JW subtitle extractor

„Služte Jehovovi s radostí.“
To říká 100. žalm 2. verš.
Ano, Jehova chce, abychom se radovali,
a dává nám k tomu spoustu důvodů.
Dal nám život se všemi jeho radostmi.
Dal nám Bibli,
která nám pomáhá mít ze života radost.
A můžeme díky němu
mít spoustu radostných zážitků.
Jehova je opravdu Bůh, který dává radost.
Satan ale nechce,
abychom Jehovovi sloužili s radostí.
Proč ne?
Ví, že radost nám pomáhá dál kázat
a učit lidi o Bohu,
a to je činnost, kterou se snaží zastavit.
Proto nám chce naši radost vzít.
Někdy k tomu používá odpor ze strany vlády
a jindy tlak příbuzných nebo sousedů.
Satan si také přeje, abychom službě Jehovovi
věnovali míň času
a místo toho vydělávali peníze na věci,
které ve skutečnosti nepotřebujeme.
Chce nás přesvědčit,
že čím víc toho budeme mít,
tím budeme šťastnější.
Ale to neplatí.
Tahle Satanova metoda není nová.
Až si teď budeme číst některé pasáže z knih
Ezra, Ageus a Zecharjáš,
přemýšlej, jak nám ty myšlenky můžou pomoct,
abychom Jehovovi sloužili s radostí.
Všimni si, co tehdejším Jehovovým služebníkům
radost přinášelo a kvůli čemu ji naopak ztráceli.
A zamysli se nad tím,
díky čemu můžeme my sami
zažívat radost od Jehovy,
i když to možná nemáme v životě lehké.
Ezra byl kněz a opisovač Mojžíšova zákona.
Napsal knihu, která nese jeho jméno.
Události z historie Izraele, které popisuje,
navazují na 2. Paralipomenon,
kterou zřejmě také napsal.
Je rok 537 před Kristem
a Židé se vrací do Judska.
Národ strávil 70 let ve vyhnanství v Babyloně,
jako trest za modlářství.
Byla to pro ně tvrdá lekce
a už nikdy se nestalo,
že by celý národ do modlářství znovu zabředl.
Teď přišel ten správný čas,
aby bylo v Jeruzalémě obnoveno
čisté uctívání Jehovy.
Ezrova zpráva zahrnuje
vládu několika perských králů,
počínaje králem Kýrem,
a začíná velmi pozitivně.
Sledujme teď spolu Ezru 1:1–6.
Jen si to představ!
Díky Jehovovi se Židé mohli vrátit do své země
a sám král Kýros je pověřil,
aby znovu postavili chrám.
Spousta Židů tento úkol s radostí přijala.
A ti, kdo se z nějakého důvodu vrátit nemohli,
to podpořili finančně.
Nejspíš na začátku jara roku 537
skoro 50 000 Izraelitů odešlo z Babylonu.
Vedl je velekněz Ješua,
také zvaný Jozue,
a místodržitel,
kterého Kýros jmenoval, Zerubbabel.
Začátkem podzimu Židé přichází do Judska
a mají obrovskou radost.
Jak si ji ale můžou udržet?
Všimni si, co krátce po svém příchodu udělali.
Přečteme si Ezru 3:1–6.
Všiml sis, že Židé obnovili uctívání Jehovy
„přestože se báli okolních národů“?
Díky jejich odvaze to pro ně bylo
velmi radostné období.
Bylo to tak, jak řekl Mojžíš,
když dával Izraelitům pokyn,
aby slavili Svátek chýší.
Řekl: „Budeš se jenom radovat.“
V dalším roce Židé s odvahou a radostí
položili základy chrámu.
Pojďme si o tom přečíst v Ezrovi 3:10–13.
Někteří z nejstarších Židů plakali,
protože se jim zdálo,
že tento nový chrám se svojí slávou
nikdy nevyrovná Šalomounovu chrámu.
Ale radostný křik těch ostatních
přehlušil jejich pláč.
Lidé z okolních národů ale radost neměli.
A nejen to, rozhodli se Židy přelstít.
Čteme o tom v Ezrovi 4:1–3.
Zerubbabel poznal, že za nabídkou
jejich nepřátel se skrývají špatné pohnutky.
Když nabídku odmítl,
nepřátelé se snažili Židům
ve stavbě chrámu zabránit.
Sledujme teď společně 4. až 7. verš.
Všimněme si,
co hlavní vládní úředník Rechum
a další nepřátelé Izraele králi napsali,
a všimněme si, jaká falešná obvinění vznesli.
Budeme číst Ezru 4:11–16.
Zní ti ta obvinění povědomě?
Podobají se tomu,
co o nás někdy říkají naši nepřátelé dnes:
Neplatí daně,
staví se proti vládě,
jsou vzpurní a rozvrací společnost,
jsou nepoddajní.
