JW subtitle extractor

Posmívá se ti někdo?
Šikanuje tě nebo pronásleduje?
Máš pocit, že jsi v bezvýchodné situaci,
že nemůžeš skoro nic dělat,
abys to změnil?
Jestli ano, tak nejsi sám.
Bible říká,
že přesně takhle se cítil i David.
A on sám napsal, jak to zvládl.
Najdeme to v Žalmu 62:5:
„Mlčky čekám na Boha.“
Někteří učenci tvrdí,
že Davidovi bylo 15,
když byl pomazán za krále.
Pokud to tak bylo, musel čekat 22 let,
než se stal králem nad celým Izraelem.
Byly roky, kdy ho pronásledoval
král Saul a chtěl ho zabít.
Kvůli tomu musel žít jako uprchlík.
Někdy v jeskyních v pustině.
Jindy v cizí zemi
mezi nepřáteli Izraele.
David se naučil být trpělivý.
Naučil se čekat na Jehovu.
Pojďme se podívat na tři situace,
které v té době zažil.
Ta první se odehrála
v pustině En-gedi na místě drsných hor,
kde je jedna jeskyně vedle druhé.
Král Saul plný hněvu a nenávisti
se žene za Davidem a chce ho zabít.
David se se svými muži
schoval v obrovské jeskyni.
Nebyl to žádný luxusní hotel.
Museli si shánět jídlo,
vodu a dřevo na oheň
a taky se museli ukrývat před těmi,
kdo je chtěli vidět mrtvé.
Ale pak se stalo něco,
co nikdo z nich nečekal.
Přečteme si to.
Otevřete si 1. Samuelovu 24:2.
Dám vám chvilku, ať si to najdete.
1. Samuelova 24
a začneme číst od verše 2.
Saul tedy vzal 3 000 mužů
vybraných z celého Izraele
a šel Davida
a jeho muže hledat na skály kozorožců.
Když dorazil ke kamenným ohradám
pro ovce postaveným podél cesty,
vešel do nedaleké jeskyně,
aby vykonal potřebu.
V zadní části té jeskyně
ale seděl David a jeho muži.
Ti Davidovi řekli:
Toto je den, kdy ti Jehova říká:
„Vydávám ti tvého nepřítele do rukou
a můžeš mu udělat,
cokoli uznáš za dobré.“
Davida hledaly 3 000 vybraných
a dobře vycvičených vojáků.
Když on a jeho muži Saula viděli,
museli být v šoku.
Byl sám, zranitelný
a nakráčel si to přímo do jeskyně,
kde se schovávali.
Když tam vešel,
jeho oči si ještě nezvykly na tmu,
a tak neviděl, že se tam někdo skrývá.
Ale Davidovi muži byli na tmu zvyklí,
takže Saula proti světlu krásně viděli.
Tohle byla příležitost.
David měl Saula v hrsti.
Měl by se ho zbavit?
Jeho muži mu přesně to šeptali.
Určitě je to Jehova,
kdo ti ho vydává do rukou.
Koneckonců David ho měl nahradit,
byla to Boží vůle.
No a měl přece dobrý důvod ho zabít.
Saul byl jako smyslů zbavený.
Nechal usmrtit kněze v Nobu
a vyvraždit celé město –
muže, ženy, děti, zvířata –
a to jenom kvůli tomu,
že velekněz Achimelek
dal Davidovi a jeho mužům chleba,
aby se najedli.
Kdyby David Saula zabil,
co by to pro něj znamenalo?
Záchranu?
Konec života jako uprchlík?
Už žádné jeskyně!
Hned může vládnout.
Tohle všechno mu určitě blesklo hlavou.
Co udělal?
Co bys udělal ty?
Pojďme číst dál
1. Samuelova 24 od verše 4.
David tedy vstal a potají uřízl
okraj Saulova pláště bez rukávů.
Když ale David okraj Saulova pláště
uřízl, začalo ho trápit svědomí.
Řekl svým mužům:
Z úcty k Jehovovi
je pro mě nepředstavitelné,
že bych svému pánovi,
Jehovovu pomazanému,
udělal něco takového –
že bych na něj vztáhl ruku.
