JW subtitle extractor

V tomhle díle budeme mluvit o tom,
jak můžeme teď v době
pandemie dobře využívat čas.
Ale nejdřív pár aktualit.
Je nám moc líto, že k 10. prosinci
zemřelo kvůli covidu-19
25 658 bratrů a sester.
Ze srdce se modlíme za všechny,
kdo přišli o své blízké.
Poslední dobou se ve zprávách
hodně mluví o nové variantě omikron.
V tuhle chvíli toho
o ní pořád ještě moc nevíme.
Bratři a sestry, nemusíme panikařit.
Dál dělejte ty samé
základní věci, které fungují.
Noste roušky, dodržujte odstupy,
často si myjte ruce,
a jestli je to možné, nechte se očkovat.
V letošních aktuálních
informacích č. 7 bratr Lösch říkal,
že přes 80 % betelitů
po celém světě už je očkovaných.
Jsem rád, že vám můžu říct,
že teď už je očkovaných
přes 99 % všech betelitů
a taky přes 95 % ostatních zvláštních
celodobých služebníků mimo betel.
To, že se bratři
a sestry nechali očkovat,
se mnohým z nich opravdu vyplatilo.
Tak například, v některých
částech Bulharska místní duchovní tvrdí,
že očkování je
„ďáblův jed”, a lidé tomu věří.
Takže mnozí z nich tam
nechtějí ani slyšet o nějakém očkování.
Když ale jedna sestra
a její manžel viděli
aktuální informace od vedoucího sboru,
i přes tlak okolí se rozhodli,
že se očkovat nechají.
Později té sestře
zavolala zaměstnavatelka
a řekla jí, že jestli není naočkovaná,
kvůli vládním nařízením
už u ní nemůže dál pracovat.
Byla pořádně překvapená, když zjistila,
že ta sestra už dávno naočkovaná je.
Vlastně byla v celé firmě
jediný naočkovaný zaměstnanec.
Všichni ostatní museli být propuštěni.
A tak se naší sestry zeptala,
jestli nemá nějaké přátele,
kteří se dali očkovat a kteří by
propuštěné zaměstnance mohli nahradit.
Pak zavolala
i dalším svědkům, které znala,
jestli i oni nemají nějaké
naočkované přátele, kteří hledají práci.
Do večera měla všechny
pracovní pozice obsazené.
Pak se ta vedoucí našich sester zeptala:
„Jak to že znáte
tolik naočkovaných lidí?”
Bylo to krásné svědectví.
Dopadlo to tak, že tam získalo
práci 14 sester a jedna zájemkyně.
A to díky tomu, že se řídily
radami a biblickými zásadami,
o kterých se mluvilo v aktuálních
informacích od vedoucího sboru.
Teď se vrátíme k našemu námětu,
abychom během
pandemie dobře využívali čas.
Máme velkou radost, že hodně
z vás se pustilo do průkopnické,
začali jste
s nějakým studijním projektem
nebo jste se zlepšili
v telefonování a v dopisech.
To je dobré využití času.
V dnešním díle si
řekneme o dalších dvou způsobech,
jak svůj čas dobře využít:
pomáhat nečinným
a zlepšit se ve čtení a psaní.
Je nádherné vidět tolik našich bratrů
a sester, kteří byli nečinní,
jak se s námi v průběhu
pandemie znovu začínají scházet.
Jestli se to týká
i tebe, chceme ti říct,
že vedoucí sbor tě vřele vítá zpátky!
A představ si,
jakou radost má Jehova, Ježíš
a všichni andělé,
když vidí, že ses vrátil.
Ale co ti, kteří se ještě nevrátili?
Možná mají stejné pocity jako
žalmista, který napsal Žalm 119:176.
Čteme tam:
Právě teď se možná někteří nečinní
modlí k Jehovovi a říkají: „Hledej mě.
