JW subtitle extractor

Tři dny před Ježíšovou smrtí
mu učedníci položili otázku,
která má velký význam i pro nás dnes.
Zeptali se ho:
„Co bude znamením tvé přítomnosti a závěru tohoto systému?“
Ve své odpovědi Ježíš předpověděl,
co se bude dít, než přijde slíbený nový svět –
že budou války, zemětřesení, že bude hlad a epidemie.
Potom Ježíš řekl:
Těmihle slovy Ježíš potvrdil, že Noe skutečně existoval,
a taky je z nich vidět, že k potopě opravdu došlo.
Navíc nás upozornil, že doba, ve které žijeme dnes,
bude velmi podobná době před potopou.
Proto je hodně důležité přemýšlet o tom, co se v Noemových dnech dělo
a co se z toho můžeme naučit.
Úvodní kapitoly 1. knihy Mojžíšovy
vykreslují, jak vypadal život stovky let před tím, než žil Noe –
potom co byli Adam s Evou vyhnáni z Edenu.
Všichni lidé mluvili stejným jazykem,
a je dokonce možné, že vytvořili první písmo.
Postavili město nebo možná několik měst.
Uměli zpracovávat měď a železo.
Vyráběli hudební nástroje, jako třeba harfy a flétny.
A díky tomu, že měli mnohem blíž k fyzické dokonalosti Adama a Evy,
žili velmi dlouho – stovky let.
Jenomže všechno nebylo tak krásné.
Lidé se odvrátili od Jehovy
a výsledkem bylo, že se rozšířilo násilí a nemravnost.
Bylo to tak hrozné,
že Jehova podnítil bezúhonného muže, který se jmenoval Enoch,
sedmého v rodové linii od Adama,
aby předpověděl, že Bůh nebude zkažené lidi, kteří se proti němu vzbouřili,
tolerovat donekonečna a že je potrestá.
Těm lidem se samozřejmě vůbec nelíbilo, co Enoch říkal.
Nenáviděli ho
a možná se ho pokoušeli zabít.
Splnění toho proroctví už ale Enoch nezažil.
Uplynulo dalších 600 let
a za tu dobu se poměry na zemi ještě zhoršily.
Pojďme si přečíst 1. Mojžíšovu 6:1–7:
„Když lidí na zemi přibývalo a rodily se jim dcery,
synové pravého Boha si začali všímat, že lidské dcery jsou krásné.
A tak si brali za manželky všechny, které chtěli.
Tehdy Jehova řekl:
‚Můj duch nebude tolerovat člověka navěky,
protože je hříšný.
Bude žít ještě 120 let.‘
V té době i potom byli na zemi obři.
Synové pravého Boha totiž měli styky s lidskými dcerami
a ty jim rodily syny.
To jsou ti silní muži z dávné minulosti, slavní muži.
Jehova viděl, že zkaženost lidí na zemi je velká
a že všechny jejich myšlenky a touhy jejich srdce jsou pořád jenom špatné.
Jehova litoval, že na zemi udělal lidi, a v srdci cítil bolest.
A tak Jehova řekl:
‚Smetu z povrchu země lidi, které jsem stvořil,
a s nimi i domácí zvířata, plazy a ptáky,
protože lituji, že jsem je udělal.‘“
V té době si někteří andělé začali všímat krásných žen na zemi
a začali po nich toužit.
Tito andělé se vzbouřili proti Bohu,
přišli na zem a vzali na sebe lidská těla, aby s těmi ženami mohli mít sex.
Stali se z nich sobečtí, zkažení démoni.
Nejspíš byli okouzlující, inteligentní, pohlední a měli nadpřirozené schopnosti.
Museli být neodolatelní, a to zvlášť pro ženy, které vůbec nemilovaly Jehovu.
Některé ženy si ti andělé možná vzali násilím.
Ať už to bylo jakkoli, brali si „všechny, které chtěli“.
