JW subtitle extractor

V roce 1884, je to už 140 let,
byla založená
Zion’s Watch Tower Tract Society.
Vidím tady hodně bratrů s bílými vousy,
ale je mi jasné, že tam tehdy
nikdo z vás nebyl osobně.
Tím jsem si skoro jistý.
Podle Zecharjáše 4:10
to byl „den malých začátků“.
Byla nás tehdy jenom hrstka.
Ale co se Jehovovi
za těch 140 let podařilo?
Kam se dílo za tu dobu posunulo?
Dneska nás je skoro 9 milionů
a dobrá zpráva o Božím království
se káže v nějakých 240 zemích.
A publikace máme
ve víc než 1 000 jazycích.
Bratři, taky to tak cítíte, že máme
Jehovu opravdu za co oslavovat?
Ale jak jsme se do tohohle bodu dostali?
Co je ten hnací motor,
díky kterému Jehovova organizace
po celém světě zažívá takový vzrůst?
A jaké možnosti se v kazatelské službě
nabízejí mladým?
Dobře se dívejte.
Když se řekne misionář,
možná si představíte někoho staršího,
kdo už má ve službě léta zkušeností.
Ale přitom když spousta z nich začínala,
byli ještě hodně mladí.
Ve druhé polovině 40. let
mělo dokonce 30 % misionářů z Gileadu
míň než 24 let.
Byli mladí, plní energie, nadšení,
ochotní vydat se kamkoli na světě.
A dokázali úžasné věci.
Tak třeba v roce 1943
jsme kázali v 54 zemích
a zvěstovatelů
bylo pořád relativně málo.
Byli ale zapálení pro věc
a Jehova to podpořil.
Jenom za 5 let se počet zvěstovatelů
na světě skoro zdvojnásobil.
Do roku 1953 zase.
No a počet zemí,
ve kterých se kázalo, stoupl na 143.
Díky tomu,
co se podařilo za těch 10 let,
se Jehovova organizace rozrostla
do té podoby, jak ji známe teď.
Je nás přes 8 milionů.
Kážeme ve 239 zemích
a pravda se dostává k miliardám lidí.
Mladí misionáři z Gileadu
hráli důležitou roli v tom,
že se splňují Ježíšova slova
a dobrá zpráva o Království se káže
„na svědectví všem národům“.
Už je to ale víc než 80 let.
Možná si říkáte:
Potřebujeme misionáře i dneska?
Co říkají ta čísla?
Po celém světě vidíme obrovský vzrůst.
A je tu potenciál ještě k většímu růstu.
Co se nám podařilo
jenom v minulém služebním roce?
Mosambik: Na Památnou slavnost
přišlo historicky nejvíc lidí,
přes 400 000.
To je 4krát víc
než zvěstovatelů v té zemi.
Angola: V průměru víc
než 900 nových misionářů měsíčně,
pardon, nových zvěstovatelů měsíčně.
To by bylo hodně.
Pobočka v Kongu
hlásí v průměru víc než 1 300 nových
zvěstovatelů za měsíc.
A na Filipínách
se v průměru každý měsíc
dává pokřtít víc než 1 000 lidí.
Bratři a sestry, v místech,
kde je takový rapidní vzrůst,
nutně potřebujeme další misionáře.
Ale nejenom tam.
Hodně zemí mělo to štěstí,
že tam misionáři roky sloužili.
Odvedli skvělou práci.
Jenže hodně z nich už umřelo.
A další museli skončit,
aby se postarali o stárnoucí příbuzné,
nebo sami měli zdravotní problémy.
Takže vzniká otázka:
Je i dneska poptávka po misionářích?
Odpověď je rozhodně ano.
Na misionáře čeká po celém světě
ještě hodně práce.
A každý rok jsou tímhle druhem služby
pověřováni mladí bratři a sestry,
kteří jsou horliví a nadšení.
Služební výbor třeba nedávno poslal
36 nových misionářů na Madagaskar
a 10 do Lotyšska.
Co si o svém novém úkolu myslí
a jak se cítí?
Na to se teď podíváme.
To, co teď
na Madagaskaru nejvíc potřebujeme,
je školit nové zvěstovatele.
Někteří ještě nejsou ani pokřtění
a už vedou biblické kurzy s lidmi,
kteří dělají pokroky.
Takže když nám poslali nové
mladé misionáře, měli jsme radost.