Pomoz mi, abych se vrátil.“
Není to tak, že by na něj zapomněli,
ale z různých důvodů se
nedokážou vrátit sami od sebe.
Jak se na ně Jehova dívá?
Ezekiel 34:15, 16 říká:
Co myslíš?
Může k tomu Jehova použít tebe?
Rozhodně ano.
Mnozí z vás
xse snažíte o nečinné zajímat.
Podíváme se teď na video, ve kterém
nám někteří zvěstovatelé povypráví,
jak nečinným
pomáhají vrátit se k Jehovovi.
Netušil jsem,
jestli se bratr k Jehovovi někdy vrátí.
Býval nepokřtěným zvěstovatelem,
ale když mu bylo 16,
odešel z domova
a Jehovovi přestal sloužit.
Když jsme se potom s manželkou
do Seattlu vrátili a usadili se,
byli jsme s bratrem víc v kontaktu.
Jeho manželka měla nádor
na mozku, a tak jsme mu nosili jídlo.
Krásné ale bylo, že se do toho
zapojili i bratři a sestry ze sboru.
A když jeho manželka byla v nemocnici,
navštěvovali ho tam a povzbuzovali.
To na něj hodně zapůsobilo.
Viděl, jak sbor drží při sobě.
Myslím, že právě díky tomu
zatoužil vrátit se k Jehovovi.
Do sálu chodil asi dva týdny
a pak vypukla pandemie covidu-19.
Když tam byl ale poprvé, popovídal
si s jedním starším a vyměnili si čísla.
Díky tomu zůstali v kontaktu.
Ten starší mu pomohl zprovoznit
Zoom, aby mohl chodit na shromáždění,
a on žádné nevynechal.
Povzbuzoval jsem ho, aby studoval
Bibli, a on na to: „Já si studuju.“
Ukázalo se, že jsme se nepochopili.
Já tím totiž myslel,
aby Bibli studoval s někým.
O tom, že můj bratr
chodí na shromáždění,
se pak dozvěděl jeden náš kamarád,
a i on ho povzbudil
k tomu, aby začal studovat.
Když se do toho pustil,
konečně začal dělat pokroky.
Trvalo mu to 59 let!
A jsem šťastný, že jsem to
mohl být právě já, kdo ho pokřtil.
Po propuknutí pandemie nám bylo jasné,
že teď budeme muset sloužit jinak.
A tak jsme o tom přemýšleli
a dostali jsme takový nápad.
Udělat si seznam všech lidí,
kteří dřív byli v kontaktu
se sborem, ale už nejsou.
Mladých a dalších lidí, všech,
na které si vzpomeneme.
Nakonec jich bylo asi 40.
Tak jsme jim mailovali, volali,
posílali zprávy a spoustu dopisů.
Někteří z nich vůbec neodepsali,
ale nikdo nám neřekl, že mu to vadí.
Znovu jsem se ozval pánovi,
kterého jsem potkal
před 40 lety, když mi bylo 19.
Pravidelně jsme si volali,
on začal chodit na shromáždění
a teď studujeme Bibli
s knihou Radujte se ze života navždy!
Taky jsme se ozvali jednomu
bratrovi, který byl mnoho let nečinný.
Teď se ale připojuje
na všechna shromáždění
a navzdory vážným zdravotním
problémům se znovu zapojil do služby.
Trpělivost a odhodlání – to je
při takovém projektu potřeba.
Milujeme ty lidi, a proto někoho
kontaktujeme každý týden.
Jsme tak šťastní.
Tři z těch lidí, kterým jsme se ozvali,
teď chodí pravidelně na shromáždění
a dva z nich studují Bibli.
Když vidíme,
jak se tihle lidé vrací k Jehovovi,
máme z toho obrovskou radost.
Je to tak.
Jehova je přitahuje a oni reagují.
Asi se shodneme,
že Jehova požehnal
tomuhle úsilí
pomoct ztraceným ovečkám.
To je úžasný způsob,
jak při pandemii využít svůj čas!
