JW subtitle extractor

Vítejte u JW Broadcasting®!
Po pěti měsících intenzivního studia
se 13. září konalo slavnostní zakončení
158. třídy školy Gilead.
V tenhle den
můžou mít studenti smíšené pocity:
uleví se jim,
že celý ten kurz úspěšně dokončili,
mají radost, že u toho
může být jejich rodina a přátelé,
a možná, možná mají
trošičku obavy z toho, co bude dál.
Poslechněte si teď povzbudivé proslovy,
které si zkušení bratři
pro studenty připravili.
Jsme si jistí, že tyhle duchovní
drahokamy se vám budou moc líbit.
Jsem opravdu moc rád,
že vás všechny můžu přivítat
na tomhle slavnostním zakončení
158. třídy
biblické školy Strážné věže Gilead.
Rád bych teď vám, všem 52 studentům
158. třídy školy Gilead,
řekl něco na téma „Zůstaňte solí země“.
To je to téma.
Když se podíváte do Matouše 5:13,
tak tam o tom Ježíš mluví.
A nejdřív si přečteme tu první část.
Ježíš říká: „Jste sůl země.“
Tahle zajímavá slova
zazněla během
Ježíšova úžasného Kázání na hoře
a samozřejmě
tehdy to poslouchalo spoustu lidí,
kteří se z toho mohli něco naučit.
Ale komu hlavně byla ta slova určená?
Komu je Ježíš adresoval?
Byla určená jeho učedníkům
a zvlášť jeho 12 apoštolům.
Chvíli předtím je vybral
a určitě seděli hned vedle něj.
Zvlášť je bylo potřeba dobře vyškolit,
aby dokázali jít druhým
příkladem a duchovně je vést.
Takže Ježíšova slova „Jste sůl země“
se týkala těch učedníků
a hlavně apoštolů
a rozhodně se týkají i vás,
milí studenti.
A o tom teď budeme mluvit.
Je zajímavé, že v tomhle případě
Ježíš nepoužil přirovnání.
Neřekl: Jste jako sůl.
Ne, vyloženě řekl: „[Vy] jste sůl.“
Měla to být jejich podstata,
neměli se soli jenom podobat.
Co tím Ježíš myslel,
když říkal, že mají být sůl země?
Vlastně říkal, že jeho učedníci
by měli na lidi působit stejně,
jako na věci působí sůl.
Co přesně tím chtěl říct?
Pojďme si teď rozebrat tři věci,
které Ježíš měl
dost možná na mysli, když tohle řekl.
A uvidíte, že vy, milí studenti,
v těchhle třech ohledech
jste opravdu jako sůl.
Nejdřív si prosím najděte
Kolosanům 4. kapitolu.
A v 6. verši najdeme jednu z věcí,
které mohl mít Ježíš na mysli:
„Ať jsou vaše slova
vždy laskavá, ochucená solí,
abyste věděli, jak každému odpovědět.“
K čemu podle toho verše sůl slouží?
Je to dochucovadlo.
Vylepšuje chuť.
A určitě budete souhlasit,
že díky ní jídlo chutná mnohem líp.
A my víme, milí studenti,
že podobně budete
na druhé působit i vy.
Pro bratry a sestry
ve vašem sboru a rodině betel
budou vaše slova příjemná,
protože s druhými
budete mluvit a jednat laskavě.
Tak jak jste se to
tady v Gileadu naučili.
V tom verši není,
že máte slova ochutit pepřem.
Že to máte druhým pořádně opepřit.
Není tam černý pepř
nebo kajenský pepř
nebo ještě líp chilli,
třeba jalapeño, ale sůl.
Nemá to být štiplavé, ale chutné.
Budete se vyjadřovat laskavě, příjemně.
Třeba když budete mít proslovy
nebo komentáře na shromáždění
nebo si s někým budete povídat.
Budete jakoby dochucovat
atmosféru ve vaší rodině betel
a ve sboru, kde budete sloužit.
Co dalšího sůl umí, k čemu je dobrá?
Nebudeme si to číst,
ale v Ezekielovi 16:4
se popisuje zvyk,
který byl běžný v biblických dobách,
kdy se tělo novorozeňat potíralo solí.
Věděli jste, že když se narodilo dítě,
tak ho potřeli solí?
Proč to dělali?
No, jeden důvod je,
že sůl je antiseptická,
to znamená, že ničí bakterie.
A i dneska, když lidi bolí v krku,
tak často kloktají vodu se solí,
protože to zabíjí bakterie
a zmírňuje zánět.
Hodně lidí ve slané vodě umývá zeleninu,
aby ji zabavili bakterií
a dalších škodlivých věcí.
Prostě sůl působí
proti bakteriím a dalším patogenům.
O sobě jste asi nikdy
nepřemýšleli jako o zabijácích bakterií
nebo o dezinfekčních prostředcích.
Ale v duchovním smyslu jste.
No vážně!
Jeden příklad.
Když třeba v rodině betel nebo ve sboru
někdo začne někoho pomlouvat,
tak zasáhnete.
Ta pomluva
je jakoby ta bakterie a vy ji zabijete.
Změníte téma.
Toho člověka se zastanete.
Prostě nějak ten patogen zničíte.
Když za váma
třeba někdo přijde a řekne vám:
„Tenhleten starší,
ten vždycky hrozně přetahuje.“
A vy řeknete jenom něco jako: „Vážně?
Toho jsem si ani nevšiml.
Ale hrozně se mi líbí, jak je laskavý
a kolik toho pro lidi
ve sboru dělá a jak se o druhé stará.
Moc si ho za to vážím.“
Tu pomluvu jste tak zabili.
Jste jako duchovní dezinfekce.
Bakterie budou i ve službě.
Třeba bakterie jako nauka o Trojici,
o pekle, o nesmrtelnosti duše a další.
I tyhle bakterie budete ničit.
A nakonec ta třetí věc,
kterou měl Ježíš pravděpodobně na mysli.
3. Mojžíšova 2. kapitola
a najděte si prosím 13. verš.
2:13.
Píše se tu:
„Každou obilnou oběť ochutíš solí.
Nedopustíš,
aby na tvé obilné oběti chyběla sůl,
protože ti bude připomínat
smlouvu mezi tebou a tvým Bohem.
S každým svým
obětním darem přineseš sůl.“
Mojžíšův zákon vyžadoval,
aby všechny oběti
předkládané na oltáři byly osolené.
Takže aby to bylo možné,
tak tam podle židovských historiků
byla velká hromada soli
přímo u rampy, která vedla k oltáři.
A v areálu chrámu byla velká zásobárna,
které se říkalo solná komora.
V té se uchovávalo velké množství soli,
aby kněží
mohli tenhle požadavek dodržovat.
Ale nabízí se otázka:
Proč to takhle Jehova chtěl?
V jedné Strážné věži
je k tomu zajímavá odpověď.
Psalo se tam, že se to
„nedělalo pro zvýraznění chuti obětí,
ale zřejmě proto,
že sůl znázorňovala nezkaženost“.
Takže o to tady šlo.
A tím se dostáváme
ke třetímu využití soli:
Je to konzervant,
co brání tomu, aby se něco zkazilo.
Třeba když chcete,
aby vám maso vydrželo dlouhou dobu,
i když ho nemáte v ledničce,
pomůže, když ho nasolíte.
Opravdu vám může vydržet hodně
dlouho, protože sůl je konzervant.
A podobě můžete být vy
v duchovním smyslu jako konzervant.
A jsme si jistí, že takoví budete.
Když třeba začnete studovat Bibli
s nějakým kuřákem,
který si kouřením ničí plíce a srdce,
nebo narkomanem,
který má poškozený mozek,
nebo alkoholikem,
který má poškozená játra,
nebo s někým, kdo žije promiskuitně,
tomu hrozí spousta různých nemocí.
A vy je začnete učit z Bible.
Tak s Jehovovou pomocí
s tím špatným jednáním přestanou.
Jejich tělo se přestane jakoby kazit.
A často je to tak, že se nejenom
zastaví proces degradace,
ale jejich mysl, a dokonce i tělo
se začnou postupně obnovovat.
A když je učíte o pravdě z Bible,
pomáháte jim
vytvořit si blízký vztah s Jehovou
a díky tomu pak můžou žít věčně.
Takže opravdu jste
ve službě takový konzervant.
Nebo v betelu se někdo
může vydat špatným směrem,
který by mohl vést
k duchovní katastrofě.
Ale protože vy jste duchovně zralí lidé,
tak ho zkusíte „s mírností
přivést zpátky na správnou cestu“
a tím mu pomoct, aby si zachránil život.
To bylo jen pár příkladů toho,
jak budete fungovat jako konzervant.
Jak jsme si ukázali,
sůl dokáže skvělé věci.
Zmínili jsme, že je to dochucovadlo,
taky dezinfekce a konzervant.
To, co Ježíš řekl, mělo hluboký význam.
A když si to tak vezmete,
tak to byl vlastně kompliment.
A stejně to vnímáme i my.
I ve vašem případě
to myslíme jako kompliment.
„Jste sůl země.“
Tím ale Ježíš neskončil.
Když se vrátíme do Matouše 5. kapitoly,
tak hned po tom komplimentu
Ježíš přidal i varování.
Matouš 5. kapitola
a přečteme si celý 13. verš.
Ježíš tady říká: „Jste sůl země.
Pokud ale sůl ztratí svou slanost,
jak ji získá zpátky?
Už se nedá použít k ničemu jinému,
než aby se vyhodila
a lidé po ní šlapali.“
A je to tak.
