JW subtitle extractor

Když Ježíš ke svým posluchačům domluvil,
vešel do Kafarnaa.
Jeden místní důstojník měl otroka,
kterého měl velmi rád.
Ten byl vážně nemocný a umíral.
Když důstojník uslyšel o Ježíšovi,
poslal k němu židovské starší
s prosbou, aby přišel
a jeho otroka uzdravil.
Přišli za Ježíšem a naléhavě ho prosili:
Zaslouží si, abys to pro něj udělal,
protože miluje náš národ
a postavil nám synagogu.
Ježíš s nimi tedy šel.
Když už se ale blížil k domu,
důstojník poslal přátele, aby mu řekli:
Pane, nechci tě obtěžovat,
protože si nezasloužím,
abys vešel pod mou střechu.
Ani jsem se nepovažoval za hodného,
abych přišel k tobě.
Ale řekni slovo, a můj sluha se uzdraví.
Vždyť i já mám své nadřízené
a zároveň mám pod sebou vojáky.
A řeknu jednomu: „Jdi!“, a on jde
a jinému: „Přijď!“, a on přijde...
… a svému otrokovi: „Udělej to!“,
a on to udělá.
Když to Ježíš slyšel, ohromilo ho to
a obrátil se na ty, kdo ho následovali:
Řeknu vám pravdu.
U nikoho v Izraeli jsem se nesetkal
s tak velkou vírou.
Ale říkám vám, že přijde mnoho lidí
z východu a ze západu
a zaujmou místo u stolu
spolu s Abrahamem,
Izákem a Jákobem v nebeském království,
zatímco synové Království
budou vyhozeni ven do tmy.
Tam budou naříkat a skřípat zuby.
Jděte
a řekněte mu:
„Ať se ti stane, právě jak věříš.“
Pane!
A sluha se v tu chvíli uzdravil.
A když se poslové vrátili do domu,
zjistili, že otrok je zdravý.
Krátce nato cestoval do města Nain
a jeho učedníci
a velký zástup šli s ním.
Když přicházel k městské bráně,
právě vynášeli mrtvého.
Byl to jediný syn své matky,
která byla navíc vdova.
Doprovázelo ji velké
množství lidí z města.
Jakmile ji Pán uviděl, bylo mu jí líto:
Neplač.
Nato přistoupil k márám,
dotkl se jich a nosiči se zastavili.
Mladý muži, říkám ti, vstaň!
Mrtvý se posadil a začal mluvit...
Co se to stalo?
Oh, oh, oh, můj syn!
Můj syn žije!
... a Ježíš ho vrátil matce.
Všech se zmocnila bázeň,
oslavovali Boha a říkali:
„Objevil se mezi námi velký prorok“
a „Bůh obrátil pozornost ke svému lidu“.
Zpráva o tom, co Ježíš udělal,
se rozšířila po celé Judeji
a po celém okolí.
Od svých učedníků
se o tom všem dozvěděl také Jan.
Zavolal si tedy dva své učedníky
a poslal je, aby se Pána zeptali:
Jsi ten, kdo má přijít,
nebo máme očekávat někoho jiného?
Když k němu ti muži přišli, řekli:
Jan Křtitel se ptá:
„Jsi ten, kdo má přijít,
nebo máme očekávat někoho jiného?“
V tu hodinu mnoho lidí
uzdravil z různých nemocí
a vážných chorob,
zbavil je zlých duchů
a mnoha slepým daroval zrak.
Vraťte se k Janovi a povězte mu,
co jste viděli a slyšeli:
Slepí vidí, chromí chodí,
malomocní jsou očišťováni, hluší slyší,
mrtví jsou kříšeni
a chudým se oznamuje dobrá zpráva.
Šťastný je ten, kdo o mně nepochybuje.
Když Janovi poslové odešli,
Ježíš začal zástupům říkat o Janovi:
Na co jste se vyšli podívat do pustiny?
Na rákos zmítaný větrem?
Na koho jste se vyšli podívat?
Na člověka v drahém oděvu?
Ti, kdo nosí nádherné oděvy
a žijí v přepychu,
jsou v královských palácích.
Takže na koho jste se vyšli podívat?
Na proroka?