Jeden krajský dozorce
ve Spojených státech napsal,
že se v jeho kraji vrátilo k Jehovovi
76 nečinných zvěstovatelů.
To je jako by se vrátil celý jeden sbor!
Prosíme vás, přemýšlejte s modlitbou
o tom, jaké nečinné znáte vy.
Může to být někdo
z rodiny nebo z přátel.
Co kdybys mu zavolal, napsal mu
dopis nebo mu poslal zprávu?
A když potom přijde na shromáždění,
pomoz mu, ať se tam cítí dobře.
Věříme, že dřív než přijde konec,
vrátí se k Jehovovi
ještě hodně zatoulaných oveček.
Další dobrý způsob, jak využít čas,
je zlepšovat se ve čtení a psaní.
Tyhle dvě dovednosti byly
pro Boží lid vždycky důležité.
Už izraelští králové dostali pokyn,
aby si opsali Mojžíšův zákon
a „[četli] si v něm
po všechny dny svého života“.
Ježíš vyrůstal
v chudé rodině, ale číst uměl.
Určitě si vybavíte,
jak přišel do synagogy v Nazaretu
a dokázal v Izajášově svitku,
který neměl žádné kapitoly a verše,
najít přesně ten verš,
který chtěl přečíst.
A vezměte si, co řekl Pavel Timoteovi.
Timoteus byl už sborový starší,
ale přesto mu Pavel poradil:
„Věnuj se předčítání.“
Chtěl, aby trénoval.
Takže když vidíme,
jaký na to Bible klade důraz,
není se co divit,
že Jehovova organizace už dlouho,
celá desetiletí pomáhá
lidem po celém světě naučit se číst.
Za posledních 70 let
pomohli svědkové Jehovovi tisícům
lidí, aby se naučili číst a psát.
Tak třeba, v Mexiku jsme
s tím pomohli víc než 156 000 lidí.
V některých zemích jsme
za naši práci dokonce získali ocenění.
A co dnes?
Je pravda, že v mnoha jazycích
si u našich publikací
můžeme pustit audionahrávky.
Nechceme být ale závislí jenom
na tom, co si můžeme poslechnout.
Chceme být schopní sami si číst
a studovat, jít do hloubky
a zkoumat ty skvělé informace,
které nám dává „věrný a rozvážný otrok”.
V čem dalším je přínosné,
když se naučíme dobře číst?
Na jw.org nedávno vyšel nový článek
s názvem
„Proč je důležité, aby děti četly“.
Byl připravený
hlavně pro vás, milí rodiče.
Pravdou ale je, že čtení
by mělo být důležité pro každého z nás.
Proč?
Ten článek vysvětloval,
že čtení rozvíjí představivost.
Rozvíjí dobré povahové rysy
a taky naši schopnost řešit problémy.
Při čtení trénujeme vlastnosti, jako je
trpělivost, sebeovládání a empatie.
A taky rozvíjíme
schopnost přemýšlet do hloubky.
Teď během pandemie využili
někteří naši bratři a sestry čas k tomu,
aby se naučili číst a psát.
Podíváme se teď, co jim to přineslo.
Když u nás propukla
pandemie, zavřely se školy
a spousta rodičů nemohla chodit
do práce nebo museli pracovat z domu.
Jeden krajský dozorce si dal za cíl,
že rodiče ve svém kraji povzbudí,
aby své děti dál učili číst a psát.
Cílem bylo pomoct jim,
aby se staly nepokřtěnými zvěstovateli.
Řada rodičů na to zareagovala
a díky tomu se 37 dětí
naučilo číst a psát velmi dobře.
Jedna sestra Sára se už nějakou
dobu snažila naučit číst a psát.
Manžel jí s tím chtěl pomoct.
Ale měli toho každý den
hodně, spoustu povinností.
Proto na učení nezbývalo moc času.
Ale během pandemie ho měli najednou víc.
