JW subtitle extractor

Vítejte u „Aktuálních informací“.
Na mnoha místech
už probíhají regionální sjezdy.
Letošního regionálního sjezdu
„Buďte trpěliví“
se už osobně zúčastnilo
přes dva miliony 300 tisíc lidí.
Když se můžeme setkat
s dlouholetými přáteli
a taky získat nové,
dělá nám to obrovskou radost.
A to, co tam zazní,
je opravdu „pokrm v pravý čas“.
Ti, kdo už na sjezdu byli,
si ho moc užili.
A vás, kdo ho máte teprve před sebou,
chceme ujistit: Máte se na co těšit!
1. června se v mnoha betelech
po celém světě obnovily prohlídky.
Velkou radost z toho měli
jak návštěvníci, tak rodina betel.
Když dorazila první skupina,
byli jsme nadšení.
Museli pro to hodně udělat,
aby sem přijeli.
Ani nevím, kdo byl nadšenější,
jestli my, nebo návštěvníci,
protože jsme opravdu rádi, že jsou tady.
Nejlepší bylo to překvapení,
když jsme vešli dovnitř
a všichni tam stáli
a vítali nás, mávali a objímali nás.
Úžasně nás přivítali.
Chodili za náma a povídali si s náma.
Vlastně většinu
svého života děti sledujou
na našich stránkách
zprávy o Chelmsfordu.
Takže, když tady konečně jsme,
ani tomu nemůžu uvěřit.
Je to víc než měsíc,
co zase začaly prohlídky,
a je to skvělý.
Pocházíme z Filipín,
ale teď žijeme v Kanadě.
Do betelu ve Warwicku
jsme jeli asi osm hodin.
Do Warwicku
jsme plánovali přijet v březnu 2020.
A teď, o tři roky později, jsme tady.
Říkali jsme si:
Do betelu tenhle rok musíme zajet.
Určitě to všem rodinám doporučuju.
Duchovně vás to nabije
a dětem se to vryje do paměti.
V muzeu je tolik věcí, že to prostě
za jednu návštěvu nejde stihnout.
Takže doufám, že se sem znovu vrátíme.
Tihle bratři a sestry
to cítí podobně jako David,
který v Žalmu 122:1 napsal:
Srdečně vás zveme,
abyste si betel přišli prohlédnout.
Prohlídku si prosím
zarezervujte na jw.org.
Víc informací můžete najít
v části „Prohlídky betelu“
nebo můžete kontaktovat vaši pobočku.
Jak bylo ve středu večer
28. června 2023 oznámeno na jw.org,
náš projekt v Ramapu
získal důležité povolení.
Komise pro územní plánování města
jednohlasně schválila
situační výkres projektu.
Ještě toho bude potřeba spoustu vyřídit
a vyřešit různé technické detaily.
Ale teď může projekt
postoupit do další fáze.
Vážíme si tvrdé práce
Komise pro územní plánovaní
a taky všech bratrů a sester,
kteří pracují v zákulisí.
A děkujeme i Jehovovi,
že tomuhle projektu dál žehná.
V květnu 2022 byl propuštěn
z vězení bratr Dennis Christensen.
Krátce na to
jsme s ním a s jeho manželkou Irinou
natočili rozhovor.
Při sledování
následujícího videa si všimněte,
co jim pomohlo vytrvat
a zůstat Jehovovi věrní.
Byli jsme na shromáždění
našeho sboru ve městě Orjol.
A najednou za mnou přiběhl
jeden služební pomocník a říká:
„Dennisi, musíš jít na chodbu.“
„OK, OK.“
Tak jsem šel na chodbu
a tam byli lidi v kuklách.
Bylo tam hodně policistů a lidí od FSB.
Ukázali nám průkazy a řekli,
že jdou prohledat náš sál.
Potom mi ještě ukázali nějaký papír.
Bylo to rozhodnutí,
že jsem v tom případu hlavní obviněný
a že mě na dva dny zatknou.
Říkal jsem si: O nic nejde,
to se vyřeší, dva dny nějak přežiju.