Sůl může být znečištěná.
Může se stát, že se smíchá
s něčím jiným a kvůli tomu
ztratí svoji sílu,
už nemá ty správné účinky.
A to platí i u nás.
Musíme se snažit,
abychom neztratili duchovní slanost,
abychom jako sůl byli funkční.
Jak toho dosáhnout?
Když se budete držet
těch nádherných věcí, které jste se tady
za těch pět měsíců naučili,
svoji duchovní slanost si udržíte.
Teď už se
můžeme těšit na bod programu,
který jsme si hodně oblíbili.
Asi už tušíte, není to nic jiného
než Ze života studentů.
Tentokrát ho bude
moderovat bratr Joel Kelly,
jeden z našich
drahých instruktorů Gileadu.
Tak se do toho
můžeme společně zaposlouchat.
Ze života studentů.
Vítejte u dalšího dílu
„Ze života studentů”.
V Izajášovi 64:8
je Jehova popsaný jako náš Hrnčíř
a my jsme přirovnaní k hlíně.
Je pravda, že jsme nedokonalí,
ale Jehova nás i tak může tvarovat.
Když se jím tvarovat necháme,
Jehova z nás dokáže udělat cokoli,
co je potřeba, aby se splnil jeho záměr.
Podívejme se, jak se mu to podařilo
u pěti studentů ze 158. třídy Gileadu.
Až uslyšíte jejich vyprávění,
všímejte si Jehovových vlastností
a toho, jak jim
na jejich duchovní cestě pomáhá.
Jako první přivítejme
Marka a Melissu Gratrixovi
z britské pobočky.
Jsme moc rádi, že jste dneska přišli.
- Děkujeme.
- My taky.
Víme, že sloužíte v britské pobočce,
ale jste oba Britové?
Já se narodil
kousek od Manchesteru v Anglii.
No a já jsem z Detroitu v Michiganu.
Takže vás dělil Atlantský oceán.
Jak jste se teda potkali?
Jel jsem na mezinárodní sjezd,
který se konal nedaleko místa,
kde žila Melissa.
To bylo v roce 1998.
Pak uplynulo asi sedm let,
než jsme se vzali.
A když se teď
vrátíme do vašich mladých let,
jak byste řekli,
že jste na tom byli duchovně?
Měla jsem skvělý rodiče.
Dobře mě vedli, ale duchovně
jsem na tom nebyla zrovna nejlíp.
Už odmalička
jsem chtěla být módní návrhářka,
takže za tím jsem si šla.
Šla jsem na vysokou, po čtyřech letech
jsem vystudovala módní návrhářství,
no a pak jsem v tom oboru
začala pracovat.
Výsledek byl ten,
že jsem toho pro Jehovu moc nedělala,
protože jsem se nezaměřovala
na ty správný vlastnosti.
Chtěla jsem hodně vydělávat.
Ne vždycky jsem si
vybírala dobrý kamarády
ani to, jak trávit volný čas.
A neměla jsem žádný duchovní cíle.
A ty Marku?
No, bohužel jsem na tom
taky nebyl zrovna nejlíp.
O Jehovovi mě učila moje máma.
Když mi bylo 13,
tak jsem se dal pokřtít,
ale hned potom
jsem začal žít dvojí život.
A s každým rokem
to bylo jenom horší a horší.
I když jsem měl
dobrej příklad v rodině,
měl jsem kolem sebe kamarády,
kteří celou dobu byli Jehovovi věrní
a jsou až doteď,
tak prostě nikdo kromě Jehovy nevěděl,
s kým a jak ve skutečnosti trávím čas.
A že jsem jinej, než jak to vypadá.
Moc díky, že jste nám to
oba tak otevřeně řekli.
To není vždycky jednoduchý.
Ale co se stalo, že jste se změnili?
To je zajímavý.
Můj táta, i když nebyl svědek,
tak byl moc dobrý táta a dobrý manžel.
A v tom mi dal skvělej příklad.
Takže když jsme pak spolu začali chodit,
chtěl jsem být co nejlepší manžel.
A i když to byl vztah na dálku,
tak jsme si hned
začali spolu po telefonu studovat.
Každý týden.
Vlastně to bylo poprvý, co jsem dělal
duchovní věci z těch správných důvodů.
A postupně mi došlo,
že si vlastně až teď
začínám budovat svůj vztah s Jehovou.
Ale taky jak moc
jsem mu celý ty roky ubližoval.
Jo, měla jsem to podobně.
Nějaký čas po svatbě
jsem začala s průkopnickou,
ale pak mě začalo
trápit svědomí kvůli tomu,
jak jsem se v minulosti rozhodovala.
Tak jsme se domluvili,
že s tím zajdeme za staršíma.
A bylo to moc dobře, protože nám
pomohli se postavit duchovně na nohy.
Je zajímavé, jak velký vliv
má poctivé studium Bible
na svědomí a na vztah s Jehovou.
Takže co se dělo pak?
No pak jsme se službou Jehovovi
začali mít spojené ty emoce,
které by s ní měly být spojené.
Takže jsme se nabídli všude, kde to šlo.
Dali jsme si přihlášku do Gileadu,
tehdy se to tak ještě dělalo,
na stavby, do betelu.
A měli jsme z toho radost.
Ale ani na jednu z těch přihlášek
nám nepřišla žádná odpověď.
Nakonec nám jedni dobří kamarádi
nasadili brouka do hlavy
se službou v Nikaragui.
Tak jsme do toho šli.
- Jaké to tam bylo?
- Mám tady fotku.
To jsme zrovna ve službě.
Bylo to nádherný.
Lidi krásně reagovali, byli přátelští
a hodně z nich chtělo studovat Bibli.
Ten rok jsme si maximálně užili.
Jak vidíš,
většinou jsme jezdili na kole.
Jo, to jsem si všim.
A kdykoli jsme šli pěšky kolem domu
bratrů, vždycky nás pozvali na jídlo.
Hodně jsme se toho od nich naučili.
Žili skromně,
ale i tak byli neskutečně pohostinní.
Když se dívám na tu fotku, hned vidím,
jakou jste z toho měli radost.
Oba tam záříte štěstím.
Je vidět, že jste si tu službu tam
naplno užívali, díky.
Nějakou dobu potom,
co jste se vrátili z Nikaragui,
jste začali sloužit v betelu v Anglii.
Takže jakou práci tam děláte?
V jakých jste odděleních?
Já pracuju v právním oddělení a těm,
kdo jsou ve zvláštní celodobé službě,
pomáhám vyřizovat víza.
Dělám to ráda, protože vidím, jak se
do celého toho procesu vkládá Jehova.
Někdy to je nadlouho,
ale s Jehovou se to nakonec podaří.
Hezky.
A co ty Marku?
Já pracuju
v oddělení komunikace s veřejností.
Dáváme spolehlivé informace
o svědcích lidem,
kteří pracují pro média,
pro vládu nebo vědeckým pracovníkům.
To zní celkem děsivě.
Jo, to jo.
Když mi bratři dali tenhle úkol,
hodně jsem se bál.
Dobře si vzpomínám, jak jsem
z toho jednou v noci nemohl spát,
tak jsem šel do obýváku
a přečetl jsem si
3. a 4. kapitolu 2. Mojžíšovy.
Říkal jsem si, že Mojžíš
tehdy dostal podobný úkol jako já –
komunikaci s veřejností.
Měl mluvit s faraonem,
který byl vysoký vládní úředník.
Ale pokaždý, když Mojžíš řekl,
že se na to necítí,
Jehova ho ujistil,
že pro něj bude vším, co bude potřeba.
A spolu s těma skvělýma bratrama,
se kterýma spolupracuju,
to vnímáme úplně stejně.
Vždycky, když máme pocit,
že na něco nestačíme,
Jehova nám pomůže to zvládnout.
A to posiluje moji víru.
A příklad vás dvou
zase posiluje naši víru.
Za tu dobu jste se hodně posunuli.
A hodně jste toho zažili.
Je něco, co jste se na té
svojí cestě dozvěděli o Jehovovi?
Já třeba to,
že má se mnou ohromnou trpělivost.
Věděl, že jsem chtěla mít
zajímavý život a že jsem se ráda učila
a dovolil mi,
abych si dělala věci po svém.
A jo, měla jsem ze života radost,
ale teď, když dělám věci podle Jehovy,
nejen že mám k němu ještě blíž,
ale můj život
je ještě mnohem zajímavější.
Díky Jehovovi jsem se mohla naučit
věci, ke kterým bych se jinak nedostala,
a mít v jeho organizaci zajímavý úkoly,
který bych jinak nikdy neměla,
kdybych si to dělala po svým.
Takže jsem hrozně vděčná,
že mi Jehova dovolil tohle vyzkoušet
a zjistit, jak je to dobrý,
místo toho aby mě nechal jen tak.
Hm, a co ty Marku?
Já zase vnímám,
jak je Jehova milosrdnej.
Když se ohlídnu, tak vím,
že jsem potřeboval duchovně pomoct,
ale bál jsem se říct si o to.
Neuvědomoval jsem si, jak se Jehova
dívá na lidi, kteří jsou na tom jako já.
Ale jeden kamarád mi ukázal verš,
co mi hodně pomohl.
- Nevadí, když ho přečtu?
- No jasně.
Je to Izajáš 28. kapitola.
Mám moc rád tu pasáž od 24. verše.