A tak manžel, který je
sborovým starším, toho využil
a manželce několikrát
týdně se čtením pomáhal.
Teď si může Bibli a naše
publikace číst sama a hodně si to užívá.
S nadšením taky zpívá naše
písničky ze svého vlastního zpěvníku.
Jedna zájemkyně, jmenuje se Comfort,
toužila po tom, aby si mohla číst Bibli.
Na začátku pandemie byla zklamaná,
protože netušila, kdo ji teď bude učit
číst, když nemůže chodit do kurzu.
Místní starší jí dal skvělé rady
a povzbudil ji k tomu,
aby se dál učila sama.
S odhodláním a vytrvalostí
ty rady uvedla do praxe,
šlo jí to a teď čte velmi dobře.
Vede pět biblických studií.
A pomáhá se čtením i své 14leté dceři.
Comfort byla pokřtěna na regionálním
sjezdu v roce 2020.
Marii je 69 let a je z Nikaraguy.
Víc jak šest let už je v průkopnické.
Nikdy nechodila do školy, a tak ji číst
naučily až sestry během studia.
Psát se ale nenaučila.
Na začátku pandemie byla hodně smutná,
protože nevěděla, jak sloužit
po telefonu, a neuměla psát dopisy.
Jedna průkopnice jí ale nabídla pomoc.
Marie jí diktovala, co by chtěla říct,
a ona to psala do dopisu.
Potom ty dopisy, které za ni napsala,
vyfotila a poslala jí je.
Marie pak podle těch fotek
psala své vlastní dopisy.
Díky tomu se v psaní začala zlepšovat.
Teď už dopisy píše sama.
A když se na ně podíváte,
tak vidíte, jak hezké má písmo
a jak dobře se v nich vyjadřuje.
Jehova ji evidentně podporuje
a nás všechny to povzbuzuje,
abychom se pořád snažili zlepšovat.
To je prostě skvělý způsob,
jak během pandemie využít čas.
Jestli si říkáte, že s gramotností je
problém jenom v některých částech světa,
tak to není pravda.
Věřte mi, s gramotností
je problém úplně všude.
Když se upřímně zamyslíme,
nejspíš většina z nás dojde k závěru,
že bychom se ve čtení
a psaní mohli taky zlepšit.
Co kdyby ses do toho pustil
a zapracoval na tom?
Přečtu vám kousek z dopisu,
který nedávno poslal
vedoucí sbor výborům poboček:
Takže, jak se můžeš
naučit číst nebo se ve čtení zlepšit?
Tady jsou dva tipy.
Můžeš poprosit
o pomoc někoho z kamarádů,
z rodiny nebo ze svého sboru.
Skvělou pomůckou
je brožura Věnuj se čtení a psaní.
Je dostupná ve 123 jazycích.
Kdybys to s ní chtěl zkusit,
můžeš se starších ve svém sboru zeptat,
jestli je k dispozici i ve tvém jazyce.
Pokud už umíš
abecedu a zvládáš číst slova,
můžou ti pomoct
i audionahrávky našich publikací.
Když si nějakou posloucháš, dívej
se zároveň na psaný text a čti si ho.
Každé slovo se snaž vyslovit stejně,
jak ho slyšíš v nahrávce.
Zlepšovat se ve čtení
a psaní je skvělý způsob,
jak při pandemii využít svůj čas.
Bratři a sestry,
je na vás vidět, že i v těžké době
je možné zůstat blízko
Jehovovi a povzbuzovat druhé.
Svůj čas využíváte opravdu výborně!
Snažme se to tak dělat i dál.
Třeba tím, že budeme pomáhat
nečinným a zlepšovat se ve čtení.
Buďte si jistí, že vedoucí sbor
se za vás všechny ze srdce modlí.
Sledovali jste JW Broadcasting®
ze světového ústředí svědků Jehovových.

