JW subtitle extractor

Bratři a sestry,
vítejte u Aktuálních informací.
Od posledně přibylo několik novinek,
ze kterých jsme nadšení.
31. května 2022 informoval
vedoucí sbor výbory poboček,
že obnovíme všechny formy kazatelské
služby, kromě služby dům od domu.
Bratři a sestry po celém světě měli
z téhle zprávy velkou radost.
Když jsme zase začali chodit
do služby osobně, jedna sestra řekla:
„Bylo to jako vzkříšení.
Byli jsme pryč a teď jsme zase zpátky.
Sjednotilo nás to.“
A jeden bratr řekl:
„Je to jako ježdění na kole.
Člověk nezapomene jak na to.
Moc si tu službu užíváme.“
Jeden člen výboru pobočky
ve Spojených státech
byl se skupinkou zvěstovatelů
na opětovných návštěvách,
na kterých nebyli osobně
od začátku pandemie.
Řekl: „Bál jsem se, že si s námi lidi
nebudou chtít povídat
nebo že budou mít obavy kvůli covidu.
Ale překvapilo mě, že to tak nebylo.“
Na opětovných návštěvách měl
s lidmi pěkné rozhovory a pak řekl:
„Bylo to moc příjemné, konečně mluvit
s lidmi zase osobně u jejich dveří.“
Nedávno jsem měl při službě na ulici
taky hezký zážitek.
Mladá žena si všimla, že bratr,
který je se mnou, má „Strážnou věž“,
a zastavila nás.
Řekla, že hrozně ráda
vidí svědky Jehovovy.
Moc pěkně jsme si popovídali
a domluvili jsme se s ní,
že se jí ozve jedna naše sestra.
Bylo nádherné vydávat
zase svědectví na ulici!
Jeden řidič autobusu v Zambii viděl naše
bratry, jak na ulici vydávají svědectví.
Zastavil a zašel si k nim pro časopis.
Pak je poprosil, aby řekli něco
o Bibli i jeho cestujícím.
Všichni pasažéři si bratry
rádi poslechli a vzali si časopisy.
Víkend 25. a 26. června byl milníkem
v práci na překladech Bible.
Za ten jediný víkend vyšel
„Překlad nového světa“
ve třinácti dalších jazycích!
V některých případech se vydala
jedna biblická kniha.
Jindy to bylo vydání
kompletních Řeckých písem.
A někde se vydala celá Bible.
Do té doby se během jediného víkendu
vydalo maximálně šest Biblí.
Za takové vzácné dary děkujeme Jehovovi.
7. června 2022 Evropský soud
pro lidská práva
rozhodl v 21 případech
ve prospěch svědků Jehovových.
Všechno v jeden den!
Náš předchozí rekord
v počtu soudních vítězství za jeden den
padl 3. května 1943.
Šlo o 12 případů
u Nejvyššího soudu Spojených států.
Chválíme Jehovu
za tahle důležitá vítězství.
Dvacet z těch jedenadvaceti případů
se týkalo pronásledování
svědků Jehovových v Rusku.
A ten rozsudek byl naprosto klíčový.
K jakému závěru soud došel?
V následujícím videu
na to odpoví bratři,
kteří pracují v právním oddělení
světového ústředí.
Bratři, tohle je opravdu
historické rozhodnutí.
Soud sloučil 20 našich případů
a vydal jediné rozhodnutí,
které je jasně v náš prospěch.
V tomhle 196stránkovém rozsudku
soud důkladně vyvrací lži,
na kterých Rusko zakládá
pronásledování našich bratrů
a zákaz naší činnosti.
Shane, co konkrétně soud Rusku vytknul?
Rozhodnutí jednoznačně uvádí,
že Rusko se provinilo úmyslným
a nelítostným útokem na nevinné lidi
a jejich uctívání Boha.
Například v odstavci 254 Evropský
soud říká, že Rusko prosazuje
Tento plán byl samozřejmě neúspěšný.
Tohle rozhodnutí svědky Jehovovy
úplně očistilo.
Rusko například tvrdilo,
že naše publikace a webové stránky
jsou extremistické prostě proto,
že věříme, že máme pravdu.
Evropský soud
naproti tomu rozhodl, že
Shane, co dalšího soud
řekl v náš prospěch?
Evropský soud potvrdil,
že máme právo...
Ve všech těchto oblastech Evropský soud
došel k závěru, že naše přesvědčení
a činnost je pokojná
a chráněná právem na svobodu vyznání.