Ale v tom 24. je ta hlavní myšlenka:
„Copak oráč celý den oře, a nezaseje?“
Je to přirovnání o zemědělci.
A ta myšlenka je, že neorá donekonečna.
Zaměřuje se na to, co bude sklízet,
co pak bude jíst
a z čeho bude mít nakonec radost.
A viděl jsem, že Jehova to má taky tak.
Nezaměřoval se hlavně na to,
aby mě ukáznil nebo potrestal.
Prostě chtěl udělat všechno proto,
abych moh bejt šťastnej,
čistej a aby mě moh používat.
Jsme vděční, že teď můžeme zažívat
tu pravou radost ze služby Jehovovi.
Ten verš se k tomu, cos zažil,
skvěle hodí.
A ještě k tomu, co říkal Mark,
se mi líbí verš Hebrejcům 9:14,
který jsme rozebírali na škole.
Píše se tam o tom,
že když máme očištěné svědomí,
tak Jehovovi
můžeme prokazovat posvátnou službu.
A přesně takhle
to bylo i v našem případě.
Z toho je taky vidět,
že když uděláme nějakou chybu,
tak se tím nesmíme nechat paralyzovat,
ale znovu se pustit do práce pro Jehovu.
Tak jako jste to udělali vy.
Vidíme,
že vás Jehova používá a podporuje.
Díky za vaše vyprávění.
Náš další host
je z východoafrické pobočky.
Přivítejte prosím Wanjiku Waichigovou.
Takže Wanjiku, ty jsi z Keni
a slyšel jsem,
že kamarádi doma ti říkají Sheko.
- Je to tak?
- Jo, Sheko. Takže klidně mi tak říkej.
Oukej, Sheko.
Tak nám řekni něco o sobě.
No, mamka poznala pravdu, když jsme
byli malí, takže mě vedla k Jehovovi.
Táta svědek není, takže mu šlo hlavně
o to, abychom měli dobré vzdělání.
Mě hodně lákala právničina.
Právničina? Oukej.
Jo. Chtěla jsem bojovat za práva
utlačovaných, za spravedlnost.
Věděla jsem, že až vyrostu,
tak tohle chci dělat.
Studovat práva, to musí být náročný.
Musí to brát hodně času.
Takže ovlivnilo to
nějak tvůj vztah s Jehovou?
Jo, jo. Protože během školy
jsem se zaměřovala
hlavně na učení, na to, abych prošla,
rozjela kariéru, takže duchovní věci
to odsunulo na vedlejší kolej.
A kdy se to v tobě zlomilo?
Když jsem dodělala školu,
našla jsem si dům,
který byl shodou okolností
hned vedle sálu Království.
A vzpomínám si, jak jsem jednou
šla z práce, unavená po celém dni,
a viděla jsem několik svědků,
jak jdou do sálu.
Někteří spěchali.
A já věděla, že k nim patřím.
K tomu jsem byla vedená.
Tohle bych měla dělat.
Měla bych tam být s nima.
A tak jsem
na další shromáždění přišla do sálu.
Takže v tomhle případě
bylo správně jít s davem.
- To jo.
- Protože tě přivedl zpátky do sálu.
No a jaké to pro tebe bylo být
zase zpátky v sále s bratry a sestrami?
Sbor, kam jsem chodila, byl vřelý.
Všichni se tam měli rádi.
A vzali mě mezi sebe.
Měli rádi i mě.
A já cítila, že jsem tam, kde mám být.
Duchovně mě zachránili.
To se dobře poslouchá.
Ale jak ses teda
dostala k celodobé službě?
Co tě k tomu přivedlo?
Měla jsem rozpis
na přečtení Bible za jeden rok,
tak jsem si dala za cíl,
že se ho budu držet.
Do práce jsem chodila hodně brzy ráno
a měla jsem
staženou „Watchtower Library”,
takže jsem si vždycky
přečetla pasáž na ten den
a potom jsem si k těm veršům
hledala další informace.
Takhle jsem to dělala
celý rok a další roky taky.
- Pojala jsi to studium důkladně.
- Jo.
Takže tímhle to všechno začalo.
Co dalšího ti pomohlo?
No, chodila jsem do služby
s několika průkopnicemi.
A zvlášť jedna z nich pořád opakovala,
že jednoho dne
musím s průkopnickou taky začít.
Ale tehdy jsem
pracovala na plný úvazek
a pustit se do průkopnické
to bylo úplně bez šance.
- Ale ona na tom trvala.
- Jo, přesně. Nedala si říct.
Nakonec jsem s průkopnickou začala.
Pustila jsem se do toho
a byla jsem i na průkopnické škole.
- Hezky.
- Mám tady i fotku.
Takže tady tě vidíme s knížkou pro
průkopníky, a kdo je ta sestra vedle?
To je ta sestra, která si nedala říct
a pořád mě přemlouvala.
Ona byla tehdy na škole už podruhé
a byly jsme ve stejné třídě.
Tak to vypadá,
že se její úsilí vyplatilo.
Jo, byla to skvělá škola.
Byl to dárek od Jehovy.
A zdá se, že jste pořád kamarádky.
- Jo, jsme.
- Fajn.
Potom jsi začala pracovat v betelu,
nejdřív částečně a pak naplno.
V jakém oddělení pracuješ?
Jsem v právním oddělení.
Tak mě k tomu napadá...
Ty jsi dělala právničinu v práci.
Bylo to tvoje zaměstnání.
Ale teď to děláš pro Jehovu,
pro jeho organizaci.
Tak by mě docela zajímalo,
jak bys to porovnala, tyhle dva světy.
To nejde srovnávat.
Když člověk pracuje
pro tenhle svět, je to o penězích,
o tom šplhat po kariérním žebříčku.
Ale když pracuje pro Jehovu,
tak bojuje za bratry a sestry.
Nikdy jste se neviděli,
ale už tak je máš rád.
A když je poznáš, máš je ještě radši.
Víra ti dodává sílu,
máš radost, jsi spokojený.
Prostě to nejde srovnávat.
To nic nepřebije.
Moc díky, žes nám řekla svůj příběh.
To, jak tě Jehova používá.
Ale taky za to,
co všechno jsi pro něj obětovala.
A i vám, Marku a Melisso.
Moc nás povzbudilo vidět,
jak vás všechny
Jehova na té vaší cestě tvaroval.
Ještě jednou děkujeme za vaše vyprávění.
Náš další host k nám
přicestoval z Dominikánské republiky.
Je to bratr Tito Abreu.
- Tito, jsme rádi, že jsi tu.
- Díky.
Řekni nám o sobě něco.
Vyrůstal jsi v pravdě?
Moje mamka je svědek a táta ne.
Ale i tak mě hodně podporuje, protože
vidí, jak nám pravda změnila život.
No a mamka vždycky milovala Jehovu
i službu a předávala to i nám.
Takže pro mě bylo snadné
dát si za cíl, že se stanu průkopníkem.
A později, v roce 2010,
jsem šel na MTS.
- Tys byl na MTS?
- Jo.
No a kam tě z ní poslali?
Poslali mě jako zvláštního průkopníka
do střední části ostrova.
Byla to krásná služba.
- Mám tady jednu fotku.
- Á, hezky.
Seznamte se. Tohle je José.
A jsme uprostřed džungle.
Teď José slouží jako zvláštní průkopník,
ale tehdy to byl nepokřtěný zvěstovatel.
A vzadu za náma
můžeš vidět malý domek.
Na podobných místech
jsme ve službě hledali neslyšící lidi.
Zrovna v tomhle domě
rodiče mluvili haitskou kreolštinou,
některé z dětí mluvily španělsky,
no a jeden kluk nemluvil vůbec.
Museli jsme s ním
komunikovat ve znakovce.
Takže abysme v tom domě
řekli o pravdě všem,
museli jsme používat tři různé jazyky.
- A ty umíš znakovku?
- Jo.
Moje sestra je neslyšící, takže jsme
se celá rodina museli naučit znakovat.
Wow! Takže když jsi přijel
do svého působiště, jak jsi začal?
Šel jsi prostě za lidma domů
a ptal se po neslyšících?
Hledali jsme neslyšící
a pomáhali nám v tom místní bratři.
Začali jsme
na třech konkrétních místech.
Šli jsme na policejní stanici,
na vojenskou základnu a taky na radnici.
Brals to odvrchu.
- To jo.
- Jak to dopadlo?
Bylo to super, protože svědkové měli
už tak v tom městě moc dobrou pověst
díky tomu, jak hezky se chovali.
Ale udělalo na ně velký dojem,
když viděli,
jak chtějí svědkové Jehovovi
pomáhat taky komunitě neslyšících.
Takže se to skvěle povedlo,
protože pro starostku
dokonce pracovali tři neslyšící.
Takže jsem odtamtud rovnou odešel
s třema opětovnýma návštěvama.
S nima všema
jsem mohl mluvit o pravdě.
Starostka ti zařídila
tvoje první tři studenty, hezky.
- Dělali pokroky?
- Jo, hlavně jeden pár.
Nebyli svoji, ale poznali pravdu
a chtěli věci dělat správně,
poslouchat Jehovu, tak se vzali.
S jehovou si vytvořili krásný vztah,
a dokonce začali pomáhat
i dalším neslyšícím, aby ho poznali.
To je moc hezký.
Je vidět,
že znakovému poli se fakt daří.
Ale není jediné.
Víme, že velký vzrůst
je v Dominikánské republice
i ve španělském poli
a taky v dalších jazycích.
K jednomu z nich tu máme video,
tak se můžem podívat.