Aktuální informace od vedoucího sboru č. 10/2021
- 

Aktuální informace od vedoucího sboru č. 10/2021

V tomhle díle budeme mluvit o tom,
jak můžeme teď v době
pandemie dobře využívat čas.
Ale nejdřív pár aktualit.
Je nám moc líto, že k 10. prosinci
zemřelo kvůli covidu-19
25 658 bratrů a sester.
Ze srdce se modlíme za všechny,
kdo přišli o své blízké.
Poslední dobou se ve zprávách
hodně mluví o nové variantě omikron.
V tuhle chvíli toho
o ní pořád ještě moc nevíme.
Bratři a sestry, nemusíme panikařit.
Dál dělejte ty samé
základní věci, které fungují.
Noste roušky, dodržujte odstupy,
často si myjte ruce,
a jestli je to možné, nechte se očkovat.
V letošních aktuálních
informacích č. 7 bratr Lösch říkal,
že přes 80 % betelitů
po celém světě už je očkovaných.
Jsem rád, že vám můžu říct,
že teď už je očkovaných
přes 99 % všech betelitů
a taky přes 95 % ostatních zvláštních
celodobých služebníků mimo betel.
To, že se bratři
a sestry nechali očkovat,
se mnohým z nich opravdu vyplatilo.
Tak například, v některých
částech Bulharska místní duchovní tvrdí,
že očkování je
„ďáblův jed”, a lidé tomu věří.
Takže mnozí z nich tam
nechtějí ani slyšet o nějakém očkování.
Když ale jedna sestra
a její manžel viděli
aktuální informace od vedoucího sboru,
i přes tlak okolí se rozhodli,
že se očkovat nechají.
Později té sestře
zavolala zaměstnavatelka
a řekla jí, že jestli není naočkovaná,
kvůli vládním nařízením
už u ní nemůže dál pracovat.
Byla pořádně překvapená, když zjistila,
že ta sestra už dávno naočkovaná je.
Vlastně byla v celé firmě
jediný naočkovaný zaměstnanec.
Všichni ostatní museli být propuštěni.
A tak se naší sestry zeptala,
jestli nemá nějaké přátele,
kteří se dali očkovat a kteří by
propuštěné zaměstnance mohli nahradit.
Pak zavolala
i dalším svědkům, které znala,
jestli i oni nemají nějaké
naočkované přátele, kteří hledají práci.
Do večera měla všechny
pracovní pozice obsazené.
Pak se ta vedoucí našich sester zeptala:
„Jak to že znáte
tolik naočkovaných lidí?”
Bylo to krásné svědectví.
Dopadlo to tak, že tam získalo
práci 14 sester a jedna zájemkyně.
A to díky tomu, že se řídily
radami a biblickými zásadami,
o kterých se mluvilo v aktuálních
informacích od vedoucího sboru.
Teď se vrátíme k našemu námětu,
abychom během
pandemie dobře využívali čas.
Máme velkou radost, že hodně
z vás se pustilo do průkopnické,
začali jste
s nějakým studijním projektem
nebo jste se zlepšili
v telefonování a v dopisech.
To je dobré využití času.
V dnešním díle si
řekneme o dalších dvou způsobech,
jak svůj čas dobře využít:
pomáhat nečinným
a zlepšit se ve čtení a psaní.
Je nádherné vidět tolik našich bratrů
a sester, kteří byli nečinní,
jak se s námi v průběhu
pandemie znovu začínají scházet.
Jestli se to týká
i tebe, chceme ti říct,
že vedoucí sbor tě vřele vítá zpátky!
A představ si,
jakou radost má Jehova, Ježíš
a všichni andělé,
když vidí, že ses vrátil.
Ale co ti, kteří se ještě nevrátili?
Možná mají stejné pocity jako
žalmista, který napsal Žalm 119:176.
Čteme tam:
Právě teď se možná někteří nečinní
modlí k Jehovovi a říkají: „Hledej mě.
