JW subtitle extractor

Byli jste někdy obětí šikany
nebo nespravedlnosti?
Naštvalo vás někdy to,
co někdo řekl nebo udělal?
Stává se to všem.
Lidé, kteří neznají Jehovu, v takových
situacích často reagují způsobem,
který má k pokoji hodně daleko.
Vrací úder, oplácí, hádají se.
My ale víme, že Jehova vidí,
co se stalo, a dokáže všechno napravit.
Je proto moudré
pamatovat na to, co řekl Ježíš:
„Šťastní jsou ti, kdo působí pokoj.“
„Šťastní jsou mírní.“
Bible vypráví o muži,
který zůstal mírný a pokojný
i v extrémně náročných
a stresujících situacích.
Opakovaně se rozhodl nebojovat,
ale udělal všechno pro to,
aby zachoval pokoj.
Ten muž byl Jákob.
Jákob se mohl něco o pokoji
naučit od svého otce Izáka.
Když v zemi nastal hladomor,
Izák se s celou svou rodinou přestěhoval
do filištínského města Gerar,
kde vládl král Abimelek.
Přečteme si, jaké problémy tam vznikly
a jak je Izák řešil.
Najděte si prosím 1. Mojžíšovu 26:12.
A Izák v té zemi zasel a v tom roce
sklidil stonásobnou úrodu.
Jehova mu totiž žehnal.
Zbohatl a dál se mu dařilo,
až byl velmi bohatý.
Měl stáda ovcí a dobytka
a mnoho služebnictva
a Filištíni mu začali závidět.
Všechny studny, které kdysi
vykopali sluhové jeho otce Abrahama,
proto Filištíni zasypali hlínou.
Abimelek pak řekl Izákovi:
Odstěhuj se odsud,
protože jsi teď daleko mocnější než my.
A tak se Izák odstěhoval,
utábořil se v údolí Gerar a bydlel tam.
Pak znovu vykopal ty studny,
které vykopali za dnů jeho otce Abrahama
a které po Abrahamově smrti
Filištíni zasypali.
A nazval je stejně
jako předtím jeho otec.
Když Izákovi sluhové v tom údolí
kopali, našli studnu s pitnou vodou.
Gerarští pastýři se začali
hádat s Izákovými pastýři a říkali:
Ta voda je naše.
Nazval tedy studnu Esek,
protože se s ním hádali.
Vykopali jinou studnu
a o tu se také začali hádat.
Nazval ji tedy Sitna.
Později se odtamtud odstěhoval
a vykopal další studnu,
ale o tu se už nehádali.
Nazval ji tedy Rechobot a řekl:
Teď nám Jehova dal rozsáhlý prostor
a můžeme mít v této zemi hodně potomků.
Pak odtamtud odešel do Beer-šeby.
Tu noc se mu objevil Jehova a řekl:
Jsem Bůh tvého otce Abrahama.
Neboj se,
protože jsem s tebou a požehnám ti
a rozmnožím tvé potomky
kvůli svému sluhovi Abrahamovi.
Filištíni Izákovi hrozně závidí.
A tak zasypou všechny studny,
které kdysi vykopal Abraham,
a král Izáka požádá, aby se odstěhoval.
Izák teď stojí před rozhodnutím.
Někteří ho možná přesvědčují,
aby tam zůstal.
Představte si ty argumenty:
Izáku, neudělal jsi nic špatného.
Jehova ti přece řekl, že tuhle zemi
dá tobě a tvým potomkům.
Nemáš se čeho bát.
Máš spoustu mužů
a jsou silnější než Filištíni.
Musíš se proti nim postavit.
Tohle si nesmíš nechat líbit.
Být na jeho místě, co bys udělal ty?
Izák si vybral cestu pokoje.
Rozhodl se, že se odstěhuje pryč.
Není to pro něj jednoduché.
Má spoustu sloužících
a stáda ovcí a dobytka.
Má zoranou půdu, má zaseto.
A ta země skvěle rodí.
On to ale nechává za sebou
a přesouvá se jinam.
Tím ale Izákovy problémy nekončí.
Jeho sluhové na novém místě
kopou studny a najdou pitnou vodu.
Jenže místní pastýři říkají:
„Ta voda je naše.“
Izák proto vykope jinou studnu,
ale místní pastýři se hádají i o tu.
A zase, místo aby s nimi Izák bojoval,
rozhodne se odejít někam jinam.
A konečně nachází místo,
kde může žít v klidu.
Jákob viděl,
že když jeho otec řešil věci pokojně,
přineslo to dobré výsledky.
A věděl, že Jehova má z Izáka radost.
Co se z toho učíme?
Rodiče, nikdy nepodceňujte,
jak hodně můžete své děti ovlivnit tím,
když jim dáváte dobrý příklad.
Jákob má dvojče, Ezaua.
Právě Ezau
se z těch dvou narodil jako první.
Ale Jehova předpověděl,
že i když to tehdy nebylo zvykem,
starší Ezau bude sloužit
svému mladšímu bratrovi.
Jehova dopředu věděl,
jakou osobnost bude každý z nich mít.
A uvědomoval si, že Ezau
si nebude dost vážit duchovních věcí.
Jasně se to ukazuje, když Ezau
vyměňuje svoje prvorozenecké právo
za pouhou misku čočky
a stvrzuje to přísahou.
Vzdává se tím ale ještě něčeho.
Když prodává prvorozenecké právo,
vzdává se tím i práva na to,
aby mu jeho otec požehnal
a pronesl o něm proroctví.
Uběhne řada let.
Izák už je teď starý
a rozhodne se, že je čas,
aby požehnal prvorozenému synovi.
Možná ani neví, že Ezau
svoje prvorozenecké právo prodal.
Ať už to bylo jakkoli,
říká Ezauovi, že mu požehná.
Nejdřív ho ale prosí,
aby šel ulovit nějakou zvěř
a udělal mu z ní dobré jídlo.
Rebeka, matka dvojčat,
ten rozhovor zaslechne
a přesvědčí Jákoba, aby se vydával
za svého bratra Ezaua, který je na lovu.
Plán skvěle vychází.
Nic netušící Izák žehná Jákobovi.
Když se o tom Ezau dozví,
je vzteky bez sebe!
Co se bude dít dál? 1. Mojžíšova 27:41.