Ostrov Hispaniola
je domovem pro dva státy:
Dominikánskou republiku a Haiti.
V obou dvou žijí bratři a sestry
se silnou vírou a je to vidět.
V Dominikánské republice
se káže čím dál víc,
a to i v haitské kreolštině.
Na Haiti je život hodně těžký,
takže odtamtud hodně lidí utíká sem.
A i když lidi z Haiti věří v Boha,
taky nám říkají, že Bůh tu není pro ně.
A to je hrozně smutný.
Ale od toho jsme tu my.
Máme pro ně pochopení.
Povídáme si s nimi
a posloucháme, co nám říkají.
A když se k nim pak vrátíme,
můžeme jim dát naději.
Pomáháme jim Boha poznat a z Bible
jim ukazujeme, že se o ně zajímá.
Kdykoli jsme přišli k někomu domů,
vždycky nás s úsměvem přivítali
a pozvali nás dál.
A i když jsme sloužili
třeba dvě nebo tři hodiny,
moc domů jsme nenavštívili,
protože v každém z nich
jsme strávili spoustu času.
Vlastně nám vždycky sami nadhodí
téma, o kterém si můžeme povídat.
Jde to hrozně snadno a úplně přirozeně.
Stačí se zeptat: Jak se máte?
Jak se má vaše rodina?
Nic víc nepotřebujete.
Jen se zeptáte a už si povídáte.
Jak lidi poznávají, co Bible učí,
začínají krůček po krůčku
dělat v životě změny.
Ta radost, co z toho máte,
se slovy jen těžko popisuje.
Jednou jsme byli ve službě
dům od domu a narazili jsme na paní,
která se hrozně trápila,
protože přišla o svoje jediné dítě.
Byla překvapená,
když zjistila, že Bůh za to nemůže.
O něco později nám řekla,
že jediný způsob,
jak může Jehovovi poděkovat za to,
že ji vytáhl z duchovní tmy,
je, že mu bude sloužit.
Teď je to naše sestra
a máme ji moc rádi.
Je nádherné vidět,
jak se teď mnohem častěji směje,
protože její život má smysl.
Je to něco úžasného,
když vidíte, jak se někdo dává pokřtít,
a víte, jak mu v tom Jehova pomohl.
To, že jste mohli být u toho
a pomoct změnit jejich život,
je jeden z nejlepších pocitů,
jaký můžete zažít.
I když v našem sboru
bylo jen asi 30 zvěstovatelů,
průměrně na shromáždění
chodilo kolem 70 lidí.
A na Památné
nás běžně bývalo přes 300 –
desetkrát víc,
než kolik bylo zvěstovatelů.
Chápu, proč je Jehova tak trpělivý.
Pořád je ještě potřeba
udělat hodně práce.
A podobné je to tady všude.
Lidi jsou připravení
slyšet dobrou zprávu.
Jak Ježíš řekl v Janovi 4. kapitole,
duchovní žeň
je velká a nezbývá moc času.
Ale ti, kdo na ní pracují, mají radost.
A radujeme se všichni,
protože ta žeň je celosvětová.
Je úžasné vidět, jak Jehova
k sobě přitahuje další a další lidi
a jak podporuje kazatelskou službu.
Řekni nám teď něco
o svojí práci v betelu, co tam děláš?
Teď pracuju v oddělení zdravotní péče,
kde se zdravotní péčí pomáháme
zvláštním celodobým služebníkům
včetně misionářů, zvláštních průkopníků
a krajských starších
na území Dominikánské republiky.
Ale kvůli tomu, že na Haiti
je teď hodně složitá situace,
tak pomáháme i bratrům a sestrám tam.
Těm z haitské pobočky.
No a když
ti zvláštní celodobí služebníci
přijedou z Haiti
do Dominikánské republiky
kvůli zdravotní péči,
je něco, čeho sis na nich všiml?
Víme, že to tam mají hodně náročné,
takže když přijedou k nám,
snažíme se, aby si mohli
trošku odpočinout, na chvilku vypnout.
Samozřejmě postarat se
o tu zdravotní péči, kterou potřebují.
Ale je neuvěřitelné, jaký mají přístup.
Vzpomínám si na jedny manžele
, kterým jsme museli tlumočit
jednu hodně vážnou diagnózu.
A jakmile pochopili,
o co jde a jaká bude léčba,
jejich první otázka byla:
„Dá se to vyřešit rychle?“
I sám doktor se ptal proč.
A bylo úžasné, jak to vysvětlili.
Řekli: „Naši bratři a sestry na Haiti
nás potřebují.
Chceme tam být pro ně.
Takže kdybychom
to mohli vyřešit rychle,
tak se tam můžeme vrátit
a pokračovat ve službě s nima.“
To bylo moc hezké, protože i když
sami byli v hodně náročné situaci,
mysleli na bratry a sestry.
Tomu se říká nesobecká láska.
Moc hezké.
Díky, žes nám to povyprávěl.
Je vidět, že díky svojí práci v pobočce
jsi s lidma z Haiti
v kontaktu hodně často.
Ale není náhodou z Haiti
i tvůj spolubydlící tady v Gileadu?
Jo, přesně, je.
Nevadí, když si s ním popovídáme?
Poslužte si.
Náš další host je bratr Francklin Aimé
z haitské pobočky.
Franckline,
jsme moc rádi, že jsi tady s náma.
Řekni nám prosím něco o sobě.
Vyrůstal jsi v pravdě?
Ano, vyrůstal.
Jsem nejmladší z pěti sourozenců
a maminka nás vychovávala sama.
Maminka měla silnou víru
a byla neskutečně pracovitá.
A to na mě mělo velký vliv,
když jsem vyrůstal.
I když někdy nevěděla,
co budeme další den jíst,
vždycky se spoléhala na Jehovu.
Často jsem viděl, jak se modlí
a všechno nechává v jeho rukách.
A Jehova se o nás vždycky postaral.
Její příklad mi pomohl,
abych vnímal Jehovu jako skutečnou osobu
a taky si vybudoval silnou víru.
Je fajn mít lidi,
od kterých se můžeme učit.
Jaké další školení jsi dostal?
V roce 2010 jsem šel na MTS.
2010?
Tito, nebyl jsi ve stejném roce i ty?
Jo, ve stejném roce,
ale v jiné části ostrova.
A dokonce jsme se oba
dali pokřtít ten samý víkend.
Vážně?
- Jo, v roce 97.
- Ty jo!
To vypadá, jako byste žili stejný život,
jenom na opačných koncích ostrova.
Ale v lednu 2010 Haiti
zdevastovalo to obrovské zemětřesení.
Zemřelo tam tehdy spoustu lidí.
To si pamatujem.
Jaký to mělo dopad na vaši školu?
Úplně nám to změnilo rozvrh.
Dopoledne jsme se normálně učili,
ale odpoledne jsme vždycky celé
věnovali humanitárním pracem.
Mám tady fotku.
Můžu vám ji ukázat.
Jo, ukaž.
Co tady vidíme?
To jsou moji spolužáci jedno odpoledne,
jak vykládají náklaďák s humanitární
pomocí pro bratry a sestry.
To je zajímavé.
Takže dopoledne jste se
učili o Ježíšovi a o tom, jaký byl.
A odpoledne jste to mohli
uvést do praxe.
- Přesně.
- Hezky.
A kam jsi šel po MTS?
Poslali mě do jednoho malého města.
A moc se mi tam líbilo,
protože jsem mohl vidět,
jak Jehova podporuje tu službu tam,
být u toho a pomáhat lidem,
aby Jehovu poznali a začali mu sloužit.
Je vidět, že lidi na Haiti
mají duchovní potřeby a dobře reagují.
Jaký měly ale dopad na službu
ty občanské nepokoje?
Ani za těchhle okolností
bratři a sestry ve službě nepolevují.
Je sice pravda, že v posledních letech
počet zvěstovatelů klesl,
protože někteří ze země utekli,
ale ve skutečnosti
se tam káže ještě víc.
Třeba ve služebním roce 2024
se vedlo o 18 procent víc
biblických kurzů než v roce 2021,
i když v tom období
občanské nepokoje hodně zesílily.
Počet pomocných průkopníků
vyrostl na čtyřnásobek
a počet pokřtěných se zdvojnásobil.
I když ta situace není jednoduchá,
je vidět, že Jehova
tu službu tam podporuje.
To je moc pěkné.
Ale mluvil jsi o občanských nepokojích
a v posledních letech
jich tam jenom přibývá.
Musí to být hodně náročné.
Jak to bratři a sestry zvládají?
Spousta z nich
musela několikrát utéct z domu.
Někteří jenom s evakuačními zavazadly
nebo jenom s tím,
co měli zrovna na sobě.
Utečou někam jinam,
ale jenom za pár týdnů
nebo měsíců musí utíkat znovu.
Není to jednoduché, ale i tak
si udržují vnitřní klid a radost.
Toho si moc vážím.
Třeba letos muselo 300 bratrů a sester,
kteří bydleli nedaleko hlavního města,
utéct do druhého největšího města.
A ještě ten samý týden tam pobočka
poslala dva bratry z výboru pobočky.
Ti zorganizovali
mimořádné shromáždění,
na kterém měli proslovy,
aby ty bratry a sestry povzbudili.
Mám tady k tomu fotku.
Hm, co na ní je?
To jsou bratři a sestry
na tom mimořádném shromáždění.
Všichni byli hezky oblečení
a bratři z výboru pobočky
se nestačili divit, kolik jich přišlo.