Pomoz mi, abych se vrátil.“
Není to tak, že by na něj zapomněli,
ale z různých důvodů se
nedokážou vrátit sami od sebe.
Jak se na ně Jehova dívá?
Ezekiel 34:15, 16 říká:
Co myslíš?
Může k tomu Jehova použít tebe?
Rozhodně ano.
Mnozí z vás
xse snažíte o nečinné zajímat.
Podíváme se teď na video, ve kterém
nám někteří zvěstovatelé povypráví,
jak nečinným
pomáhají vrátit se k Jehovovi.
Netušil jsem,
jestli se bratr k Jehovovi někdy vrátí.
Býval nepokřtěným zvěstovatelem,
ale když mu bylo 16,
odešel z domova
a Jehovovi přestal sloužit.
Když jsme se potom s manželkou
do Seattlu vrátili a usadili se,
byli jsme s bratrem víc v kontaktu.
Jeho manželka měla nádor
na mozku, a tak jsme mu nosili jídlo.
Krásné ale bylo, že se do toho
zapojili i bratři a sestry ze sboru.
A když jeho manželka byla v nemocnici,
navštěvovali ho tam a povzbuzovali.
To na něj hodně zapůsobilo.
Viděl, jak sbor drží při sobě.
Myslím, že právě díky tomu
zatoužil vrátit se k Jehovovi.
Do sálu chodil asi dva týdny
a pak vypukla pandemie covidu-19.
Když tam byl ale poprvé, popovídal
si s jedním starším a vyměnili si čísla.
Díky tomu zůstali v kontaktu.
Ten starší mu pomohl zprovoznit
Zoom, aby mohl chodit na shromáždění,
a on žádné nevynechal.
Povzbuzoval jsem ho, aby studoval
Bibli, a on na to: „Já si studuju.“
Ukázalo se, že jsme se nepochopili.
Já tím totiž myslel,
aby Bibli studoval s někým.
O tom, že můj bratr
chodí na shromáždění,
se pak dozvěděl jeden náš kamarád,
a i on ho povzbudil
k tomu, aby začal studovat.
Když se do toho pustil,
konečně začal dělat pokroky.
Trvalo mu to 59 let!
A jsem šťastný, že jsem to
mohl být právě já, kdo ho pokřtil.
Po propuknutí pandemie nám bylo jasné,
že teď budeme muset sloužit jinak.
A tak jsme o tom přemýšleli
a dostali jsme takový nápad.
Udělat si seznam všech lidí,
kteří dřív byli v kontaktu
se sborem, ale už nejsou.
Mladých a dalších lidí, všech,
na které si vzpomeneme.
Nakonec jich bylo asi 40.
Tak jsme jim mailovali, volali,
posílali zprávy a spoustu dopisů.
Někteří z nich vůbec neodepsali,
ale nikdo nám neřekl, že mu to vadí.
Znovu jsem se ozval pánovi,
kterého jsem potkal
před 40 lety, když mi bylo 19.
Pravidelně jsme si volali,
on začal chodit na shromáždění
a teď studujeme Bibli
s knihou Radujte se ze života navždy!
Taky jsme se ozvali jednomu
bratrovi, který byl mnoho let nečinný.
Teď se ale připojuje
na všechna shromáždění
a navzdory vážným zdravotním
problémům se znovu zapojil do služby.
Trpělivost a odhodlání – to je
při takovém projektu potřeba.
Milujeme ty lidi, a proto někoho
kontaktujeme každý týden.
Jsme tak šťastní.
Tři z těch lidí, kterým jsme se ozvali,
teď chodí pravidelně na shromáždění
a dva z nich studují Bibli.
Když vidíme,
jak se tihle lidé vrací k Jehovovi,
máme z toho obrovskou radost.
Je to tak.
Jehova je přitahuje a oni reagují.
Asi se shodneme,
že Jehova požehnal
tomuhle úsilí
pomoct ztraceným ovečkám.