Když se náš výbor dozvěděl,
že do Lotyšska přijdou misionáři,
byli jsme nadšení.
Sloužili jsme tři roky
jako zvláštní průkopníci
a pak jsme dostali tenhle dopis.
Říkala jsem si: Lotyšsko?
Co to je vlastně za zemi?
Třásly se mi kolena, ale pak
jsem si řekla: Super! Těším se!
Pořád si připadám jako ve snu
a někdy se Franzi
ptám: „Fakt jsme tady?“
Čekala jsem, že budu
možná někde v Africe.
A oni řekli: „Ne, ne.
Budeš mít krásný sníh.“
Tihle noví misionáři to tady rozhýbali.
Jejich nadšení pro službu je nakažlivé.
Hodně zvěstovatelů
si službu ještě víc oblíbilo
a mají průkopnického ducha.
V novém sboru jsem
hned cítila Jehovovu podporu.
Když za váma přijdou děti a obejmou vás,
hned se cítíte jako
doma, i když neumíte jazyk.
Díky misionářské službě
můžu zažívat spoustu
krásných věcí. Miluju to.
Služba je tu prostě skvělá.
Být misionář je něco výjimečného.
Ale zároveň je to
normální křesťanský život.
Zaměřujete se
na službu a užíváte si každý den.
Je normální, když se
bojíte, když máte pochybnosti.
Ale dejte Jehovovi šanci.
Misionářská služba
je jeden obrovský zážitek.
Duchovně mě to
posunulo, protože teď už vím,
že se nemusím bát náročnějších úkolů.
Souhlasím.
Takže potřebujeme ještě spoustu
mladých lidí,
kteří by se stali misionáři.
Možná se ptáte:
Co pro to můžu udělat?
První krok je,
že se pustíte do celodobé služby.
A pak, když uběhnou dva roky
a vy v ní pořád pokračujete, co dál?
Podejte si přihlášku
do školy pro zvěstovatele Království.
Tahle škola vám k misionářské službě
otevře dveře.
Taky byste měli mít stejný postoj
jako Izajáš:
„Tady jsem! Pošli mě!“
Ochotně jít,
kamkoli vás organizace pošle.
Když školu dokončíte,
můžete dostat za úkol sloužit
jako dočasní zvláštní průkopníci
v zemi, kde žijete.
Tak nasbíráte zkušenosti.
A když vám to půjde dobře,
možná dostanete za úkol sloužit
jako misionáři v jiné zemi.
Misionářská služba je
skvělá příležitost,
jak předat dobrou zprávu upřímným
lidem v různých částech světa.
Potřebujeme mladé lidi,
kteří budou chtít pomáhat „lidem
ze všech národů stát se učedníky“.
Ale kolik musí člověku být,
aby se mohl přihlásit do školy
pro zvěstovatele Království?
S velkou radostí vám oznamujeme,
že vedoucí sbor rozhodl,
že do téhle školy se odteď můžou
přihlásit mladí bratři a sestry,
kterým je 21 let a víc.
Řekněte, není to nádherné?
Hodně z vás, mladí bratři a sestry,
už teď sloužíte tam, kde je to potřeba,
dokonce i v jiné zemi.
A to je skvělé.
Ale chceme vám říct, že bude dobře,
když se přihlásíte do školy
pro zvěstovatele Království.
Díky tomu organizaci dovolíte,
aby vás poslala přesně tam,
kde můžete udělat tu nejlepší práci.
Mladí bratři a sestry,
prosím, neváhejte.
Využijte tuhle úžasnou možnost.
Ale co my, co už máme nějaký věk?
Jak můžeme těmhle mladým lidem
pomáhat?
Co pro ně můžeme dělat?
Nebojme se je školit
a dělme se s nimi o svoje zkušenosti,
o to, co jsme zažili.
Pomáhejme jim duchovně růst
a motivujme je, aby využívali tyhle
příležitosti oslavovat Jehovu.
Když mi bylo 19,
jeden bratr mě pozval na moje úplně
první výroční shromáždění.
Bylo výjimečné.
Šlo o 100. výročí
Watch Tower Bible and Tract Society
a konalo se v Pittsburghu v Pensylvánii.
Byl jsem tak nadšený, že jsem myslel,
že jsem umřel a jsem v nebi.
Nemohl jsem uvěřit tomu,
že mě, tak mladého kluka
ten bratr pozval.