Sál praskal ve švech.
Ti bratři a sestry
jen před pár dny opustili svůj domov,
ale i tak měli dobrou náladu
a přišli, aby společně uctívali Jehovu.
Teda!
Musí utíkat, aby si zachránili život,
ale i tak přijdou
do sálu Království na shromáždění.
Dávají nám skvělý příklad.
Je vidět,
že spoléhají na sílu od Jehovy.
A taky je moc hezké vidět, jak Jehova
používá organizaci a odpovědné bratry.
Máme tu jedno video,
ve kterém se situace na Haiti popisuje.
Uslyšíme v něm
jednoho krajského staršího,
který tam taky pomáhá.
V západní části
ostrova Hispaniola leží Haiti.
Jehovův lid to tu má hodně náročné.
I tak jsou ale
místní bratři a sestry odvážní,
pokorní a důvěřují Jehovovi.
Svojí vírou nám dávají skvělý příklad.
Chystali jsme se na první
krajský sjezd po pandemii covidu-19,
kterého jsme se mohli účastnit osobně.
Někteří bratři žili v oblastech,
kde byly občanské nepokoje.
To znamená, že opustit domov
a vydat se do sjezdového sálu
pro ně bylo hodně riskantní.
Chtělo to velkou odvahu.
Když jsme přijeli do sjezdového sálu,
viděli jsme, že hodně
těch bratrů a sester tam bylo.
Měli radost.
Objímali se
a vyprávěli si, co povzbudivého zažili.
Po tak dlouhé době
mohli být konečně všichni zase spolu.
Byla to nádherná duchovní hostina.
To, co jsme tam slyšeli,
nás ohromně povzbudilo.
Dodalo nám to sílu, abychom dokázali
zvládnout to, co přišlo později.
Kvůli nepokojům to byl na další
dva roky poslední krajský sjezd,
kterého jsme se mohli
účastnit osobně ve sjezdovém sále.
Dělá mi obrovskou radost,
když vidím,
jak mají
bratři a sestry k Jehovovi blízko
a že mu jsou věrní.
Starší jsou neskutečně pokorní.
Je to vidět z toho, jak rychle
reagují na pokyny od organizace.
Když nějaké dostanou,
dělají všechno, co můžou,
aby se podle nich hned zařídili,
zvlášť, když se týkají bratrů,
kteří žijí v oblastech,
kde dochází k násilí.
Když se na ty bratry a sestry podíváte,
vidíte, jak moc se mají rádi.
Ničím si tu lásku nenechali vzít.
Navzájem se podporují.
Taky je vidět, že i když jsou
v hodně náročné situaci,
jejich vztah s Jehovou
je čím dál silnější.
Vidíme,
že teď ještě víc důvěřují Jehovovi
a ještě ochotněji poslouchají
pokyny od Jehovovy organizace.
Je úžasné sledovat,
jak tihle bratři a sestry vytrvávají.
S manželkou
jsme se z toho všeho hodně naučili.
Věříme,
že to nejlepší, co můžeme dělat,
je dovolit Jehovovi, aby nás vedl.
Víme, že Jehova nás nikdy neopustí.
Nikdy nás nenechá bez pomoci,
ať už nás potká cokoli.
Proto jsme si jistí, že ať už
se dostaneme do jakkoli těžké situace,
na Jehovu
se můžeme vždycky spolehnout.
Hispaniola – jeden ostrov a dvě země,
ve kterých bratři a sestry
věrně slouží Jehovovi.
Jejich příběhy nám připomínají,
že Jehova je se svým lidem
a že ať už
nás potkají jakékoli problémy,
my je úspěšně zvládneme.
To bylo opravdu dojemné.
Vidíme, že bratři a sestry na Haiti
nejenom snáší těžkosti,
ale jak se píše v Kolosanům 1:11,
ve všem vytrvávají s radostí.
A to je důkaz, že mají svatého ducha.
Vidíme, jak je Jehova
podporuje a dává jim sílu.
Bratři, děkujeme
za vaši vytrvalost, skvělý příklad
a za to, jak se
s láskou staráte o bratry a sestry
v Dominikánské republice a na Haiti.
Ta vyprávění, co jsme dneska slyšeli,
to nebyly jen příběhy pěti jednotlivců.
Byl to příběh o Jehovovi.
Viděli jsme, jak svým služebníkům
dává sílu zvládat problémy,
které by sami nikdy nezvládli.
Taky jsme viděli, jak k sobě
díky službě přitahuje další lidi.
A taky to,
jak nás s láskou, trpělivě
a laskavě jako Hrnčíř tvaruje,
abychom byli takoví, jaké nás chce mít.
Je pravda,
že všichni jsme jako nedokonalá hlína.
Máme svoje omezení.
Ale když se necháme tvarovat,
Jehova z nás může udělat cokoli,
co je potřeba, aby se splnil jeho záměr.
Takže otázka je:
Co Jehova vytvaruje z vás?
Těšíme se na vás
u dalšího dílu „Ze života studentů”.
Moc děkujeme.
Jak tobě, Joeli, tak vám, milí studenti.
Opravdu jsme si to s váma užili.
Ještě jednou díky.
Jako další bod tohohle programu
nás teď čeká hlavní proslov
slavnostního zakončení téhle třídy.
Připravil si ho pro nás
bratr Jody Jedele, člen vedoucího sboru.
Námět jsou jenom tři slova
„Dál získávej přízeň“.
Prosím, Jody.
Takže studenti, skoroabsolventi,
vím, že vaše srdce teď přetéká vděčností
za to všechno,
co jste tady v Gileadu zažili.
Jsem si jistý,
že slovy ani nejde popsat,
jak moc si vážíte toho,
že jste mohli do hloubky studovat Bibli
a ještě víc poznat
a zamilovat si Jehovu.
Bylo skvělé slyšet vaše vyjádření,
jak jste si to tady užili.
Podporovalo vás oddělení pro teokratické
školy a taky vaši instruktoři.
Starala se o vás různá oddělení v betelu
a během školy se vám taky věnovalo
nespočet bratrů a sester.
Ale proč to všichni dělali?
Proč vás podporovali?
Protože vás mají rádi a taky chtěli,
abyste si to tady co nejvíc užili.
Získali jste toho tady opravdu hodně.
Ale proč?
Abyste mohli posilovat
a upevňovat druhé.
Satanovi se vůbec nelíbí,
že v duchovním ráji je nás už 9 milionů
a každý týden tisíce přibývají.
A chceme, aby do něj přišlo
ještě daleko víc lidí.
Během Gileadu jste byli vy
upevněni a posíleni.
A teď tohle úžasné školení,
to, co jste se tady naučili,
a váš pevný vztah s Jehovou,
můžete použít, abyste posilovali
a upevňovali druhé.
Jak to ale uděláte?
Pokračujte v tom, o co se snaží
všichni Jehovovi služebníci.
Všichni se snažíme napodobovat
našeho Otce Jehovu ve všem,
co každý den děláme.
A to je něco, co jste dělali
už před Gileadem.
Ale teď po Gileadu to budete dělat
ještě ve větším měřítku.
Takže, jak se nám to může dařit?
Podíváme se, jak na to,
a taky na několik situací, kdy můžeme
posilovat a upevňovat druhé.
Najděte si Přísloví 13
a přečteme si první část 15. verše.
Píše se tu:
„Rozumný člověk si získává přízeň.“
„Rozumný člověk si získává přízeň.“
Co to znamená?
Pojďme si ten verš trochu rozebrat.
Jako křesťané jsme moc rádi,
když máme přízeň druhých.
Ale zvlášť si přejeme získat
Jehovovu přízeň,
jeho schválení a požehnání v tom,
co děláme.
A Jehova rád projevuje svoji přízeň.
Aktivně hledá příležitosti,
kdy to může pro svoje studenty udělat.
Teda pro svoje studenty...
Pro svoje služebníky.
A to je něco, co jste určitě zažili
už před Gileadem.
Všichni máte pověst duchovních lidí,
kteří mají Jehovovu přízeň.
Ale přejeme si,
abyste i po Gileadu byli rozumní,
abyste si dál získávali přízeň.
Takže když Bible mluví o rozumnosti,
co k tomu patří?
Tohle slovo by se taky dalo přeložit
jako „mít pochopení“
a znamená to
„schopnost zdravě uvažovat,
soudnost a moudré názory“.
Taky to může znamenat
„schopnost proniknout pod povrch věcí“,
„vidět za to, co [je] zřejmé“
nebo jasně chápat,
jaké jsou důvody něčeho.
„Je to takové poznání, které člověku
umožňuje jednat moudře a úspěšně.“
Tohle všechno dává smysl.
Shodneme se,
že bychom měli mít dobrý úsudek,
že bychom se měli dívat za to,
co je zřejmé.
Takže rozumnost a pochopení
není raketová věda.
Tak proč to kniha Přísloví připomíná?
Protože ve skutečném životě
to není vždycky jednoduché.
Potkáváme různé lidi,
každý máme jiné úkoly.
Přidejme k tomu, že jsme nedokonalí
a máme různé názory,
jsme z různých prostředí a kultur,
navíc spolupracujeme s odděleními,
která mají trochu jiné cíle,
než máme my.
A k tomu všemu jsme se možná my
nebo někdo jiný zrovna špatně vyspali.
A hádejte co?
Být rozumný začíná být věda.
Třeba takový Mojžíš.
Byl to věrný a duchovní člověk.
Obecně řečeno měl Jehovovu přízeň.