Ezau však začal Jákoba nenávidět
kvůli požehnání, které mu dal jeho otec.
A v duchu si říkal:
Blíží se dny truchlení nad mým otcem.
Potom svého bratra Jákoba zabiju.
Když Rebece řekli,
co má její starší syn Ezau v úmyslu,
hned si dala zavolat
svého mladšího syna Jákoba a řekla mu:
Tvůj bratr Ezau
chystá pomstu a chce tě zabít.
Můj synu, teď udělej, co ti říkám.
Uteč k mému bratru Labanovi do Charanu.
Chvilku u něj zůstaň,
dokud tvůj bratr nepřestane zuřit.
Až ho přejde vztek
a zapomene na to, co jsi mu udělal,
pošlu pro tebe a vrátíš se.
Proč bych vás oba
měla ztratit v jeden den?
Potom Rebeka říkala Izákovi:
Ty Chetitky mi znechutily život.
Pokud si Jákob vezme
za manželku nějakou Chetitku,
jako jsou ty, co žijí kolem,
proč bych měla dál žít?
Izák si tedy zavolal Jákoba,
požehnal mu a přikázal mu:
Neber si za ženu Kananejku.
Jdi do Paddan-aramu,
do domu matčina otce Betuela,
a odtamtud si vezmi manželku
z dcer matčina bratra Labana.
Všemohoucí Bůh ti požehná
a způsobí, že budeš plodný,
rozmnoží tě a staneš se velkým národem.
A dá ti Abrahamovo požehnání,
tobě i tvým potomkům,
abys mohl získat zemi, kde žiješ jako
cizinec a kterou dal Bůh Abrahamovi.
Potom Izák poslal Jákoba pryč
a on odešel do Paddan-aramu
k Labanovi, synovi Aramejce Betuela,
bratrovi Rebeky,
která byla matkou Jákoba a Ezaua.
Rodiče Jákobovi říkají,
aby odcestoval ke svému strýci Labanovi
a našel si tam manželku.
Hlavním důvodem,
proč měl odejít, byl samozřejmě Ezau.
Vzpomeňte si,
že Izák měl před lety spor s Filištíny.
Spor, který se evidentně
nedal vyřešit pokojnou cestou.
A co tehdy Izák udělal?
Přesunul se jinam.
Teď se do podobné situace dostal Jákob.
Jeho bratr má na něho
hrozný vztek, a tak Jákob odchází.
Znamená to pro něj
opustit domov a rodinu.
Znamená to vydat se
na dlouhou cestu do daleké země.
Jákob si mohl říct, že nikam nepůjde.
Má přece prvorozenecké právo.
Mohl se s rodiči hádat
a stát si za svým:
Nejsem žádné dítě. Je mi 77.
Ale on nic z toho neudělal.
Bible prostě říká:
„Jákob poslechl otce a matku a odešel.“
Co nás to učí?
Když se dostaneme do situace,
která nepůjde vyřešit pokojnou cestou,
nejspíš nebudeme muset
utíkat a zachraňovat si život.
Někdy je to ale tak, že to nejmoudřejší,
co můžeme udělat,
je odejít pryč, prostě to nechat být.
Přísloví 17:14 říkají:
„Začátek sporu je,
jako když se otevírá stavidlo.
A tak než propukne hádka, odejdi.“
Když je Jákob na cestě ke svému
strýci, objeví se mu ve snu Jehova
a ujišťuje ho,
že ho bude podporovat a chránit.
To ale neznamená,
že tím Jákobovy problémy končí.
Když dorazí na místo,
usadí se ve strýcově domácnosti.
Po čase se Jákob
znovu dostává do situace,
ve které se ukáže, že miluje pokoj.
Sledujte se mnou od 1. Mojžíšovy 29:16.
Laban měl dvě dcery.
Starší se jmenovala Lea a mladší Ráchel.
Lea neměla jiskru v očích, ale Ráchel
byla velmi přitažlivá a krásná.
Jákob se do Ráchel
zamiloval, a tak řekl:
Budu ti sloužit sedm let
za tvoji mladší dceru Ráchel.
Laban odpověděl:
Bude lepší, když ji dám
tobě než někomu jinému.
Zůstaň u mě.
Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let,
ale připadalo mu to jen
jako několik dnů, protože ji miloval.
Potom Jákob Labanovi řekl:
Moje služba skončila.
Dej mi moji manželku,
abychom spolu začali žít.
A tak Laban sezval všechny
lidi z okolí a uspořádal hostinu.
Ale během večera vzal svou dceru Leu
a přivedl ji k Jákobovi,
aby měl styk s ní.
A dal jí svou služku Zilpu,
aby byla její služkou.
Ráno Jákob uviděl, že je to Lea.
Řekl tedy Labanovi:
Cos mi to udělal?
Nesloužil jsem ti snad za Ráchel?
Proč jsi mě podvedl?
Laban mu odpověděl:
U nás není zvykem, aby se
mladší dcera vdala dřív než prvorozená.
Věnuj tento svatební týden Lee.
Potom dostaneš i tu mladší,
ale musíš mi sloužit dalších sedm let.
Jákob to tak udělal
a věnoval ten týden Lee.
Potom mu Laban dal
za manželku svou dceru Ráchel.
Kromě toho dal
své dceři Ráchel svou služku Bilhu,
aby byla její služkou.
Jákob má důvod se zlobit.
Dohodl se s Labanem,
že mu bude sloužit sedm let za Ráchel.
Na konci těch sedmi let
se koná svatební hostina.
Jenže ta žena, kterou k němu přivedou
a která je ukrytá pod spoustou závojů,
není Ráchel, je to Lea.
Představte si ten šok,
když to Jákob zjistí.
A Laban se k tomu podvodu
ani nepřizná, jen se vymlouvá.
Co se asi Jákobovi honí hlavou?
Říká si, že Jehova možná pracuje na tom,
aby splnil svůj slib, že jeho potomků
bude jako prachu na zemi?
To nevíme.
Dopadlo to tak,
že právě s Leou měl šest synů.
Byli mezi nimi i Levi a Juda,
ze kterých vznikly dva
nejvýznamnější kmeny v Izraeli.
To teď Jákob samozřejmě nemůže tušit.
I tak chce zachovat pokojné vztahy.
