JW subtitle extractor

Klíčový verš tohohle proslovu
je 2. Korinťanům 1:3, 4:
Od chvíle, kdy jsme se narodili,
všichni občas potřebujeme utěšit.
Nejspíš si nepamatujete,
kdy jste poprvé plakali,
protože jste měli hlad,
něco vás bolelo
nebo jste chtěli pochovat.
Ale asi si vzpomenete,
kdy naposledy jste potřebovali utěšit.
A hodně z nás
to určitě potřebuje i právě teď.
Je k tomu hodně důvodů.
Žalm 90:10 poeticky popisuje,
jaký život má nedokonalý člověk:
Je spousta situací,
které nám působí těžkosti,
trápení, zklamání nebo bolest.
O některých z těch situací se dá říct,
že jsou běžné,
protože se týkají
všech nedokonalých lidí.
Nemoci, stárnutí, smrt někoho blízkého.
Jindy to můžou být
věci způsobené okolnostmi,
jako nehody, ekonomické problémy,
rozpad manželství,
přírodní katastrofy,
staneme se obětí nějakého zločinu
nebo diskriminace,
přijdou občanské nepokoje nebo válka.
Kromě toho můžeme zažívat těžkosti
kvůli naší víře.
Třeba žijeme v rozdělené domácnosti,
jsme pronásledovaní
nebo jsme ve vězení,
ve škole nebo v práci
se nám ostatní posmívají.
Nebo možná někdo z rodiny
nebo přátel opustí Jehovu.
Utěšit potřebují i ti, kdo se od Jehovy
vzdálili a teď se k němu vrací.
Ať už se trápíme kvůli něčemu,
co se lidem děje běžně,
nebo to souvisí s okolnostmi
nebo naší vírou,
utěšit potřebuje každý z nás.
A nezáleží na tom, kde bydlíme.
Přesně jak říká 1. Petra 5:9.
Čteme tam,
že „bratři na celém světě trpí stejně“.
Ale všem nám může pomoct ten,
o kom se píše v 6. a 7. verši.
Čteme tam:
Nikdo nám nedokáže tak pomoct
a utěšit nás jako Jehova.
Mojžíš byl o tom přesvědčený.
Věděl, že Jehova ho podpoří
a pomůže mu se vším, co bude řešit.
S naprostou jistotou napsal to,
co je v 5. Mojžíšově 33:27:
Když jsme na dně a nemůžeme vstát,
Jehova nás svými pažemi
jakoby ponese,
s láskou nás podrží a pomůže nám
postavit se zpátky na nohy.
V Žalmech je spousta zmínek
o Jehovově něžné péči
a o tom, jak nás utěšuje.
Například pisatel Žalmu 94:19
vyjádřil Jehovovi svoji vděčnost takhle:
A v Římanům 15:4 se píše:
[nebo podle poznámky ‚útěše‘]
Bez ohledu na to,
co nám působí negativní pocity,
v Bibli najdeme verše, které nás utěší.
V knize „Biblické verše
pro každodenní život“
je heslo „Negativní pocity“,
kde jsou různé důvody rozebrané.
Najdeme tam verše o tom, jak moc nás
má Jehova rád a jak o nás pečuje.
Ale taky příběhy biblických postav,
které si takovými těžkostmi prošly,
a to, jak jim Jehova pomohl.
Jeden z nejlepších způsobů,
jak se nechat Jehovou utěšit,
je poprosit ho o to.
A on na naše modlitby odpovídá.
Ve 145. žalmu ho přesně za to
král David chválí.
Přečteme si 18. a 19. verš.
David píše:
Když malé dítě pláče, milující rodič
na to reaguje a pomůže mu.
A Jehova to dělá stejně,
když ho prosíme o pomoc.
Trpělivě nám naslouchá.
V 1. Samuelově 1. a 2. kapitole
čteme o Haně,
které bylo tak úzko a která byla
tak zoufalá, protože nemohla mít děti,
že ani neměla chuť k jídlu.