Žádný člověk na zemi je nedokázal zastavit.
Kvůli těmhle bezbožným tvorům lidé přišli o své dcery, sestry
a možná i o své manželky.
Ženy s nimi otěhotněly a porodily syny.
Ti ale nebyli jako jiní kluci.
Byli silnější, byli suroví, agresivní, zlí a brutální.
A tyhle vlastnosti jim zůstaly, i když vyrostli.
Z těchhle chlapců se stali velmi krutí muži.
Říkalo se jim „Nefilim“, což možná znamená „ti, kdo působí, aby druzí padli“,
a lidé se jich báli.
Stejně jako jejich otcové ani tihle obři nemilovali Boha.
Šlo jim jenom o to, aby byli slavní, aby lidé věděli, jak jsou silní a krutí.
Zhmotnělí andělé a jejich suroví potomci ovládali tehdejší svět
a lidé chtěli být jako oni.
Jehova viděl, že lidé jsou velmi zkažení
„a že všechny jejich myšlenky a touhy jejich srdce jsou pořád jenom špatné“.
Satan musel mít velkou radost, když viděl, že lidé Jehovu zavrhli
a jsou čím dál tím víc zkažení.
Přesto se mezi všemi těmi špatnými lidmi našel člověk, který byl Jehovovi věrný.
Budeme číst 1. Mojžíšovu 6. kapitolu od verše 8:
„Ale Noe získal Jehovovu přízeň.
Toto jsou události Noemova života.
Noe jednal správně a na rozdíl od svých současníků byl bezúhonný.
Noe chodil s pravým Bohem.
Časem se stal otcem tří synů – Sema, Chama a Jafeta.
Ale země byla v očích pravého Boha zkažená a byla plná násilí.
Bůh se podíval na zemi a viděl, že je zkažená.
Všichni lidé na zemi jednali velmi špatně.“
Někteří lidé říkají, že nikdo takový jako Noe neexistoval
a že příběh o potopě a o arše je jenom legenda, taková pohádka.
Ale ti, kdo psali Bibli, byli o Noemově existenci přesvědčení
a nepochybovali, že k potopě došlo.
O Noemovi se zmiňují proroci Izajáš a Ezekiel.
Ezra, který napsal 1. Paralipomenon, a evangelista Lukáš,
zahrnuli Noema do rodokmenů, které sestavili.
Biblickou zprávu o potopě potvrdili i apoštolové Petr a Pavel.
A jak už jsme si řekli, samotný Boží Syn
potvrdil, že Noe doopravdy žil a že k potopě skutečně došlo.
Noe měl úžasnou víru.
Žil ve světě plném zla –
ve světě, kterému vládli zhmotnělí andělé a jejich násilničtí potomci –
a obklopovali ho bezbožní lidé.
Spoustu věcí, které nám dnes pomáhají mít pevnou víru, Noe neměl.
Neměl Bibli, která by mu pomáhala Jehovu milovat a rozumět jeho myšlení.
Nemohl čerpat z příkladů všech těch věrných mužů a žen, kteří žili po něm.
A neměl ani sbor, kde by ho mohli spoluvěřící povzbuzovat a dodávat mu sílu.
Přesto toho Noe věděl dost.
Věděl, co se stalo v Edenu, a taky viděl ty tragické následky.
Viděl, jak lidé stárnou a umírají.
Věděl, že vstup do zahrady Eden je uzavřený a že půda mimo ni je prokletá.
Znal proroctví, které pronesl jeho pradědeček Enoch.
A taky věděl, proč dostal jméno Noe,
které nejspíš znamená „odpočinek“ nebo „útěcha“.
Bylo to kvůli tomu, co o něm jeho otec Lamek předpověděl, když řekl:
„Ten nám přinese úlevu od naší dřiny
a úmorné práce na půdě, kterou Jehova proklel.“
Noe o těch proroctvích určitě přemýšlel.
Jak mám přinést úlevu?
