JW subtitle extractor

V Římanům 8:35 apoštol Pavel napsal:
Všimněte si, jak na to odpovídá ve verši 37:
Pro tento program je to velmi vhodný verš.
Hodně z věcí, o kterých se Pavel zmiňuje,
jsme zažívali v posledním roce.
Potýkali jsme se s řadou problémů.
Ale díky pomoci,
kterou dostáváme od Jehovy,
„v tom všem [dál] jasně vítězíme“.
My všichni samozřejmě
musíme zvládat pandemii.
Jehovova organizace se řídí pokyny
odborníků na veřejné zdraví po celém světě.
Velmi se snažíme, celá naše organizace,
abychom projevili úctu k svatosti života.
A Jehova našemu úsilí opravdu žehná.
Na našich shromážděních a službě
je to jasně vidět.
Ale přesto vůči dopadům pandemie
nejsme nikdo imunní.
K 15. květnu jsme kvůli covidu
ztratili víc než 17 000 našich drahých bratrů
a sester po celém světě.
Většina z nás asi přišla o někoho blízkého.
Když víme, že jsou teď v bezpečí
v Jehovově paměti, velmi nás to utěšuje!
Ani smrt je nedokázala oddělit od Jehovy.
V poslední době
jsme slyšeli mnoho zpráv o tom,
jak pandemie postupuje v Indii a v Brazílii.
Hodně z vás se ptá,
jak se tam daří našim bratrům.
Minulý měsíc v Indii
bylo mezi bratry desetkrát víc nových případů
nákazy a taky úmrtí,
než kolik jsme jich zaznamenali
v předchozím měsíci.
Výbory pro humanitární pomoc
se aktivně zajímají o potřeby našich bratrů,
a pokud je to nutné,
pomáhají jim najít nemocnice s volnými lůžky.
V Brazílii je počet nových případů
i počet úmrtí pořád vysoký.
Je nám líto,
že za uplynulý měsíc zemřelo v této zemi
na covid-19 víc než 400 našich bratrů.
Odpovědní bratři se ze všech sil snaží našim
spolukřesťanům v těchto zemích pomáhat.
Prosím, dál se za všechny naše bratry
v Indii a Brazílii modlete.
V některých částech světa
nabírá koronavirus na síle, někdy proto,
že se objevují nové mutace.
Je jasné, že tahle pandemie ještě neskončila.
Prosím, dál na sebe dávejte pozor.
Možná se znovu podívejte
na Aktuální informace od vedoucího sboru č. 9
z loňského roku.
Vysvětlovalo se tam, jak se tento virus šíří
a co můžeme dělat, abychom se chránili.
A jak se díváme na očkování?
Svědkové Jehovovi nejsou proti očkování.
Považujeme to za osobní rozhodnutí,
které musí každý udělat sám.
Například mnoho členů našich rodin betel
se na základě doporučení zdravotníků rozhodlo,
že se nechají očkovat.
V roce 2020 jsme se taky potýkali
s mimořádným množství přírodních katastrof.
Představte si, že ve služebním roce 2020
jsme museli řešit 204 katastrof.
Když to porovnáme s rokem 2018,
je to víc než dvojnásobný počet!
S mnoha katastrofami jsme se museli
vypořádávat během pandemie.
Některé z nich vám teď připomenu.
Střední Ameriku zasáhl hurikán Eta.
Na ostrově Svatý Vincenc
došlo k sopečným erupcím.
Chorvatskem otřásla zemětřesení.
V Libanonu došlo k ničivému výbuchu.
Nigérii postihly rozsáhlé záplavy.
Mozambik zasáhl cyklon Eloise.
Na Filipínách řádil supertajfun Goni.
Austrálie bojovala s ničivými lesními požáry.
To jsou jen některé z katastrof,
kterým jsme během pandemie museli čelit.
Přesně tyhle věci měl Pavel na mysli,
když mluvil o těžkostech, tísni, hladu,
nahotě, nebezpečí nebo meči.
Mohla by nás kterákoli z těchto věcí
„oddělit od Boží lásky“?
Co se ukázalo?
Poslechněme si teď vyjádření našich bratrů
ve Spojených státech.
Když řešíte dva problémy najednou,
covid-19 a k tomu ještě hurikán Sally,
je docela náročné to obojí zvládnout.
