JW subtitle extractor

Bůh pověřil asi 40 mužů,
aby napsali Bibli.
Napadlo vás ale někdy, na co psali?
Nejstarší části Bible byly totiž
napsané víc než tisíc let předtím,
než lidé vynalezli papír.
První biblické rukopisy
byly napsané na papyrus.
Papyrus se vyrábí z rostliny,
které se dobře daří v mělkých vodách.
Její stonky můžou být
přes 4,5 metru vysoké.
Egypťané před
více než 4 000 lety přišli na to,
jak z téhle rostliny vyrobit
pevný hladký materiál podobný papíru.
Jak vidíte, dokonce i s moderními
nástroji je s tím hodně práce.
Vnitřek stonků
se nařezal na tenké plátky.
Ty se musely namočit,
rozklepat a naskládat do vrstev.
Potom se tloukly
a lisovaly, aby se vrstvy spojily.
Když byly archy suché,
uhlazovaly se kouskem slonoviny,
hladkou mušlí nebo kamenem.
Díky tomu byly relativně hladké
a dalo se na ně psát.
Když se jednotlivé
archy papyru slepily k sobě,
vznikl svitek, který mohl
být i víc než 6 metrů dlouhý.
Kolem 2. století začali
opisovači používat novinku,
díky které byla práce s dokumenty
psanými na papyrus mnohem jednodušší.
Kodex.
Jednotlivé listy papyru přeložili,
sešili a svázali,
takže vzniklo něco jako kniha.
Vyrobit materiál, na který se psalo,
zabralo spoustu hodin.
Ale čím lidé ve starověku
na papyrus psali?
Často používali pera vyrobená
z tvrdého rákosu, jako je tenhle.
Rákos seřízli, aby měl ostrý hrot.
V biblických dobách se
rákosové pero namáčelo do inkoustu,
který se obvykle vyráběl ze směsi sazí
a arabské gumy,
díky které dobře držel na stránce.
Pak se do směsi přidala voda.
Problém s papyrem byl,
že bez ohledu na to,
jestli byl ve svitku nebo v kodexu,
rychle se rozpadal.
Je neuvěřitelné, že spousta fragmentů
biblických rukopisů psaných na papyrus
se dochovala do dnešní doby.
Tady vidíte kopie fragmentů,
které jsou přes 2 000 let staré.
Časem se biblické texty
začaly opisovat na odolnější materiály.
Asi od 4. století
se nejčastěji používal pergamen.
Obvykle se vyráběl
z ovčích, telecích nebo kozích kůží.
Nejdřív se kůže
namočila do vody s vápnem.
Pak se z ní odstranily
zbytky srsti a masa.
Kůže se napnula do rámu
a nožem se oškrábaly
zbylé nečistoty, jako třeba tuk.
Potom se kůže napnula ještě víc
a dál se sušila, až byla rovná a tuhá.
Nakonec se poprášila křídou
a zbrousila pemzou,
aby byl povrch hladký
a dalo se na něj psát.
Jak vidíte, vyrobit jeden jediný kus
pergamenu dalo spoustu práce.
Hodně biblických rukopisů
napsaných na pergamen
se ale dochovalo
až do dnešní doby, například tyhle dva.
Další známý rukopis je Codex Amiatinus,
který je uložený v Itálii
a je přes 1 300 let starý.
Je to nejstarší dochovaná úplná Bible
v latině, která je v jednom svazku.
Někteří odborníci si myslí, že na ni
byly potřeba kůže z víc než 400 zvířat.
Tahle replika je velká,
ale originál je ještě větší.
Váží neuvěřitelných 34 kilogramů.
Představte si, kolik práce dalo
vyrobit jen tuhle jednu Bibli.
Jenže všechny tyhle
materiály podléhají zkáze.
Jehova ale chtěl,
aby se nám jeho Slovo dochovalo,
a tak zařídil, aby se Bible
po staletí pečlivě opisovala.
Díky tomu dneska máme nejen několik,
ale tisíce rukopisů různých částí Bible.
Až si příště rozkliknete
nějaký biblický verš na telefonu,
vzpomeňte si,
jak se dřív musela Bible opisovat.
I když byla napsaná tak dávno
a na materiály, které nevydrží,
je úžasné, že si ji
můžeme číst i dneska.

Jak se psalo Boží Slovo