Vždyť je to Jehovův pomazaný.
Těmito slovy David své muže zadržel
a nedovolil jim Saula napadnout.
Saul tedy z jeskyně odešel
a pokračoval v cestě.
David svoje muže neposlechl.
Místo toho tu příležitost využil,
aby ukázal, že není žádný rebel
a že se Saulovi za jeho nespravedlivé
a kruté jednání nechce mstít.
To chtělo sebeovládání.
A taky to chtělo víru.
Víru, že Jehova ve svůj čas
a svým způsobem věci napraví.
To, že to tak David vnímal, bylo vidět
nejenom z toho, co později řekl Saulovi,
ale i z toho, co zapsal v 57. žalmu,
3. verš říká: „[Jehova] pošle z nebe
pomoc a zachrání mě.
Zmate toho, kdo po mně chňape.“
Někdy pro nás může být těžké
neztratit trpělivost.
Zvlášť, když jsme obětí
nějaké nespravedlnosti.
Často s tím prostě nic nezmůžeme.
Ale co když se objeví jednoduché řešení?
Měli bysme být jako David –
nejdřív přemýšlet,
jak se na to dívá Jehova.
Občas je dobré něco udělat.
Ale jsou situace,
kdy je nejlepší čekat na Jehovu,
až věci ve svůj čas napraví.
Takže Saul opouští jeskyni.
Co se stalo pak?
Čteme dál, 1. Samuelova 24. kapitola,
od verše 8.
Potom vyšel z jeskyně i David
a zavolal na Saula:
Můj pane, králi!
David?
Když se Saul ohlédl, David padl
na kolena a poklonil se až k zemi.
Pak se Saula zeptal:
Proč nasloucháš těm,
kdo říkají „David se ti snaží ublížit“?
Dnes na vlastní oči vidíš, že mi tě
Jehova v této jeskyni vydal do rukou.
Když mi ale radili, abych tě zabil,
slitoval jsem se nad tebou a řekl jsem:
„Nevztáhnu ruku na svého pána.
Je to Jehovův pomazaný.“
Podívej se, můj otče,
v ruce mám okraj
tvého pláště bez rukávů.
Uřízl jsem ti totiž okraj pláště,
ale nezabil jsem tě.
Jasně teď vidíš,
že ti nechci ublížit ani se bouřit
a že jsem proti tobě nezhřešil.
A ty mě přitom pronásleduješ
a chceš mě připravit o život.
Ať nás Jehova rozsoudí
a ať se ti Jehova pomstí za to,
jak se mnou jednáš,
ale já na tebe ruku nevztáhnu.
„Zlo pochází od zlých,“
říká staré přísloví.
Já na tebe ruku nevztáhnu.
Za kým se izraelský král vydal?
Koho pronásleduješ?
Mrtvého psa?
Pouhou blechu?
Ať je Jehova soudcem.
Rozsoudí nás, prozkoumá tu záležitost
a ujme se mého sporu.
Posoudí mě a vysvobodí mě z tvých rukou.
David se ovládl.
A tím dal odpověď všem, kdo říkali,
že se Saulovi snaží ublížit.
Nezkřivil mu na hlavě jediný vlas.
Dvakrát mu řekl,
že to bude Jehova, kdo je rozsoudí.
I když ho Saul pronásledoval bezdůvodně,
David ho nijak neurážel.
Uctivě a pokorně mu řekl,
že počká na Jehovu, až věci napraví.
To byla lekce pro všechny,
kdo o tom věděli.
Saul stál jako opařený, když zjistil,
že David ušetřil jeho život.
A tak na něj zavolal:
„Jehova tě odmění za to,
co jsi pro mě dnes udělal.
Teď už vím, že určitě budeš kralovat
a že izraelské království
zůstane ve tvých rukou.“
Tuhle situaci
měl možná na mysli apoštol Pavel,
když křesťanům v Římě napsal,
aby se nemstili
a taky aby přemáhali zlo dobrem.