Jedna lež za druhou!
V té době ta obvinění zafungovala.
Král nařídil,
aby se práce na stavbě chrámu zastavily,
a je smutné, že se to opravdu stalo.
Když se Židé z Babylonu vrátili, nedovolili,
aby jim strach z lidí bránil v práci pro Jehovu.
Teď ale strachu podlehli.
I nás chtějí nepřátelé donutit,
abychom přestali sloužit Jehovovi.
Když se ale člověk svého přesvědčení vzdá,
radost mu to nepřinese.
Právě naopak.
Radost máme z toho, že zůstáváme věrní,
a to i při pronásledování.
Jak je to ale možné?
Řeknu vám jeden skutečný příběh.
Představte si maminku s dcerou
obklopené davem rozzuřených mužů,
kteří chtějí, aby si koupily stranickou legitimaci.
Co sestry udělají?
Kdyby si legitimaci koupily,
svým nepřátelům by udělaly radost.
Ony samy by se ale cítily špatně,
protože by věděly, že zradily Jehovu.
Sestry tlaku nepodlehly.
Samozřejmě jim nebylo příjemné,
jak se k nim ti muži chovali.
Udržely si ale čisté svědomí.
A cítily hlubokou radost, protože věděly,
že zůstaly věrné Jehovovi.
Jak to bylo s Židy v době Ezry?
Mnozí z těch, kdo se vydali
na náročnou cestu do Judska,
opustili pohodlný život.
Celých 14 let,
od položení základu chrámu do zákazu stavby,
Židé zažívali odpor
a své dřívější nadšení ztratili.
Dál ze zvyku přináší oběti,
ale nedělají to, co jim Jehova řekl –
nepokračují v obnově chrámu.
Odpor, se kterým se setkali, je vedl k závěru,
že ještě nepřišel Jehovův čas,
aby stavbu dokončili.
Povzbuzení očividně potřebuje
i místodržitel Zerubbabel a velekněz Jozue.
Jehova k nim proto posílá proroka Agea.
Najděme si 1. kapitolu jeho knihy.
Ageus k lidem mluvil v průběhu asi čtyř měsíců.
Jeho slova jsou jasná,
působivá a jdou přímo k jádru problému.
Přečteme si Agea 1:2–11.
To, k čemu vedou sobecké snahy Židů,
Jehova přirovnává ke mzdě,
kterou si člověk dává do měšce prožraného moly.
Kvůli tomu, že zanedbávají jeho dům,
jim Jehova nežehná.
Pracují tvrdě,
ale výsledky za moc nestojí
a ze života nemají radost.
Někteří se tuto prázdnotu snaží zaplnit tím,
že si zvelebují svůj dům.
Ale hmotnými věcmi
člověk nemůže uspokojit duchovní potřeby.
Co se z toho učíme?
Není špatné mít něco hezkého,
ale hmotné věci nám nepřinesou
skutečnou a trvalou radost.
Zvlášť, když kvůli nim
zanedbáváme službu Jehovovi.
Pamatujme, co říká Žalm 127:1:
Naopak když nesobecky dáváme
„na první místo Království
a to, co Bůh považuje za správné“,
on nám dá to, co opravdu potřebujeme.
A dá nám to v pravý čas.
V Příslovích 10:22 se píše:
„Jehovovo požehnání obohacuje
a on k němu nepřidává žádnou bolest.“
A co obavy některých Židů,
že obnovený chrám nezíská svou dřívější slávu?
Prostřednictvím Agea Jehova slibuje,
že sláva nového chrámu bude ještě větší.
Přečtěme si spolu Agea 2:3–9.
Když Stvořitel a majitel celého vesmíru oznámí,
co se chystá udělat,
kdo nebo co mu v tom může zabránit?
Nikdo a nic.
To, co Jehova Židům říká, je naprosto jasné.
Přesto ale potřebují ještě další povzbuzení.
Jehova proto posílá anděla za jiným prorokem,
Zecharjášem.
Najděte si prosím Zecharjáše 1:12–16.
V této pasáži se dozvíme,
o čem anděl Izraelity ujistil.
Takže Zecharjáš 1:12–16.
Aby anděl zdůraznil,
jak moc bude Jehova svůj lid chránit,
říká to, co čteme ve 2. kapitole verších 7–9.
Dovolili byste někomu, aby vás šťouchal do oka?
Jistěže ne.
A ani Jehova nedovolí,
aby někdo ublížil Izraelitům.
V Zecharjášovi 3:1, 2 pak anděl ukazuje,
že za tím odporem stojí někdo ještě mocnější.
Říká Jehova Izraelitům
to všechno prostě proto, aby si víc věřili?
Naopak, musí pamatovat na to,
že pokud chtějí být úspěšní,
nutně potřebují Jehovovu pomoc.
Poslechněme si, co dalšího anděl řekl.
