JW subtitle extractor

Je rok 45.
Nacházíme se v syrské Antiochii,
třetím největším městě Římské říše.
Je tu spoustu lidí,
kteří můžou poznat pravdu
a stát se křesťany.
Ale je potřeba práci zorganizovat.
Bratři potřebují někoho,
kdo je povzbudí,
uklidní a taky motivuje.
Potřebují nějakého tahouna.
Ale koho tam sbor pošle?
Proč se na to ten člověk hodil?
A co se z toho můžeme naučit my?
Otevřete si Skutky 11. kapitolu.
Podíváme se trochu do historie
a uvidíme, koho doporučí.
Nejdřív ale pár slov ke kontextu.
Kvůli pronásledování uprchlo
spoustu učedníků až do Antiochie.
A vzdálenost mezi Antiochií
a Jeruzalémem byla asi 550 kilometrů.
No a taky tam bylo spoustu
řecky mluvících lidí,
kteří chtěli slyšet dobrou zprávu.
Takže koho bratři pošlou?
Přečteme si spolu 22. verš:
„Doslechl se o tom sbor v Jeruzalémě,
a tak do Antiochie vyslali Barnabáše.“
Barnabáš je ten, koho vybrali.
Barnabáš měl být ten tahoun.
Jeho skutečné jméno bylo Josef.
To znamená „Jah přidal“.
Krásné jméno pro Levitu.
Ale apoštolové mu dali
přezdívku Barnabáš,
protože to líp vystihovalo
jeho skvělou povahu a osobnost.
Barnabáš znamená „syn útěchy“,
„syn povzbuzení“.
Ale vybrali Barnabáše jenom
kvůli tomuhle?
Podívejme se do 24. verše.
Čteme tady:
„Byl to dobrý muž,
plný svatého ducha a víry.“
Takže Barnabáš byl dobrý člověk.
Proč byl tak dobrý?
Čím tolik vynikal?
No, vraťme se do roku 36.
Pavel byl ještě pořád známý
jako pronásledovatel
a druzí z něho měli strach.
Ve Skutcích 9:26 se píše,
že se Saula všichni v tom sboru báli.
Ale Barnabáš mu přišel na pomoc.
Barnabáš ho vzal za Petrem
a pak za Jakubem.
Za Saula se zaručil.
Takže Barnabáš byl člověk,
který pomáhal těm, kdo to potřebovali,
a bránil je.
Co si z toho můžeme vzít?
Dobrý člověk nejenom že problém vidí,
ale taky ho řeší.
Proto byl Barnabáš tak dobrý.
Byl ale taky „plný svatého ducha“.
Z toho výrazu
„plný svatého ducha“ vidíme,
že v jeho životě mohl Jehovův duch
volně působit,
a Barnabáš se jím nechával vést.
Ten výraz je v Bibli použitý
ještě u dvou dalších lidí.
První je Ježíš, potom, co byl pokřtěn
a duch ho vedl do pustiny.
A druhý byl Štěpán, než ho zabili.
Takže i to o Barnabášovi
hodně vypovídá.
Ale píše se tam i něco o víře.
Barnabáš měl víru.
Důvěřoval Jehovovi, jak věci vede.
A taky Ježíšovi, jak vede sbor.
Ve Strážné věži se jednou psalo,
že Barnabáš mohl být
jedním z Ježíšových učedníků.
Jestli jo, tak to sledoval
Dobrou zprávu podle Ježíše naživo.
Mohl na vlastní oči vidět,
jak Ježíš miluje lidi,
jak se o ně zajímá, jak je soucitný.
To mohlo posílit jeho lásku k Jehovovi,
mohlo se to dotknout jeho srdce
a taky ho to motivovat,
aby i on pomáhal druhým.
Tak třeba rok 33, vzpomínáte?
V jeden den se dalo pokřtít 3 000 lidí.
Najednou jich bylo 5 000.
Tihle noví učedníci zůstávali
poblíž Jeruzaléma,
aby se od apoštolů učili o „té Cestě“.
Ale potřebovali ubytování,
jídlo a taky další věci.
A tak se ostatní učedníci spojili,
aby jim pomohli.
A Barnabáš byl mezi nimi.
Prodal svoje pole a ty peníze daroval,
aby pomohl bratrům a sestrám.
Vidíme z toho, že to chce víru,
abysme dokázali něco obětovat –
ať už pole, kariéru, nebo něco jiného.
Barnabáš s tím neváhal.
Takže jaké je poučení?