Ale ta emoce,
to, co to ve mně zanechalo,
bylo tak silné,
že si to pamatuju až doteď.
Bratři a sestry, co uděláte vy?
Jakým způsobem povzbudíte mladé lidi,
aby oslavovali Jehovu?
Když o tom budete přemýšlet,
Jehova vás určitě podpoří.
Kazatelská služba
je naléhavější než kdy dřív.
Přečtěte si prosím se mnou
Římanům 10:13:
„Vždyť ‚každý, kdo vzývá
Jehovovo jméno, bude zachráněn‘.
Jak ale budou vzývat toho,
v koho neuvěřili?
Jak uvěří v toho, o kom neslyšeli?
Jak uslyší, když nebude nikdo kázat?
A jak budou kázat, když nebyli vysláni?
Je napsáno:
‚Jak krásné jsou nohy těch,
kdo oznamují dobrou zprávu
o dobrých věcech!‘“
Potřebujeme mladé, abysme je vyslali
kázat dobrou zprávu,
jak říká 15. verš.
Aby sloužili jako průkopníci,
zvláštní průkopníci a misionáři,
aby se přihlásili
do školy pro zvěstovatele.
Jehovovi se toho
za posledních víc než 140 let
podařilo opravdu hodně.
Požehnal „dni malých začátků“.
Ale, bratři a sestry, pořád je před námi
dost práce, souhlasíte?
Naši vzácní mladí lidé,
máte úžasné příležitosti.
Do čeho se pustíte?
Odteď se můžete do betelu
a na stavby přihlásit už v 18
a do školy pro zvěstovatele Království
už v 21.
Dovolte Jehovovi řídit váš život.
Dejte se k dispozici,
nikdy toho nebudete litovat.
A my, co už něco pamatujeme,
dělejme všechno pro to, abysme tyhle
mladé lidi povzbuzovali a školili.
Přesně jak řekl bratr Lösch,
ať se naše zrcadla lesknou.
Dál se snažme toho ve službě
dělat co nejvíc
a oslavujme našeho
jedinečného Boha Jehovu.

Mark Sanderson: Oslavuj Jehovu ve službě
- 

Mark Sanderson: Oslavuj Jehovu ve službě

V roce 1884, je to už 140 let,
byla založená
Zion’s Watch Tower Tract Society.
Vidím tady hodně bratrů s bílými vousy,
ale je mi jasné, že tam tehdy
nikdo z vás nebyl osobně.
Tím jsem si skoro jistý.
Podle Zecharjáše 4:10
to byl „den malých začátků“.
Byla nás tehdy jenom hrstka.
Ale co se Jehovovi
za těch 140 let podařilo?
Kam se dílo za tu dobu posunulo?
Dneska nás je skoro 9 milionů
a dobrá zpráva o Božím království
se káže v nějakých 240 zemích.
A publikace máme
ve víc než 1 000 jazycích.
Bratři, taky to tak cítíte, že máme
Jehovu opravdu za co oslavovat?
Ale jak jsme se do tohohle bodu dostali?
Co je ten hnací motor,
díky kterému Jehovova organizace
po celém světě zažívá takový vzrůst?
A jaké možnosti se v kazatelské službě
nabízejí mladým?
Dobře se dívejte.
Když se řekne misionář,
možná si představíte někoho staršího,
kdo už má ve službě léta zkušeností.
Ale přitom když spousta z nich začínala,
byli ještě hodně mladí.
Ve druhé polovině 40. let
mělo dokonce 30 % misionářů z Gileadu
míň než 24 let.
Byli mladí, plní energie, nadšení,
ochotní vydat se kamkoli na světě.
A dokázali úžasné věci.
Tak třeba v roce 1943
jsme kázali v 54 zemích
a zvěstovatelů
bylo pořád relativně málo.
Byli ale zapálení pro věc
a Jehova to podpořil.
Jenom za 5 let se počet zvěstovatelů
na světě skoro zdvojnásobil.
Do roku 1953 zase.
No a počet zemí,
ve kterých se kázalo, stoupl na 143.
Díky tomu,
co se podařilo za těch 10 let,
se Jehovova organizace rozrostla
do té podoby, jak ji známe teď.
Je nás přes 8 milionů.
Kážeme ve 239 zemích
a pravda se dostává k miliardám lidí.
