JW subtitle extractor

A přišli do Kafarnaa.
Hned o sabatu vešel do synagogy
a začal vyučovat.
Lidé žasli nad tím, jak vyučoval,
protože vyučoval jako ten,
kdo má autoritu,
a ne jako znalci Zákona.
Právě tehdy byl v synagoze muž,
kterého měl v moci nečistý duch.
Abyste žasli.
Co po nás chceš, Ježíši Nazaretský?
Přišel jsi nás zničit?
Já vím přesně, kdo jsi.
Jsi Boží Svatý!
Už mlč a vyjdi z něho!
Nečistý duch toho muže zachvátil křečí
a s velkým křikem z něho vyšel.
Všichni byli tak ohromení,
že začali jeden druhému říkat:
Co to je?
Nějaké nové učení!
S autoritou rozkazuje i nečistým duchům
a poslouchají ho.
Zpráva o něm se tedy rychle rozšířila
všude po celém území Galileje.
To je zázrak!
Nato odešli ze synagogy
a šli k Šimonovi a Ondřejovi domů.
Jakub a Jan byli s nimi.
Šimonova tchyně měla vysokou horečku.
Poprosili ho, aby jí pomohl.
Sklonil se k ní...
Vysoká horečko,
… horečku ostře napomenul...
vyjdi z ní.
… a horečka ustoupila.
Žena okamžitě vstala
a začala je obsluhovat.
A když zapadalo slunce,
všichni, kdo měli nemocné
s různými chorobami,
je k němu přiváděli.
Rabbi.
Prosím!
Učiteli!
Rabbi, prosím pomoz nám!
Pojď k nám.
Potřebujeme tě!
Učiteli!
Na každého pokládal ruce
a tak je uzdravoval.
Tak se splnilo to, co bylo řečeno
prostřednictvím proroka Izajáše:
„Vzal na sebe naše nemoci
a odnesl naše choroby.“
Z mnohých také vycházeli démoni
a křičeli:
Ty jsi ten Boží Syn!
Už mlč a vyjdi z něho!
Ale ostře je napomínal
a nedovoloval jim mluvit,
protože věděli, že je Kristus.
Brzy ráno, když byla ještě tma,
vstal a vyšel ven.
Odešel na osamělé místo
a tam se modlil.
Učiteli, učiteli, prosím pojď ven!
Potřebujeme tě!
Učiteli, učiteli, prosím.
Kde je?
Kde je učitel?
Prosím, prosím, potřebujeme ho.
Šimon a ti, kdo byli s ním,
ho všude hledali.
A našli ho.
Všichni tě hledají.
Pojďme někam jinam,
do blízkých městeček,
abych i tam kázal,
protože kvůli tomu jsem přišel.
Potom Ježíš procházel celou Galileou,
vyučoval v synagogách
a kázal dobrou zprávu o Království.
Uzdravoval lidi
s nejrůznějšími nemocemi a potížemi.
Zprávy o něm se rozšířily
i po celé Sýrii.
Lidé mu přiváděli všechny, kdo trpěli
různými nemocemi a bolestmi,
kdo byli posedlí démony,
měli epilepsii a byli ochrnutí,
a on je uzdravoval.
Vyjděte z ní!
Jsi volná.
Proto ho následovaly velké zástupy lidí
z Galileje, Dekapole,
z Jeruzaléma, Judeje
a z druhé strany Jordánu.
Malomocný!
Cože?
Pozor, malomocný!
Běž pryč!
Běž!
Nechoď sem!
Malomocný!
Malomocný!
Pozor!
Přišel k němu jeden malomocný
a na kolenou ho úpěnlivě prosil:
Pokud budeš chtít,
můžeš mě uzdravit.
Ježíšovi ho bylo líto.
Vztáhl k němu ruku a dotkl se ho.
Ano, chci!
Ať jsi zdravý.
Malomocenství okamžitě zmizelo
a byl zdravý.
Pak ho hned poslal pryč
a přísně mu nařídil:
Nikomu nic neříkej, opravdu,
ale jdi se ukázat knězi
a za své očištění obětuj to,
co přikázal Mojžíš.
Bude to pro ně svědectví.
Ale když ten muž odešel,
začal o tom všude mluvit
a rozhlašoval, co se stalo.
Proto Ježíš už nemohl
veřejně vstoupit do města,
ale zůstával venku na osamělých místech.
