JW subtitle extractor

Jehova svěřil té mladé ženě Marii
náročný úkol.
Byl to výjimečný úkol.
Úkol, který vyžadoval velkou víru.
Měla se starat
o Božího jediného Syna, Ježíše Krista.
A vychovávat ho.
To byla pro Marii obrovská čest!
Zároveň to od ní
ale vyžadovalo silnou víru.
Nejen kvůli tomu,
že to byla velmi vážná zodpovědnost,
která měla trvat dlouhou řadu let.
Ale i proto, že než Marie tenhle úkol přijala,
trápily ji určitě nějaké obavy.
Jednou z nich mohlo být to,
že se bála, jak budou reagovat její přátelé,
sousedé, příbuzní
a samozřejmě její snoubenec Josef.
Koneckonců, ten anděl jí neřekl:
„Buď v klidu.
Já teď půjdu a vysvětlím to všem,
kterých se to týká,
aby je to náhodou nerozhodilo.“
Takže pro Marii to byl obrovský
a velmi náročný úkol.
Umíte si představit,
jak na něj reagovala?
Pomůže nám v tom jedno krátké video.
Byla jsem zasnoubená s Josefem.
Myslela jsem si,
že budeme mít jednoduchý a klidný život.
A pak bylo najednou všechno jinak.
Vím, že Bůh po nás někdy chce věci,
které jsou těžké.
Jenže tohle?
To se zdálo být nad naše síly.
Věděla jsem ale,
že s Jehovou se nemám čeho bát.
Když mu zůstaneme věrní
a uděláme, co můžeme,
abychom vychovali jeho milovaného Syna,
Jehova bude věrný nám
a dá nám, co potřebujeme.
Když přemýšlíme o Mariině situaci,
nechtěla nic jiného,
než mít jednoduchý a klidný život.
Ale pak se najednou všechno změnilo.
A jí se možná zdálo, že jednoduše není
v jejích silách tenhle úkol přijmout.
Ale jak nakonec odpověděla?
Vezměte si prosím Bibli
a najdeme si Lukáše 1:38.
Lukáš 1:38.
Tady vidíme, co Marie řekla:
„Jsem Jehovova otrokyně!
Ať se to se mnou stane, jak jsi řekl.“
Ano, Marie tenhle náročný úkol
s pevnou vírou a pokorou přijala.
Věděla, že Jehova bude s ní
a že ji podpoří.
Ale díky čemu měla Marie
tak pevnou víru?
Napoví nám, když se v té stejné kapitole
podíváme do verše 46.
Takže Lukáš 1:46.
V anglické Bibli
je u tohohle verše studijní poznámka,
kterou si teď spolu přečteme.
Píše se tam: „Mariina slova chvály,
která následují ve verších 46-55,
obsahují víc než 20 přímých nebo
nepřímých citací z Hebrejských písem.
Z jejích slov bylo vidět, že má
blízko k Jehovovi a že dobře zná Písmo.
Dala jimi najevo svoji vděčnost.
Také z nich byla patrná
hloubka její víry.
Mluvila o tom, že Jehova
pokořuje pyšné a mocné.
A pomáhá nevýznamným a chudým,
kteří mu chtějí sloužit.
Ano, Mariina víra byla založená na tom,
jak znala Boží Slovo,
tehdy dostupné svaté spisy.
Zdá se ale, že neměla svoje vlastní opisy,
které by si mohla kdykoli číst.
Spíš si musela pamatovat to,
co slyšela při čtení v synagoze.
Není to úžasné?
Marie si pamatovala
a milovala všechna tato vyjádření,
která znala z Hebrejských písem.
Takže když potom začala
spontánně chválit Jehovu,
tak všechna tahle vyjádření
jí přirozeně vycházela ze srdce.
Je to tak.
Marie měla pevnou víru,
která byla založená na svatých spisech.
A právě proto
se na ten úkol skvěle hodila.
A jak je to s námi?
Jak můžeme mít podobně pevnou víru,
jako měla Marie?
Až se budete dívat na následující video,
všimněte si,
že i když možná máme jiné úkoly,
potřebujeme mít
stejně pevnou víru jako ona.
Když mi to řekli,
myslel jsem si, že je to omyl.
Jako já?
Dozorce oddělení na mezinárodním sjezdu?
Měl jsem pocit, že na to nemám.
Ale vzpomněl jsem si,
že podobně jsem se cítil už před léty,
když mě bratři poprosili,
abych sloužil ve výboru
pro humanitární pomoc
a potom ve výboru
pro styk s nemocnicemi.
Vlastně jsem se tak cítil vždycky,
když mi Jehova dal nějaký úkol.
Naučil jsem se ale,
že je kdykoli připravený mi pomoct.
Takže když od Jehovy
dostanu nějaký úkol,
který se mi zdá těžký,
řeknu si:
Modli se,
nevzdávej to
a důvěřuj, že ti dá, co potřebuješ.
Bylo vám toho mladého bratra líto?
Možná dokážeme pochopit
to jeho vyjádření:
„Když mi o tom úkolu řekli,
myslel jsem si, že je to omyl.“
Někteří jsme se tak určitě
už taky někdy cítili.
Co tomu bratrovi pomohlo?
Vzpomínal na to, jak ho Jehova
v podobných situacích podpořil v minulosti.
Vybavujete si, jak vzpomínal na dobu,
kdy sloužil ve výboru
pro humanitární pomoc?
Jak tam stál a všichni ostatní
se na něj upřeně dívali
a čekali, jaké jim dá pokyny.
To musel být docela stres.
A potom, jak ho v nemocnici čekala
ta prezentace, když byl členem HLC?
Vybavujete si, jak tam sám seděl na chodbě
a pak ho ta žena uvedla do místnosti?
Nevypadala zrovna přátelsky, že ne?
A ti ostatní zdravotníci
se tvářili dost podobně.
Takovéhle úkoly můžou být vážně náročné.
Ale co ten bratr řekl?
Řekl, že mu pomáhá, když se modlí,
nevzdává to a důvěřuje Jehovovi.
I my, tak jako Marie,
můžeme mít pevnou víru,
ze které bude mít Jehova radost.
Je potřeba, abychom byli pokorní
a abychom se na Jehovu naprosto spoléhali.
Přesně tak, jak se o tom mluví v knize Žalmů.
Najděte si prosím Žalm 56:3, 4.
Žalm 56:3, 4:
„Když mám strach, spoléhám se na tebe.
Na Boha, jehož slovo chválím,
na Boha se spoléhám, nebojím se.
Co mi může udělat pouhý člověk?“
I my, podobně jako žalmista a jako Marie,
se můžeme na Jehovu naprosto spoléhat.
A tuhle víru chceme dávat najevo,
když dostaneme nějaké náročné úkoly.
Chceme důvěřovat Jehovovi,
protože víme, že nás podpoří,
tak jako podpořil Marii.
Další proslov z této série
přednese bratr Leonard Myers,
pomocník redakčního výboru.
Bude mluvit na námět „Napodobuj ženy
s pevnou vírou – Féničanka“.

Geoffrey W. Jackson: Napodobuj ženy s pevnou vírou – Ježíšova matka Marie