Ano, a říkám vám,
viděli jste víc než proroka.
Je to ten, o kom je napsáno:
„Vysílám svého posla,
který půjde před tebou
a připraví ti cestu.“
Podívejte se, Boží beránek.
Říkám vám, že mezi těmi,
kdo se kdy narodili,
není nikdo větší než Jan.
Ale i ten nejmenší v Božím království
je větší než on.
Ode dnů Jana Křtitele až dosud
se lidé do nebeského království tlačí
a ti, kdo v tom nepolevují,
se ho zmocňují.
Proroci i Zákon
totiž prorokovali až do Jana.
A ať už to přijmete, nebo ne,
on je ten „Elijáš, který má přijít“.
Kdo má uši, ať naslouchá.
(Když to slyšeli všichni lidé,
včetně výběrčích daní,
uznali, že Bůh je spravedlivý.
Byli totiž pokřtěni Janovým křtem.
Ale farizeové a ti,
kdo byli zběhlí v Zákoně,
přehlíželi Boží vůli vůči nim,
protože Janem pokřtěni nebyli.)
Ke komu mám přirovnat tuto generaci?
Podobá se dětem, které sedí na tržišti
a pokřikují na své kamarády:
„Hráli jsme vám na flétnu,
ale vy jste netancovali.
Naříkali jsme, ale vy jste se
ve smutku nebili do prsou.“
Přišel Jan, nejedl ani nepil,
ale lidé říkají:
„Má v sobě démona.“
Přišel Syn člověka, jí a pije,
ale lidé říkají:
„Podívejte, nenasyta a pijan vína,
přítel výběrčích daní a hříšníků.“
Nicméně
moudrost se prokazuje
jako pravá svými skutky.
Pak začal kárat města,
ve kterých se stalo nejvíc jeho zázraků,
protože nečinila pokání:
Běda ti, Chorazine! Běda ti, Betsaido!
Kdyby se v Tyru a Sidonu
staly takové zázraky jako ve vás,
už dávno by činily pokání
v pytlovině a popelu.
Říkám vám, že pro Tyros a Sidon
to bude v soudném dni
snesitelnější než pro vás.
A ty, Kafarnaum,
budeš snad vyvýšeno až do nebe?
Padneš do hrobu!
Kdyby se totiž v Sodomě
staly takové zázraky jako v tobě,
byla by tu až dodnes.
Říkám vám,
pro sodomskou zemi to bude v soudném
dni snesitelnější než pro tebe.
Veřejně tě chválím, Otče,
Pane nebe i země,
protože jsi tyto věci skryl
před moudrými a intelektuály
a odhalil jsi je malým dětem.
Ano, Otče, přesně tak sis to přál.
Všechny věci, všechno, mi dal můj Otec.
A nikdo úplně nezná Syna, jedině Otec,
ani nikdo úplně nezná Otce, jedině Syn
a každý, komu ho Syn chce odhalit.
Pojďte ke mně vy všichni,
kdo tvrdě pracujete
a nesete těžký náklad,
a já vás občerstvím.
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě,
protože jsem mírný a mám pokorné srdce,
a najdete pro sebe občerstvení.
Vždyť mé jho je příjemné
a můj náklad je lehký.
Jeden farizeus Ježíše prosil,
aby k němu přišel na jídlo.
Vstoupil tedy do farizeova domu
a zaujal místo u stolu.
Tehdy se jedna žena,
která byla ve městě známá jako hříšnice,
dozvěděla, že Ježíš je
ve farizeově domě.
Přinesla alabastrovou nádobku
s vonným olejem,
klekla si zezadu k jeho nohám,
plakala
a začala mu nohy smáčet slzami
a utírala je svými vlasy.
Také mu nohy něžně líbala
a potírala je vonným olejem.
Když to uviděl farizeus,
který ho pozval, řekl si:
Kdyby to byl opravdu prorok,
věděl by, co je to za ženu,
která se ho dotýká.
Věděl by, že je hříšnice.
Šimone,
rád bych ti něco řekl.
Učiteli, řekni to.
Jistý věřitel měl dva dlužníky,
jeden mu dlužil 500 denárů
a druhý 50.