Když přišla do svatostánku,
„tak se začala modlit k Jehovovi
a usedavě plakat“.
Jehova to slyšel a na modlitbu
téhle pokorné ženy reagoval.
No a potom Hana „odešla, najedla se
a její tvář už nebyla skleslá“.
A stejně Jehova utěší nás,
když mu vylijeme svoje srdce
a řekneme mu, co nás trápí.
Když víme,
co všechno se v Bibli píše o útěše,
vůbec nás nepřekvapuje to,
co čteme ve 2. Korinťanům 1:3, 4.
To je klíčový verš tohohle proslovu
a už jsme ho četli.
Ale prosím najděte si ho znova.
A všimněte si,
jak nám to pomůže utěšovat druhé,
i když my sami zažíváme těžkosti,
protože žijeme v hodně náročné době.
2. Korinťanům 1:3, 4:
Výraz „něžné milosrdenství“
vychází ze slova,
které znamená trápit se
kvůli utrpení někoho jiného.
Popisuje, jak se Jehova cítí, když vidí,
že jeho věrní služebníci trpí.
Pavel pak říká,
že Jehova je „Bůh veškeré útěchy“.
To znamená,
že veškerá útěcha pochází od něj.
A 4. verš ukazuje jeden ze způsobů,
jak nás Jehova utěšuje.
Dělá to přes naše bratry a sestry.
Přečteme si to znovu.
Je tu, že Jehova
„nás utěšuje ve všem našem trápení,
abychom dokázali utěšovat druhé,
ať jsou v jakémkoli trápení,
a to útěchou,
kterou sami dostáváme od [něj]“.
Všimli jste si,
jak to, že Jehova utěšuje nás,
souvisí s tím,
že my jsme schopní utěšovat druhé?
Jehova utěšuje nás a díky tomu,
že jsme stvořeni k jeho obrazu
a že nás k tomu vede jeho svatý duch,
dokážeme podobně utěšovat druhé.
Takže křesťané se nedělí
na dvě skupiny:
na ty, kdo utěšují,
a na ty, kdo jsou utěšovaní.
Ne, my všichni máme odpovědnost
utěšovat druhé,
i když sami jsme v situaci,
že potřebujeme utěšit.
Jak to můžeme dělat?
Vemte si apoštola Pavla.
Když byl poprvé ve vězení v Římě,
napsal, jak je vděčný
za všechny ty bratry,
kteří pro něj byli „velkým povzbuzením“.
V Kolosanům 4. kapitole
některé z nich vyjmenovává:
Aristarcha, Tychika a Marka.
K těmhle třem mužům se později
v dnešním pořadu ještě vrátíme.
Pavel byl samozřejmě vděčný,
že za ním ti bratři přišli,
povzbudili ho a pomohli mu s tím,
co bylo potřeba.
Ale neskončilo to pro něj jenom tím,
že přijímal.
Ten čas ve vězení využil k tomu,
aby i on povzbuzoval ty,
kdo k němu přišli,
a taky, aby psal dopisy sborům.
Sestra Clodean z Jihoafrické republiky
udělala něco podobného jako on,
když prodělala vážnou operaci.
Kvůli pandemii covidu-19
k ní nemohly chodit návštěvy.
Ona se ale rozhodla,
že se nebude jenom litovat,
a prosila Boha, aby jí dal sílu,
aby mohla pomáhat druhým.
Kontaktovala jednu paní,
se kterou dřív studovala Bibli.
Studium obnovily a paní se začala
připojovat na shromáždění.
Později Clodean začala studovat
s její mladší sestrou
a ta jí řekla o čtyřech dalších ženách,
které chtěly studovat.
Díky tomu, že chtěla pomáhat druhým,
i když sama bojovala s nemocí,
Clodean začala studovat dohromady
se 16 ženami.
Ti, kdo to zrovna mají těžké
a potřebovali by podpořit,
občas naši pomoc
možná nechtějí přijmout.