To je úžasný způsob,
jak při pandemii využít svůj čas!
Jeden krajský dozorce
ve Spojených státech napsal,
že se v jeho kraji vrátilo k Jehovovi
76 nečinných zvěstovatelů.
To je jako by se vrátil celý jeden sbor!
Prosíme vás, přemýšlejte s modlitbou
o tom, jaké nečinné znáte vy.
Může to být někdo
z rodiny nebo z přátel.
Co kdybys mu zavolal, napsal mu
dopis nebo mu poslal zprávu?
A když potom přijde na shromáždění,
pomoz mu, ať se tam cítí dobře.
Věříme, že dřív než přijde konec,
vrátí se k Jehovovi
ještě hodně zatoulaných oveček.
Další dobrý způsob, jak využít čas,
je zlepšovat se ve čtení a psaní.
Tyhle dvě dovednosti byly
pro Boží lid vždycky důležité.
Už izraelští králové dostali pokyn,
aby si opsali Mojžíšův zákon
a „[četli] si v něm
po všechny dny svého života“.
Ježíš vyrůstal
v chudé rodině, ale číst uměl.
Určitě si vybavíte,
jak přišel do synagogy v Nazaretu
a dokázal v Izajášově svitku,
který neměl žádné kapitoly a verše,
najít přesně ten verš,
který chtěl přečíst.
A vezměte si, co řekl Pavel Timoteovi.
Timoteus byl už sborový starší,
ale přesto mu Pavel poradil:
„Věnuj se předčítání.“
Chtěl, aby trénoval.
Takže když vidíme,
jaký na to Bible klade důraz,
není se co divit,
že Jehovova organizace už dlouho,
celá desetiletí pomáhá
lidem po celém světě naučit se číst.
Za posledních 70 let
pomohli svědkové Jehovovi tisícům
lidí, aby se naučili číst a psát.
Tak třeba, v Mexiku jsme
s tím pomohli víc než 156 000 lidí.
V některých zemích jsme
za naši práci dokonce získali ocenění.
A co dnes?
Je pravda, že v mnoha jazycích
si u našich publikací
můžeme pustit audionahrávky.
Nechceme být ale závislí jenom
na tom, co si můžeme poslechnout.
Chceme být schopní sami si číst
a studovat, jít do hloubky
a zkoumat ty skvělé informace,
které nám dává „věrný a rozvážný otrok”.
V čem dalším je přínosné,
když se naučíme dobře číst?
Na jw.org nedávno vyšel nový článek
s názvem
„Proč je důležité, aby děti četly“.
Byl připravený
hlavně pro vás, milí rodiče.
Pravdou ale je, že čtení
by mělo být důležité pro každého z nás.
Proč?
Ten článek vysvětloval,
že čtení rozvíjí představivost.
Rozvíjí dobré povahové rysy
a taky naši schopnost řešit problémy.
Při čtení trénujeme vlastnosti, jako je
trpělivost, sebeovládání a empatie.
A taky rozvíjíme
schopnost přemýšlet do hloubky.
Teď během pandemie využili
někteří naši bratři a sestry čas k tomu,
aby se naučili číst a psát.
Podíváme se teď, co jim to přineslo.
Když u nás propukla
pandemie, zavřely se školy
a spousta rodičů nemohla chodit
do práce nebo museli pracovat z domu.
Jeden krajský dozorce si dal za cíl,
že rodiče ve svém kraji povzbudí,
aby své děti dál učili číst a psát.
Cílem bylo pomoct jim,
aby se staly nepokřtěnými zvěstovateli.
Řada rodičů na to zareagovala
a díky tomu se 37 dětí
naučilo číst a psát velmi dobře.
Jedna sestra Sára se už nějakou
dobu snažila naučit číst a psát.
Manžel jí s tím chtěl pomoct.
Ale měli toho každý den
hodně, spoustu povinností.
Proto na učení nezbývalo moc času.
