JW subtitle extractor

Když jsem se narodil,
moji rodiče byli svědkové Jehovovi.
Takže jsme spolu studovali Bibli,
chodili na shromáždění a do služby.
Rodiče mě o Jehovovi učili už od mala,
takže jsem věděla, že žít
podle Bible je pro mě nejlepší.
Duchovní věci naši milovali.
A když o tom zpětně přemýšlím,
prostě jsem je nechtěla zklamat.
Držet se biblických zásad
není tak těžký nebo složitý.
Když se jima řídíme,
je to k našemu dobru.
Občas jsem si ale říkala,
jak by můj život vypadal,
kdybych Jehovu neznala.
Se spolužákama byla zábava.
Ve škole jsem si to celkem užíval.
Vycházel jsem se spolužákama
a učitelé mě měli taky rádi.
Takže to bylo prostě fajn.
Rodiče mi vždycky říkali,
abych si nehledala
přátele mezi spolužáky.
Ale mně přišlo, že se chovají
hezky, že jsou to dobří lidé.
Nechápala jsem,
proč si dělají takové starosti.
Na střední škole
řada spolužáků chodila do kostela
a hodně učitelů bylo věřících.
Jednou se stalo něco, při čem celá
škola zjistila, že jsem svědek Jehovův.
Věděl jsem, že někdo
může mít proti svědkům předsudky,
ale překvapilo mě,
jak rychle všichni otočili.
Začala jsem trávit
hodně času se spolužáky.
Ale čím víc jsem s nimi byla, tím víc
mi bylo jasné, že žijí úplně jiný život.
Jejich rozhovory se točily kolem toho,
kde o víkendu byli, co si koupili,
a já jsem se celý víkend
věnovala jenom duchovním věcem.
Měla jsem pocit, že o něco přicházím.
Cítil jsem se sám, jako outsider.
Rozumově jsem chápal, že biblický
zásady jsou správný a k mýmu dobru.
Ale když jsem byl v týhle situaci,
už jsem si tím nebyl tak jistý.
Přišlo mi, že nejsem
tak cool jako moji spolužáci.
Takže když začali
mluvit o tom, jaké mají cíle,
styděla jsem se říct, jaké cíle mám já.
Tak jsem přemýšlel: Co mám udělat,
abych se zachoval správně?
Probral jsem to s rodičema
a vážně mi to pomohlo.
Jednou jsme si to téma
prostudovali na rodinným uctívání.
Četli jsme si Matouše 5:11:
Ale jak můžeš být šťastný,
když tě pronásledují?
Říkal jsem si, já teď šťastný nejsem.
Mamka mi přečetla Marka 8:38.
Píše se tam, že když se stydíme
za Ježíše, on se pak bude stydět za nás.
A to mě hodně zasáhlo.
Došlo mi, že hluboko uvnitř
se stydím za to, že jsem svědek.
Když jsem si tím vším procházel,
jeden bratr měl v našem sboru přednášku
a četl Matouše 19:29.
Píše se tam, že každý,
kdo se kvůli Jehovovi vzdá něčeho,
co je pro něj důležitý,
dostane stokrát víc.
Tak jsem se rozhodl, že se i já zkusím
vzdát něčeho, co je pro mě důležitý,
a uvidím, jak mě Jehova odmění.
Někdy v té době mi rodiče pomohli,
abych trávila čas s bratry a sestrami,
kteří byli v různých
formách celodobé služby,
takže mi mohli vyprávět svoje zážitky.
Díky tomu jsem se dokázala
rozhodnout, co chci v životě dělat.
Na tomhle rozhodnutí
bylo skvělý třeba to,
že jsem poznal
hodně nových bratrů a sester.
Došlo mi, že je spousta lidí,
který mají stejný názory a cíle jako já.
To byli moji opravdoví přátelé.
Když jsme příště mluvili
se spolužáky o tom, jaké máme cíle,
dokázala jsem se
postavit za to, co chci.
Jsem vděčná rodičům za to,
že mi pomohli sebrat odvahu.
Viděl jsem, že Jehova
opravdu dodržuje svoje sliby.
Když jsem se rozhodl
žít podle biblických zásad,
udělal přesně to,
co řekl – stonásobně mě odměnil.
Teď jsem opravdu šťastná.
A nepochybuju, že když se
budu rozhodovat podle biblických zásad,
dopadne to vždycky dobře.

Očima teenagera: Jak mi může Bible pomoct?