Byli jsme spoustu měsíců zavření doma,
a tak jsme toho už měli všichni celkem dost.
A pak se k tomu ještě přidaly ty povodně.
Nejúžasnější bylo asi to,
jak rychle bratři a sestry zareagovali.
Zavolali jsme jim ve středu,
jestli by mohli s nějakou prací začít v pátek.
A v pátek už byli na místě
a připravení se do toho pustit.
Myslím, že to je jedna z nejkrásnějších výsad,
jaké jsem mohl mít –
vidět, jak se Jehovova organizace stará
o naše potřeby,
i když svět kolem nás se hroutí.
Někteří lidi říkaj: „To zvládnu.
To zvládnu, víš jak, to dám.“
Ale sami to nezvládnem,
prostě potřebujem přátele.
Když je to potřeba,
svědkové hned přispěchají na pomoc.
Je úžasné to pozorovat.
Jehovovu lásku nemůže nic zastavit.
I když musíte být někde v úkrytu,
jeho láska se k vám stejně dostane.
Zažili jsme náročnou situaci,
ale jsme si naprosto jistí,
že nám Jehova bude dál pomáhat.
Pomohl nám s tímhle
a pomůže nám i s tím, co ještě přijde.
Jedním z důvodů,
díky kterým naši bratři v tom všem
jasně vítězí, jste vy všichni.
Jste tu pro ně a pomáháte jim.
Někteří jste se při tom sami vystavili riziku.
A i když většina z nás nemá možnost
pomoct osobně, přispíváme finančně.
Díky tomu
jsme mohli našim bratrům poskytnout
jídlo, vodu, stavební materiál a léky –
to všechno je výsledkem vaší štědrosti
a dobroty.
Děkujeme vám za to všechno,
co jste udělali pro naše bratry,
které tohle potkalo.
To ale není to jediné,
o čem se Pavel zmínil v Římanům 8:35.
Mluvil taky o pronásledování.
I jemu museli bratři čelit.
Nezastavila ho ani pandemie.
Právě teď v květnu je kvůli své víře ve vězení
víc než 155 našich bratrů a sester.
Nicméně přišly i pozitivní zprávy.
Před pár měsíci jsme měli velkou radost,
když jsme se dozvěděli,
že 32 našich bratrů uvězněných v Eritreji
bylo propuštěno.
Byli mezi nimi i Paulos, Isaac a Negede,
kteří byli zavření 26 let.
Dál se modlíme za 20 bratrů a sester,
kteří jsou pořád ve vězení.
8. května nás moc potěšila zpráva,
že vláda v Turkmenistánu
propustila z vězení všech 16 bratrů,
kteří byli odsouzení za to,
že z důvodu svědomí odmítli vojenskou službu.
Za tyhle dobré zprávy
jsme Jehovovi opravdu vděční.
Když jsem byl v roce 2017
u ruského Nejvyššího soudu
a slyšeli jsme, jak soudce vynesl verdikt,
že naše právní subjekty jsou zakázány,
bylo to pro nás opravdu hodně těžké.
Věděli jsme,
že Jehova se o naše bratry postará,
ale byla tu spousta neznámých.
Jaký dopad to na bratry bude mít?
Jak víme, někteří byli zatčeni,
třeba bratr Dennis Christensen.
25. května 2021 to budou čtyři roky,
co je ve vězení.
Už přes rok splňuje požadavky
na podmínečné propuštění.
Ale úřady „zatvrdily své srdce“
a odmítají ho propustit.
Navzdory tomu si Dennis i jeho žena Irina
udržují pozitivní postoj.
Dál myslíme na všech 10 bratrů,
kteří jsou ke 14. květnu letošního roku
v Rusku v trestaneckých koloniích,
a na dalších 48,
kteří jsou ve vyšetřovací vazbě.
Od zákazu naší činnosti uplynuly čtyři roky.
Jaká je situace?
Naši bratři se nekrčí strachy!
Nenechali se ničím zlomit.
Nepřestávají Jehovovi věrně sloužit!
V následujícím videu si všimněte,
na koho úřady útočí teď.
V roce 2013 náš syn Igor onemocněl
a byl na tom čím dál hůř.