Mladí misionáři z Gileadu
hráli důležitou roli v tom,
že se splňují Ježíšova slova
a dobrá zpráva o Království se káže
„na svědectví všem národům“.
Už je to ale víc než 80 let.
Možná si říkáte:
Potřebujeme misionáře i dneska?
Co říkají ta čísla?
Po celém světě vidíme obrovský vzrůst.
A je tu potenciál ještě k většímu růstu.
Co se nám podařilo
jenom v minulém služebním roce?
Mosambik: Na Památnou slavnost
přišlo historicky nejvíc lidí,
přes 400 000.
To je 4krát víc
než zvěstovatelů v té zemi.
Angola: V průměru víc
než 900 nových misionářů měsíčně,
pardon, nových zvěstovatelů měsíčně.
To by bylo hodně.
Pobočka v Kongu
hlásí v průměru víc než 1 300 nových
zvěstovatelů za měsíc.
A na Filipínách
se v průměru každý měsíc
dává pokřtít víc než 1 000 lidí.
Bratři a sestry, v místech,
kde je takový rapidní vzrůst,
nutně potřebujeme další misionáře.
Ale nejenom tam.
Hodně zemí mělo to štěstí,
že tam misionáři roky sloužili.
Odvedli skvělou práci.
Jenže hodně z nich už umřelo.
A další museli skončit,
aby se postarali o stárnoucí příbuzné,
nebo sami měli zdravotní problémy.
Takže vzniká otázka:
Je i dneska poptávka po misionářích?
Odpověď je rozhodně ano.
Na misionáře čeká po celém světě
ještě hodně práce.
A každý rok jsou tímhle druhem služby
pověřováni mladí bratři a sestry,
kteří jsou horliví a nadšení.
Služební výbor třeba nedávno poslal
36 nových misionářů na Madagaskar
a 10 do Lotyšska.
Co si o svém novém úkolu myslí
a jak se cítí?
Na to se teď podíváme.
To, co teď
na Madagaskaru nejvíc potřebujeme,
je školit nové zvěstovatele.
Někteří ještě nejsou ani pokřtění
a už vedou biblické kurzy s lidmi,
kteří dělají pokroky.
Takže když nám poslali nové
mladé misionáře, měli jsme radost.
Když se náš výbor dozvěděl,
že do Lotyšska přijdou misionáři,
byli jsme nadšení.
Sloužili jsme tři roky
jako zvláštní průkopníci
a pak jsme dostali tenhle dopis.
Říkala jsem si: Lotyšsko?
Co to je vlastně za zemi?
Třásly se mi kolena, ale pak
jsem si řekla: Super! Těším se!
Pořád si připadám jako ve snu
a někdy se Franzi
ptám: „Fakt jsme tady?“
Čekala jsem, že budu
možná někde v Africe.
A oni řekli: „Ne, ne. 
Budeš mít krásný sníh.“
Tihle noví misionáři to tady rozhýbali.
Jejich nadšení pro službu je nakažlivé.
Hodně zvěstovatelů
si službu ještě víc oblíbilo
a mají průkopnického ducha.
V novém sboru jsem
hned cítila Jehovovu podporu.
Když za váma přijdou děti a obejmou vás,
hned se cítíte jako
doma, i když neumíte jazyk.
Díky misionářské službě
můžu zažívat spoustu
krásných věcí. Miluju to.
Služba je tu prostě skvělá.
Být misionář je něco výjimečného.
Ale zároveň je to
normální křesťanský život.
Zaměřujete se
na službu a užíváte si každý den.
Je normální, když se
bojíte, když máte pochybnosti.
Ale dejte Jehovovi šanci.
Misionářská služba
je jeden obrovský zážitek.
Duchovně mě to
posunulo, protože teď už vím,
že se nemusím bát náročnějších úkolů.
Souhlasím.
Takže potřebujeme ještě spoustu
mladých lidí,
kteří by se stali misionáři.
Možná se ptáte:
Co pro to můžu udělat?
První krok je,
že se pustíte do celodobé služby.
A pak, když uběhnou dva roky
a vy v ní pořád pokračujete, co dál?
Podejte si přihlášku
do školy pro zvěstovatele Království.
Tahle škola vám k misionářské službě
otevře dveře.
Taky byste měli mít stejný postoj
jako Izajáš:
„Tady jsem! Pošli mě!“
Ochotně jít,
kamkoli vás organizace pošle.