Přesto k němu lidé přicházeli
ze všech stran.
Ale chodíval na pustá místa,
aby se tam modlil.
Po několika dnech
však znovu přišel do Kafarnaa
a rozneslo se o něm, že je doma.
Shromáždilo se tolik lidí,
že už nebylo místo ani u dveří,
a začal k nim mluvit Boží slovo.
Vtom přinesli ochrnutého.
Nesli ho čtyři muži.
Kvůli zástupu ho
ale nemohli přinést až k němu.
Ujišťuji vás,
že přichází doba a už je tady,
kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna...
Kdy mrtví...
Proto odstranili střechu nad místem,
kde Ježíš byl, udělali otvor
a spustili nosítka,
na kterých ochrnutý ležel.
Rozvažte to.
Když Ježíš viděl jejich víru,
řekl ochrnutému:
Synu,
tvé hříchy jsou odpuštěny.
Seděli tam někteří znalci Zákona
a v duchu přemýšleli:
Co to ten člověk říká?
Rouhá se!
Kdo může odpustit hříchy kromě
samotného Boha?
Ale Ježíš hned poznal, o čem přemýšlí.
Řekl jim:
Proč ve svém srdci takhle přemýšlíte?
Je jednodušší říct ochrnutému
„Jsou ti odpuštěny hříchy“,
nebo říct
„Vstaň, vezmi si nosítka a choď“?
Ale abyste věděli,
že Syn člověka má pravomoc
na zemi odpouštět hříchy…
Říkám ti, vstaň,
vezmi si nosítka a jdi domů.
Nato vstal, hned si vzal nosítka
a před očima všech vyšel ven.
Všichni byli ohromeni,
oslavovali Boha a říkali:
„Něco takového
jsme ještě nikdy neviděli.“
Potom šel Ježíš znovu k moři.
Přicházely k němu zástupy lidí
a on je vyučoval.
Cestou odtamtud Ježíš uviděl muže,
který se jmenoval Matouš,
jak sedí v daňové kanceláři.
Řekl mu:
Buď mým následovníkem.
A on vstal a následoval ho.
Později Ježíš a jeho učedníci jedli
v Matoušově domě.
Jedlo s nimi i hodně
výběrčích daní a hříšníků,
protože mnozí z nich ho následovali.
Ale když znalci Zákona
z řad farizeů uviděli,
že jí s hříšníky a výběrčími daní,
říkali jeho učedníkům:
Jak to, že jí
s výběrčími daní a hříšníky?
Zdraví lidé nepotřebují lékaře,
ale nemocní ano.
Jděte a přemýšlejte, co znamenají slova:
„Chci milosrdenství,
a ne oběti.“
Nepřišel jsem vyzývat k pokání
ty, kdo jednají správně,
ale hříšníky.
Potom k němu přišli Janovi učedníci
a zeptali se ho:
Jak to, že se my a farizeové postíme,
ale tvoji učedníci se nepostí?
Ženichovi přátelé přece nemají důvod
truchlit, dokud je ženich s nimi.
Kdo má nevěstu, je ženich.
Ale přítel ženicha má velkou radost,
když u něj stojí a slyší jeho hlas.
Ale přijde doba, kdy jim ženicha vezmou,
a potom se budou postit.
Nikdo nepřišívá záplatu
z nesražené látky na starý oděv,
protože nový kus látky
se z oděvu vytrhne a díra se zvětší.
Ani se nedává mladé víno
do starých měchů.
Jinak měchy prasknou, víno se vylije
a měchy se zničí.
Lidé dávají mladé víno
do nových měchů,
a tak se obojí uchová.
Nikdo, kdo pil staré víno, nechce nové.
Řekne totiž: „Staré je dobré.“
A kázal v judejských synagogách.
Potom byl židovský svátek
a Ježíš odešel do Jeruzaléma.
V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník,
nazývaný hebrejsky Betzata,
s pěti sloupořadími.
Leželo v nich mnoho nemocných,
slepých, chromých
a lidí s ochrnutými končetinami.
Byl tam také jeden muž,
který byl nemocný 38 let.
Když ho tam Ježíš viděl ležet
a uvědomil si, že je nemocný už dlouho,
zeptal se ho:
Chceš se uzdravit?
Pane, nemám nikoho,
kdo by mě snesl do rybníka,
když se čeří voda,
a než tam dojdu,
sestoupí do něj někdo jiný.