Jak a kdy Bůh potrestá špatné lidi, kteří jsou všude kolem?
Stovky let se Noe modlil a přemýšlel.
Přesuňme se do doby, kdy je Noemovi přes 500 let,
je ženatý a má rodinu – tři syny.
I když žije ve velmi zkaženém světě, zůstává věrný Bohu
a pomáhá v tom i svojí rodině.
Najednou mu Jehova říká něco, co ho muselo úplně ohromit.
Pojďme číst dál od 1. Mojžíšovy 6:13:
„Bůh pak řekl Noemovi:
‚Rozhodl jsem se skoncovat se všemi lidmi,
protože naplnili zemi násilím.
Zničím je i se zemí.
Udělej si archu z pryskyřičného dřeva.
V arše uděláš oddělení a pokryješ ji zevnitř i zvnějšku dehtem.
Uděláš ji takto: Bude 300 loket dlouhá, 50 loket široká a 30 loket vysoká.
Jeden loket odshora uděláš okno, aby v arše bylo světlo.
Uděláš v ní první, druhé a třetí podlaží a z boku uděláš vchod.
A já přivedu na zemi potopu, abych zničil všechny živé tvory pod nebem,
ve kterých je dech života.
Všechno, co je na zemi, zahyne.
Ale s tebou uzavírám smlouvu.
Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvoje manželka a manželky tvých synů.
Z každého druhu zvířat přivedeš do archy po jednom páru,
samce a samici, aby s tebou zůstali naživu.
Z každého druhu ptáků, z každého druhu domácích zvířat
a z každého druhu plazů tam k tobě vejdou po páru, aby zůstali naživu.
Udělej zásoby různé potravy a vezmi je s sebou,
abyste vy i zvířata měli co jíst.‘
A Noe udělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal.
Udělal to přesně tak.“
Noe dlouho přemýšlel, jak Jehova zakročí proti těm bezbožným lidem.
A teď už to ví.
Očistí zemi celosvětovou potopou.
Noe taky věděl, co musí on a jeho rodina dělat.
Ležela na něm neskutečná odpovědnost!
Měl před sebou gigantický úkol.
Archa měla být obrovská!
Teď ho ale napadají další otázky.
Bude muset pokácet spoustu stromů,
dotáhnout klády na místo, otesat je a postavit z nich archu.
Jak to všechno udělá?
Jak do archy dostane všechna ta zvířata?
A kde pro ně i pro svoji rodinu sežene dostatek potravy?
A co všichni ti bezbožní lidé okolo?
Co si budou myslet?
Noe věděl, co se stalo věrným mužům, kteří žili před ním.
Ábela zabil jeho bratr Kain.
A Enochovi nejspíš hrozilo od bezbožných lidí takové nebezpečí,
že Bůh milosrdně ukončil jeho život, aby jim nepadl do rukou.
Lidé viděli, co Noe dělá, a brzo se dozvěděli, i proč to dělá.
Tihle bezbožníci ovlivnění Nefilim mohli reagovat násilnicky.
Noe ale důvěřoval Jehovovi a pustil se do práce.
Udělal všechno, co mu Bůh přikázal.
Postavit archu trvalo Noemově rodině dlouho, asi 40 nebo 50 let.
Určitě to nebylo bez problémů, ale nikde nečteme, že by si Noe stěžoval.
Nikdo jiný jim nepomáhal.
Jen si vzpomeňte, co o tehdejších lidech řekl Ježíš:
„Nevšímali si, co se děje, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla.“
Samozřejmě že si všimli, že Noe staví archu.
Určitě se ho ptali, proč buduje takovou obrovskou věc.
A Noe jim to vysvětlil.
Čeho si ale nevšimli, bylo to, že Jehova Noemovi v jeho práci žehná.
A nevšimli si ani toho, co všechny ty věci znamenají pro ně,
úplně to ignorovali.