Ale měl ji i po tom,
co řešil celou tu věc u Meriby,
když Izraelité potřebovali vodu?
Byla to těžká situace,
byl pod tlakem.
A když udeřil do skály,
voda vytryskla.
Je smutné,
že Mojžíš tehdy nebyl rozumný.
Nevzdal Jehovovi slávu.
Prostě to nezvládl dobře.
Ty lidi neupevnil ani neposílil.
Ta zpráva ukazuje,
že i když obecně můžeme mít
Jehovovu přízeň, jeho požehnání,
můžeme se dostat do situace,
kdy jeho přízeň mít nemusíme.
Mojžíš zůstal vůdcem národa,
o tenhle úkol nepřišel.
Ale o další už ano.
Neprojevil totiž rozumnost,
a tak ho Jehova potrestal.
Takže rozumnost je důležitá,
zvlášť ve chvílích, kdy je to těžké.
Co teda potřebujeme,
abysme byli rozumní?
Pojďme se podívat do Žalmu.
32. žalm
a přečteme si 8. verš.
Žalm 32:8.
Jehova tady říká:
„Dám ti pochopení a ukážu ti cestu,
po které bys měl jít.
Budu ti radit s očima upřenýma na tebe.“
Základ je uvědomit si,
že rozumní jsme díky Jehovovi.
On nás školí.
Dělá to pomocí Bible, svatého ducha,
organizace a taky bratrů a sester.
Takže když svoje myšlení
přizpůsobíme tomu, jak věci řeší Jehova,
dokážeme různé situace řešit správně.
Napodobujeme jeho vlastnosti
a to, jak se chová.
A vy to děláte.
Víte, jaké to je mít Jehovovu přízeň.
A tak si ji dál získávejte.
Dál buďte rozumní.
Díky tomu budete druhé posilovat
a upevňovat.
Teď pár situací.
Budeme mluvit o vlastnostech a o tom,
co dělat, abysme byli rozumní
a měli Jehovovu přízeň.
Náš cíl je pomáhat bratrům
a sestrám ve sboru.
Chceme je posilovat.
Takže bratři, jako starší si všimnete,
že nějaká sestra nechodí pravidelně
na shromáždění.
Přirozeně jí chcete pomoct, a tak
s nějakým bratrem domluvíte pastýřskou.
Na té návštěvě jí řeknete,
jak moc druhým ve sboru chybí.
V Bibli jí ukážete, jak moc jsou
shromáždění důležitá a pomodlíte se.
Pastýřská byla určitě dobrý nápad,
o tom žádná.
Ale byli jste rozumní?
No, ne tak úplně.
Ale proč jste nebyli rozumní
a neměli jste pochopení?
Záměr byl dobrý, jenže jste nezjistili,
že jí manžel brání,
aby autem jezdila na shromáždění.
Prostě potřebovala odvoz.
Bydlí 20 minut od sálu,
nechtěla druhé zatěžovat,
a tak si o odvoz neřekla.
Pamatujete si ještě tu definici?
Být rozumní, mít pochopení
znamená chápat,
jaké jsou důvody něčeho
a až potom jednat.
Místo, abyste jí říkali,
jak jsou shromáždění důležitá,
jste ji měli ujistit,
že pro druhé není zátěž.
Potřebovala vidět,
že je v pohodě říct si o pomoc
a že by ji druzí rádi svezli.
Vy jste odešli s tím, že jste jí řekli
hezkou duchovní myšlenku,
ale ona pořád potřebuje ten odvoz.
A teď je ještě k tomu smutná.
Posílili jste ji?
Je potřeba rozumnost a pochopení.
Ale jak na to?
Jak zjistit,
co se za tím problémem skrývá?
Osobní zájem
a možná trochu víc naslouchat.
Chceme si udělat čas,
abysme naslouchali
a zjistili, jaká je situace.
Tak ukážeme, že jsme rozumní.
A co sestry?
Týká se rozumnost a posilování sboru
jenom bratrů?
Vůbec ne.
Sestry hrají v posilování
a stabilizování sboru ohromnou roli.
Polovina všech zvěstovatelů jsou sestry,
možná i víc.
To vůbec není malá skupina.
A vy, sestry,
někdy můžete udělat víc než bratři.
Podívejme se do dopisu Titovi,
do 2. kapitoly.
Ve 3. verši si přečteme první část.
„Ať se starší ženy
chovají se zbožnou úctou.“
Tady zastavíme.
Všechny jste duchovní sestry
a máte úctu k Jehovovi
i k jeho organizaci.
A aby bylo jasno,
o žádné z vás neříkám, že je stará.
To je proti všem pravidlům,
jak mluvit o sestrách.
Ale až teď budete sloužit ve svém sboru,
možná zjistíte, že tam jsou sestry,
které jsou mladší než vy.
Jak jim můžete pomoct?
4. verš:
„Ať vedou [tedy ty starší sestry]
mladší ženy.“
Vidíte svůj úkol?
Jako duchovní ženy můžete
mladším sestrám ve sboru pomáhat.
Můžete je posilovat a upevňovat.
Jeden příklad:
Mladá sestra bydlí doma s rodiči.
Oni sice nejsou svědkové,
ale ona je skvělá sestra.
Obecně se neoblíká špatně,
ale občas by to možná mohlo být
trochu cudnější a upravenější.
Vraťme se k té definici.
Rozumnost a pochopení znamená
vidět za to, co je zřejmé.
Sestry se o ni zajímaly a došlo jim,
že nemá moc peněz
a že její rodiče, kteří nejsou svědkové,
jí nové oblečení na shromáždění
a do služby nekoupí.
Takže nebylo potřeba usměrnění.
Pár sester se složilo
a vzaly ji nakupovat.
Nechceme si z toho odnést,
že nakupování je známka rozumnosti.
Ale v tomhle případě to tak bylo.
Všimli jste si, že v obou případech
by nás možná nejdřív napadlo
toho člověka usměrnit,
ať už jde o shromáždění nebo oblečení?
Ale když vidíme za to, co je zřejmé,
chápeme ten důvod,
můžeme být rozumní
a věci pak řešíme správně.
A mimochodem, té sestře zařídili odvoz
a ona roky chodila na shromáždění.
Manžel ji časem začal podporovat
a zajímat se o pravdu.
A co ta mladší sestra?
Její rodina se dala pokřtít.
Takže co si odnést?
Když budeme rozumní a uděláme si čas,
abychom se o druhé zajímali
a povzbuzovali je,
budeme mít Jehovovu přízeň.
Teď jiná oblast, kdy může být těžké
být rozumný, mít pochopení.
Budeme mluvit o tom,
jak se díváme na svoji práci.
Někdy jsme na ni tak moc soustředění,
že nevidíme, jak ovlivňuje druhé.
Všichni se ze všech sil
snažíme plnit svoje úkoly.
Je to součást našeho uctívání Jehovy.
Bereme to vážně.
A to je dobře.
Ale nepotřebujeme někdy odhlídnout
od svojí práce a vidět,
jak zapadá do celku, do Pánova díla?
Pamatujte, že „od každého,
komu bylo hodně dáno,
bude hodně vyžadováno“.
V jedné Strážné věži se psalo,
že mít pochopení
může taky označovat „způsob uvažování,
při němž se myšlenky celkově uspořádají,
což vede k moudrému jednání“.
Jednoduše řečeno je potřeba
zamyslet se nad situací
a podívat se na ni z různých úhlů.
Takže úspěch není jenom o tom,
že dokončíme svoji práci.
Jasně, potřebujeme udělat svoji práci.
Ale chceme taky pomáhat druhým,
dalším oddělením,
aby i oni udělali svoji práci.
V tom je ten úspěch.
A pak budeme posilovat
a upevňovat druhé.
Takže když tu situaci z různých úhlů
promyslíme, budeme mít pochopení
a taky budeme s druhými spolupracovat,
pak bude práce hotová.
Takže co nám pomůže takhle přemýšlet
a s bratry a sestrami spolupracovat?
Najděte si dopis Filipanům,
2. kapitolu
a přečteme si verše 3 a 4.
Filipanům 2:3, 4:
„Nic nedělejte ze svárlivosti
ani ze samolibosti,
ale s pokorou považujte druhé
za sobě nadřazené
a nemyslete jen na to,
co je dobré pro vás,
ale také na to,
co je dobré pro druhé.“
V tom verši se to myslí
v duchovním ohledu.
Takže co nám pomůže myslet na to,
co je v duchovním ohledu dobré
pro druhé?
Pokora.
Myslete na práci druhých.
Jehova nám tady říká,
že bysme jejich práci,
práci jejich oddělení,
měli považovat za nadřazenou,
za důležitější, než je ta naše.
A dobré je, že oni budou dělat to samé.
Když svoji práci dokončíme, vemte si,
když uděláme svoji práci,
ale bude to na úkor jiného oddělení,
budeme mít v tom případě
Jehovovu přízeň?
Je to Pánovo dílo.
Takže pokud brzdíme práci
jiného oddělení, koho vlastně brzdíme?
To je k zamyšlení.
Vzpomeňte si na Mojžíše – vodu zařídil,
ale Jehovovi se nelíbilo, jak to udělal.
Poučení?
Někdy můžeme mít pocit,
že naše práce je důležitější,
komplikovanější, urgentnější
než práce někoho jiného.
On by měl přece udělat to,
co po něm chceme.
Ale díky pokoře budeme moct
s druhými spolupracovat.
Hledejte řešení společně.
K rozumnosti taky patří,
že používáme selský rozum.
