá toho,
že máme problémy.
Hledá způsoby, jak nám pomoct.
Jak říká Žalm 37:5:
Jehova jedná v náš prospěch například tak,
že motivuje svoje služebníky,
aby pomáhali těm, kdo jsou v nouzi.
V téhle zprávě bychom vám chtěli ukázat
některé příklady toho,
jak bratři a sestry přesně tohle dělají.
Na některých místech ve světě
je pro naše bratry a sestry
jedním z největších problémů už jenom to,
aby sehnali dost jídla.
Kvůli extrémnímu nedostatku zásob,
karanténám, velké nezaměstnanosti
a jiným problémům
mají některé rodiny málo jídla
nebo vůbec žádné.
Výbor koordinátorů vedoucího sboru
dělá všechno, co může,
aby pro tyhle bratry a sestry
zajistil jídlo a základní léky.
Na celém světě už bylo zřízeno
víc než 400 výborů pro humanitární pomoc.
Tyhle výbory neúnavně pracují,
aby našim bratrům a sestrám
zajistily všechno, co potřebují, aby přežili.
Taková situace teď panuje například v Angole.
Chtěli byste vědět,
jak je o naše bratry a sestry postaráno?
Bratr Johannes De Jager z angolské pobočky
má pro nás aktuální informace.
V březnu byl v Angole vyhlášen nouzový stav.
Kvůli karanténě nemohlo
hodně bratrů a sester pracovat,
a proto neměli, jak uživit svoje rodiny.
Výboru pobočky dělala tahle situace
opravdu velké starosti.
Říkali jsme si:
Jak se máme o naše drahé
bratry a sestry postarat?
Hned jsme o té situaci
napsali výboru koordinátorů.
Umíte si představit,
jakou jsme měli radost,
když nám přišla odpověď
a dostali jsme prostředky,
abychom bratrům a sestrám
mohli pomoct?
Najednou byl před námi úkol
zorganizovat obrovskou humanitární akci.
Zřídili jsme proto 37 výborů
pro humanitární pomoc.
Tady jsme koupili a rozvezli 138 tun rýže,
138 tun kukuřičné mouky
a 104 tun fazolí.
A prostřednictvím ústředí jsme koupili
dalších 313 tun potravin z Brazílie.
První dodávka dorazila 12. července.
Naši bratři začali potraviny rychle distribuovat.
Do této chvíle dostalo
balíček se základními potravinami
už 34 701 bratrů a zájemců.
Všichni si toho neuvěřitelně váží.
Například jedna naše sestra,
vdova, která vychovává pět vnoučat,
řekla: „Jehova o mně ví.“
Uvědomujeme si,
že tahle situace jen tak neskončí,
ale jsme si naprosto jistí,
že Jehova se bude o všechny
bratry a sestry tady v Angole
dál s láskou starat.
Není z toho jasně vidět
s jakou něhou se Jehova
o naše bratry a sestry v Angole stará?
Pomoc ale nepotřebují jenom
naši spoluvěřící v Angole.
Právě teď, s Jehovovou pomocí,
probíhají humanitární akce
v dalších zemích v Africe,
Jižní Americe
a na mnoha dalších místech na světě.
Doteď vedoucí sbor schválil,
aby se na humanitární pomoc
použilo víc než 17 milionů dolarů
a o naše bratry tak bylo dobře postaráno.
Když už mluvíme o zásobách potravin,
chtěli bychom vás o něco poprosit.
Onemocnění COVID-19 se stále šíří
a v některých případech
se vrací tam, kde už bylo.
Nikdy nevíme,
jestli se v místě, kde žijeme,
nepřeruší dodávky potravin.
Nebo jestli nebude na delší dobu
vyhlášen zákaz vycházení.
Takže pokud je to
v místě, kde žijete možné,
bylo by moudré,
abyste si do zásoby nakoupili
nějaké trvanlivé potraviny
a další věci, které nezbytně potřebujete.
Tím nemyslíme zbytečně hromadit jídlo
a dělat velké zásoby,
ale mít doma rozumné zásoby
potřebných věcí pro každý případ.
Ale jak je to s duchovním jídlem?
Jak se Jehova stará o tuhle věc?