Třeba když Mojžíš předal Izraelitům
slib od Boha,
že je osvobodí z otroctví v Egyptě,
oni ho nejdřív neposlouchali
„kvůli tomu, že ztratili odvahu“.
Později se to ale změnilo.
Nebo Noemi, to jméno znamená
„má příjemnost“,
žila v cizí zemi,
protože v Izraeli byl hladomor.
Byla to vdova, a ještě ke všemu
jí zemřeli její dva synové.
Když se do Izraele vrátila
a viděly ji ženy z Betléma, říkaly:
„Není to Noemi?“
Ona ale měla pocit,
že za její trápení může Jehova,
a tak jim odpovídala:
„Neříkejte mi Noemi.
Říkejte mi Mara, protože Všemohoucí
mi naplnil život hořkostí.“
Ale netrvalo to dlouho
a Noemi si nechala od ostatních pomoct.
Pak už necítila hořkost, ale radost.
Jestli i vy máte nějaké trápení,
můžete mít přirozeně sklon se izolovat.
Ale prosím, snažte se tomu odolat.
Nebude to jednoduché,
ale je vyzkoušené,
že když se člověk i v takové situaci
snaží být s bratry a sestrami,
Jehova je může použít k tomu,
aby ho utěšil tím,
co někdo z nich řekne nebo udělá.
To, jak nás Jehova utěšuje
v těžkých chvílích,
nás může naučit, abychom byli vnímavější
k potřebám druhých.
A to je první krok k tomu,
abychom mohli někomu pomoct:
Zajímat se o lidi kolem a všimnout si
těch, kdo to zrovna potřebují.
V mnoha případech je to úplně jasné.
Když měl třeba někdo nehodu
nebo přišel o práci
nebo mu zemřel někdo z rodiny
nebo kamarád.
Ale jindy to zas tak jasné být nemusí.
Všimneme si,
že se někdo začal chovat jinak,
nebo z toho, jak se tváří, vidíme,
že ho něco trápí.
Nechceme být vlezlí,
ale laskavě se o něj zajímat
a citlivě ho rozpovídat.
Možná to bude chvíli trvat,
než se bude cítit na to,
aby se nám s něčím svěřil,
a tak chceme být trpěliví.
Druhý krok,
když chceme někoho utěšit, je:
Modlit se, abychom věděli,
co máme dělat.
Někdy to je tak, že to,
kvůli čemu se ten člověk trápí,
nemůžeme nijak změnit.
Jeden dlouholetý misionář,
kterému zemřela manželka, řekl:
„Já na to nechci zapomenout.
Prostě se chci naučit s tím žít.“
Důležité je, abychom se řídili
radou z Přísloví 3:27.
Tam se píše: „Neodpírej dobro těm,
kdo ho potřebují,
pokud je v tvých silách jim pomoct.“
Možná je nám ale trapně.
Nevíme, co máme říct nebo udělat.
V tom případě si vzpomeňte
na význam řeckého slova,
které se často překládá jako „útěcha“.
Doslova to znamená „přivolání k sobě“.
A tím se dostáváme ke třetímu kroku:
Buďte tu pro ně.
Nemějte pocit, že musíte dlouze mluvit.
Ten člověk prostě potřebuje vědět,
že na něm někomu záleží,
a už jenom to, že jsme s ním,
mu může pomoct.
Možná se jenom potřebuje vypovídat.
Pokud ano, tak mu naslouchejte.
Když si budete číst něco z Bible,
ukažte mu, jak moc Jehovovi záleží
na tom, co prožívá.
Nejde ani tak o to,
co řeknete nebo uděláte.
Ale o to, že si všimnete, že se trápí,
a ukážete mu, že s ním soucítíte.
Například jedna sestra,
která slouží v ústředí,
přišla během pandemie o oba rodiče.
Když se jednou vrátila
od maminky z hospicu,
před dveřmi našla
obrovský koš s ovocem,
který jí tam dali
její spolupracovníci z betelu.
Ta sestra řekla:
„Nešlo o to ovoce,
to už jsem předtím jedla hodněkrát.