Když s těmi, kdo nám hážou
klacky pod nohy, jednáme hezky,
může to na ně zapůsobit.
To, že se David nad Saulem slitoval,
na něj udělalo velký dojem.
Takže teď už ho nechtěl zabít?
Uvidíme.
Jenže někdy trpělivost ztratíme,
protože jsme všichni nedokonalí,
a David to měl stejně.
Jednou se tak rozzuřil,
že málem udělal něco,
co mohlo mít hrozné následky.
Jdeme číst.
Tentokrát 1. Samuelova 25:1.
Po nějaké době zemřel Samuel
a všichni Izraelité se sešli,
aby ho oplakávali
a aby ho pohřbili u jeho domu v Ramě.
Potom se David vydal do pustiny Paran.
V Maonu žil jeden muž,
který měl stáda v Karmelu.
Byl velmi bohatý –
měl 3 000 ovcí a 1 000 koz.
V té době zrovna
v Karmelu stříhal své ovce.
Jmenoval se Nabal a jeho manželka
se jmenovala Abigail.
Byla rozumná a krásná, ale její manžel,
který pocházel z Kalebova rodu,
byl drsný a zlý.
David se v pustině doslechl,
že Nabal stříhá své ovce,
a tak za ním poslal deset mužů.
Řekl jim:
Jděte za Nabalem do Karmelu
a zeptejte se ho
mým jménem, jak se mu daří.
Pak řekněte:
„Buď dlouho živ a ať se dobře daří tobě,
tvé domácnosti i všemu, co máš.
Slyšel jsem, že stříháš ovce.
Když byli tvoji pastýři s námi,
neubližovali jsme jim
a za celou tu dobu, kdy byli
v Karmelu, se jim nic neztratilo.
Zeptej se svých mužů,
a oni ti to povědí.
Ať moji muži získají tvoji přízeň,
protože jsme přišli v radostné době.
Dej prosím svým sluhům
a svému synu Davidovi,
cokoli bys mohl postrádat.“
Davidovi muži tedy šli a vyřídili
Nabalovi všechno, co jim David řekl.
Když domluvili,
Nabal Davidovým sluhům odpověděl:
Kdo je David?
Kdo je Jišaiův syn?
Dnes je mnoho sluhů,
kteří utíkají od svých pánů.
To mám vzít svůj chleba,
vodu a maso ze zvířat,
která jsem porazil pro své střihače,
a dát to mužům,
kteří přišli kdoví odkud?
Stříhání ovcí bylo období
radosti a dobrého jídla
a Nabal měl důvod se radovat.
Měl spoustu ovcí a Davidovi muži
je chránili před zloději.
Očekávalo se, že jim Nabal poděkuje
a něco jim za to dá.
Bylo to ve zvyku.
Ale když ho uctivě poprosili o jídlo,
nejen že to odmítl –
zasypal je urážkami.
Pojďme se podívat, co na to David.
Budeme pokračovat
ve 25. kapitole od 12. verše.
Davidovi sluhové se tedy vrátili
a všechno to Davidovi řekli.
David okamžitě přikázal svým mužům:
Všichni si připásejte meč!
A tak si každý připásal meč
a David to udělal také.
Asi 400 mužů vytáhlo s Davidem
a 200 mužů zůstalo u zavazadel.
Nabalově manželce Abigail
mezitím jeden ze sluhů oznámil:
David poslal z pustiny své muže,
aby našemu pánovi popřáli
všechno dobré, ale ten je začal urážet.
- To ne!
- Ti muži se k nám chovali velmi hezky.
Nikdy nám neublížili a za celou tu dobu,
kdy jsme s nimi byli na pastvinách,
se nám nic neztratilo.
Chránili nás
jako hradba ve dne i v noci –
celou dobu,
co jsme byli s nimi a pásli stáda.
- Ne!
- Teď si promysli, co uděláš,
protože našeho pána a celý jeho dům
určitě postihne neštěstí.
Je to takový ničema,
že se s ním vůbec nedá mluvit.
Abigail tedy rychle vzala 200 chlebů,
dva velké džbány vína,
pět poražených ovcí,
pět sea praženého obilí,
100 koláčů rozinek
a 200 koláčů lisovaných fíků...