Byli pohlcení každodenním životem – jedli, pili, ženili se, vdávaly,
to byly věci, o které se starali.
Tihle bezbožní lidé si mysleli, že Noe a jeho rodina jsou blázni,
že jsou úplně mimo.
Vysmívali se jim a možná jim i vyhrožovali.
Teď už je archa hotová.
Představte si, jak si ji Noe s rodinou hrdě prohlíží
a vzpomínají, jak jim Bůh pomáhal.
Jehova svým služebníkům dává pokyny v pravý čas.
A tak teď k Noemovi znovu promlouvá.
Budeme číst 7. kapitolu od 1. verše dál:
„Potom Jehova řekl Noemovi:
‚Vejdi s celou rodinou do archy,
protože vidím, že ty na rozdíl od této generace jednáš správně.
Z každého druhu čistých zvířat s sebou vezmeš po sedmi, samce a samici,
a od každého nečistého zvířete jen po dvou, samce a samici,
a také z ptáků vezmeš po sedmi, samce a samici,
aby měli potomky a nevyhynuli ze země.
Už za pouhých sedm dnů totiž sešlu na zemi déšť,
který bude trvat 40 dnů a 40 nocí,
a smetu z povrchu země všechno živé, co jsem udělal.‘
Noe pak udělal všechno, co mu Jehova přikázal.“
Nesměli ztrácet čas.
Museli si pospíšit.
Za sedm dní mělo začít pršet.
Bylo potřeba dostat do archy spoustu zvířat.
A taky se musely připravit zásoby.
Noe naslouchal a byl poslušný.
Už podruhé v tomhle příběhu čteme,
že Noe „udělal všechno, co mu Jehova přikázal“.
Pokračujme ve čtení 7. kapitoly, od 6. verše:
„Noemovi bylo 600 let, když na zemi přišla potopa.
Než potopa začala, Noe se svými syny,
manželkou a manželkami svých synů vešel do archy.
Ze všech čistých i nečistých zvířat, ptáků a všeho, co se pohybuje po zemi,
vešli k Noemovi do archy po párech samec a samice, jak Bůh Noemovi přikázal.
Za sedm dnů přišla na zemi potopa.
V 600. roce Noemova života, 17. den druhého měsíce,
se protrhly všechny prameny ohromné vodní masy a nebeská stavidla se otevřela.
Déšť se lil na zemi 40 dnů a 40 nocí.
Ten den vešel Noe do archy a s ním jeho synové Sem, Cham a Jafet,
jeho manželka a tři manželky jeho synů.
Vešly s nimi i všechny druhy divokých zvířat,
domácích zvířat, plazů a létajících tvorů –
ptáků a jiných okřídlených tvorů.
Všechny druhy tvorů, ve kterých je dech života,
přicházely k Noemovi do archy, pár po páru.
Samci a samice ze všech druhů tvorů tedy vešli dovnitř,
jak Bůh Noemovi přikázal.
A Jehova za ním zavřel dveře.
Pršelo 40 dnů.
Voda stoupala, zvedla archu a ta plula vysoko nad zemí.
Voda stoupala výš a výš a zaplavovala všechno na zemi,
ale archa plula na hladině.
Voda stoupla tak vysoko, až pokryla všechny vysoké hory pod nebem.
Vystoupila ještě o 15 loket nad hory.
A tak zahynuli všichni živí tvorové, kteří se pohybovali po zemi –
létající tvorové, domácí zvířata, divoká zvířata, drobní tvorové a všichni lidé.
Zemřelo všechno, co bylo na souši a v čem byl dech života.
Bůh tedy smetl z povrchu země všechno živé – člověka, zvířata, plazy i ptáky.
Všichni byli smeteni ze země.
Přežil jenom Noe a ti, kdo s ním byli v arše.
Země byla úplně zaplavená 150 dnů.“
Jestli si Noe říkal, jak shromáždí všechna ta zvířata, tak teď už to věděl.
Měla k němu přijít.