Vstaň,
vezmi si své lehátko a choď!
Ten člověk se okamžitě uzdravil,
vzal si své lehátko a začal chodit.
Ten den byl sabat.
Židé proto uzdravenému muži říkali:
Je sabat a o sabatu
přece nesmíš nosit lehátko.
Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl:
„Vezmi si své lehátko a choď.“
Kdo je ten člověk, který ti řekl:
„Vezmi si ho a choď?“
Ale uzdravený muž nevěděl, kdo to byl,
protože se Ježíš ztratil v davu.
Potom se s ním Ježíš setkal v chrámu
a řekl mu:
Teď, když jsi zdravý,
už nehřeš,
aby se ti nestalo něco horšího.
Ten člověk odešel a řekl Židům,
že to byl Ježíš, kdo ho uzdravil.
Protože Ježíš
dělal takové skutky o sabatu,
Židé ho začali pronásledovat.
Můj Otec až dosud pracuje,
proto pracuji i já.
Kvůli tomu se ho Židé
tím víc snažili zabít,
protože nejen porušoval sabat,
ale také nazýval Boha svým Otcem
a tak se stavěl na roveň Bohu.
Ujišťuji vás,
že Syn nemůže dělat nic sám od sebe,
jenom to, co vidí dělat Otce.
Co dělá Otec, to dělá podobně i Syn.
Otec totiž Syna miluje
a ukazuje mu všechno, co dělá,
a ukáže mu ještě větší skutky než tyto,
abyste žasli.
Stejně jako Otec křísí mrtvé
a dává jim život,
tak i Syn dává život těm, kterým chce.
Vždyť Otec nikoho nesoudí,
ale všechno souzení svěřil Synovi,
aby všichni měli v úctě Syna,
tak jako mají v úctě Otce.
Kdo nemá v úctě Syna,
nemá v úctě Otce, který ho poslal.
Ujišťuji vás, že kdo slyší mé slovo
a věří tomu, kdo mě poslal,
má věčný život
a nebude souzen,
ale přešel ze smrti do života.
Ujišťuji vás,
že přichází doba a už je tady,
kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna
a ti, kdo ho poslouchali, budou žít.
Vždyť jako má Otec život sám v sobě,
tak dal i Synovi,
aby měl život sám v sobě.
A dal mu pravomoc soudit,
protože je Syn člověka.
Nedivte se tomu,
protože přichází doba,
kdy všichni v pamětních hrobkách
uslyší jeho hlas a vyjdou:
Ti, kdo konali dobro,
budou vzkříšeni k životu
a ti, kdo páchali zlo,
budou vzkříšeni k soudu.
Sám od sebe nemůžu dělat nic.
Jak slyším, tak soudím
a můj soud je spravedlivý,
protože nechci konat svou vůli,
ale vůli toho, kdo mě poslal.
Pokud o sobě svědčím já sám,
mé svědectví není platné.
Ale je tu někdo další, kdo o mně svědčí,
a vím, že svědectví,
které o mně vydává, je platné.
Poslali jste lidi k Janovi
a on dosvědčil pravdu.
Nepotřebuji sice svědectví od člověka,
ale říkám to, abyste byli zachráněni.
Ten muž byl hořící a zářící lampou
a vy jste se chvíli chtěli velmi radovat
v jeho světle.
Ale já mám významnější svědectví
než to Janovo:
skutky, které mě můj Otec
pověřil vykonat.
Ty skutky samy svědčí o tom,
že mě poslal Otec.
A svědčil o mně i sám Otec,
který mě poslal.
Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas
ani neviděli jeho podobu
a jeho slovo ve vás nezůstává,
protože nevěříte tomu, koho poslal.
Zkoumáte Písmo, protože si myslíte,
že jeho prostřednictvím
získáte věčný život,
a právě Písmo svědčí o mně.
A přece ke mně nechcete přijít,
abyste získali život.
Netoužím po slávě od lidí,
ale o vás dobře vím,
že v sobě nemáte lásku k Bohu.
Přišel jsem ve jménu svého Otce,
ale nepřijímáte mě.
Kdyby přišel někdo jiný
ve svém vlastním jménu,
toho byste přijali.
Jak mi můžete věřit, když přijímáte
slávu jeden od druhého
a neusilujete o slávu od jediného Boha?
Nemyslete si,
že vás budu u Otce obviňovat já.