Ani o to, jak krásně
to bylo naaranžované.
Ale to, že na mě mysleli
a jakou lásku mi tím projevili,
mě úplně dojalo,
i když to bylo jedno
z nejtěžších období mého života.“
Když v březnu 2011 východ Japonska
zasáhlo zemětřesení a tsunami,
bratři z Japonska a dalších zemí
okamžitě zareagovali.
O dva a půl roku později
jsme s manželkou byli v té oblasti
v několika sborech na návštěvě.
V jednom sboru třeba měli vzkazy,
které jim poslali bratři z Nepálu.
A v jiném nám ukazovali nástěnku
s podobnými vzkazy
v různých filipínských jazycích.
Říkali, že je sice nedokážou přečíst,
ale vědí, co v nich je.
Byly to jenom krátké vzkazy,
ale naše bratry v Japonsku
moc povzbudily.
V době, kdy jsme tam byli,
Filipíny zrovna pustošil
supertajfun Haiyan.
Když o tom slyšeli
bratři v Japonsku, řekli:
„Teď jsme na řadě my, abychom
povzbudili naše bratry na Filipínách.“
Tenhle svět se blíží ke svému konci
a bude to v něm čím dál těžší.
Takže povzbuzení
budeme potřebovat čím dál víc.
Jsme proto moc vděční, že Jehova je
„Otec něžného milosrdenství“
a „Bůh veškeré útěchy“!
Je úžasné, že nám dovolil
se k němu modlit,
utěšuje nás tím, co říká ve svém Slově,
a taky nám dal
milující celosvětovou rodinu.
A tak to všechno
chceme naplno využívat
a zároveň si chceme všímat těch,
kdo potřebují naši pomoc,
přemýšlet o tom,
co bychom pro ně mohli udělat,
a snažit se je povzbudit a utěšit,
abychom všichni
v téhle náročné době vytrvali.

James Mantz: Utěšujme druhé „útěchou, kterou sami dostáváme“
- 

James Mantz: Utěšujme druhé „útěchou, kterou sami dostáváme“

Klíčový verš tohohle proslovu
je 2. Korinťanům 1:3, 4:
Od chvíle, kdy jsme se narodili,
všichni občas potřebujeme utěšit.
Nejspíš si nepamatujete,
kdy jste poprvé plakali,
protože jste měli hlad,
něco vás bolelo
nebo jste chtěli pochovat.
Ale asi si vzpomenete,
kdy naposledy jste potřebovali utěšit.
A hodně z nás
to určitě potřebuje i právě teď.
Je k tomu hodně důvodů.
Žalm 90:10 poeticky popisuje,
jaký život má nedokonalý člověk:
Je spousta situací,
které nám působí těžkosti,
trápení, zklamání nebo bolest.
O některých z těch situací se dá říct,
že jsou běžné,
protože se týkají
všech nedokonalých lidí.
Nemoci, stárnutí, smrt někoho blízkého.
Jindy to můžou být
věci způsobené okolnostmi,
jako nehody, ekonomické problémy,
rozpad manželství,
přírodní katastrofy,
staneme se obětí nějakého zločinu
nebo diskriminace,
přijdou občanské nepokoje nebo válka.
Kromě toho můžeme zažívat těžkosti
kvůli naší víře.
Třeba žijeme v rozdělené domácnosti,
jsme pronásledovaní
nebo jsme ve vězení,
ve škole nebo v práci
se nám ostatní posmívají.
Nebo možná někdo z rodiny
nebo přátel opustí Jehovu.
Utěšit potřebují i ti, kdo se od Jehovy
vzdálili a teď se k němu vrací.
Ať už se trápíme kvůli něčemu,
co se lidem děje běžně,
nebo to souvisí s okolnostmi
nebo naší vírou,
utěšit potřebuje každý z nás.
A nezáleží na tom, kde bydlíme.
Přesně jak říká 1. Petra 5:9.
Čteme tam,
že „bratři na celém světě trpí stejně“.