Zůstává s Leou, a dokonce souhlasí
s Labanovým troufalým návrhem,
aby za Ráchel pracoval dalších sedm let.
Poučení?
Jsme zklamaní, když druzí
nedodrží to, na čem jsme se dohodli.
Tak jako Jákob,
najdeme sílu jim odpustit?
Najdeme způsob,
jak si s nimi udržet hezké vztahy?
Jákob Labanovi slouží
celých 14 let za svoje dvě manželky.
A dalších šest let za to,
aby dostal vlastní stádo.
A pak, na Jehovův pokyn,
připraví svoji rodinu a svoje zvířata,
a bez toho, aby Labanovi
cokoli řekl, odchází domů.
Když se o tom Laban dozví,
rozzuří ho to.
Žene se za ním a dohání ho.
Je to nebezpečná situace
a snadno by mohla přerůst v násilí.
Zkuste si představit tu scénu.
Jákob je zrovna v hornatém kraji.
Možná je ráno a vzduch je ještě chladný.
Všude jsou slyšet a cítit zvířata –
ovce, osli, velbloudi, je jich spousta.
Sloužící je pomalu připravují na cestu,
která je ten den čeká.
Pak se ale v táboře začne ozývat křik.
Je tady Laban a není sám.
Doprovází ho silní muži.
Přiženou se na velbloudech
a rychle z nich seskočí.
Tohle rozhodně není přátelská návštěva.
Jsou připravení
poslechnout každý Labanův rozkaz.
K Jákobovi přibíhají jeho sluhové.
Všichni s napětím sledují
Labana a Jákoba, kteří se hádají.
O něco dřív, v noci,
Jehova ve snu varoval Labana,
aby si dal dobrý pozor
na to, co Jákobovi řekne.
I tak má ale Laban vztek a je agresivní.
Obviňuje Jákoba ze dvou věcí.
Nejdřív mu říká: „Proč jsi mě oklamal
a odvedl jsi moje dcery,
jako by to byly válečné zajatkyně?
Proč jsi tajně utekl a oklamal mě?“
Jákob má na to jasnou odpověď.
Říká mu: „Odešel jsem tajně,
protože jsem se bál.
Říkal jsem si, že bys mi
mohl násilím vzít svoje dcery.“
Laban Jákoba obviňuje taky
z toho, že mu ukradl sošky jeho bohů.
Ráchel je svému otci opravdu ukradla,
ale Jákob o tom nemá ani tušení.
Laban všechno prohledá,
ale žádné sošky nenajde.
Pak se Jákob začíná bránit.
Pokračujme ve čtení
od 1. Mojžíšovy 31:36.
Jákob se na Labana
rozzlobil a začal se s ním hádat.
Řekl mu:
Čím jsem se provinil?
Za jaký hřích
mě tak zuřivě pronásleduješ?
Když jsi teď prohledal všechny
moje věci, co ze svého domu jsi našel?
Polož to sem před moje bratry
a svoje bratry a ať nás rozsoudí.
Během těch 20 let, co jsem byl u tebe,
tvoje ovce a kozy nikdy nepotratily
a nikdy jsem
nejedl berany z tvého stáda.
Když nějaké zvíře roztrhaly šelmy,
nepřinesl jsem ti ho,
ale sám jsem uhradil škodu.
Když bylo nějaké zvíře ukradeno,
ať ve dne, nebo v noci,
žádal jsi náhradu ode mě.
Ve dne jsem musel
snášet horko a v noci chlad
a často jsem ani nezamhouřil oči.
Tak to bylo celých 20 let,
co jsem žil ve tvém domě.
Sloužil jsem ti 14 let za tvoje
dvě dcery a 6 let za tvoje stádo.
A desetkrát jsi změnil moji mzdu.
Kdyby Bůh mého otce, Abrahamův Bůh
a Bůh, kterého se bojí Izák,
nebyl na mé straně, poslal bys mě
teď pryč s prázdnýma rukama.
Bůh viděl moje trápení a tvrdou práci,
a proto tě dnes v noci pokáral.
Laban Jákobovi odpověděl:
Tyto ženy jsou moje dcery,
tyto děti jsou moje vnoučata
a toto stádo je moje stádo.
Všechno, co tu vidíš,
je moje a mých dcer.
Jak bych mohl ublížit jim
nebo dětem, které se jim narodily?
Pojď, uzavřeme spolu smlouvu a ta
bude svědectvím mezi mnou a tebou.
Jákob tedy vzal kámen
a postavil ho jako památník.
Potom řekl svým bratrům:
Nasbírejte kameny!
A tak nasbírali kameny, navršili je
na hromadu a pak u té hromady jedli.
Laban ji pojmenoval Jegar-sahaduta,
ale Jákob ji pojmenoval Galeed.
Laban řekl:
Tato hromada kamení je dnes
svědkem mezi mnou a tebou.
Proto ji pojmenoval Galeed
a také Strážní věž. Řekl totiž:
Ať je Jehova na stráži mezi mnou
a tebou, když budeme daleko od sebe.
Pokud budeš s mými
dcerami špatně zacházet
nebo si začneš brát
další manželky, pamatuj:
I kdyby to neviděl žádný člověk,
viděl by to Bůh, který je naším svědkem.
A Laban pokračoval:
Tady je ta hromada kamení
a tady je památník,
který jsem postavil
jako znamení smlouvy mezi mnou a tebou.
Tato hromada
i tento památník jsou svědky,
že je nepřekročím, abych ti uškodil,
a že ani ty je nepřekročíš,
abys uškodil mně.
Ať je mezi námi soudcem Abrahamův Bůh
a Nachorův Bůh, Bůh jejich otce.
A Jákob přísahal při Bohu,
kterého se bál jeho otec Izák.
Potom Jákob přinesl na hoře oběť
a pozval své bratry, aby se najedli.
Jedli tedy a přenocovali tam.
Laban brzy ráno vstal,
políbil vnoučata a dcery a požehnal jim.
Potom odešel a vrátil se domů.
Jákob Labanovi
věrně sloužil celých 20 let,
a to i přesto,
že ho Laban podváděl a využíval.
To ale Laban odmítá uznat.
Místo toho troufale tvrdí, že právě
jemu patří všechno, co Jákob má.
Laban pak navrhuje,
aby spolu uzavřeli smlouvu o pokoji,
která zaručí,
že ani jedna rodina té druhé neublíží.