Když svému věřiteli neměli čím zaplatit,
velkoryse jim oběma odpustil.
Který z nich ho bude víc milovat?
Předpokládám, že ten, komu odpustil víc.
Správně.
Vidíš tu ženu?
Když jsem vešel do tvého domu,
nedal jsi mi vodu na nohy,
ale ona mi je smáčela slzami
a utřela je svými vlasy.
Nepolíbil jsi mě,
ale ona od chvíle, kdy jsem vešel,
nepřestala něžně líbat mé nohy.
Nepotřel jsi mi hlavu olejem,
ale ta žena mi vonným olejem
potřela nohy.
Šimone, proto ti říkám,
že její hříchy,
i když je jich hodně, jsou odpuštěny,
protože velmi milovala.
Ale komu je málo odpuštěno, málo miluje.
Tvé hříchy jsou odpuštěny.
Kdo to je, že dokonce odpouští hříchy?
Tvá víra tě zachránila,
jdi v pokoji.
Krátce nato cestoval od města k městu
a od vesnice k vesnici,
kázal a oznamoval dobrou zprávu
o Božím království.
Bylo s ním těch dvanáct
a také jisté ženy, které zbavil
zlých duchů a uzdravil z nemocí:
Marie nazývaná Magdaléna,
ze které vyšlo sedm démonů,
a Joana,
manželka Herodova pověřence Chuzy,
a Zuzana
a mnoho jiných žen,
které jim sloužily ze svých prostředků.
Pak vešel do domu
a znovu se shromáždil zástup,
takže se nemohli ani najíst.
Potom k němu přivedli
muže posedlého démony,
který byl slepý a němý.
Uzdravil ho,
takže ten muž začal mluvit a vidět.
Zástupy žasly.
Není to snad Syn Davida?
Ten člověk
vyhání démony jenom díky tomu,
že mu pomáhá Belzebub,
vládce démonů.
Ježíš věděl, jak uvažují,
a proto jim řekl:
Každé království,
které stojí samo proti sobě, zpustne
a žádné město ani rodina,
které stojí samy proti sobě,
nemůžou obstát.
Stejně tak pokud Satan vyhání Satana,
staví se sám proti sobě.
Jak potom obstojí jeho království?
Navíc pokud vyháním démony
s pomocí Belzebuba,
s pomocí koho je vyhání vaši učedníci?
Budou proto vašimi soudci.
Pokud ale vyháním démony
pomocí Božího ducha,
pak vás skutečně
zastihlo Boží království.
Nebo jak může někdo vpadnout
do domu siláka
a zmocnit se jeho majetku,
pokud toho muže nejdřív nespoutá?
Až potom může jeho dům vyloupit.
Kdo není na mé straně, je proti mně,
a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
Proto vám říkám:
Jakýkoli hřích i rouhání
budou lidem odpuštěny,
ale rouhání proti duchu
odpuštěno nebude.
Kdokoli například řekne
něco proti Synu člověka,
bude mu odpuštěno,
ale kdokoli mluví proti svatému duchu,
nebude mu odpuštěno,
ani v tomto systému, ani v budoucím.
Buď vypěstujete dobrý strom,
který ponese dobré ovoce,
nebo špatný strom,
který ponese špatné ovoce.
Strom se pozná podle ovoce.
Potomci zmijí,
jak můžete mluvit dobré věci,
když jste zkažení?
Ústa mluví to, čím je naplněné srdce.
Dobrý člověk vynáší
ze svého dobrého pokladu dobré věci,
špatný člověk vynáší ze svého
špatného pokladu špatné věci.
Říkám vám, že z každého neužitečného
výroku, který lidé pronesou,
budou v soudném dni skládat účty.
Podle svých slov budeš buď ospravedlněn,
nebo budeš podle nich odsouzen.
Učiteli, chceme od tebe vidět
nějaké znamení.
Zkažená a nevěrná generace
se pořád dožaduje nějakého znamení,
ale nedostane žádné
kromě znamení proroka Jonáše.
Jako byl Jonáš tři dny a tři noci
v břiše obrovské ryby,
tak bude Syn člověka tři dny a tři noci
v srdci země.