Měl je přivést Jehova.
Noe je nemusel nikde nahánět.
Přišla k němu sama – všechny druhy zvířat, některé po sedmi a jiné po dvou.
Jen si to představte.
Desítky a desítky zvířat si vykračují, skáčou, plazí se a kolébají do archy!
Představte si, jak se pro ně Noe s rodinou snaží najít místo.
Ta, která mají hebkou srst si pohladí,
na ty s pichlavými bodlinami si dají pozor
a největším zvířatům radši úplně uhnou z cesty.
Jsou tam i ptáci a poletují všude kolem.
Ty barvy!
Ty vůně!
A zvuky!
Noe s rodinou na sebe museli křičet, aby se přes ten hluk slyšeli.
Když byli všichni uvnitř, Jehova zavřel dveře.
Umíte si představit, jak se celá rodina tiskne k sobě
a napjatě poslouchají, co se venku děje?
A pak to přišlo.
Déšť!
Možná to byl nejdřív jenom lehký deštík, ale pak se začaly valit proudy vody.
Bylo to ohlušující.
To, na co tak dlouho čekali, konečně přišlo!
Byli unavení, vyčerpaní, ale tu noc toho nejspíš moc nenaspali.
Museli se postarat o zvířata.
Do archy bušil déšť.
A určitě se hodně modlili.
Mysleli na ty, kdo zůstali venku?
Rozhodně.
Znali ty lidi a kázali jim.
Měli tam příbuzné.
Bylo smutné, jak to s nimi dopadlo.
Stejně jako Jehova, ani Noe neměl radost ze smrti špatných lidí.
Bylo mu líto, že jich muselo tolik zemřít.
Ale věděl, že udělal, co mohl, aby je varoval před tím, co má přijít.
I kdyby neměli šanci vidět archu, kterou Noe stavěl, mohli se o ní doslechnout.
Mohli vědět, proč ji staví.
Teď už ale bylo příliš pozdě.
Jehova zavřel dveře.
Noe s rodinou poslouchali, jak déšť bez přestání bubnuje do archy.
Pak přišla chvíle, na kterou nikdy nezapomněli.
Archa se pohnula!
Ta obrovská dřevěná archa se zvedla ze země a začala plavat!
Srdce jim bušilo jako o závod.
Vydrží archa ten nápor?
Pokračujme ve čtení 1. Mojžíšovy, 8. kapitola od 1. verše.
Uvidíme, co se dělo dál.
„Ale Bůh pamatoval na Noema
a všechna divoká a domácí zvířata, která s ním byla v arše,
a nechal nad zemí vát vítr, takže voda začala klesat.
Prameny vodní masy a nebeská stavidla se uzavřely a déšť z nebe ustal.
Voda začala ze země pozvolna ustupovat
a po 150 dnech klesla natolik, že archa přistála na pohoří Ararat.
Bylo to 17. den sedmého měsíce.
Voda dál klesala až do desátého měsíce.
A první den desátého měsíce se objevily vrcholky hor.
Po 40 dnech Noe otevřel okno, které udělal v arše, a vypustil krkavce.
Ten odlétal a přilétal, dokud voda na zemi nevyschla.
Pak vypustil holubici, aby zjistil, jestli voda z povrchu země ustoupila.
Holubice nenašla žádné místo, kde by si sedla,
a tak se k němu vrátila do archy,
protože voda ještě pokrývala celou zemi.
Vystrčil tedy ruku a vzal ji dovnitř.
Čekal dalších sedm dnů a pak ji znovu vypustil z archy.
V podvečer se k němu holubice vrátila
a měla v zobáku čerstvě utržený olivový list.
Tak Noe zjistil, že voda ze země ustoupila.
Čekal ještě dalších sedm dnů.
Potom znovu vypustil holubici, ale ta se k němu už nevrátila.“
40 dnů a 40 nocí do archy bušil prudký déšť a pak najednou utichl.