Hodně z nás se účastní shromáždění
pomocí videokonference.
I když nám chybí osobní kontakt,
není skvělé, že se můžeme scházet online?
Na mnoha místech se účast
na shromáždění hodně zvýšila
a spolu s námi se jich účastní
i hodně nečinných bratrů a sester.
Jsme moc rádi, že jsou s námi.
A jsme velmi hrdí na vás, bratři a sestry,
kteří už máte svůj věk.
Rychle jste se naučili,
jak se účastnit videokonference.
Jsme tak rádi,
že jste na shromážděních aktivní.
Jak ale víme,
mnozí naši bratři a sestry
žijí v místech, kde internet není dostupný
nebo je pro ně prostě příliš drahý.
Jak se tihle naši spoluvěřící
dostanou k duchovnímu pokrmu?
Možná si ze zprávy od vedoucího sboru
číslo tři pamatujete,
že některé pobočky v Africe dostaly schválení
vysílat mimořádnou přednášku
a proslov k Památné slavnosti
v televizi a v rádiu.
Mám velkou radost,
že vám můžu říct,
co vedoucí sbor schválil.
V televizi a v rádiu
se tam teď pravidelně můžou vysílat
i všechna shromáždění.
Jedna z poboček, která to využívá,
je ta v Mosambiku.
Bratr Amaro Teixeira nám teď řekne,
jaké dobré výsledky to přináší.
V Mosambiku žije hodně bratrů
v místech, kde není internet
a ani nemají elektronická zařízení.
Takže jsme byli rádi, když vedoucí sbor
informoval všechny pobočky v Africe,
že můžeme prozkoumat,
jestli by se shromáždění
dala vysílat v televizi a rádiu.
K 10. červenci se nám podařilo
domluvit se s 87 rozhlasovými stanicemi
a jednou televizní stanicí.
Díky tomu může
přes 51 000 našich bratrů a sester
poslouchat každý týden shromáždění
ve 24 jazycích.
A to jim moc pomáhá.
Tyhle duchovní programy
jsou kromě toho dostupné veřejnosti,
a tak je může poslouchat
kolem 23 milionů lidí.
Bratři jsou za tuhle možnost moc vděční.
Když se to oznámilo,
někteří plakali radostí.
Mnozí mají podobné pocity
jako jedni manželé.
Napsali: „Vaše tvrdá práce
spolu s Jehovovým duchem
pohnula horami.
Bratři v Mosambiku díky tomu dostávají
duchovní pokrm v pravý čas.
Když vidíme, jak nás všechny
Jehova podporuje a miluje,
naše srdce přetéká vděčností a láskou k němu,
jeho Synovi a k naší duchovní rodině.”
To je úžasné!
Tuhle možnost dostaly v nedávné době
i další pobočky
a v tuhle chvíli
vysíláme shromáždění v televizi
a v rozhlase ve 21 zemích.
Díky tomu může nahrávky shromáždění
poslouchat asi 1,2 milionu bratrů a sester.
A navíc jsou tak naše duchovní programy
k dispozici široké veřejnosti.
Celkem to může být až 280 milionů lidí!
Je vidět, že Jehova se stará o to,
aby jeho služebníci měli doslovné
i duchovní jídlo.
Ale jak pečuje o naše spoluvěřící,
kteří jsou pronásledovaní?
Během pandemie
se mnozí z nás cítí jako vězňové
ve vlastním domově.
Ale vzpomeňte si prosím na ty,
kdo jsou ve vězení doopravdy.
Právě teď, během téhle pandemie.
K 19. červenci 2020
je po celém světě kvůli své víře ve vězení
minimálně 116 bratrů a sester.
V Rusku je jich teď dalších 27
v domácím vězení.
A 372 našich spoluvěřících vyšetřuje policie.
Nejmladšímu uvězněnému svědkovi na světě
je teprve 19 let
a nejstaršímu je 81 let.
Někteří naši bratři jsou ve vězení
nebo v domácím vězení už celé roky.
Vzpomeňte si na naše tři bratry v Eritreji.
Paulos, Isaac a Negede
jsou ve vězení nejdéle ze všech –
je to už skoro 26 let!