Ve vězení už byli bratři a sestry
přede mnou a já to zvládnu taky.
Navíc jsem si byl jistý,
že mě Jehova chrání.
Nejtěžší bylo, že jsem nemohl být
se svojí manželkou Irinou.
Věznice je umístěná tak,
aby člověk vězně obecně nemohl vidět.
Snažila jsem se najít takové místo,
odkud bych viděla na jeho okno.
A on ze svého okna dobře viděl mě.
Tak jsme se domluvili,
že tam budu chodit.
Dennis mi řekl, v kolik hodin.
Dá se říct,
že to byla moje oblíbená část dne.
Vždycky jsem se těšil,
až už bude jedna hodina odpoledne,
až Irinu uvidím.
Bylo to jen na pět až deset minut.
Takhle jsme to dělali dva roky.
Irina tam chodila každý den.
Ať už sněžilo, pršelo, pálilo slunce –
bylo jedno, jaké bylo počasí –
byla tam každý den.
Bylo to naše malé tajemství,
které prozrazujeme až teď.
Celé ty dva roky
jsme to vůbec nikomu neřekli.
Dělal jsem, co jsem mohl,
abych byl dobrý manžel.
Když jsem byl ve vězení,
snažil jsem se jí dvakrát měsíčně volat
a pětkrát týdně jí napsat dopis.
Kamarádi mě podporovali.
Chodili za mnou na návštěvu.
Dostala jsem
spoustu zpráv a Dennis taky.
Někteří lidi mi řekli:
„Když ti bude smutno, stačí zavolat
nebo napsat, a my přijdeme.“
Všelijak mi pomáhali
a já jsem jim za to moc vděčná.
Když jsem byl u soudu,
nejvíc si vzpomínám
na tu podporu od bratrů a sester.
To bylo neskutečné!
Když jsem dostal konečný rozsudek,
šest let, přišlo tam hodně lidí.
Jak jsem to zvládal?
Dával jsem si hodně velký pozor
na to, jak přemýšlím,
protože jsem věděl, že je to prostě tak,
jak se píše v Příslovích:
Když propadneš smutku,
tak přijdeš taky o sílu.
Věděl jsem, že to bude dlouhý boj,
a já jsem chtěl vytrvat.
Snažil jsem se číst Bibli každý den tak,
jak se to má, a přemýšlet o tom.
Měl jsem sešit, kam jsem si
zapisoval pěkné myšlenky z Bible,
které mi dodávaly sílu.
Tak třeba jsem často vzpomínal
na Izajáše 30:15, kde se píše,
že máme zůstat v klidu
a důvěřovat Jehovovi.
V tom je naše síla.
A hodně často jsem se modlil,
aby mi Jehova dal vnitřní klid,
aby mi pomohl udržet si radost,
být šťastný,
protože takhle jsem chtěl, aby to bylo.
Taky jsem si často říkal:
Jo jasně, můžete mi vzít svobodu.
Jo, můžete mi zabránit,
abych se vídal se svojí rodinou
a objímal je tak často, jak bych chtěl.
Ale nedovolím vám,
abyste mi vzali vnitřní klid.
Nedovolím, abyste mi vzali radost.
Chci být šťastný,
sloužit Jehovovi tak,
jak si to přeje,
protože on je náš šťastný Otec.
Dennis mi jednou napsal zajímavou větu:
„Jestli chceš mít radost,
dělej radost ostatním.“
A tahle myšlenka mi hodně pomohla.
Měla jsem pořád co dělat.
Pořád jsem hledala příležitosti,
jak někomu pomoct,
zajít k někomu na návštěvu,
přinést nákup
nebo zajít za někým nemocným.
Jeden zaměstnanec věznice mi řekl:
„Dennisi, vidím, že z tebe srší radost.“
A já říkám:
„Ano, brzo budu na svobodě.
To je to jediné, na co teď myslím.
Je to jako kdybych tu ani nebyl.
Už jsem venku.“
Pak mi řekl: „Víš co, Christensene?
Ty jsi tu nikdy nebyl.
Vždycky jsi byl tam venku,
vždycky jsi byl na svobodě.