- Tady máte.
- ... a všechno to naložila na osly.
- Vemte tohle.
- Potom řekla svým sluhům:
Jděte napřed, já půjdu za vámi.
Svému manželu Nabalovi ale nic neřekla.
Jela na oslu dolů z hory a David
a jeho muži sestupovali proti ní.
Neviděli ji ale,
protože ji hora zakrývala.
Pak se najednou setkali.
Ještě předtím David řekl:
Bylo to k ničemu, že jsem v pustině
chránil všechno, co patří tomu člověku.
Vůbec nic se mu neztratilo,
a přesto mi dobro oplácí zlem.
Ať Bůh Davidovy nepřátele
přísně potrestá,
pokud do rána nechám
jediného z jeho mužů naživu.
Když se David dozvěděl,
co Nabal řekl, úplně zuřil.
Okamžitě, aniž by se poradil s Jehovou,
přikázal svým mužům,
aby si připásali meč.
A pak se vydali pobít
všechny muže z Nabalovy domácnosti.
Tohle bylo špatně!
I když byl Nabal hrozný člověk
a David si zasloužil odměnu za to,
že chránil jeho stáda,
neměl žádné právo na jeho majetek.
A rozhodně neměl důvod zavraždit svého
izraelského bratra a jeho domácnost.
Mezitím jednomu
z Nabalových sluhů došlo,
že jde do tuhého, a měl odvahu říct
o tom Nabalově manželce Abigail.
Nevaroval Nabala,
ten by ho stejně neposlouchal,
ale věděl, že to může říct Abigail.
Byla rozumná a milovala Jehovu.
Moc toho o ní nevíme, ale život
s Nabalem, nebyla žádná idylka.
Byl drsný, nevděčný a arogantní.
Možná to bylo domluvené manželství.
Davidovi později řekla, že se Nabal
opravdu „chová jako hlupák“.
Tahle duchovní žena
by něco takového určitě neřekla,
kdyby se Nabal nepostaral,
aby ztratila i ten poslední důvod,
proč ho milovat a vážit si ho.
Toho sluhu si vyslechla a došlo jí,
že musí něco okamžitě udělat.
Ale co?
Měla by si s Nabalem promluvit?
Ne, nebyla s ním žádná řeč.
Měla by utéct?
Kdyby byl David stejný jako Nabal,
bylo by to logické řešení.
Ale Abigail věděla, že David
je rozumný a že miluje Jehovu.
Rychle sbalila jídlo
a vyrazila mu naproti.
Pojďme si to přečíst,
1. Samuelova 25 od verše 23.
Když Abigail Davida zahlédla,
hned sesedla z osla,
padla před Davidem na kolena
a poklonila se až k zemi.
Padla mu k nohám a řekla:
Můj pane, beru vinu na sebe.
Dovol prosím své služce,
aby k tobě promluvila,
a naslouchej slovům své služky.
Prosím, ať si můj pán
nevšímá toho ničemy Nabala,
protože je přesně takový,
jaké je jeho jméno.
Jmenuje se Nabal
a opravdu se chová jako hlupák.
Já, tvoje služka, jsem neviděla muže,
které můj pán poslal.
Můj pane, jakože žije Jehova
a jakože žiješ ty, Jehova tě zadržel,
aby ses neprovinil prolitou krví
a nepomstil ses vlastní rukou.
Ať tvoji nepřátelé a ti,
kdo se mému pánovi snaží uškodit,
dopadnou jako Nabal.
A ať je tento dar, který tvoje služka
přinesla svému pánovi,
předán mužům, kteří mého pána následují.
Odpusť prosím provinění své služky.
Vždyť Jehova pro mého pána
určitě vybuduje trvalý dům,
protože můj pán vede Jehovovy války
a po všechny tvé dny
se v tobě nenašlo žádné zlo.
Když tě někdo začne pronásledovat
a bude ti usilovat o život,
bude život mého pána zabalený
ve vaku života u Jehovy, tvého Boha.