V Rusku minulý týden,
13. července 2020,
došlo k nejvyššímu počtu domovních razií
u našich bratrů za jeden den.
Bylo jich minimálně 100.
Dva z našich drahých bratrů,
Dmitrij Katyrov
a Alexandr Bokov,
byli při těchto raziích zbiti.
Od roku 2017,
kdy tam začal platit zákaz,
se celkový počet domovních razií
vyšplhal na víc než 1 000!
Bratři a sestry po celém světě,
kteří jsou ve vězení,
potřebovali naše modlitby
už před covidem-19,
ale teď je potřebují
ještě mnohem víc.
V Hebrejcům 13:3 Pavel napsal:
„Pamatujte na ty, kdo jsou ve vězení,
jako byste byli uvězněni s nimi.“
Na naše drahé bratry a sestry,
kteří jsou kvůli své víře ve vězení,
všichni moc myslíme.
Jak to zvládají?
Jak je Jehova v těch
těžkých zkouškách podporuje?
Poslechněme si teď vyprávění
dvou našich sester,
které byly ve vazbě v Rusku.
Jedenáctého června 2019
asi v osm hodin ráno
k nám domů vtrhla policie a vyšetřovatelé.
Prohlídka trvala skoro celý den.
Pak nás odvedli před vyšetřovací komisi
a umístili do vazby.
Následoval soud v Novozybkově.
Potom mě dali do zadržovací vazby.
Dohromady jsem strávila za mřížemi
osm měsíců.
Ve vazební věznici jsem strávila osm měsíců.
Bylo to 245 dnů.
Ten čas, který jsem strávila
ve vazební věznici,
utíkal strašně rychle.
To číslo, 245 dnů,
zní jako hrozně dlouhá doba,
ale vůbec mi to tak nepřipadalo.
Zaměstnávala jsem se tím,
že jsem odpovídala na dopisy
a mluvila s ostatními vězeňkyněmi.
Taky jsem se v té době
hodně modlila k Jehovovi,
četla si Bibli a studovala si.
Osm měsíců ve vazbě,
tomu se opravdu dá říct izolace.
Chyběla mi společnost,
osobní kontakt s bratry a sestrami,
když si s nimi můžete
tváří v tvář popovídat,
obejmout je.
Nejdřív to bylo těžké.
Ale pak jsem pochopila,
že když se člověk se svojí situací smíří,
je jednodušší jít dál.
Modlila jsem se k Jehovovi,
aby mi pomohl se nelitovat
a nezaměřovat se na to,
jak špatně se mám,
když jsem pořád zavřená
v jedné místnosti.
Prosila jsem Jehovu,
aby mi pomohl přijmout to,
co mě každý den čeká.
Taky jsem si uvědomila,
že je důležité zaměřovat se na to,
za co člověk může být vděčný.
A každý večer,
i když se ten den
možná nestalo nic mimořádného,
jsem Jehovovi děkovala.
Dodávalo mi to sílu,
protože na každém dni
se dá najít něco dobrého.
Dostala jsem se do bodu,
kdy jsem si těch zavřených dveří
občas ani nevšimla.
Dívala jsem se na nebe skrze mříže,
ale ani jsem je nevnímala.
Nebo když jsme šli cvičit ven,
což byl takový plácek se zdmi všude kolem,
a bylo vidět jenom kousek nebe,
zažila jsem, že Jehova člověku pomáhá,
aby měl dobré rozpoložení.
Třeba když jsem si říkala,
co je za těmi zdmi,
dokázala jsem si představit ty Alpy,
ty rozkvetlé slunečnice
(to jsou moje oblíbené)
a vlčí máky.
Děkovala jsem Jehovovi
třeba za to, že mám Bibli
a můžu si ji číst.
Nebo za to, že se k němu můžu modlit,
za to, že jsem ten den
dokázala jednat správně,
za ptáčky, které jsem viděla z okna.
Ještě než mě zavřeli, jsem si představovala,
že jestli se to někdy stane,
budu to brát jako úkol od Jehovy.
Když jsem poprvé dostala dopisy,
bylo zrovna výročí mého křtu.
Uběhlo od něj už 24 let.
Byla jsem ten den docela smutná,
a tak jsem prosila Jehovu,
ať mi dá něco výjimečného.