Rozhodnutí kromě jiného nařizuje Rusku,
aby nás přestalo pronásledovat,
vrátilo nám náš právní status,
propustilo ty, kdo jsou ve vězení,
dovolilo nám používat
naše publikace a web
a buď nám vrátilo zabavený majetek,
nebo vyplatilo odškodné
přes 65 milionů dolarů.
Vynikající!
Jsme moc vděční mnoha bratrům
a sestrám, kteří neúnavně pracovali,
aby tyhle případy předložili
Evropskému soudu pro lidská práva.
Teprve čas ukáže,
jestli se tím Rusko bude řídit.
Ale i kdyby ne, tohle rozhodnutí
je právně závazné pro 46 zemí,
které pod Evropský soud spadají.
Tím pádem jsou práva
víc než 1,5 milionu svědků Jehovových,
kteří v těchto zemích žijí,
chráněna líp než kdy dřív.
Evropský soud je navíc velmi uznávaný,
takže tohle rozhodnutí bude mít
velkou váhu u soudů po celém světě.
Děkujeme Jehovovi za tohle ohromné,
historické vítězství u Evropského soudu.
Jsme přesvědčení, že ať už budou
státní orgány dělat cokoli,
Jehova bude naše bratry dál podporovat.
Jak to víme?
Díky tomu, co se píše u Izajáše 54:17.
Čteme tam:
Tohle „dědictví“ od Jehovy nás ujišťuje,
že nás bude podporovat
teď i po celou věčnost.
Díky tomu žádný odpor neoslabí naši víru
ani nás nepřipraví o vnitřní klid
a o duchovní ráj, ve kterém žijeme.
Je to jasně vidět z toho,
jak Jehova pomáhal našim bratrům
během pronásledování
v bývalém Sovětském svazu.
Ve zbytku dnešního dílu uvidíme
několik příkladů toho,
jak Jehova svoje služebníky
v té době podporoval.
Věříme, že tahle vyprávění povzbudí
nejenom naše bratry v Rusku,
ale taky všechny ostatní, protože každý
z nás se setkává s nějakým odporem.
Při sledování těch rozhovorů
se sami sebe ptejte:
Kdyby se to samé stalo mně,
co bych dělal?
Co těm bratrům a sestrám pomohlo,
aby zůstali vždycky věrní Jehovovi?
Dal jsem se pokřtít v 15.
O několik týdnů později
vedení školy zjistilo,
že patřím ke svědkům Jehovovým,
a rozhodli se,
že mě a moji rodinu napraví.
Tlačili na nás,
abychom se vzdali své víry.
Trvalo to celé tři roky.
V 18 mě povolali do sovětské armády.
Ale protože jsem odmítl nastoupit,
odsoudili mě na dva roky do vězení.
Po propuštění jsem se oženil
s krásnou a věrnou sestrou Lidijí.
Krátce nato mě povolali podruhé.
Tentokrát mě soud poslal na tři roky
do věznice s přísnějším režimem.
Narodila jsem se na Ukrajině.
Když jsme se vzali, přestěhovala jsem se
za manželem do Litvy.
O sedm měsíců později
ho zavřeli do vězení.
Emočně to pro mě bylo tak náročné,
že jsem skončila v nemocnici.
Brzy nato jsem potratila.
Takže jsem najednou byla sama
v cizí zemi, neuměla jsem místní jazyk,
a protože byl manžel ve vězení,
nemohla jsem si ani najít práci.
Dozorci byli krutí a často vězně bili
a já jsem nebyl výjimkou.
Navíc jsem byl izolovaný od svojí rodiny
a od mých duchovních bratrů a sester.
Nejtěžší na tom bylo to, že jsem
nemohl být se svojí milovanou Lidijí.
Přesto mě ohromně podporovala.
Skoro každý den mi psala dopisy.
Dostával jsem víc dopisů
než všech ostatních 30 vězňů dohromady.
Abych manžela duchovně podpořila,
do dopisů jsem dávala verše z Bible
a citáty z našich publikací.
Snažila jsem se to dělat tak,
aby prošly cenzurou a nezabavili mu je.
Mě zase hodně nabíjela shromáždění.
Nikdy jsem si je nenechala ujít.
Jednou, když bylo shromáždění
u nás doma, k nám vtrhli vojáci a KGB.
Kvůli tomu jsem pak dostala
předvolání k soudu.
V den slyšení jsem byla hodně vyděšená.