Představte si, jak Noe s rodinou vykouknou z archy
a nevidí nic než vodu, žádná souš.
Ale protože foukal vítr, voda začala opadat.
Pak, 150 dnů potom co začal ten liják, archa dosedla na zem.
Všichni z toho museli být nadšení!
Bylo bezpečné vyjít ven?
Zatím ne.
Voda musela opadnout ještě víc.
Noemova rodina ale měla pořád spoustu práce.
Museli se starat o zvířata a krmit je.
I tak se určitě těšili, až vyjdou ven,
až se zase volně nadechnou a budou cítit pevnou půdu pod nohama.
Ale museli být trpěliví.
Představte si, jak rodina společně plánuje,
co budou dělat, až konečně vyjdou z archy.
Uběhlo dalších 73 dnů.
Teď už mohli vidět vrcholky hor.
Znamenalo to, že můžou vyjít ven?
Noe vykoukl z okna.
Potom vzal krkavce a vypustil ho.
Ten odlétal a zase se vracel.
A tak ho Noe vzal dovnitř a místo něj vypustil holubici.
Ale ta se taky vrátila, protože nenašla žádné místo, kde by si sedla.
O týden později ji vypustil znovu
a tentokrát se vrátila s olivovým listem v zobáku.
Za dalších 7 dnů ji vypustil zase.
Ale teď už se nevrátila.
Co bude dál?
Pokračujme ve společném čtení, 8. kapitola od 13. verše:
„V 601. roce Noemova života, první den prvního měsíce, země už nebyla pod vodou.
Noe odstranil kryt archy a viděl, že povrch země vysychá.
A 27. den druhého měsíce už byla země suchá.
Tehdy Bůh Noemovi řekl:
‚Vyjdi z archy a s tebou tvoje manželka, synové i manželky tvých synů.
Vyveď i všechny živé tvory každého druhu –
ptáky, zvířata a plazy, aby naplnili zemi, byli plodní a množili se.‘
Noe tedy se svými syny, manželkou a manželkami svých synů vyšel ven.
Z archy vyšli podle svých čeledí i všichni živí tvorové,
plazi a ptáci, všechno, co se pohybuje po zemi.
Potom Noe postavil Jehovovi oltář, vzal některé ze všech čistých zvířat
a ze všech čistých ptáků a obětoval na něm zápalné oběti.
A Jehova ucítil příjemnou vůni.
Jehova si tedy řekl v srdci:
‚Už nikdy neprokleji půdu kvůli člověku,
protože lidské srdce je odmalička nakloněné ke špatnému.
A už nikdy nezničím všechno živé, jak jsem to udělal.
Odteď na zemi nikdy nepřestane setba a žeň,
chladno a horko, léto a zima, den a noc.‘“
Když se holubice nevrátila,
Noe odstranil část střechy.
Viděl, že většina země už je suchá.
Možná ho překvapilo, jak všechno bujně roste a krásně kvete.
Něco takového před potopou nebylo možné, protože země byla prokletá.
Přesto Noe čekal, až mu dá Jehova pokyn.
A pak to přišlo, Jehova přikázal: „Vyjdi z archy.“
Konečně!
Museli být štěstím úplně bez sebe!
Strávili v arše 370 dnů.
Představte si, jak rodina vychází ven –
smějí se, užívají si čerstvý vzduch a těší se na nový život.
Vychází s nimi i zvířata
a Noe s rodinou pozorují, jak se rozbíhají do všech stran.
Některá z nich si oblíbili a teď se s nimi musí rozloučit –
ale je to šťastné loučení.
Už žádní zhmotnělí andělé, žádní Nefilim a žádní zkažení lidé.
Byli Jehovovi nesmírně vděční!
Noe neztrácel čas.
Postavil oltář a přinesl na něm oběť.
A Jehova ji s potěšením přijal.
Celou rodinu ujistil,
že už nikdy nezpůsobí potopu, která by zničila všechno živé.