Nedělá to proto, že by miloval pokoj.
Možná mu jde jenom o to,
aby se po jeho smrti Jákob nevrátil
a nechtěl sošky bohů použít k tomu,
aby jeho syny připravil o dědictví.
Každopádně Jákob souhlasí.
Všem se uleví.
K žádnému násilí nedojde.
A na připomínku
své smlouvy postaví památník.
I přes to všechno,
co musel dlouhé roky od Labana snášet,
Jákob souhlasí se smlouvou o pokoji.
Není kvůli tomu zahořklý,
ani se nechce pomstít.
Jednu krizi má Jákob za sebou.
Ale okamžitě se vynoří další.
Jákob posílá posly ke svému bratrovi.
Mají mu vyřídit, že se Jákob vrací
a že si přeje se s ním usmířit.
Poslové přichází zpátky se zprávou,
že Ezau mu jde naproti
a má s sebou 400 mužů.
To snad ne!
Ezau je pořád naštvaný?
Je pochopitelné, že Jákob má strach.
Nechce se svým bratrem bojovat.
Podíváme se, jak tu situaci vyřeší.
Najděte si prosím 1. Mojžíšovu 32:13.
A přenocoval tam.
Potom vybral ze svého majetku
dar pro svého bratra Ezaua:
200 koz, 20 kozlů, 200 ovcí, 20 beranů,
30 kojících velbloudic s mláďaty,
40 krav, 10 býků, 20 oslic a 10 oslů.
Jednotlivá stáda
svěřil svým sluhům a řekl jim:
Jděte přede mnou
a mezi stády nechávejte nějaký odstup.
A prvnímu přikázal:
Když potkáš mého bratra Ezaua a on
se tě zeptá: „Čí jsi sluha a kam jdeš?
A komu patří to stádo?“,
odpovíš mu: „Tvému sluhovi Jákobovi.
Je to dar,
který posílá mému pánu Ezauovi.
On sám jde za námi.“
Druhému a třetímu sluhovi
a všem, kteří šli za stády, přikázal:
To samé řekněte
Ezauovi i vy, až ho potkáte.
A také řekněte:
„Tvůj sluha Jákob jde za námi.“
Jákob si totiž říkal:
Udobřím si ho darem,
který pošlu před sebou,
a až se setkáme,
snad mě přijme přátelsky.
Jákob chce mít
se svým bratrem pokojný vztah.
Aby tomu pomohl,
posílá mu štědrý dar – stovky zvířat.
Je Jákob moc slabý a zbabělý na to,
aby se svému bratrovi postavil?
Ani náhodou.
Vždyť než se spolu setkají,
Jákob až do svítání zápasí s andělem,
aby od něho dostal další
ujištění o Jehovově podpoře.
Podíváme se, co se stane,
když se Jákob a Ezau setkají.
Přelistujte si prosím
do 1. Mojžíšovy 33:1.
Když se pak Jákob rozhlédl,
uviděl přicházet Ezaua a s ním 400 mužů.
Rozdělil tedy děti
mezi Leu, Ráchel a dvě služky.
Dopředu dal služky
a jejich děti, za ně Leu a její děti
a dozadu Ráchel a Josefa.
On sám šel před nimi,
a jak se přibližoval ke svému bratrovi,
sedmkrát se poklonil až k zemi.
Ezau mu běžel vstříc, objal ho,
políbil ho a oba se rozplakali.
Když zvedl oči
a uviděl ženy a děti, zeptal se:
Kdo jsou tihle, co jsou s tebou?
Jákob odpověděl:
To jsou děti,
kterými Bůh obdaroval tvého sluhu.
Nato přistoupily služky
se svými dětmi a poklonily se,
potom přistoupila Lea
se svými dětmi a poklonily se,
a nakonec přistoupil Josef
s Ráchel a poklonili se.
Ezau se zeptal:
Proč jsi poslal všechny ty lidi
a zvířata, které jsem potkal?
„Abych získal přízeň svého pána,“
odpověděl.
Ezau mu na to řekl:
Mám všeho dost, můj bratře.
Jen si nech, co je tvoje.
Ne, prosím,
řekl Jákob.
Pokud jsem získal tvou přízeň,
přijmi ode mě tento dar.
Když jsem uviděl tvou tvář,
jako bych viděl Boží tvář,
protože jsi mě přijal laskavě.
Přijmi prosím tento dar,
který jsem ti přinesl.
Bůh mi totiž projevil přízeň
a mám všechno, co potřebuji.
A tak moc na něj naléhal, až si to vzal.
Celé to končí happyendem.
Místo nějaké vyostřené hádky
je to radostné setkání.
Oba muži se rozpláčou a obejmou.
Jákob znovu zachoval pokojné vztahy.
Jak to dokázal?
Modlil se.
A pak podle svých modliteb jednal.
Poslal Ezauovi dary.
Oslovoval ho „pane“
a sedmkrát se mu poklonil.
Tím ukázal, že si ho váží.
Co se z toho učíme?
Nemyslíte, že je z toho hezky vidět,
co všechno bychom
měli být ochotní udělat,
abychom si s našimi bratry
a sestrami udrželi pokojné vztahy?
O pokoji se toho od Jákoba
můžeme opravdu hodně naučit.
Když mu doma hrozilo
nebezpečí od bratra, odstěhoval se.
Když ho Laban v případě
Ráchel a Ley podvedl, ustoupil.
Když ho Laban
pronásledoval a obviňoval ho,
souhlasil se smlouvou o pokoji.
A když stál proti Ezauovi,
dal mu štědrý dar.
Nezapomeňte, že v žádné z těch situací
Jákob nebyl ten,
kdo by se musel omlouvat.
On ale po celý svůj život
ze srdce miloval pokoj.
Vždycky se spolehl
na Jehovu a on ho podpořil.
Jehova nikdy nezapomněl na to,
jak Jákob ve vztazích
s druhými usiloval o pokoj.
Když děláme to samé – usilujeme o pokoj
i tehdy, když zažíváme nespravedlnost,
když jsme pronásledovaní, v malých
věcech i v těch velkých věcech –
Jehova nezapomene ani na nás.
Bude nám bohatě žehnat, když budeme
stejně jako Jákob milovat pokoj.