Během soudu vstanou lidé z Ninive
spolu s touto generací a odsoudí ji,
protože když slyšeli Jonáše kázat,
činili pokání.
Ale tady je někdo větší než Jonáš.
Během soudu vstane královna jihu
spolu s touto generací a odsoudí ji,
protože si přišla z velké dálky
vyslechnout Šalomounovu moudrost.
Ale tady je někdo větší než Šalomoun.
Když nečistý duch vyjde z člověka,
prochází vyprahlými místy a hledá,
kde by si odpočinul, ale nic nenachází.
Řekne si: „Vrátím se do domu,
ze kterého jsem se vystěhoval.“
Při příchodu najde dům neobydlený,
ale zametený a vyzdobený.
A tak odejde a přivede
s sebou sedm dalších duchů
horších než on.
Když se dostanou dovnitř, zabydlí se tam
a ten člověk bude nakonec
v horší situaci, než byl na začátku.
Stejně dopadne i tato zkažená generace.
Ale když se to doslechli jeho příbuzní,
přišli, aby ho odvedli.
Říkali totiž: „Zbláznil se.“
Podívej, venku stojí
tvoje matka a tvoji bratři
a chtějí s tebou mluvit.
Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?
Podívej, to je má matka a moji bratři!
Každý, kdo koná vůli mého Otce,
který je v nebi,
je totiž můj bratr a sestra a matka.
Ten den Ježíš vyšel z domu
a posadil se u moře.
Shromáždily se tam k němu velké zástupy.
Nastoupil proto do člunu a posadil se,
zatímco všichni lidé stáli na břehu.
Pak jim vyprávěl o mnoha věcech
a používal při tom podobenství.
Vyšel rozsévač, aby rozséval.
Když rozséval,
některá semena padla podél cesty
a přiletěli ptáci a sezobali je.
Jiná padla na skalnatá místa,
kde nebylo moc půdy,
a hned vzešla,
protože půda nebyla hluboká.
Ale když vyšlo slunce,
spálilo rostlinky a ty uschly,
protože neměly kořeny.
Jiná semena padla mezi trní
a trní vyrostlo a zadusilo je.
Ještě jiná padla na dobrou půdu
a začala přinášet úrodu,
některá stonásobnou,
jiná šedesátinásobnou,
další třicetinásobnou.
Kdo má uši, ať naslouchá.
Tehdy k němu přistoupili učedníci
a zeptali se:
Proč k nim mluvíš v podobenstvích?
Vám je dáno porozumět posvátným
tajemstvím nebeského království,
ale jim to dáno není.
Kdo totiž má, ten dostane víc
a bude mít hojnost,
ale kdo nemá, ten přijde i o to, co má.
Právě proto k nim
mluvím v podobenstvích.
Dívají se, ale nevidí,
poslouchají, ale neslyší
a smysl toho nechápou.
Plní se na nich Izajášovo proroctví,
které říká:
„Uslyšíte, ale nepochopíte
a budete se dívat, ale neuvidíte.
Vždyť tito lidé
přestali mít vnímavé srdce,
zacpávají si uši a zavírají oči,
aby očima neviděli,
ušima neslyšeli, srdcem nepochopili
a aby se neobrátili
a já je nemohl uzdravit.“
Ale vy, vy jste šťastní,
protože vaše oči vidí a vaše uši slyší.
Ujišťuji vás,
že mnozí proroci a Boží služebníci
toužili vidět, co pozorujete vy,
ale neviděli to
a toužili slyšet, co slyšíte vy,
ale neslyšeli to.
A teď si poslechněte,
co znamená podobenství o rozsévači.
Když někdo slyší slovo o Království,
ale nechápe jeho smysl,
přichází ten zlý a zmocní se toho,
co bylo zaseto do jeho srdce.
To je semeno zaseté podél cesty.
Pokud jde o to zaseté na skalnatá místa,
to je ten, kdo slyší slovo o Království,
hned ho s radostí přijímá,
ale ono v něm nezakoření.
Takový člověk sice nějaký čas pokračuje,
ale když kvůli tomu slovu
přijdou těžkosti nebo pronásledování
hned se od něj odvrací.