Můžete si říkat, že ten nemá každý.
Ale jako Jehovovi služebníci se snažíme.
A selský rozum nám říká,
že díky komunikaci mezi námi
nevznikne tolik nedorozumění.
Představte si, že po někom
chcete hasicí přístroj.
Ale on neví, jestli jenom chcete
vyměnit starý, který nefunguje,
anebo jestli někde nehoří.
Takže selský rozum vám napoví:
Řekni, že hoří.
A dostanete ho rychleji.
Kontext je důležitý.
K rozumnosti prostě patří
dobrá komunikace.
Když pokorně uznáme,
že práce druhých je důležitá,
a budeme je vnímat jako nadřazené,
povede to k úspěchu.
A když to spojíme s tím, že si na druhé
máme dělat čas a zajímat se o ně,
máme recept na dobrou spolupráci.
Místo abysme jenom dělali změny
a doufali, že se druzí přizpůsobí,
plánujme práci společně.
Výsledkem bude jednota.
Jednota nás upevňuje.
Jehova projevuje přízeň těm,
kdo spolupracují.
Vzpomeňte si na Žalm 133:1:
„Jak je dobré a příjemné,
když spolu bratři bydlí v jednotě!“
Ještě jedna oblast,
která stojí za zmínku.
A to jsou změny.
Změny v tom, kde bydlíme,
kde sloužíme, v našem pověření,
v tom, jak se dělá nějaká práce,
v nástrojích a technologiích...
To v nás může vyvolávat obavy.
To je normální.
Vždyť vy všichni se teď musíte
nějaké změně přizpůsobit.
Ale jak můžete druhé upevňovat,
když nějaké změny probíhají?
Pár slov k vám, bratři.
Občas se dostanete do situace,
kdy budete něco rozhodovat
a pro druhé to bude znamenat změnu.
Tuhle odpovědnost
neberte na lehkou váhu.
Přece byste nechtěli přijít
o Jehovovu přízeň.
Rozumnost vám pomůže
upevňovat druhé, i když se něco mění.
Jak na to?
Podívejme se společně do Izajáše 60:17:
„Místo mědi přinesu zlato,
místo železa přinesu stříbro,
místo dřeva měď a místo kamenů železo.
Jako tvého dozorce určím pokoj
a jako tvého předáka spravedlnost.“
Chápeme, co ten verš znamená.
Jehova říká, že on působí změny.
A my to dneska vidíme.
Pomalu každý týden se něco mění.
Takže Jehova ty věci působí
a je to dobře.
Měď je skvělá, ale zlato je lepší.
Jsme rádi, že Jehova věci mění.
Ale někdy z toho můžeme být trochu
ve stresu a máme obavy.
Ale víme, že to bude v pohodě.
Tak třeba když nová tiskárna
vytiskne víc publikací
a není k tomu potřeba tolik lidí,
je jasné, že přijdou nějaké změny
v pověřeních.
Ale jak to zvládnout?
Všimli jste si, co se tam psalo?
Že Jehova jako dozorce určí pokoj
a jako předáka spravedlnost.
Jinými slovy jste to vy, bratři,
kdo může pomoct druhým zvládat změny.
Když jsme u té spravedlnosti,
jak souvisí s tím, jak se Jehova dívá
na svoje služebníky?
Najděte si dopis Hebrejcům 6:10.
„Bůh totiž není nespravedlivý,
aby zapomněl na vaši práci a lásku,
kterou jste projevovali k jeho jménu,
když jste sloužili svatým
a dál jim sloužíte.“
Zajímavá myšlenka.
Od Jehovy by bylo nespravedlivé,
kdyby zapomněl na něčí tvrdou práci.
Ano, ta práce se sice mění,
ale nechceme zapomínat na ty lidi,
kterých se ty změny týkají.
Spravedlnost nám říká,
že když probíhají změny,
něco se upravuje, jako ta měď za zlato,
chceme pamatovat na lidi,
se kterými sloužíme a na to, co udělali.
Když děláme změny,
máme s druhými soucit.
Jako koordinátoři
si nemůžeme dát klapky na oči
a soustředit se jenom na práci.
Abychom druhé upevňovali,
musíme je znát.
Koordinátoři, položte si otázky:
Vyjdu ze svojí kanceláře
a popovídám si s druhými?
Zeptáme se jich na rodinu,
na to, co řeší,
na jejich názor nebo na tipy?
Možná zjistíte,
že někdo tu změnu zvládá a někdo ne.
Víte, do které skupiny kdo patří
a jak mu pomoct?
To neznamená,
že tu změnu neuděláme.
Jehova řekl, že se budou věci upravovat.
Ale protože Jehova nezapomíná
na práci a lásku svých služebníků,
ani my nechceme zapomenout
na jejich práci a lásku.
A tak pomáháme druhým zvládat změny.
Pak máme Jehovovu přízeň.
I sestry můžou se změnami pomoct.
Možná se vás nějaká úprava
osobně dotkne.
Ale když budete pozitivní, podpoříte to,
upevníte všechny kolem sebe.
A když se dozvíte o změně a chápete,
kam tím bratři míří,
můžete navrhnout, jak to uplatnit
a jak se tomu přizpůsobit.
To bylo jen pár oblastí,
ve kterých nám rozumnost pomáhá
mít Jehovovu přízeň,
a díky tomu můžeme upevňovat druhé.
Zajímejte se o ně a naslouchejte jim.
S pokorou se dívejte na práci druhých
jako na důležitější.
Díky tomu přispějete k jednotě
a budete spolupracovat.
A podporujte bratry a sestry,
když přijdou změny.
Rozumnost nám pomáhá,
aby se nám ve službě Jehovovi dařilo.
A my si přejeme, aby se vám všem
ve vašem pověření dařilo.
Jehova v těchhle posledních dnech
dosahuje úžasných věcí
a my máme tu čest mu sloužit
v nádherném duchovním ráji.
Přejeme si,
aby v tomhle ráji všichni zůstali,
a chceme zvát i další,
aby do něj přišli.
Milí studenti ze 158. třídy.
Během vašeho školení
jste toho hodně získali.
Prosím, využijte tu příležitost,
kterou teď máte,
a podporujte svoje bratry a sestry
a starejte se o ně.
Máme vás rádi a důvěřujeme vám,
že budete rozumní,
budete mít pochopení
a budete dál získávat Jehovovu přízeň.
Teď nás čeká část programu,
na kterou se všichni už moc těšíme.
Určitě už jste si všimli
na stole těch obálek.
A nejsou to samozřejmě
jen tak obyčejné obálky.
Jsou v nich památeční diplomy
pro naše milé studenty.
Až je dostanou,
už jim nebudeme říkat studenti,
budou to absolventi,
absolventi biblické školy Gilead.
Každý z nich sem teď přijde,
aby si svůj diplom mohl osobně převzít.
Takže, Davide, je to tvoje.
Bratr Abreu se vrací
do pobočky v Dominikánské republice.
Jako další je bratr Aimé,
který se vrací do pobočky na Haiti.
A bratr Alatorre bude sloužit
v pobočce ve Spojených státech.
Manželé Arencibiovi se vrací
do pobočky ve Spojených státech.
A bratr Arulappa bude sloužit
v pobočce na Srí Lance.
Manželé Barrettovi
se vrací do mikronéské pobočky.
Bratr Bundavica
se vrací do chorvatské pobočky.
Manželé Carrillovi
se vrací do pobočky v Peru.
Manželé Connellovi se vrací
do pobočky
v Konžské demokratické republice.
Bratr Dallmann
se vrací do středoevropské pobočky.
A bratr François
bude sloužit v pobočce v Mosambiku.
Bratr Gołąb,
ten se vrací do polské pobočky.
Manželé Gratrixovi
teď budou sloužit v japonské pobočce.
Manželé Hadadovi
se vrací do paraguayské pobočky.
Manželé Iewagovi se vrací
do pobočky na Papui Nové Guineji.
Bratr Katsantonis
se vrací do řecké pobočky.
Manželé Kochovi
se vrací do pobočky v Chile.
Bratr Mattusch
se vrací do středoevropské pobočky.
Manželé Momovi
se vrací do kamerunské pobočky.
Bratr Musona
se vrací do pobočky v Zimbabwe.
Bratr Muthami
se vrací do východoafrické pobočky.
Bratr Ndayisaba
se vrací do rwandské pobočky.
Bratr Njewa
se vrací do pobočky v Malawi.
Bratr Ortega
se vrací do španělské pobočky.
Manželé Pavlovovi
se vrací do bulharské pobočky.
Manželé Peinadovi
se vrací do pobočky ve Venezuele.
Manželé Pijalovićovi
se vrací do chorvatské pobočky.
Manželé Raymondovi se vrací
do pobočky na Trinidadu a Tobagu.
Sestra Şirinerová
se vrací do turecké pobočky.
Bratr Székely
se vrací do maďarské pobočky.
Manželé Uriarteovi
se vrací do barmské pobočky.
Bratr van der Veen jde do pobočky
v Konžské demokratické republice.
Sestra Waichigová
se vrací do východoafrické pobočky.
Manželé Youquoiovi
se vrací do pobočky v Libérii.
Tohle je vždycky krásná chvíle.
Já jsem měl ten lehčí úkol.
Vzpomínám si, kdy jsem byl naposledy
předsedající na slavnostním zakončení.
Bylo to před pěti lety, 148. třída.
Bylo to těsně před pandemií.
Tehdy se nesměly podávat ruce,
musel jsem si
se studenty ťuknout loktem.