Jákob – muž, který miloval pokoj
- 

Jákob – muž, který miloval pokoj

Byli jste někdy obětí šikany
nebo nespravedlnosti?
Naštvalo vás někdy to,
co někdo řekl nebo udělal?
Stává se to všem.
Lidé, kteří neznají Jehovu, v takových
situacích často reagují způsobem,
který má k pokoji hodně daleko.
Vrací úder, oplácí, hádají se.
My ale víme, že Jehova vidí,
co se stalo, a dokáže všechno napravit.
Je proto moudré
pamatovat na to, co řekl Ježíš:
„Šťastní jsou ti, kdo působí pokoj.“
„Šťastní jsou mírní.“
Bible vypráví o muži,
který zůstal mírný a pokojný
i v extrémně náročných
a stresujících situacích.
Opakovaně se rozhodl nebojovat,
ale udělal všechno pro to,
aby zachoval pokoj.
Ten muž byl Jákob.
Jákob se mohl něco o pokoji
naučit od svého otce Izáka.
Když v zemi nastal hladomor,
Izák se s celou svou rodinou přestěhoval
do filištínského města Gerar,
kde vládl král Abimelek.
Přečteme si, jaké problémy tam vznikly
a jak je Izák řešil.
Najděte si prosím 1. Mojžíšovu 26:12.
A Izák v té zemi zasel a v tom roce
sklidil stonásobnou úrodu.
Jehova mu totiž žehnal.
Zbohatl a dál se mu dařilo,
až byl velmi bohatý.
Měl stáda ovcí a dobytka
a mnoho služebnictva
a Filištíni mu začali závidět.
Všechny studny, které kdysi
vykopali sluhové jeho otce Abrahama,
proto Filištíni zasypali hlínou.
Abimelek pak řekl Izákovi:
Odstěhuj se odsud,
protože jsi teď daleko mocnější než my.
A tak se Izák odstěhoval,
utábořil se v údolí Gerar a bydlel tam.
Pak znovu vykopal ty studny,
které vykopali za dnů jeho otce Abrahama
a které po Abrahamově smrti
Filištíni zasypali.
A nazval je stejně
jako předtím jeho otec.
Když Izákovi sluhové v tom údolí
kopali, našli studnu s pitnou vodou.
Gerarští pastýři se začali
hádat s Izákovými pastýři a říkali:
Ta voda je naše.
Nazval tedy studnu Esek,
protože se s ním hádali.
Vykopali jinou studnu
a o tu se také začali hádat.
Nazval ji tedy Sitna.
Později se odtamtud odstěhoval
a vykopal další studnu,
ale o tu se už nehádali.
Nazval ji tedy Rechobot a řekl:
Teď nám Jehova dal rozsáhlý prostor
a můžeme mít v této zemi hodně potomků.
Pak odtamtud odešel do Beer-šeby.
Tu noc se mu objevil Jehova a řekl:
Jsem Bůh tvého otce Abrahama.
Neboj se,
protože jsem s tebou a požehnám ti
a rozmnožím tvé potomky
kvůli svému sluhovi Abrahamovi.
Filištíni Izákovi hrozně závidí.
A tak zasypou všechny studny,
které kdysi vykopal Abraham,
a král Izáka požádá, aby se odstěhoval.
Izák teď stojí před rozhodnutím.
Někteří ho možná přesvědčují,
aby tam zůstal.
Představte si ty argumenty:
Izáku, neudělal jsi nic špatného.
Jehova ti přece řekl, že tuhle zemi
dá tobě a tvým potomkům.
Nemáš se čeho bát.
Máš spoustu mužů
a jsou silnější než Filištíni.
Musíš se proti nim postavit.
Tohle si nesmíš nechat líbit.
Být na jeho místě, co bys udělal ty?
Izák si vybral cestu pokoje.
Rozhodl se, že se odstěhuje pryč.
Není to pro něj jednoduché.
Má spoustu sloužících
a stáda ovcí a dobytka.
Má zoranou půdu, má zaseto.
A ta země skvěle rodí.
On to ale nechává za sebou
a přesouvá se jinam.
Tím ale Izákovy problémy nekončí.
Jeho sluhové na novém místě
kopou studny a najdou pitnou vodu.
Jenže místní pastýři říkají:
„Ta voda je naše.“
Izák proto vykope jinou studnu,
ale místní pastýři se hádají i o tu.
A zase, místo aby s nimi Izák bojoval,
rozhodne se odejít někam jinam.
A konečně nachází místo,
kde může žít v klidu.
Jákob viděl,
že když jeho otec řešil věci pokojně,
přineslo to dobré výsledky.
A věděl, že Jehova má z Izáka radost.
Co se z toho učíme?
Rodiče, nikdy nepodceňujte,
jak hodně můžete své děti ovlivnit tím,
když jim dáváte dobrý příklad.
Jákob má dvojče, Ezaua.
Právě Ezau
se z těch dvou narodil jako první.
Ale Jehova předpověděl, 
že i když to tehdy nebylo zvykem,
starší Ezau bude sloužit
svému mladšímu bratrovi.
Jehova dopředu věděl,
jakou osobnost bude každý z nich mít.
A uvědomoval si, že Ezau
si nebude dost vážit duchovních věcí.
Jasně se to ukazuje, když Ezau
vyměňuje svoje prvorozenecké právo
za pouhou misku čočky
a stvrzuje to přísahou.
Vzdává se tím ale ještě něčeho.
Když prodává prvorozenecké právo, 
vzdává se tím i práva na to,
aby mu jeho otec požehnal
a pronesl o něm proroctví.
Uběhne řada let.
Izák už je teď starý
a rozhodne se, že je čas, 
aby požehnal prvorozenému synovi.
Možná ani neví, že Ezau
svoje prvorozenecké právo prodal.
Ať už to bylo jakkoli, 
říká Ezauovi, že mu požehná.
Nejdřív ho ale prosí,
aby šel ulovit nějakou zvěř
a udělal mu z ní dobré jídlo.
Rebeka, matka dvojčat,
ten rozhovor zaslechne
a přesvědčí Jákoba, aby se vydával
za svého bratra Ezaua, který je na lovu.
Plán skvěle vychází.
Nic netušící Izák žehná Jákobovi.
Když se o tom Ezau dozví,
je vzteky bez sebe!
Co se bude dít dál? 1. Mojžíšova 27:41.