Obviňuje vás někdo jiný,
Mojžíš, na kterého spoléháte.
Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi,
věřili byste i mně,
protože o mně psal.
Ale když nevěříte jeho spisům,
jak uvěříte tomu, co říkám já?
Jednou o sabatu
Ježíš procházel obilnými poli
a jeho učedníci začali cestou
otrhávat klasy.
Podívej se!
Jak to, že dělají, co se o sabatu nesmí?
Copak jste nikdy nečetli,
co udělal David,
když byl v nouzi
a on a jeho muži měli hlad?
Jak podle zprávy
o předním knězi Abjatarovi
vešel do Božího domu
a jedl chleby předložení,
i když je nesmí jíst nikdo kromě kněží,
a dal nějaké i svým mužům?
Nebo jste nečetli v Zákoně,
že kněží v chrámu o sabatu pracují?
Přestože tím sabat porušují,
zůstávají nevinní.
Ale říkám vám,
že je tady někdo větší než chrám.
Kdybyste chápali, co znamenají slova:
„Chci milosrdenství, a ne oběti“,
neodsoudili byste nevinné.
Sabat začal existovat kvůli člověku,
a ne člověk kvůli sabatu.
A tak je Syn člověka pánem i sabatu.
Jindy o sabatu vešel do synagogy
a začal vyučovat.
A byl tam člověk,
který měl ochrnutou pravou ruku.
Znalci Zákona a farizeové
Ježíše pozorně sledovali,
jestli bude uzdravovat o sabatu...
Je dovoleno o sabatu uzdravovat?
... protože chtěli najít něco,
z čeho by ho mohli obvinit.
Ježíš tomu muži s ochrnutou rukou řekl:
Vstaň a pojď doprostřed.
Je dovoleno o sabatu
konat dobro nebo škodit,
zachránit život nebo zabít?
Ale oni mlčeli.
Kdybyste měli jednu ovci
a ta o sabatu spadla do jámy,
je snad mezi vámi někdo,
kdo by ji nešel vytáhnout?
Člověk je přece mnohem cennější
než ovce!
Proto je dovoleno
udělat o sabatu dobrý skutek.
Natáhni ruku.
Natáhl ji
a byla zase zdravá jako ta druhá.
Nato farizeové vyšli ven
a hned se začali radit
s Herodovými stoupenci,
jak Ježíše zabít.
Ale Ježíš se svými učedníky
odešel k moři
a následovalo ho velké množství lidí
z Galileje a Judeje.
I z Jeruzaléma, Idumeje,
druhé strany Jordánu
a okolí Tyru a Sidonu
k němu přišla spousta lidí,
když slyšeli, co všechno dělá.
A řekl svým učedníkům,
ať pro něj mají
stále připravený malý člun,
aby se na něj zástup netlačil.
Protože hodně lidí uzdravil,
všichni, kdo byli vážně nemocní,
se k němu tlačili, aby se ho dotkli.
Dokonce i nečistí duchové,
když ho viděli,
před ním padali, křičeli a říkali:
„Ty jsi Boží Syn!“
Mnohokrát jim ale důrazně přikazoval,
aby nemluvili o tom, kdo je...
... tak se splnilo to, co bylo řečeno
prostřednictvím proroka Izajáše:
„To je můj služebník,
kterého jsem vyvolil,
můj milovaný, který má moje schválení.
Vložím na něj svého ducha
a objasní národům, co je právo.
Nebude se hádat ani křičet
ani nikdo neuslyší jeho hlas
na hlavních ulicích.
Nalomený rákos nedolomí
a doutnající knot neuhasí,
dokud nedovede právo k vítězství.
A národy budou vkládat naději
v jeho jméno.“
V těch dnech se vyšel na horu modlit
a modlitbou k Bohu strávil celou noc.
Když se rozednilo,
zavolal si své učedníky
a vybral z nich 12,
které nazval apoštoly.
Do skupiny dvanácti,
kterou vytvořil, patřili:
Šimon, kterému dal také jméno Petr,
Jakub, syn Zebedea,
a Jakubův bratr Jan
(těm dal také jméno Boanerges,
což znamená „synové hromu“),
Ondřej,
Filip,
Bartoloměj,
Matouš,
Tomáš,
Alfeův syn Jakub,
Tadeáš,
Šimon Kananejský
a Jidáš Iškariotský,
který ho později zradil.

4. díl: „Kvůli tomu jsem přišel“