Ale všem nám může pomoct ten,
o kom se píše v 6. a 7. verši.
Čteme tam:
Nikdo nám nedokáže tak pomoct
a utěšit nás jako Jehova.
Mojžíš byl o tom přesvědčený.
Věděl, že Jehova ho podpoří
a pomůže mu se vším, co bude řešit.
S naprostou jistotou napsal to,
co je v 5. Mojžíšově 33:27:
Když jsme na dně a nemůžeme vstát,
Jehova nás svými pažemi
jakoby ponese,
s láskou nás podrží a pomůže nám
postavit se zpátky na nohy.
V Žalmech je spousta zmínek
o Jehovově něžné péči
a o tom, jak nás utěšuje.
Například pisatel Žalmu 94:19
vyjádřil Jehovovi svoji vděčnost takhle:
A v Římanům 15:4 se píše:
[nebo podle poznámky ‚útěše‘]
Bez ohledu na to,
co nám působí negativní pocity,
v Bibli najdeme verše, které nás utěší.
V knize „Biblické verše
pro každodenní život“
je heslo „Negativní pocity“,
kde jsou různé důvody rozebrané.
Najdeme tam verše o tom, jak moc nás
má Jehova rád a jak o nás pečuje.
Ale taky příběhy biblických postav,
které si takovými těžkostmi prošly,
a to, jak jim Jehova pomohl.
Jeden z nejlepších způsobů,
jak se nechat Jehovou utěšit,
je poprosit ho o to.
A on na naše modlitby odpovídá.
Ve 145. žalmu ho přesně za to
král David chválí.
Přečteme si 18. a 19. verš.
David píše:
Když malé dítě pláče, milující rodič
na to reaguje a pomůže mu.
A Jehova to dělá stejně,
když ho prosíme o pomoc.
Trpělivě nám naslouchá.
V 1. Samuelově 1. a 2. kapitole
čteme o Haně,
které bylo tak úzko a která byla
tak zoufalá, protože nemohla mít děti,
že ani neměla chuť k jídlu.
Když přišla do svatostánku,
„tak se začala modlit k Jehovovi
a usedavě plakat“.
Jehova to slyšel a na modlitbu
téhle pokorné ženy reagoval.
No a potom Hana „odešla, najedla se
a její tvář už nebyla skleslá“.
A stejně Jehova utěší nás,
když mu vylijeme svoje srdce
a řekneme mu, co nás trápí.
Když víme,
co všechno se v Bibli píše o útěše,
vůbec nás nepřekvapuje to,
co čteme ve 2. Korinťanům 1:3, 4.
To je klíčový verš tohohle proslovu
a už jsme ho četli.
Ale prosím najděte si ho znova.
A všimněte si,
jak nám to pomůže utěšovat druhé,
i když my sami zažíváme těžkosti,
protože žijeme v hodně náročné době.
2. Korinťanům 1:3, 4:
Výraz „něžné milosrdenství“
vychází ze slova,
které znamená trápit se
kvůli utrpení někoho jiného.
Popisuje, jak se Jehova cítí, když vidí,
že jeho věrní služebníci trpí.
Pavel pak říká,
že Jehova je „Bůh veškeré útěchy“.
To znamená,
že veškerá útěcha pochází od něj.
A 4. verš ukazuje jeden ze způsobů,
jak nás Jehova utěšuje.
Dělá to přes naše bratry a sestry.
Přečteme si to znovu.
Je tu, že Jehova
„nás utěšuje ve všem našem trápení,
abychom dokázali utěšovat druhé,
ať jsou v jakémkoli trápení,
a to útěchou,
kterou sami dostáváme od [něj]“.
Všimli jste si,
jak to, že Jehova utěšuje nás,
souvisí s tím,
že my jsme schopní utěšovat druhé?
Jehova utěšuje nás a díky tomu,
že jsme stvořeni k jeho obrazu
a že nás k tomu vede jeho svatý duch,
dokážeme podobně utěšovat druhé.