Vždycky jsi byl radostný a šťastný.“
Taky jsem si často představoval
ten den, kdy odtamtud odejdu.
Kdy znovu uvidím svoje bratry a sestry
a svoji rodinu a kdy je zase obejmu.
Byla jsem překvapená,
kolik lidí tam už čekalo.
Přijeli s předstihem
a byli ze všech možných měst.
Předem jsme věděli,
že až přiletíme do Kodaně,
na letišti nás přivítá pár lidí.
Ale když jsme tam pak viděli
tolik bratrů a sester,
kteří křičeli radostí,
byl to úžasný pocit.
Všechny jsem objímal.
Čekal jsem na to dlouhou dobu,
takže ty emoce byly hodně silné.
Teď jsme zpátky v Dánsku.
Musíme tu začít
nový život, začít od nuly.
Máme za sebou
hodně cennou životní zkušenost,
kterou chceme využít k tomu,
abychom pomáhali druhým.
Dalo by se říct,
že vězení je skvělá škola,
která vám pomůže
vypilovat křesťanské vlastnosti.
Teď jsem venku
a jsem moc rád, že to tak je.
Ale za svoje bratry a sestry,
kteří jsou pořád ve vězení,
se nemodlím o nic míň.
Právě naopak,
teď se za ně modlím ještě víc,
protože vím, čím si procházejí.
Není to vždycky jednoduché,
ale jsem si jistý,
že jim Jehova pomáhá,
stejně jako pomáhal mně.
Dennisi a Irino, děkujeme,
že jste nám povyprávěli, co jste zažili.
Povzbudilo nás,
jak trpělivě jste to zvládali.
Když jsem před mnoha lety
spolupracoval s bratry
za železnou oponou,
viděl jsem,
jak byli věrní a oddaní Jehovovi.
Moc to na mě zapůsobilo
a jejich příklad mě dodnes posiluje.
Když sledujeme takové zprávy
a slyšíme, jakou víru
a odhodlání mají naši bratři v zemích,
kde je naše činnost zakázaná,
motivuje nás to, abysme dál vytrvávali.
Nepřestáváme se modlit
za víc než 180 bratrů a sester,
kteří jsou po celém světě
ještě pořád ve vězení za svoji víru.
Když jste ten rozhovor sledovali,
všimli jste si,
co Christensenovým pomáhalo vytrvávat?
Bratr Christensen řekl, že to bylo to,
že si každý den četl Bibli
a přemýšlel o tom.
Pak si všechny ty
povzbuzující myšlenky zapisoval.
Navzájem se taky povzbuzovali tím,
že si pravidelně
psali dopisy a volali si.
A taky bylo hezké, když jsme slyšeli,
že se mohli vidět,
i když jenom z dálky a na chvíli.
Sílu jim taky dodávali
bratři a sestry, jejich duchovní rodina.
Ale nezůstali jenom u toho,
že by pomoc přijímali.
Přemýšleli o druhých kolem sebe,
o tom, jak můžou pomoct jim.
Vzpomínáte si, co Dennis Irině napsal?
„Jestli chceš mít radost,
dělej radost ostatním.“
Připomíná nám to Ježíšova slova,
která jsou zapsaná ve Skutcích 20:35:
„Dávat přináší
víc štěstí než dostávat.“
Dennis řekl,
že mu v tom těžkém období hodně
pomáhal třeba verš z Izajáše 30:15.
Píše se tam:
Jsme moc rádi, že vám můžeme říct,
že celé interview s Christensenovými
bude v budoucnu k dispozici na jw.org.
Tak jako Jehova
pomáhal Dennisovi a Irině,
aby tohle náročné období zvládli,
bude pomáhat i nám,
abysme mu zůstali věrní
a dál mu důvěřovali.
Milí bratři a sestry,
víme, že trpělivě vytrváváte.
Buďte si jistí,
že vás všechny máme moc rádi!
Sledovali jste JW Broadcasting®
ze světového ústředí svědků Jehovových.

Aktuální informace od vedoucího sboru č. 5/2023