Barnabáš ten úkol v Antiochii nedostal
díky tomu, že byl Levita,
že měl charisma
nebo organizační schopnosti.
Hlavně šlo o to,
jaké měl krásné vlastnosti.
Barnabáš byl „dobrý muž,
plný svatého ducha a víry“.
Jak mu to v Antiochii pomohlo?
Podívejme se na druhou část verše 24:
„Mnoho lidí uvěřilo v Pána.“
„Mnoho lidí.“
Když se teď podíváte kolem sebe,
asi si to množství
dokážete líp představit.
Mnoho lidí poznalo pravdu
díky Barnabášovi.
Udělal kus práce
a Jehova tomu požehnal.
Od Barnabáše se ale učíme ještě něco.
Verš 25: „Potom Barnabáš odešel
do Tarsu hledat Saula.“
Proč by opouštěl Antiochii,
když se mu tam tak dařilo?
Byl to schopný člověk, vedl si dobře.
No protože věděl, že toho se Saulem
pro Jehovu udělají víc.
A tak ušel nějakých 400 kilometrů,
aby ho z Tarsu do Antiochie přivedl.
To, co jeden zvládne dobře,
dva zvládnou ještě líp.
Dva jsou lepší než jeden.
Ale proč Saul?
Barnabáš viděl, že má potenciál.
Pavel byl totiž tahoun,
a tím pádem dokáže posilovat sbory
a taky pomáhat druhým.
Poučení: Zvěstovatelů pořád přibývá.
Když budeme školit ty,
kdo mají potenciál,
pomůže to nejenom teď,
ale i ve velkém soužení,
až se k nám přidají další lidi,
a pomůže to i v novém světě.
Nesmíme zapomenout,
že velký zástup bude velký!
Tak velký,
že ho žádný člověk nedokáže spočítat.
Takže když školíme druhé,
ukazujeme, že máme víru.
A proto jste tady.
Školíte se, abyste tenhle vzrůst
mohli podporovat.
V Antiochii se stalo
ještě něco zajímavého.
Skutky 13:1:
„Ve sboru v Antiochii byli …
proroci a učitelé:
[Byl mezi nimi] Barnabáš …
a [taky] Saul.“
A všimněte si 2. verše:
„Svatý duch řekl:
‚Vyčleňte pro mě Barnabáše a Saula,
aby se věnovali práci,
pro kterou jsem je vybral.‘“
Barnabáš tady dostává další úkol.
Je zajímavé, že z Antiochie odešli
jako Barnabáš a Saul.
Ale potom dostal Saul jméno Pavel
a od té chvíle se jim říkalo
„Pavel a Barnabáš“,
„Pavel a jeho společníci“.
To byla změna.
Ten míň zkušený se teď ujal vedení.
Ale díky čemu se Barnabáš dokázal
téhle změně přizpůsobit?
No byl „dobrý...,
byl plný svatého ducha a měl víru“.
Nemyslel jenom na sebe,
myslel na druhé.
Dával Království na první místo,
nechával se vést svatým duchem
a důvěřoval tomu, jak ho vede.
Barnabáš i Pavel byli tahouni.
Dělali toho hodně.
A proto byli tak skvělé duo.
Je jasné, že Barnabáš byl pro Pavla
skvělý příklad.
O víc než 10 let později psal Pavel
Efezanům o lidech jako darech.
Zmínil apoštoly, proroky, evangelisty,
pastýře, učitele.
Ty, kdo měli budovat sbor.
Měl tehdy na mysli Barnabáše,
když tahle slova zapisoval?
Barnabáš byl tahoun, dělal toho hodně.
A co ty?
Jsi taky tahoun?
Každý den máme příležitost
dělat dobré věci,
nechat se vést svatým duchem
a ukázat, že máme víru.
Polož si otázky:
Koho z mých spolupracovníků
můžu dneska povzbudit?
Za co bych ho mohl pochválit?
Za co bych mu mohl poděkovat?
Potřebuje někdo utěšit?
Jak to udělám?
Napíšu mu, zavolám nebo ho navštívím?
Mohl bych někoho školit
a pomáhat mu rozvíjet jeho potenciál?
Kdy s tím školením začnu?
A když přijdou změny,
jak ukážu, že mám víru
a že se nechávám vést duchem?
Milá 158. třído,
Jehova vás vidí,
miluje vás a váží si vás.
Každému z vás pomáhá rozvíjet
váš potenciál,
a tak jsme si jistí,
že každý z vás bude tahoun.

Michael E. Banks: Budeš tahoun? (slavnostní zakončení 158. třídy Gileadu)