Takže křesťané se nedělí
na dvě skupiny:
na ty, kdo utěšují,
a na ty, kdo jsou utěšovaní.
Ne, my všichni máme odpovědnost
utěšovat druhé,
i když sami jsme v situaci,
že potřebujeme utěšit.
Jak to můžeme dělat?
Vemte si apoštola Pavla.
Když byl poprvé ve vězení v Římě,
napsal, jak je vděčný
za všechny ty bratry,
kteří pro něj byli „velkým povzbuzením“.
V Kolosanům 4. kapitole
některé z nich vyjmenovává:
Aristarcha, Tychika a Marka.
K těmhle třem mužům se později
v dnešním pořadu ještě vrátíme.
Pavel byl samozřejmě vděčný,
že za ním ti bratři přišli,
povzbudili ho a pomohli mu s tím,
co bylo potřeba.
Ale neskončilo to pro něj jenom tím,
že přijímal.
Ten čas ve vězení využil k tomu,
aby i on povzbuzoval ty,
kdo k němu přišli,
a taky, aby psal dopisy sborům.
Sestra Clodean z Jihoafrické republiky
udělala něco podobného jako on,
když prodělala vážnou operaci.
Kvůli pandemii covidu-19
k ní nemohly chodit návštěvy.
Ona se ale rozhodla,
že se nebude jenom litovat,
a prosila Boha, aby jí dal sílu,
aby mohla pomáhat druhým.
Kontaktovala jednu paní,
se kterou dřív studovala Bibli.
Studium obnovily a paní se začala
připojovat na shromáždění.
Později Clodean začala studovat
s její mladší sestrou
a ta jí řekla o čtyřech dalších ženách,
které chtěly studovat.
Díky tomu, že chtěla pomáhat druhým,
i když sama bojovala s nemocí,
Clodean začala studovat dohromady
se 16 ženami.
Ti, kdo to zrovna mají těžké
a potřebovali by podpořit,
občas naši pomoc
možná nechtějí přijmout.
Třeba když Mojžíš předal Izraelitům
slib od Boha,
že je osvobodí z otroctví v Egyptě,
oni ho nejdřív neposlouchali
„kvůli tomu, že ztratili odvahu“.
Později se to ale změnilo.
Nebo Noemi, to jméno znamená
„má příjemnost“,
žila v cizí zemi,
protože v Izraeli byl hladomor.
Byla to vdova, a ještě ke všemu
jí zemřeli její dva synové.
Když se do Izraele vrátila
a viděly ji ženy z Betléma, říkaly:
„Není to Noemi?“
Ona ale měla pocit,
že za její trápení může Jehova,
a tak jim odpovídala:
„Neříkejte mi Noemi.
Říkejte mi Mara, protože Všemohoucí
mi naplnil život hořkostí.“
Ale netrvalo to dlouho
a Noemi si nechala od ostatních pomoct.
Pak už necítila hořkost, ale radost.
Jestli i vy máte nějaké trápení,
můžete mít přirozeně sklon se izolovat.
Ale prosím, snažte se tomu odolat.
Nebude to jednoduché,
ale je vyzkoušené,
že když se člověk i v takové situaci
snaží být s bratry a sestrami,
Jehova je může použít k tomu,
aby ho utěšil tím,
co někdo z nich řekne nebo udělá.
To, jak nás Jehova utěšuje
v těžkých chvílích,
nás může naučit, abychom byli vnímavější
k potřebám druhých.
A to je první krok k tomu,
abychom mohli někomu pomoct:
Zajímat se o lidi kolem a všimnout si
těch, kdo to zrovna potřebují.
V mnoha případech je to úplně jasné.
Když měl třeba někdo nehodu
nebo přišel o práci
nebo mu zemřel někdo z rodiny
nebo kamarád.
Ale jindy to zas tak jasné být nemusí.
Všimneme si,
že se někdo začal chovat jinak,
nebo z toho, jak se tváří, vidíme,
že ho něco trápí.