Na konci dne
jsem ten výjimečný dárek dostala –
bylo to 59 dopisů od bratrů a sester.
Uvědomila jsem si,
že Jehova je jedinečný Bůh
a že se o svoje služebníky něžně stará.
Znovu jsem pocítila,
že Jehova je náš starostlivý Otec.
Když jsem poprvé dostala tolik dopisů,
bylo jich 54,
sedla jsem si na postel,
dala si je do klína
a něvěděla, co s nima mám dělat.
Potřebovala jsem se vzpamatovat.
Samozřejmě mi tekly slzy.
A pak jsem si je začala pročítat.
Díky těm dopisům
jsem si taky mohla studovat.
Do dvou sešitů jsem si zapisovala myšlenky,
které mi dodávaly hodně síly.
V jednom dopise se psalo o tom,
v čem bylo tajemství Davidovy odvahy.
Nezaměřoval se na to,
jak je Goliáš ve srovnání s ním velký,
ale na to,
jak je tenhle obr
ve strovnání s Jehovou maličký.
Tahle myšlenka
mi pomohla srovnat si to v hlavě
a vidět před sebou Jehovu.
Když mě ze soudní síně odváděli do vozu,
bratři a sestry tam pořád ještě byli
a volali na nás, aby nás povzbudili.
Nečekala jsem, že tam budou,
protože jsem nevěděla,
jak mě budou od soudu eskortovat.
I když jsem byla smutná,
protože jsem musela dát zůstat ve vazbě,
když jsem se dostala do vozu,
cítila jsem uvnitř obrovskou radost.
Sice jsem bratry skoro neviděla,
ale slyšela jsem je.
Pomohlo mi to rozhodnout se,
že zůstanu Jehovovi věrná,
a dokázala jsem se díky tomu zastávat pravdy,
když jsem stála před soudem.
Věděla jsem, že na to nejsem sama,
protože na mně hodně lidem záleží
a modlí se za mě.
Ta těžká situace mi pomohla přesvědčit se,
že ať už člověka potká cokoli,
Jehova nám dá dost svatého ducha na to,
abychom to zvládli.
Uvědomila jsem si,
že se zkoušek, které jsou před námi,
nemusíme bát.
Jehova stojí vždycky při nás.
Podporuje nás,
dává nám sílu
a pomáhá nám.
Vnímá, co potřebujeme,
a v takovýchhle těžkých chvílích
mimořádným způsobem ukazuje,
že je nám nablízku.
To bylo velmi povzbuzující!
Ani vězeňské zdi Jehovovi nezabrání,
aby se o nás s láskou staral.
Myslím, že tahle krásná slova našich sester
pomůžou mnohým z nás,
kdo se během téhle pandemie cítí osamělí.
Bratři a sestry,
my všichni procházíme těžkým obdobím.
Někteří z vás jste přišli o práci
nebo je pro vás těžké každý den sehnat jídlo
a mnozí z nás ztratili někoho blízkého.
I přes všechny ty problémy
je jasné,
že nám Jehova stále pomáhá,
a to jak fyzicky, tak duchovně.
Jako náš Pastýř
nás každý den
nosí ve své milující náruči.
Ať už jsme v karanténě,
máme málo jídla,
nebo jsme ve vězení,
díky jeho něžné péči
dokážeme jít dál.
A budeme mít sílu dojít až do konce.
Buďte si jistí,
že s Jehovou pomocí
a díky jeho vedení
budeme dál organizovat humanitární pomoc,
kdekoli to bude potřeba.
Ale pamatujte,
že Jehova může použít i vás,
aby někomu pomohl.
Modlete se, aby vás vedl svým duchem.
Pokud budete mít příležitost někomu pomoct,
tak to udělejte.
Hebrejcům 13:16 říká:
Máme jedinečnou příležitost,
aby Jehova naším prostřednictvím
něžně a s láskou pečoval o druhé.
Za všechny členy vedoucího sboru
vás aspoň takhle virtuálně objímám.
Buďte si jistí,
že máme každého z vás
moc rádi.
Sledovali jste JW Broadcasting®
ze světového ústředí svědků Jehovových.

Aktuální informace od vedoucího sboru č. 5/2020