V roce 2014 zemřel.
Bylo to pro nás tak těžké,
že se to nedá ani slovy vyjádřit.
Byl to náš jediný syn.
Dva roky nato mi zemřela maminka.
A za další dva roky mi umřela sestra.
Nebylo v lidských silách to zvládnout.
Sotva jsme se začali cítit trochu líp,
- 26. března 2019…
- 2019.
… k nám domů vtrhli ozbrojení muži v maskách.
Byli jsme v šoku! Vyrazilo nám to dech.
Nedokázali jsme promluvit,
byli jsme úplně paralyzovaní.
22. května 2019, bylo to brzo ráno v 5:45,
někdo zazvonil.
Podívala jsem se kukátkem
a uviděla jsem nějaké lidi.
Ukazovali mi legitimaci.
Pak vešli do bytu, prohledali ho
a odvezli mě do centra pro boj s extremismem.
Dopadlo to tak, že mě obvinili
z účasti na extremistické činnosti.
A v roce 2020 začala soudní jednání.
K mému případu shromáždili 17 svazků,
vyslechli přes 200 svědků.
Pak se rozjela soudní jednání.
Nejdřív měla soud Valentina a potom já.
Samozřejmě nic z toho nebylo úplně příjemné,
ale posílilo nás to, Jehova nás podpořil.
Takže jsme k těm soudům chodili s radostí.
Cítili jsme, že nám Jehova pomáhá,
že nás posiluje, podporuje, povzbuzuje.
Jsme mu tak vděční!
Pořád k nám chodili bratři a sestry,
přijížděli z celého města.
Podporovali nás, pořád nám volali,
říkali nám povzbudivé myšlenky,
verše z Bible.
Bylo mi jasné,
že mě nakonec nejspíš odsoudí.
Vnitřně jsem na to byla připravená,
nezmocnila se mě panika.
Prostě jsem to všechno chtěla zvládnout
důstojným způsobem, nikoho nezklamat
a za žádných okolností
nezradit našeho Boha Jehovu.
Chci říct, že každý den
je pro mě požehnání od Jehovy.
Modlím se, abych byla klidná,
aby v mém srdci i v mém domě byl pokoj.
A teď toho od Jehovy dostávám tolik,
že to převáží všechny negativní zážitky.
Moc si toho vážím.
Možná mě zavřou do vězení,
možná dostanu podmínku.
Ale bez ohledu na to, jak to dopadne,
je důležité zůstat věrný Bohu
a jít po cestě pravdy až do konce.
Ať už to dopadne jakkoliv,
jestli zůstanu na svobodě,
nebo mě pošlou za mříže,
opravdu nic nás nemůže „oddělit od Boží lásky“.
Boží lásku
nemůžou zastavit žádné vězeňské zdi.
Dostane se úplně všude, pronikne kamkoliv.
Byla to síla od Boha,
která nám pomohla zvládnout smrt syna
a další těžkosti. A i tohle zvládneme.
Vím jistě, že to zvládneme!
Nepochybuju o tom.
Je to tak zbabělé!
Úřady útočí na naše staré bratry a sestry!
Ale přesto je úžasné,
že navzdory všem těžkostem
naši milovaní spolukřesťané
nepodléhají strachu.
Říkají, že díky pronásledování je jejich víra
dokonce ještě silnější.
Naši milovaní bratři a sestry v Rusku,
zvládáte to opravdu dobře.
Jste velkým povzbuzením pro nás všechny.
Milujeme vás z celého srdce.
Tohle všechno nás přesvědčuje o tom,
co napsal Pavel v Římanům 8:37:
Přesně to vidíme na našich bratrech
a sestrách, kteří čelí pandemii,
přírodním katastrofám a pronásledování.
K jakému závěru nás to vede?
Pavel pokračuje ve verších 38 a 39:
Bratři a sestry, jsme přesvědčení,
že i vy budete dál „jasně vítězit“
bez ohledu na to, jaká zkouška vás potká.
Proč?
Protože nic nás neoddělí od Jehovovy lásky.
Chceme vám říct,
že vás máme všechny moc rádi.
Sledovali jste JW Broadcasting®
ze světového ústředí svědků Jehovových.

Aktuální informace od vedoucího sboru č. 4/2021