Ale Jehova mi dal takový klid,
že strach a nervozita byly ty tam.
Dostala jsem pokutu 50 rublů.
V té době to byla velká částka.
Ale nenechala jsem se zastrašit a nikdy
jsem nepřestala chodit na shromáždění.
Když jsem mohl mluvit s ostatními vězni
o duchovních věcech, rád jsem to využil.
Někdy mě poslouchaly
desítky vězňů najednou.
Když se ptali
na nějaké složitější otázky,
do hloubky jsem o tom přemýšlel.
Chtěl jsem jim to dobře vysvětlit
a obhájit, proč něčemu věřím.
V jednom kuse jsem se modlil.
A viděl jsem, jak Jehova
na moje modlitby odpovídá.
Někdy to bylo způsobem,
který jsem vůbec nečekal.
Často jsem myslel na důvod,
proč Jehova chce,
abych mu ve všech těch těžkých situacích
zůstal věrný, a to mi hodně pomáhalo.
Pomoc, kterou jsem
v mnoha situacích dostala,
nemohla být od nikoho jiného
než od Jehovy.
Díky tomu se stal
mým nejlepším přítelem.
Nikdy mě nenechal na holičkách.
Čím slabší jsem se cítila,
tím víc mi Jehova pomáhal.
Člověk musí přemýšlet ne o tom,
jak ty zkoušky zvládne,
ale o tom, jak mu pomůže Jehova.
Dá nám sílu zvládnout cokoli.
Když Jehova připustí nějakou těžkou
situaci a my ji zvládneme,
není to zbytečné.
Je to k našemu dobru.
Zocelí to naši víru.
Je potřeba,
abychom měli k tomu, co prožíváme,
ten správný, pozitivní přístup.
Abychom byli odhodlaní zůstat Jehovovi
věrní až do konce.
Milí Pudžiuvysovi, moc si vážíme
vaší věrnosti a vytrvalosti.
Připomněli jste nám, že je velmi
důležité pravidelně se účastnit
všech shromáždění
a chodit do služby –
jak před pronásledováním, tak během něj.
Dodává nám to duchovní stabilitu
a posiluje to naši víru.
Teď uvidíme další příběh.
Iósif a Véra Rúsuovi nám povypráví,
jak jim výchova,
pravidelné studium Bible
a odhodlání nezradit Jehovu pomohlo
zvládnout pronásledování.
S pronásledováním jsem se setkal,
když mi bylo šest let.
Mého tatínka a staršího bratra
odsoudili k 25 letům vězení za to,
že odmítli vojenskou službu.
Bál jsem se, že už je nikdy neuvidím.
Takže když je za dva roky propustili,
byl jsem moc rád.
Jejich příklad mi pomohl,
abych zůstal věrný Jehovovi.
I já se setkala
s pronásledováním už jako dítě.
Ve škole mě často bili,
protože jsem kázala,
nenosila sovětskou hvězdu a šátek
a nezpívala vlastenecké písně.
Už odmala mě rodiče
učili milovat Jehovu,
číst si Bibli a zpívat naše písně
a učit se nazpaměť biblické verše.
Brali nás s sebou na shromáždění,
která se konala třikrát týdně.
Moc rád jsem se do nich zapojoval.
Pořád jsem měl ruku nahoře.
Rodiče mě učili, jak mám reagovat,
když na mě někdo tlačí,
abych zradila svoje bratry nebo rodinu.
Naučili mě milovat Jehovu
a důvěřovat mu.
A to mi pomohlo,
abych k němu měla blízko
a chtěla mu zůstat věrná.
Když mi bylo 15, naši rodinu
deportovali vlakem na Sibiř.
V těžkých podmínkách, které tam byly,
mi přinášel
útěchu a radost duchovní pokrm,
který jsme si tam propašovali z domova.
To byly ty nejdůležitější věci,
které jsme tam měli.
A celou tu cestu vlakem
jsme zpívali naše písně.
O deset let později,
když jsem byl v Kazachstánu,
mě zatkli a odsoudili na pět let.
Vězeňští dozorci na mě často tlačili,
abych zradil svoji víru a vzdal se jí.
Já jsem ale hodně přemýšlel
o Jehovově svrchovanosti,
a to mi pomohlo to zvládnout.
Modlil jsem se k němu, aby mi dal sílu
vytrvat a zůstat mu věrný.
Čtení Bible mi pomohlo,
abych ty zkoušky zvládnul
a neudělal nic, čím bych zradil Jehovu.