Ale životy tvých nepřátel
Bůh vymrští jako kámen z praku.
A až Jehova udělá pro mého pána
všechno to dobré, co slíbil,
a dosadí tě za vůdce nad Izraelem,
nebudeš si v srdci vyčítat ani litovat,
že jsi bezdůvodně prolil krev
a že se můj pán pomstil vlastní rukou.
Až Jehova prokáže mému pánovi dobro,
vzpomeň si na svou služku.
Z toho, co Abigail Davidovi řekla,
bylo vidět,
že je moudrá a miluje Jehovu.
Mluvila s ním pokorně a uctivě
a přitom měla jasný cíl.
Řekla, že ji Jehova poslal,
aby Davidovi zabránila prolít krev,
aby nezemřeli nevinní lidé.
Aby se nemstil, aby neudělal něco,
čeho by později litoval
a výčitky svědomí ho nepronásledovaly
do konce života jako stín.
Připomněla mu něco důležitého.
To všechno špatné, co se stalo,
Jehova napraví,
a tak by se on sám neměl mstít.
Uvažovala podobně jako tehdy David,
když se rozhodl nezabít Saula v En-gedi.
Možná se doslechla o tom,
co se v té jeskyni tenkrát stalo.
Takže co mu tím chtěla říct?
Buď trpělivý!
Nech na Jehovovi, aby to vyřešil
ve svůj čas a svým způsobem.
Co jí na to David řekl?
Pokračujeme dál,
1. Samuelova 25 od verše 32.
David na to Abigail řekl:
Chvála Jehovovi, Bohu Izraele,
který mi tě dnes poslal naproti!
Ať je požehnaná tvá rozumnost!
A ať jsi požehnaná za to,
že jsi mě dnes zadržela,
abych se neprovinil prolitou krví
a nepomstil se vlastní rukou.
Kdybys mi totiž rychle nepřišla naproti,
potom – jakože žije Jehova, Bůh Izraele,
který mě zadržel, abych ti neublížil –
by do rána Nabalovi
nezůstal ani jediný muž.
Pak si od ní David vzal to,
co mu přivezla, a řekl jí:
Jdi v pokoji domů.
Jak vidíš, naslouchal jsem ti
a tvé prosbě vyhovím.
David naslouchal.
Ve společnosti, kde muži nestáli
o názor ženy, to bylo výjimečné.
David naslouchal, chápal,
souhlasil a svoje rozhodnutí změnil.
Jeho muži byli možná celí žhaví do boje
a chtěli drancovat, ale on je zarazil.
I my se někdy vydáme špatným směrem.
I my bysme měli naslouchat těm,
kdo se nám snaží pomoct.
„Asi o deset dnů později Jehova
Nabala udeřil a on zemřel.“
Potom se Abigail
stala Davidovou manželkou.
Ale zpátky k Saulovi.
I když ho ty
události v jeskyni trochu přibrzdily,
nepřestal Davida pronásledovat.
Tentokrát je David
se svými muži v pustině Zif.
Tamější obyvatelé ho už podruhé zradili,
lidé z jeho vlastního kmene.
Přečteme si to. 1. Samuelova 26,
začneme od druhého verše.
Saul tedy s 3 000 muži vybranými
z Izraele vytáhl do pustiny Zif,
aby tam Davida hledali.
Saul se utábořil u cesty na pahorku
Chakila, který je naproti Ješimonu.
David tehdy pobýval v pustině
a dozvěděl se,
že proti němu Saul přitáhl.
Vyslal proto zvědy,
aby si ověřil, že to tak je.
Pak se vydal k místu,
kde se Saul utábořil,
a uviděl, kde spí Saul
a velitel jeho vojska, Nerův syn Abner.
Saul ležel uprostřed tábora
a vojsko tábořilo kolem něj.
Potom David řekl Chetitovi Achimelekovi
a Joabovu bratru Abišaiovi,
synovi Ceruji:
Kdo se mnou sejde k Saulovi do tábora?
Abišai odpověděl:
Já s tebou sejdu.
A tak se David s Abišaiem
vydali v noci do Saulova tábora
a našli tam Saula, jak spí a u hlavy
má své kopí zaražené do země.