Je to v Zecharjášovi 4:6, 7.
To, co Jehova Židům řekl, jim dodalo sílu.
Přestali pochybovat o jeho pomoci
a znovu se pustili do stavby chrámu.
Jak se dalo čekat, nezaháleli ani jejich nepřátelé,
které vedl Tattenai a Šetar-bozenai.
Vraťme se do knihy Ezra do 5. kapitoly
a přečtěme si verše 3 až 5.
Co dalšího se z tohoto příběhu můžeme naučit?
Když odvážně, navzdory odporu děláme práci,
kterou nám Jehova svěřil,
on nás v tom podporuje a pomáhá nám vytrvat.
V tuhle chvíli Židé pokračují ve stavbě chrámu,
i když je to zakázané.
Ale král, který zákaz vydal,
byl po pouhých sedmi měsících vlády zavražděn.
Tattenai a jeho komplicové
proto jednají s novým králem, kterým je Dareios I.
Chtějí Židy očernit
a snaží se proti Zerubbabelovi
použít jeho vlastní slova,
včetně jeho tvrzení,
že obnovu chrámu nařídil sám král Kýros.
Žádají krále Dareia,
aby nechal toto tvrzení prověřit.
A Dareios jim vyhoví.
Jak Dareios rozhodne?
Když teď mají Židé znovu silnou víru a odhodlání,
přinese jim to radost, nebo jen další problémy?
Dareios se dozvídá, že Kýros opravdu nařídil,
aby byl chrám znovu postaven.
V Ezrovi 6:6–12 čteme Dareiovu ostrou odpověď.
Když Tattenai a jeho spolupracovníci
dostanou královu odpověď, nemají na vybranou.
Nejenže musí přestat bránit stavbě chrámu,
musí je dokonce finančně podpořit.
Dopadlo to nejlépe, jak mohlo.
V roce 515 př. n. l.
Židé s radostí zasvětili Boží dům.
Ve 22. verši čteme, co se dělo dál.
Když dnes nějaký spravedlivý vládní představitel
rozhodne v náš prospěch,
jsme mu za to velmi vděční.
Ze všeho nejvíc jsme ale vděční Jehovovi.
Jak říkají Přísloví 21:1:
Proto v žádného lidského vládce ani organizaci
nevkládáme bezmezné naděje.
Nikdo z nich nás trvale nezachrání.
Než skončí Satanův svět,
všechny národy se obrátí
proti Jehovovým služebníkům.
Ale skončí ještě mnohem hůř než Tattenai.
Co se můžeme naučit z těchto pasáží
knih Ezra, Ageus a Zecharjáš?
Za prvé, Jehova nás podporuje v naší snaze
sloužit mu navzdory překážkám.
A našim odpůrcům nedovolí, aby nás zastavili.
Za druhé, když je pro nás služba Jehovovi
důležitější než peníze a pohodlí,
Jehova nás odmění skutečnou radostí.
Co nám dal Ježíš za úkol?
Jasně to vyplývá z toho,
co řekl na rozloučenou svým učedníkům:
„Jděte proto
a čiňte učedníky z lidí všech národů.“
Je z našich myšlenek a jednání vidět,
jak je pro nás ten úkol důležitý?
Ageus předpověděl, že jednoho dne
bude Jehovův chrám mnohem slavnější než ten,
který postavil Šalomoun.
Tohle proroctví se plní právě teď.
Jehova prostřednictvím kazatelské činnosti
„třese národy“.
Miliony nových křesťanů,
„vzácných pokladů“, přichází k Jehovovi.
S radostí přichází do velkého duchovního chrámu,
kde můžou Jehovu uctívat na základě
výkupní oběti Ježíše Krista.
Teď není čas, abychom tak jako Židé
„obkládali své domy dřevem“
nebo usilovali o jiné nepodstatné věci.
Velmi brzy, i když nevíme přesně kdy,
Satanův svět skončí
a my vejdeme do Jehovova nového světa.
A tak bez ohledu na to, jak se nás Satan snaží
zastrašit nebo rozptýlit, nikdy mu nedovolme,
aby nás připravil o radost ze služby Jehovovi.
Dál se držme Jehovy
a směřujme rovnou do jeho nového světa,
kde mu budeme moct s radostí
sloužit po celou věčnost.
Zerubbabel, Jozue, Ageus a Zecharjáš
udělali hodně pro to,
aby Izraelité znovu získali Jehovovu přízeň.
V roce 468 přišel do Jeruzaléma také Ezra,
aby podpořil čisté uctívání Jehovy.
Židé ale potřebovali další pomoc.
Jehova k nim proto poslal jiného odvážného muže.
V dalších dvou dnech tohoto sjezdu
se o tomto muži dozvíme víc.
Byl to Nehemjáš.

„Jehova způsobil, aby se radovali“