Pokud jde o to zaseté mezi trní,
to je ten, kdo slyší slovo o Království,
ale starosti spojené s tímto systémem
a podvodná moc bohatství
slovo dusí a ono nepřináší žádnou úrodu.
Pokud jde o to zaseté do dobré půdy,
to je ten, kdo slyší slovo o Království,
pochopí jeho smysl
a opravdu přináší úrodu –
někdo stonásobnou,
jiný šedesátinásobnou
a ještě jiný třicetinásobnou.
Nebeské království
se dá přirovnat k člověku,
který zasel na své pole dobré semeno.
Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel
a nasel mezi pšenici plevel a odešel.
Když vyrašila stébla
a vytvořily se klasy,
objevil se i plevel.
Za hospodářem tedy přišli
jeho otroci a zeptali se ho:
„Pane, nezasel jsi na pole dobré semeno?
Kde se tam potom vzal plevel?“
Odpověděl jim: „To udělal nepřítel.“
Zeptali se:
„Chceš, abychom šli plevel vytrhat?“
Řekl: „Ne,
protože byste při trhání plevele
mohli vytrhnout i pšenici.
Ať spolu obojí roste až do žně.
V období žně řeknu žencům:
Nejdřív sesbírejte plevel
a svažte ho do otýpek ke spálení.
Potom shromážděte pšenici do mé sýpky.“
Nebeské království
je jako hořčičné zrnko,
které člověk vzal a zasel na svém poli.
Je sice nejmenší ze všech semen,
ale když vyroste,
je větší než všechny ostatní byliny
a stane se z něj strom,
takže přilétají ptáci
a hnízdí v jeho větvích.
Nebeské království je jako kvas,
který žena vzala
a vmíchala do třech velkých měr mouky,
takže celé těsto zkvasilo.
O tom všem Ježíš
mluvil k zástupům v podobenstvích.
Když je vyučoval,
vždycky používal podobenství
a tak se splnilo to, co bylo řečeno
prostřednictvím proroka:
„Otevřu ústa v podobenstvích,
budu ohlašovat
věci utajené od založení.“
Potom co propustil zástupy,
vešel do domu.
Jeho učedníci k němu přistoupili
a požádali ho:
Vysvětli nám to podobenství
o plevelu na poli.
Ten, kdo zasel dobré semeno,
je Syn člověka
a pole je svět.
Dobré semeno jsou synové Království,
plevel jsou synové toho zlého
a nepřítel, který je zasel, je Ďábel.
Žeň je závěr systému
a ženci jsou andělé.
A tak stejně jako se sesbírá
a spálí plevel,
tak to bude v závěru tohoto systému.
Syn člověka vyšle své anděly
a ti vyberou z jeho království všechny,
kdo druhé přivádí k hříchu,
a ty, kdo páchají zlo,
a hodí je do ohnivé pece.
Tam budou naříkat a skřípat zuby.
Ti, kdo mají Boží schválení,
budou v té době zářit jako slunce
v království svého Otce.
Kdo má uši, ať naslouchá.
Nebeské království
je jako poklad ukrytý v poli,
který nějaký člověk našel a znovu ukryl.
Ze samé radosti jde
a prodá všechno, co má, a koupí to pole.
Nebeské království
je také jako cestující kupec,
který hledá vzácné perly.
Když najde jednu drahocennou perlu,
odejde a okamžitě prodá všechno,
co má, a koupí ji.
A nebeské království je také
jako vlečná síť spuštěná do moře,
která sbírá ryby všeho druhu.
Když je plná, vytáhnou ji na břeh,
posadí se a vyberou dobré ryby do nádob,
ale nevhodné vyhodí.
Přesně tak to bude
v závěru tohoto systému.
Andělé vyjdou,
oddělí špatné lidi od bezúhonných
a hodí ty špatné do ohnivé pece.
Tam budou naříkat a skřípat zuby.
Pochopili jste to všechno?
- Ano.
- Ano.
Ano.
A tak každý, kdo veřejně vyučuje
a je poučen o nebeském království,
se podobá hospodáři,
který vynáší ze své pokladnice
věci nové i staré.
Když Ježíš skončil s vyprávěním
těchto podobenství, odešel odtamtud.

6. díl: „Jsi ten, kdo má přijít?“