Když mi trest skončil,
vrátil jsem se do Moldavska.
Pak jsem se v roce 1967 oženil s Vérou.
O dva roky později se Iósif dostal
k nejvyššímu moldavskému soudu
a odsoudili ho na 10 let do tábora
s nejvyšší ostrahou.
Najednou jsem v 18 letech zůstala
sama s ročním synem.
KGB mě často předvolávala k výslechu,
někdy mě vyslýchali i pět hodin.
Říkali mi hodně lží a snažili se
do mé mysli zasít pochybnosti.
Pár dalších let jsem syna
viděl vyrůstat jenom na fotkách
a když mě Véra dvakrát do roka
přišla navštívit.
Jedna z věcí, na které jsem se
od ní nejvíc těšil, byly nové boty.
S bratry a sestrami jsme přepisovali
časopisy na hodně tenký papír,
který měl tvar podrážky.
Z bot jsme podrážky odstranili,
dali do nich časopisy
a zase je přibili zpátky.
Do jednoho páru jsme takhle dokázali
dát až sedm časopisů.
Pronásledování vás ještě víc přiblíží
k Jehovovi,
je pro vás ještě skutečnější.
Jehova je laskavý.
Dává mi sílu nad to, co je normální.
Ověřila jsem si,
že čím těžší zkoušky byly,
tím víc mi Jehova dával příležitosti
mluvit o jeho záměru a jeho Království.
Jehova mi pomáhá zaměřovat se na to,
co mám, a ne na to, co jsem vytrpěla.
A to mi přináší velkou radost a útěchu.
Nemám žádný důvod, abych nebyla šťastná.
Děkujeme bratře a sestro Rúsuovi,
že jste nám řekli svůj příběh.
Všimli jste si, co jim pomohlo
připravit se na pronásledování
a zvládnout ho?
Kromě toho, že je rodiče dobře vedli,
pravidelně studovali Bibli
a publikace,
které jsou na ní založené.
Učili se zpaměti biblické verše,
často si připomínali
otázku Jehovovy svrchovanosti
a byli odhodlaní nikdy Jehovu nezradit.
My můžeme dělat to samé.
Oba tyhle páry nám připomněly slova,
která najdeme v Hebrejcům 13:6:
Jehova byl pro bratry a sestry
v Sovětském svazu opravdovým pomocníkem.
Navzdory všem vlnám pronásledování,
které se na ně valily,
zůstávali věrní
a bylo jich čím dál víc.
Třeba v roce 1949
bylo v zemích bývalého Sovětského
svazu asi 10 000 svědků.
Z toho nejvíc jich bylo
na západě Ukrajiny.
Teď už počet zvěstovatelů
v těch zemích přesáhl 380 000.
Jehova jim opravdu pomáhal.
Koncem 70. a taky v 80. letech
jsem s bratry za železnou oponou
úzce spolupracoval.
Neviděl jsem jenom jejich víru,
ale i to,
jak moc je Jehova podporoval.
Vždycky jim zajistil duchovní pokrm,
který potřebovali.
Bratři si uvědomovali,
jak je důležité chodit na shromáždění,
i když se tehdy setkávali
jen v malých skupinkách.
A strašně rádi zpívali
písně z našeho zpěvníku.
Spoustu jich uměli nazpaměť.
Riskovali svoji svobodu a bezpečí,
aby se s druhými na shromáždění
mohli sejít osobně.
Ale vždycky pro to udělali všechno.
I když se je Satan snažil zlomit,
znovu a znovu jsem viděl,
jak se jim díky Jehovovi dobře daří
a on jim pomáhá zůstat mu věrní.
Ruská vláda může zlikvidovat
právní subjekt,
ale nikdy nemůže zlikvidovat
Jehovovu organizaci.
Co se s tímhle králem severu stane?
Daniel 11:45 jasně říká:
Takže králi severu nikdo nepomůže.
Ale vzpomínáte, kdo pomůže nám?
Co bylo v Hebrejcům 13:6?
„Jehova je můj pomocník.“
Bratři a sestry,
ať přijde cokoli,
buďte odhodlaní naprosto
důvěřovat Jehovovi a být mu věrní.
Jehova je váš pomocník!
Všechny vás máme ze srdce rádi.
Sledovali jste JW Broadcasting®
ze světového ústředí svědků Jehovových.

Aktuální informace od vedoucího sboru č. 5/2022