Když školu dokončíte,
můžete dostat za úkol sloužit
jako dočasní zvláštní průkopníci
v zemi, kde žijete.
Tak nasbíráte zkušenosti.
A když vám to půjde dobře,
možná dostanete za úkol sloužit
jako misionáři v jiné zemi.
Misionářská služba je
skvělá příležitost,
jak předat dobrou zprávu upřímným
lidem v různých částech světa.
Potřebujeme mladé lidi,
kteří budou chtít pomáhat „lidem
ze všech národů stát se učedníky“.
Ale kolik musí člověku být,
aby se mohl přihlásit do školy
pro zvěstovatele Království?
S velkou radostí vám oznamujeme,
že vedoucí sbor rozhodl,
že do téhle školy se odteď můžou
přihlásit mladí bratři a sestry,
kterým je 21 let a víc.
Řekněte, není to nádherné?
Hodně z vás, mladí bratři a sestry,
už teď sloužíte tam, kde je to potřeba,
dokonce i v jiné zemi.
A to je skvělé.
Ale chceme vám říct, že bude dobře,
když se přihlásíte do školy
pro zvěstovatele Království.
Díky tomu organizaci dovolíte,
aby vás poslala přesně tam,
kde můžete udělat tu nejlepší práci.
Mladí bratři a sestry,
prosím, neváhejte.
Využijte tuhle úžasnou možnost.
Ale co my, co už máme nějaký věk?
Jak můžeme těmhle mladým lidem
pomáhat?
Co pro ně můžeme dělat?
Nebojme se je školit
a dělme se s nimi o svoje zkušenosti,
o to, co jsme zažili.
Pomáhejme jim duchovně růst
a motivujme je, aby využívali tyhle
příležitosti oslavovat Jehovu.
Když mi bylo 19,
jeden bratr mě pozval na moje úplně
první výroční shromáždění.
Bylo výjimečné.
Šlo o 100. výročí
Watch Tower Bible and Tract Society
a konalo se v Pittsburghu v Pensylvánii.
Byl jsem tak nadšený, že jsem myslel,
že jsem umřel a jsem v nebi.
Nemohl jsem uvěřit tomu,
že mě, tak mladého kluka
ten bratr pozval.
Ale ta emoce,
to, co to ve mně zanechalo,
bylo tak silné,
že si to pamatuju až doteď.
Bratři a sestry, co uděláte vy?
Jakým způsobem povzbudíte mladé lidi,
aby oslavovali Jehovu?
Když o tom budete přemýšlet,
Jehova vás určitě podpoří.
Kazatelská služba
je naléhavější než kdy dřív.
Přečtěte si prosím se mnou
Římanům 10:13:
„Vždyť ‚každý, kdo vzývá
Jehovovo jméno, bude zachráněn‘.
Jak ale budou vzývat toho,
v koho neuvěřili?
Jak uvěří v toho, o kom neslyšeli?
Jak uslyší, když nebude nikdo kázat?
A jak budou kázat, když nebyli vysláni?
Je napsáno:
‚Jak krásné jsou nohy těch,
kdo oznamují dobrou zprávu
o dobrých věcech!‘“
Potřebujeme mladé, abysme je vyslali
kázat dobrou zprávu,
jak říká 15. verš.
Aby sloužili jako průkopníci,
zvláštní průkopníci a misionáři,
aby se přihlásili
do školy pro zvěstovatele.
Jehovovi se toho
za posledních víc než 140 let
podařilo opravdu hodně.
Požehnal „dni malých začátků“.
Ale, bratři a sestry, pořád je před námi
dost práce, souhlasíte?
Naši vzácní mladí lidé,
máte úžasné příležitosti.
Do čeho se pustíte?
Odteď se můžete do betelu
a na stavby přihlásit už v 18
a do školy pro zvěstovatele Království
už v 21.
Dovolte Jehovovi řídit váš život.
Dejte se k dispozici,
nikdy toho nebudete litovat.
A my, co už něco pamatujeme,
dělejme všechno pro to, abysme tyhle
mladé lidi povzbuzovali a školili.
Přesně jak řekl bratr Lösch,
ať se naše zrcadla lesknou.
Dál se snažme toho ve službě
dělat co nejvíc
a oslavujme našeho
jedinečného Boha Jehovu.


-