Abner s vojskem leželi kolem něj.
Abišai řekl Davidovi:
Bůh ti dnes vydal
tvého nepřítele do rukou.
A teď mě prosím nech,
ať ho kopím přibodnu k zemi –
jen jednou, podruhé to nebude potřeba.
V jeskyni přišel Saul za Davidem,
ale teď přichází David za Saulem.
Je s ním i jeho synovec Abišai,
odvážný válečník.
Za svitu měsíce se proplížili
mezi Saulovými spícími muži až k němu.
Saul taky tvrdě spal.
Už podruhé ho má David v hrsti!
Abišai se nabídl, že ho přibodne k zemi.
Přišlo mu logické zbavit se člověka,
který je tak urputně pronásleduje
a chce je zabít.
David by nemusel hnout prstem
a později mohl klidně říct,
že ho zabil Abišai.
Využije příležitosti zbavit
se svého nepřítele jednou provždy?
Odpověď na nás čeká v dalších
verších. 1. Samuelova 26 od verše 9.
David ale Abišaiovi řekl:
Neubližuj mu.
Vždyť kdo může vztáhnout ruku
na Jehovova pomazaného a zůstat nevinný?
A pokračoval:
Jakože Jehova žije, sám Jehova ho usmrtí
nebo přijde jeho den a on zemře
nebo půjde do bitvy a zahyne.
Z úcty k Jehovovi
je pro mě nepředstavitelné,
že bych vztáhl ruku
na Jehovova pomazaného!
Vezmi teď prosím kopí, které má u hlavy,
a tady ten džbán na vodu a pojďme.
David tedy vzal kopí a džbán na vodu,
které měl Saul u hlavy, a odešli.
Nikdo je neviděl a nevšiml si jich
ani se nikdo neprobudil.
Všichni spali, protože na ně
padl hluboký spánek od Jehovy.
I když si Abišai myslel,
že zabít Saula je v pohodě,
David se tím nenechal zviklat.
Věděl, že Jehova se o to postará.
A i v tomhle případě na něho čekal.
Přemýšlel, jak by ho Jehova
mohl v budoucnu zachránit,
a Abišaiovi pošeptal,
že Saul možná zemře v bitvě.
O rok později, se přesně tohle stalo.
To období, kdy žil David jako uprchlík,
bylo stresující,
ale čekání na Jehovu nikdy nevzdal
a ve svojí situaci dělal, co mohl.
Třeba když žil mezi Filištíny,
využil toho a podnikal
na ně nájezdy a tím Izrael chránil.
Když něco těžkého prožíváme my,
taky toho můžeme využít
a dělat, co se dá.
Důvěřovat Jehovovi, že v tu
pravou chvíli obrátí věci k lepšímu.
David se nakonec
stal králem a vládl 40 let.
Ke konci svého života napsal 37. žalm.
Když ho skládal,
možná přemýšlel o těch třech událostech,
o kterých jsme mluvili.
Psal o trpělivosti, o tom,
že je potřeba čekat na Jehovu,
a taky o tom,
že Jehova svoje sliby určitě splní.
V tom žalmu můžeme najít
skvělé rady i krásné povzbuzení.
Pojďme si na závěr tahle slova přečíst.
Otevřete si Žalm 37:1–7.
Dám vám chvilku.
Žalm 37:1–7:
„Nerozčiluj se kvůli zlým lidem
a nezáviď těm, kdo páchají zlo.
Uschnou rychle jako tráva,
zvadnou jako mladá zelená tráva.
Důvěřuj Jehovovi a konej dobro,
přebývej na zemi a jednej věrně.
Měj největší potěšení v Jehovovi,
a on ti dá, po čem touží tvé srdce.
Svěř svou cestu Jehovovi,
spoléhej se na něho
a on bude jednat v tvůj prospěch.
Způsobí, že tvé správné jednání
bude zářit jako úsvit
a tvá spravedlnost jako polední slunce.
Mlč před Jehovou
a s nadějí na něho čekej.“

David čekal na Jehovu