JW subtitle extractor

Jednou v noci k nám vtrhla policie.
Vykopli dveře a rozbili okna.
Řekli, že nám
zabavujou dům, že už není náš.
Po tomhle se ze mě stal vzteklý člověk.
Byl jsem naštvaný
a říkal jsem si, že udělám cokoli,
abych našel svobodu a spravedlnost.
Apartheid lidi rozděloval.
Například byly školy
pro bílé a jiné školy pro černé.
A školy pro černochy
měly daleko nižší úroveň.
Když vláda dělala rozpočet,
většina peněz šla bělochům.
Bylo to znát i ve třídách.
Na rozdíl od těch bělošských byly
černošské třídy hrozně přeplněné.
Už jako mladý
jsem se rozhodl, že budu právník,
abych mohl proti apartheidu
bojovat zákonnou cestou.
Po tom hrozném zážitku
a jak strašně se k nám chovali,
jsem si to ale rozmyslel.
Chtěl jsem okamžité řešení,
které by nám zajistilo mír,
svobodu a spravedlnost.
Přidal jsem se
k jedné politické organizaci.
Souhlasil jsem, že půjdu do zahraničí,
abych absolvoval vojenský výcvik.
Ta organizace mě pak
dosadila jako velitele nad vojáky,
kteří bojovali za svobodu.
Jako velitel
jsem dostal za úkol najít místa,
kde bychom mohli tajně skladovat zbraně.
To ale nebylo všechno.
Taky jsme tam cvičili další lidi,
kteří se k naší organizaci přidali.
Trénovali jsme je v partyzánském boji.
Ukazovali jsme jim,
jak zacházet se zbraněmi
a různými výbušninami,
které jsme na takových
místech skladovali.
Byl jsem velmi krutý člověk.
Nikoho jsem nerespektoval
a ničeho se nebál.
Šťastný jsem ale nebyl.
Čekal jsem,
že když máme všichni stejný cíl,
budeme táhnout za jeden provaz.
Jenže ve skutečnosti
jsem kolem sebe viděl
hádky, předsudky a nenávist.
Moje manželka už
tehdy byla svědkem Jehovovým.
Domluvili jsme se, že mi
najde někoho, kdo mě bude učit o Bibli.
Přišla jedna sestra a začala mi
vyprávět o Božím království.
Pak mě ale naštvalo, když řekla,
že Boží království
ukončí všechna ostatní království,
včetně mojí organizace.
Hrozně jsem se rozčílil,
ale ona se jenom usmívala.
Nekřičela ani mi to nijak nevracela.
To mě překvapilo
a hodně to na mě zapůsobilo.
Pozvali mě do sálu Království.
Na shromáždění mě zaujalo,
jak se všichni aktivně zapojovali.
Dokonce i malé děti se hlásily
a bez zábran odpovídaly na otázky.
Bylo vidět, že všichni jsou
dobře připravení a ví, o čem se mluví.
Každý uměl skvěle hledat v Bibli.
Já jsem chodil na vysokou,
a nedokázal jsem najít jediný verš.
Říkal jsem si:
Teda, takhle bych to chtěl taky umět.
Všiml jsem si,
že vyučování v Jehovově organizaci
má vysokou úroveň.
S tím, co jsme měli
ve škole za apartheidu,
se to nedalo vůbec srovnat.
Z vlastní zkušenosti můžu říct,
že věřit lidem
je jako honit se za větrem.
Ale když člověk
důvěřuje Jehovovi, je šťastný.
Už od mládí jsem toužil žít svobodně,
v klidu a být šťastný.
Ale nic z toho jsem nenašel,
dokud jsem nepřišel do sálu Království.
Teprve tam jsem našel
opravdovou svobodu,
spravedlnost a štěstí.
A viděl jsem,
jak vypadá opravdová láska.
Můj život je teď úplně jiný.
Mám blízký vztah s Jehovou
a díky tomu je ze mě lepší člověk.
Ze všech sil se snažím být pokorný,
dokážu s druhými soucítit
a dobře s nimi vycházet.
Oblékl jsem si úplně novou osobnost.

Moses Maphoto: Teď jsem opravdu šťastný