Ezau však začal Jákoba nenávidět
kvůli požehnání, které mu dal jeho otec.
A v duchu si říkal:
Blíží se dny truchlení nad mým otcem.
Potom svého bratra Jákoba zabiju.
Když Rebece řekli,
co má její starší syn Ezau v úmyslu,
hned si dala zavolat
svého mladšího syna Jákoba a řekla mu:
Tvůj bratr Ezau
chystá pomstu a chce tě zabít.
Můj synu, teď udělej, co ti říkám.
Uteč k mému bratru Labanovi do Charanu.
Chvilku u něj zůstaň,
dokud tvůj bratr nepřestane zuřit.
Až ho přejde vztek
a zapomene na to, co jsi mu udělal,
pošlu pro tebe a vrátíš se.
Proč bych vás oba
měla ztratit v jeden den?
Potom Rebeka říkala Izákovi:
Ty Chetitky mi znechutily život.
Pokud si Jákob vezme
za manželku nějakou Chetitku,
jako jsou ty, co žijí kolem,
proč bych měla dál žít?
Izák si tedy zavolal Jákoba,
požehnal mu a přikázal mu:
Neber si za ženu Kananejku.
Jdi do Paddan-aramu,
do domu matčina otce Betuela,
a odtamtud si vezmi manželku
z dcer matčina bratra Labana.
Všemohoucí Bůh ti požehná
a způsobí, že budeš plodný,
rozmnoží tě a staneš se velkým národem.
A dá ti Abrahamovo požehnání,
tobě i tvým potomkům,
abys mohl získat zemi, kde žiješ jako
cizinec a kterou dal Bůh Abrahamovi.
Potom Izák poslal Jákoba pryč
a on odešel do Paddan-aramu
k Labanovi, synovi Aramejce Betuela,
bratrovi Rebeky,
která byla matkou Jákoba a Ezaua.
Rodiče Jákobovi říkají,
aby odcestoval ke svému strýci Labanovi
a našel si tam manželku.
Hlavním důvodem,
proč měl odejít, byl samozřejmě Ezau.
Vzpomeňte si,
že Izák měl před lety spor s Filištíny.
Spor, který se evidentně
nedal vyřešit pokojnou cestou.
A co tehdy Izák udělal?
Přesunul se jinam.
Teď se do podobné situace dostal Jákob.
Jeho bratr má na něho
hrozný vztek, a tak Jákob odchází.
Znamená to pro něj
opustit domov a rodinu.
Znamená to vydat se
na dlouhou cestu do daleké země.
Jákob si mohl říct, že nikam nepůjde.
Má přece prvorozenecké právo.
Mohl se s rodiči hádat
a stát si za svým:
Nejsem žádné dítě. Je mi 77.
Ale on nic z toho neudělal.
Bible prostě říká:
„Jákob poslechl otce a matku a odešel.“
Co nás to učí?
Když se dostaneme do situace,
která nepůjde vyřešit pokojnou cestou,
nejspíš nebudeme muset
utíkat a zachraňovat si život.
Někdy je to ale tak, že to nejmoudřejší,
co můžeme udělat,
je odejít pryč, prostě to nechat být.
Přísloví 17:14 říkají:
„Začátek sporu je,
jako když se otevírá stavidlo.
A tak než propukne hádka, odejdi.“
Když je Jákob na cestě ke svému
strýci, objeví se mu ve snu Jehova
a ujišťuje ho,
že ho bude podporovat a chránit.
To ale neznamená,
že tím Jákobovy problémy končí.
Když dorazí na místo,
usadí se ve strýcově domácnosti.
Po čase se Jákob
znovu dostává do situace,
ve které se ukáže, že miluje pokoj.
Sledujte se mnou od 1. Mojžíšovy 29:16.
Laban měl dvě dcery.
Starší se jmenovala Lea a mladší Ráchel.
Lea neměla jiskru v očích, ale Ráchel
byla velmi přitažlivá a krásná.
Jákob se do Ráchel
zamiloval, a tak řekl:
Budu ti sloužit sedm let
za tvoji mladší dceru Ráchel.
Laban odpověděl:
Bude lepší, když ji dám
tobě než někomu jinému.
Zůstaň u mě.
Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let,
ale připadalo mu to jen
jako několik dnů, protože ji miloval.
Potom Jákob Labanovi řekl:
Moje služba skončila.
Dej mi moji manželku,
abychom spolu začali žít.
A tak Laban sezval všechny
lidi z okolí a uspořádal hostinu.
Ale během večera vzal svou dceru Leu
a přivedl ji k Jákobovi,
aby měl styk s ní.
A dal jí svou služku Zilpu,
aby byla její služkou.
Ráno Jákob uviděl, že je to Lea.
Řekl tedy Labanovi:
Cos mi to udělal?
Nesloužil jsem ti snad za Ráchel?
Proč jsi mě podvedl?
Laban mu odpověděl:
U nás není zvykem, aby se
mladší dcera vdala dřív než prvorozená.
Věnuj tento svatební týden Lee.
Potom dostaneš i tu mladší,
ale musíš mi sloužit dalších sedm let.
Jákob to tak udělal
a věnoval ten týden Lee.
Potom mu Laban dal
za manželku svou dceru Ráchel.
Kromě toho dal
své dceři Ráchel svou služku Bilhu,
aby byla její služkou.
Jákob má důvod se zlobit.
Dohodl se s Labanem,
že mu bude sloužit sedm let za Ráchel.
Na konci těch sedmi let
se koná svatební hostina.
Jenže ta žena, kterou k němu přivedou
a která je ukrytá pod spoustou závojů,
není Ráchel, je to Lea.
Představte si ten šok,
když to Jákob zjistí.
A Laban se k tomu podvodu
ani nepřizná, jen se vymlouvá.
Co se asi Jákobovi honí hlavou?
Říká si, že Jehova možná pracuje na tom,
aby splnil svůj slib, že jeho potomků
bude jako prachu na zemi?
To nevíme.
Dopadlo to tak,
že právě s Leou měl šest synů.
Byli mezi nimi i Levi a Juda,
ze kterých vznikly dva
nejvýznamnější kmeny v Izraeli.
To teď Jákob samozřejmě nemůže tušit.
I tak chce zachovat pokojné vztahy.