Jsem rád, že tentokrát jsem si s našimi
milými studenty mohl potřást rukou
a upřímně jim pogratulovat.
Teď už se ale můžeme
podívat na celou třídu.
Je vidět, že všichni jsou na vás
moc hrdí, na to, co se vám podařilo.
A víme, že tam, kde budete,
odvedete spoustu skvělé práce.
Ale myslím, že teď
už je na řadě bratr Senad Pijalović.
Doufám, že jsem to nezkomolil.
Vidíte, proč jsem ty jména
předtím nechal bratru Schaferovi.
Každopádně Senad Pijalović
nám teď přečte dopis od třídy.
„Milí bratři z vedoucího sboru:
S obrovskou vděčností a láskou
vám chceme poděkovat
za tu čest zúčastnit se Gileadu.
Vaše pohostinnost a věrná láska
na nás udělaly silný dojem.
Věděli jsme, že nás bude vyučovat
Jehova, takže jsme čekali hodně,
ale jak se píše v Efezanům 3:20,
udělal pro nás nesrovnatelně víc,
než na co jsme dokázali pomyslet.
Ze stránek Bible na nás jasně
zazářila Jehovova a Ježíšova osobnost.
Víc než kdy dřív jsme si uvědomili,
jak moc jim záleží na lidech.
O jejich lásce k nám
se nedá pochybovat
a my jsme rozhodnutí
tuhle lásku posílat dál.
Naši instruktoři byli jako tátové,
kteří každého z nás
s láskou a pomocí Božího Slova
připravovali na to, co nás čeká.
Naše vyučování
taky nesmírně obohatilo to,
že jste nám svůj čas laskavě
věnovali i vy, bratři z vedoucího sboru.
Děkujeme vám za to,
jak jste se o nás starali,
a za všechnu vaši úžasnou práci.
Ohromným přínosem pro nás
taky byly lekce
a návštěvy pomocníků
vedoucího sboru a dalších bratrů.
Vás všechny Jehova použil,
aby nám zahrál nádhernou symfonii,
která se navždycky dotkla našeho srdce.
Ostatní členové místní rodiny betel
sice nevyučovali ve třídě,
ale i tak nás hodně naučili o lásce,
štědrosti a pohostinnosti.
Jasně jsme v tom viděli
Jehovovy vlastnosti.
A nás to motivuje,
abychom bratrům a sestrám
projevovali stejnou lásku a štědrost,
jakou jsme zažili tady.
Tolik jsme toho dostali,
že nás napadá stejná otázka,
jako je v Žalmu 116:12:
Čím Jehovovi oplatíme
všechno dobré, co pro nás udělal?
Jak už ta otázka napovídá,
Jehovovi nikdy nedokážeme oplatit.
Ale jsme rozhodnutí být jako Rebeka,
která byla ochotná jít kamkoli,
kam bude potřeba.
Jeden druhého jsme si zamilovali,
a tak není lehké se rozloučit.
Ale jsme připravení
dělat to, co si Jehova přeje,
řídit se tím, co jsme se tady naučili,
a nezklamat vaši důvěru.
S upřímnou vděčností a láskou,
vaši bratři a sestry, 158. třída.“
To byl krásný dopis.
A moc hezky
jste v něm vyjádřili pocity celé třídy.
Říkáte, že jste tady
moc rádi byli, no a my
jsme zase rádi, že jsme vás tu měli.
Za nás rozhodně můžu říct,
že to povzbuzení bylo vzájemné.
Chtěl bych se teď ještě
na chvilku vrátit
k tomu verši z Matouše 5:13,
kde Ježíš říká
svým učedníkům: „Jste sůl země.“
A to samé platí i o vás.
Mluvili jsme o tom,
k čemu všemu se dá sůl použít.
Že je to dochucovadlo,
že má antibakteriální účinky
a že slouží taky jako konzervant.
Chtěl bych ale zmínit
ještě jednu věc, která se solí souvisí.
Je to její hodnota.
Sůl má velkou hodnotu.
V Hlubším pochopení se k tomu píše,
že „ne vždy
byla pro člověka sůl snadno dostupná.
Vedly se kvůli ní války a povstání.
Ve starověké Číně byla
kromě zlata nejcennějším zbožím.
Kvůli soli byly manželky a děti
prodávány do otroctví.
Césarovi vojáci dostávali peníze,
aby si mohli koupit sůl,
a tomuto obnosu se říkalo salárium.“
No a z toho
je odvozené anglické slovo pro mzdu.
A i když v Ježíšově době
byla sůl běžně dostupná,
on věděl, jak to bylo v minulosti.
Věděl, že historicky
měla sůl vysokou hodnotu.
V Ježíšově době se sůl získávala tak,
že se těžila v kopcích
poblíž Mrtvého moře,
a taky odpařováním vody z Mrtvého moře.
Takže soli byl tehdy zjevně dostatek.
Ale jak už jsme si řekli,
Ježíš znal historii,
takže věděl, jakou má sůl hodnotu.
I když v jeho době jí bylo dost.
Věděl, že sůl má spoustu využití.
Dá se použít na spoustu různých věcí.
Má vysokou hodnotu.
A stejné je to i dneska.
Další věc, kterou Ježíš
určitě moc dobře věděl,
je, že sůl máme i ve svém těle.
V běžném lidském těle
je jí kolem 230 gramů.
Ježíš pomáhal Jehovovi
všechno vytvořit, včetně lidí,
takže tohle určitě věděl,
že každý v sobě máme asi čtvrt kila soli
a bez toho bychom nemohli žít.
Už jenom to, když se hladina soli
změní a máme jí v sobě míň,
může způsobit nevolnost,
zmatenost, svalové křeče,
záchvaty, otok mozku, kóma,
a v těžkých případech dokonce i smrt.
Jak už jsme si řekli,
když Jehova všechno tvořil,
Ježíš s ním spolupracoval
jako zručný řemeslník,
takže tohle všechno určitě věděl.
A znovu, byl to kompliment.
Jako by řekl: Máte velkou hodnotu.
A to samé chceme říct my vám.
Máme vás rádi,
máte velkou hodnotu, jste vzácní.
Máme vás rádi za to, co už jste udělali,
a víme, že spoustu
skvělé práce ještě uděláte.
A na závěr chceme každému z vás
říct to, co je ve 4. Mojžíšově:
„Ať ti Jehova žehná a chrání tě.
Ať na tebe Jehova pohlédne
s rozzářenou tváří a projeví ti přízeň.
Ať k tobě Jehova obrátí
svou tvář a obdaří tě pokojem.“
Modlíme se, aby tohle platilo
o každém z 52 absolventů 158. třídy.
Jsme si jistí, že absolventi tam,
kde budou, udělají spoustu dobré práce.
Další poslovy
ze slavnostního zakončení
budou brzy k dispozici
na jw.org a v aplikaci JW Library®.
Než se rozloučíme,
vydáme se na návštěvu do Zimbabwe.
V tomhle vnitrozemském státě
jsou tři různé typy podnebí:
mírné na centrální náhorní plošině,
horké a suché v údolí Zambezi
a chladné a deštivé v pohoří na východě.
Rozmanitost je vidět
také v počtu úředních jazyků.
Je jich tu 16.
V celé zemi se pěstuje kukuřice
a místní lidé ji umějí dobře využít.
Vaří ji, pečou,
a dokonce ji nechávají
zkvasit na nápoj zvaný mahewu.
Jedno z oblíbených jídel je sadza.
Bílá kukuřice se roztluče na mouku
a potom se pomalu vaří,
až je z toho hustá kaše.
Tradičně se sadza jí rukou
a dobře se hodí k různým jídlům,
jako jsou hovězí nohy, steaky
nebo zelenina
obalená v arašídové omáčce.
Dobrá zpráva se do Zimbabwe
dostala na začátku 20. století.
Dělníci, kteří sem jezdili za prací
z Jihoafrické republiky a z Malawi,
sem začali vozit publikace.
Brzy tu vznikly studijní skupiny
a jeden z prvních zvěstovatelů,
Nason Mukaronda,
se dal pokřtít v roce 1924.
Krátce nato
se proti dobré zprávě postavila vláda,
protože jim vadilo, že bratři
různých ras uctívají Boha společně.
V roce 1940 zakázali naše publikace.
Hodně bratrů bylo zatčeno
a skončilo před soudem,
ale vytrvali a o šest let později
byl zákaz zrušen.
Dobrá zpráva se tu nerušeně
kázala až do 70. let, kdy vypukla válka.
Hodně bratrů muselo jít do vězení
kvůli svému neutrálnímu postoji.
Tohle je Bible,
kterou si bratři ve vězení
mezi sebou postupně předávali.
Jsme moc rádi, že v posledních letech
mají sbory v Zimbabwe
na službu pokojné podmínky.
Dneska je tu 50 000 zvěstovatelů
a vedou přes 103 000 biblických kurzů.
Nadšení zvěstovatelé jsou i ve sboru
Waterfalls v hlavním městě Harare.
Schází se v sále Království,
který byl v zemi postavený jako první,
a vedou asi 200 biblických kurzů.
Bratři a sestry by vám rádi něco řekli.
V šonštině to znamená: „Jak se máte?
Máme vás všechny rádi.“
A srdečné pozdravy vám posíláme i my.
Sledovali jste JW Broadcasting
ze světového ústředí svědků Jehovových.

JW Broadcasting – prosinec 2025: slavnostní zakončení 158. třídy Gileadu