Nechceme být vlezlí,
ale laskavě se o něj zajímat
a citlivě ho rozpovídat.
Možná to bude chvíli trvat,
než se bude cítit na to,
aby se nám s něčím svěřil,
a tak chceme být trpěliví.
Druhý krok,
když chceme někoho utěšit, je:
Modlit se, abychom věděli,
co máme dělat.
Někdy to je tak, že to,
kvůli čemu se ten člověk trápí,
nemůžeme nijak změnit.
Jeden dlouholetý misionář,
kterému zemřela manželka, řekl:
„Já na to nechci zapomenout.
Prostě se chci naučit s tím žít.“
Důležité je, abychom se řídili
radou z Přísloví 3:27.
Tam se píše: „Neodpírej dobro těm,
kdo ho potřebují,
pokud je v tvých silách jim pomoct.“
Možná je nám ale trapně.
Nevíme, co máme říct nebo udělat.
V tom případě si vzpomeňte
na význam řeckého slova,
které se často překládá jako „útěcha“.
Doslova to znamená „přivolání k sobě“.
A tím se dostáváme ke třetímu kroku:
Buďte tu pro ně.
Nemějte pocit, že musíte dlouze mluvit.
Ten člověk prostě potřebuje vědět,
že na něm někomu záleží,
a už jenom to, že jsme s ním,
mu může pomoct.
Možná se jenom potřebuje vypovídat.
Pokud ano, tak mu naslouchejte.
Když si budete číst něco z Bible,
ukažte mu, jak moc Jehovovi záleží
na tom, co prožívá.
Nejde ani tak o to,
co řeknete nebo uděláte.
Ale o to, že si všimnete, že se trápí,
a ukážete mu, že s ním soucítíte.
Například jedna sestra,
která slouží v ústředí,
přišla během pandemie o oba rodiče.
Když se jednou vrátila
od maminky z hospicu,
před dveřmi našla
obrovský koš s ovocem,
který jí tam dali
její spolupracovníci z betelu.
Ta sestra řekla:
„Nešlo o to ovoce,
to už jsem předtím jedla hodněkrát.
Ani o to, jak krásně
to bylo naaranžované.
Ale to, že na mě mysleli
a jakou lásku mi tím projevili,
mě úplně dojalo,
i když to bylo jedno
z nejtěžších období mého života.“
Když v březnu 2011 východ Japonska
zasáhlo zemětřesení a tsunami,
bratři z Japonska a dalších zemí
okamžitě zareagovali.
O dva a půl roku později
jsme s manželkou byli v té oblasti
v několika sborech na návštěvě.
V jednom sboru třeba měli vzkazy,
které jim poslali bratři z Nepálu.
A v jiném nám ukazovali nástěnku
s podobnými vzkazy
v různých filipínských jazycích.
Říkali, že je sice nedokážou přečíst,
ale vědí, co v nich je.
Byly to jenom krátké vzkazy,
ale naše bratry v Japonsku
moc povzbudily.
V době, kdy jsme tam byli,
Filipíny zrovna pustošil
supertajfun Haiyan.
Když o tom slyšeli
bratři v Japonsku, řekli:
„Teď jsme na řadě my, abychom
povzbudili naše bratry na Filipínách.“
Tenhle svět se blíží ke svému konci
a bude to v něm čím dál těžší.
Takže povzbuzení
budeme potřebovat čím dál víc.
Jsme proto moc vděční, že Jehova je
„Otec něžného milosrdenství“
a „Bůh veškeré útěchy“!
Je úžasné, že nám dovolil
se k němu modlit,
utěšuje nás tím, co říká ve svém Slově,
a taky nám dal
milující celosvětovou rodinu.
A tak to všechno
chceme naplno využívat
a zároveň si chceme všímat těch,
kdo potřebují naši pomoc,
přemýšlet o tom,
co bychom pro ně mohli udělat,
a snažit se je povzbudit a utěšit,
abychom všichni
v téhle náročné době vytrvali.


-