Šel ale ještě dál.
Uzavřel s Noemem a s jeho syny smlouvu
a dal jim znamení, které můžeme pozorovat i dnes.
Pojďme si o tom přečíst v 1. Mojžíšově 9. kapitole, začneme veršem 8:
„Potom Bůh Noemovi a jeho synům řekl:
‚Uzavírám teď smlouvu s vámi a s vašimi potomky
a s každým živým tvorem, který je s vámi,
s ptáky, zvířaty a všemi ostatními tvory na zemi,
se všemi, kdo vyšli z archy – se všemi živými tvory na zemi.
Uzavírám s vámi tuto smlouvu:
Vody potopy už nikdy nezničí všechno živé.
Už nikdy nepřijde potopa, která by zničila zemi.‘
A Bůh dodal:
‚Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi
a každým živým tvorem, který je s vámi,
a která bude pro všechny budoucí generace.
Dávám do oblaků duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí.
Když nad zemi přivedu oblaka a objeví se v nich duha,
vzpomenu si na smlouvu, kterou jsem uzavřel s vámi
a každým živým tvorem všeho druhu.
A voda už nikdy nezpůsobí potopu, která by zničila všechno živé.
Když se v oblacích objeví duha, uvidím ji
a vzpomenu si na věčnou smlouvu mezi Bohem
a každým živým tvorem všeho druhu, který je na zemi.‘“
Jehova jim dal opravdu nádherné znamení!
Každá duha jemu i lidem připomíná jeho slib.
Noe s rodinou museli žasnout nad těmi krásnými barvami,
které se rozprostřely po obloze –
fialová, modrá, zelená, žlutá, oranžová a červená!
Potopa už nikdy víc nezničí zemi.
To ale neznamená, že Jehova bude zlo na zemi tolerovat věčně.
Podívejme se, co o Bohu napsal apoštol Petr.
Najděme si 2. Petra 2:5.
Petr napsal:
Svět, ve kterém dnes žijeme, se tomu před potopou hodně podobá.
Je plný násilí a lidé dělají spoustu věcí, které Jehova nenávidí.
Řeší svoje každodenní problémy a žijí si své životy.
Nevšímají si poselství záchrany, které kážeme.
Ti, kdo se vysmívají Božímu lidu, říkají: „Kde je ta jeho slibovaná přítomnost?
Vždyť ... všechno zůstává přesně tak, jak to bylo od počátku stvoření.“
Velmi se mýlí.
Jehova zasáhl proti špatnosti v Noemově době a zasáhne i dnes.
Ale věrné lidi zachrání, stejně jako Noema.
Boží Slovo nás ujišťuje,
že „Jehova ví, jak zachránit ze zkoušky lidi, kteří jsou mu oddaní,
a jak špatné lidi zachovat ke zničení v den soudu“.
Jehova přemění zemi v nádherný ráj, tak jak to měl původně v plánu.
Budou v něm žít jenom dobří lidé.
Nikdo se nebude bouřit proti Bohu.
A co bude s těmi vzpurnými anděly?
Když potopa v Noemových dnech zaplavila zemi, opustili svá lidská těla
a s ostudou se vrátili do duchovní říše jako démoni.
Dál ale ovlivňovali lidi, aby dělali špatné věci.
A tahle situace trvá až dodnes.
Ale až Jehova znovu zasáhne, zařídí, aby démoni ani Satan už neměli žádnou moc.
Boží Slovo říká:
Díky své víře Noe poslechl Jehovu.
A výsledek byl, že s rodinou přežil potopu.
Noe se dožil vysokého věku, žil 950 let.
Ale až bude tenhle věrný muž vzkříšen, bude mít úžasnou možnost žít věčně.
Pokud budeme mít víru jako Noe a budeme Jehovu poslouchat,
můžeme být Jehovovými přáteli –
a bude to přátelství, které nikdy neskončí!

Noe – díky víře poslechl