Zůstává s Leou, a dokonce souhlasí
s Labanovým troufalým návrhem,
aby za Ráchel pracoval dalších sedm let.
Poučení?
Jsme zklamaní, když druzí
nedodrží to, na čem jsme se dohodli.
Tak jako Jákob,
najdeme sílu jim odpustit?
Najdeme způsob,
jak si s nimi udržet hezké vztahy?
Jákob Labanovi slouží
celých 14 let za svoje dvě manželky.
A dalších šest let za to,
aby dostal vlastní stádo.
A pak, na Jehovův pokyn,
připraví svoji rodinu a svoje zvířata,
a bez toho, aby Labanovi
cokoli řekl, odchází domů.
Když se o tom Laban dozví,
rozzuří ho to.
Žene se za ním a dohání ho.
Je to nebezpečná situace
a snadno by mohla přerůst v násilí.
Zkuste si představit tu scénu.
Jákob je zrovna v hornatém kraji.
Možná je ráno a vzduch je ještě chladný.
Všude jsou slyšet a cítit zvířata –
ovce, osli, velbloudi, je jich spousta.
Sloužící je pomalu připravují na cestu,
která je ten den čeká.
Pak se ale v táboře začne ozývat křik.
Je tady Laban a není sám.
Doprovází ho silní muži.
Přiženou se na velbloudech
a rychle z nich seskočí.
Tohle rozhodně není přátelská návštěva.
Jsou připravení
poslechnout každý Labanův rozkaz.
K Jákobovi přibíhají jeho sluhové.
Všichni s napětím sledují
Labana a Jákoba, kteří se hádají.
O něco dřív, v noci,
Jehova ve snu varoval Labana,
aby si dal dobrý pozor
na to, co Jákobovi řekne.
I tak má ale Laban vztek a je agresivní.
Obviňuje Jákoba ze dvou věcí.
Nejdřív mu říká: „Proč jsi mě oklamal
a odvedl jsi moje dcery,
jako by to byly válečné zajatkyně?
Proč jsi tajně utekl a oklamal mě?“
Jákob má na to jasnou odpověď.
Říká mu: „Odešel jsem tajně,
protože jsem se bál.
Říkal jsem si, že bys mi
mohl násilím vzít svoje dcery.“
Laban Jákoba obviňuje taky
z toho, že mu ukradl sošky jeho bohů.
Ráchel je svému otci opravdu ukradla,
ale Jákob o tom nemá ani tušení.
Laban všechno prohledá,
ale žádné sošky nenajde.
Pak se Jákob začíná bránit.
Pokračujme ve čtení
od 1. Mojžíšovy 31:36.
Jákob se na Labana
rozzlobil a začal se s ním hádat.
Řekl mu:
Čím jsem se provinil?
Za jaký hřích
mě tak zuřivě pronásleduješ?
Když jsi teď prohledal všechny
moje věci, co ze svého domu jsi našel?
Polož to sem před moje bratry
a svoje bratry a ať nás rozsoudí.
Během těch 20 let, co jsem byl u tebe,
tvoje ovce a kozy nikdy nepotratily
a nikdy jsem
nejedl berany z tvého stáda.
Když nějaké zvíře roztrhaly šelmy,
nepřinesl jsem ti ho,
ale sám jsem uhradil škodu.
Když bylo nějaké zvíře ukradeno,
ať ve dne, nebo v noci,
žádal jsi náhradu ode mě.
Ve dne jsem musel
snášet horko a v noci chlad
a často jsem ani nezamhouřil oči.
Tak to bylo celých 20 let,
co jsem žil ve tvém domě.
Sloužil jsem ti 14 let za tvoje
dvě dcery a 6 let za tvoje stádo.
A desetkrát jsi změnil moji mzdu.
Kdyby Bůh mého otce, Abrahamův Bůh
a Bůh, kterého se bojí Izák,
nebyl na mé straně, poslal bys mě
teď pryč s prázdnýma rukama.
Bůh viděl moje trápení a tvrdou práci,
a proto tě dnes v noci pokáral.
Laban Jákobovi odpověděl:
Tyto ženy jsou moje dcery,
tyto děti jsou moje vnoučata
a toto stádo je moje stádo.
Všechno, co tu vidíš,
je moje a mých dcer.
Jak bych mohl ublížit jim
nebo dětem, které se jim narodily?
Pojď, uzavřeme spolu smlouvu a ta
bude svědectvím mezi mnou a tebou.
Jákob tedy vzal kámen
a postavil ho jako památník.
Potom řekl svým bratrům:
Nasbírejte kameny!
A tak nasbírali kameny, navršili je
na hromadu a pak u té hromady jedli.
Laban ji pojmenoval Jegar-sahaduta,
ale Jákob ji pojmenoval Galeed.
Laban řekl:
Tato hromada kamení je dnes
svědkem mezi mnou a tebou.
Proto ji pojmenoval Galeed
a také Strážní věž. Řekl totiž:
Ať je Jehova na stráži mezi mnou
a tebou, když budeme daleko od sebe.
Pokud budeš s mými
dcerami špatně zacházet
nebo si začneš brát
další manželky, pamatuj:
I kdyby to neviděl žádný člověk,
viděl by to Bůh, který je naším svědkem.
A Laban pokračoval:
Tady je ta hromada kamení
a tady je památník,
který jsem postavil
jako znamení smlouvy mezi mnou a tebou.
Tato hromada
i tento památník jsou svědky,
že je nepřekročím, abych ti uškodil,
a že ani ty je nepřekročíš,
abys uškodil mně.
Ať je mezi námi soudcem Abrahamův Bůh
a Nachorův Bůh, Bůh jejich otce.
A Jákob přísahal při Bohu,
kterého se bál jeho otec Izák.
Potom Jákob přinesl na hoře oběť
a pozval své bratry, aby se najedli.
Jedli tedy a přenocovali tam.
Laban brzy ráno vstal,
políbil vnoučata a dcery a požehnal jim.
Potom odešel a vrátil se domů.
Jákob Labanovi
věrně sloužil celých 20 let,
a to i přesto,
že ho Laban podváděl a využíval.
To ale Laban odmítá uznat.
Místo toho troufale tvrdí, že právě
jemu patří všechno, co Jákob má.
Laban pak navrhuje,
aby spolu uzavřeli smlouvu o pokoji,
která zaručí,
že ani jedna rodina té druhé neublíží.