Ale během pandemie ho měli najednou víc.
A tak manžel, který je
sborovým starším, toho využil
a manželce několikrát
týdně se čtením pomáhal.
Teď si může Bibli a naše
publikace číst sama a hodně si to užívá.
S nadšením taky zpívá naše
písničky ze svého vlastního zpěvníku.
Jedna zájemkyně, jmenuje se Comfort,
toužila po tom, aby si mohla číst Bibli.
Na začátku pandemie byla zklamaná,
protože netušila, kdo ji teď bude učit
číst, když nemůže chodit do kurzu.
Místní starší jí dal skvělé rady
a povzbudil ji k tomu,
aby se dál učila sama.
S odhodláním a vytrvalostí
ty rady uvedla do praxe,
šlo jí to a teď čte velmi dobře.
Vede pět biblických studií.
A pomáhá se čtením i své 14leté dceři.
Comfort byla pokřtěna na regionálním
sjezdu v roce 2020.
Marii je 69 let a je z Nikaraguy.
Víc jak šest let už je v průkopnické.
Nikdy nechodila do školy, a tak ji číst
naučily až sestry během studia.
Psát se ale nenaučila.
Na začátku pandemie byla hodně smutná,
protože nevěděla, jak sloužit
po telefonu, a neuměla psát dopisy.
Jedna průkopnice jí ale nabídla pomoc.
Marie jí diktovala, co by chtěla říct, 
a ona to psala do dopisu.
Potom ty dopisy, které za ni napsala,
vyfotila a poslala jí je.
Marie pak podle těch fotek
psala své vlastní dopisy.
Díky tomu se v psaní začala zlepšovat.
Teď už dopisy píše sama.
A když se na ně podíváte,
tak vidíte, jak hezké má písmo
a jak dobře se v nich vyjadřuje.
Jehova ji evidentně podporuje
a nás všechny to povzbuzuje,
abychom se pořád snažili zlepšovat. 
To je prostě skvělý způsob,
jak během pandemie využít čas.
Jestli si říkáte, že s gramotností je
problém jenom v některých částech světa,
tak to není pravda.
Věřte mi, s gramotností
je problém úplně všude.
Když se upřímně zamyslíme,
nejspíš většina z nás dojde k závěru,
že bychom se ve čtení
a psaní mohli taky zlepšit.
Co kdyby ses do toho pustil
a zapracoval na tom?
Přečtu vám kousek z dopisu,
který nedávno poslal
vedoucí sbor výborům poboček: 
Takže, jak se můžeš
naučit číst nebo se ve čtení zlepšit?
Tady jsou dva tipy.
Můžeš poprosit
o pomoc někoho z kamarádů,
z rodiny nebo ze svého sboru.
Skvělou pomůckou
je brožura Věnuj se čtení a psaní.
Je dostupná ve 123 jazycích.
Kdybys to s ní chtěl zkusit,
můžeš se starších ve svém sboru zeptat,
jestli je k dispozici i ve tvém jazyce.
Pokud už umíš
abecedu a zvládáš číst slova,
můžou ti pomoct
i audionahrávky našich publikací.
Když si nějakou posloucháš, dívej
se zároveň na psaný text a čti si ho.
Každé slovo se snaž vyslovit stejně,
jak ho slyšíš v nahrávce.
Zlepšovat se ve čtení
a psaní je skvělý způsob,
jak při pandemii využít svůj čas.
Bratři a sestry,
je na vás vidět, že i v těžké době
je možné zůstat blízko
Jehovovi a povzbuzovat druhé.
Svůj čas využíváte opravdu výborně!
Snažme se to tak dělat i dál.
Třeba tím, že budeme pomáhat
nečinným a zlepšovat se ve čtení.
Buďte si jistí, že vedoucí sbor
se za vás všechny ze srdce modlí.
Sledovali jste JW Broadcasting®
ze světového ústředí svědků Jehovových.


-