Nedělá to proto, že by miloval pokoj.
Možná mu jde jenom o to,
aby se po jeho smrti Jákob nevrátil
a nechtěl sošky bohů použít k tomu,
aby jeho syny připravil o dědictví.
Každopádně Jákob souhlasí.
Všem se uleví.
K žádnému násilí nedojde.
A na připomínku
své smlouvy postaví památník.
I přes to všechno,
co musel dlouhé roky od Labana snášet,
Jákob souhlasí se smlouvou o pokoji.
Není kvůli tomu zahořklý,
ani se nechce pomstít.
Jednu krizi má Jákob za sebou.
Ale okamžitě se vynoří další.
Jákob posílá posly ke svému bratrovi.
Mají mu vyřídit, že se Jákob vrací
a že si přeje se s ním usmířit.
Poslové přichází zpátky se zprávou,
že Ezau mu jde naproti
a má s sebou 400 mužů.
To snad ne!
Ezau je pořád naštvaný?
Je pochopitelné, že Jákob má strach.
Nechce se svým bratrem bojovat.
Podíváme se, jak tu situaci vyřeší.
Najděte si prosím 1. Mojžíšovu 32:13.
A přenocoval tam.
Potom vybral ze svého majetku
dar pro svého bratra Ezaua:
200 koz, 20 kozlů, 200 ovcí, 20 beranů,
30 kojících velbloudic s mláďaty,
40 krav, 10 býků, 20 oslic a 10 oslů.
Jednotlivá stáda
svěřil svým sluhům a řekl jim:
Jděte přede mnou
a mezi stády nechávejte nějaký odstup.
A prvnímu přikázal:
Když potkáš mého bratra Ezaua a on
se tě zeptá: „Čí jsi sluha a kam jdeš?
A komu patří to stádo?“,
odpovíš mu: „Tvému sluhovi Jákobovi.
Je to dar,
který posílá mému pánu Ezauovi.
On sám jde za námi.“
Druhému a třetímu sluhovi
a všem, kteří šli za stády, přikázal:
To samé řekněte
Ezauovi i vy, až ho potkáte.
A také řekněte:
„Tvůj sluha Jákob jde za námi.“
Jákob si totiž říkal:
Udobřím si ho darem,
který pošlu před sebou,
a až se setkáme,
snad mě přijme přátelsky.
Jákob chce mít
se svým bratrem pokojný vztah.
Aby tomu pomohl,
posílá mu štědrý dar – stovky zvířat.
Je Jákob moc slabý a zbabělý na to,
aby se svému bratrovi postavil?
Ani náhodou.
Vždyť než se spolu setkají,
Jákob až do svítání zápasí s andělem,
aby od něho dostal další
ujištění o Jehovově podpoře.
Podíváme se, co se stane,
když se Jákob a Ezau setkají.
Přelistujte si prosím
do 1. Mojžíšovy 33:1.
Když se pak Jákob rozhlédl,
uviděl přicházet Ezaua a s ním 400 mužů.
Rozdělil tedy děti
mezi Leu, Ráchel a dvě služky.
Dopředu dal služky
a jejich děti, za ně Leu a její děti
a dozadu Ráchel a Josefa.
On sám šel před nimi,
a jak se přibližoval ke svému bratrovi,
sedmkrát se poklonil až k zemi.
Ezau mu běžel vstříc, objal ho,
políbil ho a oba se rozplakali.
Když zvedl oči
a uviděl ženy a děti, zeptal se:
Kdo jsou tihle, co jsou s tebou?
Jákob odpověděl:
To jsou děti,
kterými Bůh obdaroval tvého sluhu.
Nato přistoupily služky
se svými dětmi a poklonily se,
potom přistoupila Lea
se svými dětmi a poklonily se,
a nakonec přistoupil Josef
s Ráchel a poklonili se.
Ezau se zeptal:
Proč jsi poslal všechny ty lidi
a zvířata, které jsem potkal?
„Abych získal přízeň svého pána,“
 odpověděl.
Ezau mu na to řekl:
Mám všeho dost, můj bratře.
Jen si nech, co je tvoje.
Ne, prosím,
řekl Jákob.
Pokud jsem získal tvou přízeň,
přijmi ode mě tento dar.
Když jsem uviděl tvou tvář,
jako bych viděl Boží tvář,
protože jsi mě přijal laskavě.
Přijmi prosím tento dar,
který jsem ti přinesl.
Bůh mi totiž projevil přízeň
a mám všechno, co potřebuji.
A tak moc na něj naléhal, až si to vzal.
Celé to končí happyendem.
Místo nějaké vyostřené hádky
je to radostné setkání.
Oba muži se rozpláčou a obejmou.
Jákob znovu zachoval pokojné vztahy.
Jak to dokázal?
Modlil se.
A pak podle svých modliteb jednal.
Poslal Ezauovi dary.
Oslovoval ho „pane“
a sedmkrát se mu poklonil.
Tím ukázal, že si ho váží.
Co se z toho učíme?
Nemyslíte, že je z toho hezky vidět,
co všechno bychom
měli být ochotní udělat,
abychom si s našimi bratry
a sestrami udrželi pokojné vztahy?
O pokoji se toho od Jákoba
můžeme opravdu hodně naučit.
Když mu doma hrozilo
nebezpečí od bratra, odstěhoval se.
Když ho Laban v případě
Ráchel a Ley podvedl, ustoupil.
Když ho Laban
pronásledoval a obviňoval ho,
souhlasil se smlouvou o pokoji.
A když stál proti Ezauovi,
dal mu štědrý dar.
Nezapomeňte, že v žádné z těch situací
Jákob nebyl ten,
kdo by se musel omlouvat.
On ale po celý svůj život
ze srdce miloval pokoj.
Vždycky se spolehl
na Jehovu a on ho podpořil.
Jehova nikdy nezapomněl na to,
jak Jákob ve vztazích
s druhými usiloval o pokoj.
Když děláme to samé – usilujeme o pokoj
i tehdy, když zažíváme nespravedlnost,
když jsme pronásledovaní, v malých
věcech i v těch velkých věcech –
Jehova nezapomene ani na nás.
Bude nám bohatě žehnat, když budeme
stejně jako Jákob milovat pokoj.


-