JW subtitle extractor

Za posledních několik měsíců
jste se toho spoustu naučili.
Přiblížilo vás to k Jehovovi
a ještě víc si ho díky tomu vážíte.
Kromě toho, že teď máte silnější víru,
jste taky připravení na to,
abyste druhým dokázali
dobře a s láskou sloužit.
Jak na to, je hezky vidět
z jednoho momentu v Mojžíšově životě.
Nebyl to dramatický
přechod Rudého moře
ani ta dechberoucí chvíle,
kdy od Jehovy dostal
Zákon na hoře Sinaj.
Byla to vlastně drobnost.
V Midianu u studny,
v době, kdy přišel o všechno,
udělal jedno skvělé rozhodnutí.
Sloužil druhým.
Podívejme se na to do
2. Mojžíšovy 2. kapitoly.
A představte si, že tam jste.
Je to situace, kdy Mojžíš prožívá krizi.
Není to tak dlouho,
co se zastal Izraelity.
Jenže při tom zabil jednoho Egypťana.
Tím, co udělal,
dal Mojžíš jasně najevo,
že není Egypťan,
ale že patří k Jehovovu lidu.
Další den viděl spor
mezi dvěma Izraelity.
Prali se a on je chtěl zastavit.
Ale jeden z nich mu naštvaně řekl,
je to v tom 14. verši, takže
2. Mojžíšova 2:14:
„Kdo tě nad námi jmenoval
knížetem a soudcem?
Chceš mě zabít,
tak jako jsi zabil toho Egypťana?“
V tu chvíli se všechno změnilo.
V tom verši se dál píše,
že Mojžíš dostal strach,
protože si uvědomil,
že už se o tom ví.
Ale mělo to být ještě horší. 15. verš:
„Když se o tom doslechl faraon,
chtěl Mojžíše zabít,
ale Mojžíš před ním utekl
do midianské země.
Tam se posadil u studny.“
Takže faraon, který Mojžíše
vychoval v královské rodině,
se o té vraždě doslechl.
Ale místo aby ho ochránil,
chtěl ho zabít.
A tak je Mojžíš na útěku.
Zkuste si to představit.
Možná už několik dní
putuje Mojžíš strašným terénem.
Je zaprášený, vyčerpaný
a psychicky na dně.
Žádné postavení, žádná moc,
jenom muž u studny
sám se svými myšlenkami.
Možná si v hlavě
pořád přehrával, co se stalo.
Říct, že byl ve stresu,
je asi slabé slovo.
Ale jeho samota netrvala dlouho.
16. a 17. verš:
„Midianský kněz měl sedm dcer
a ty přišly načerpat vodu
a naplnit koryta,
aby napojily otcovo stádo ovcí.
Jako obvykle
přišli pastýři a odehnali je,
ale Mojžíš vstal, pomohl ženám
a také napojil jejich stádo.“
Ten verš říká: „Jako obvykle.“
Vidíme z toho, že to nebylo poprvé.
Ty ženy věděly,
že je pastýři budou zase šikanovat.
Ale tentokrát
to viděl Mojžíš a něco udělal.
Nemyslel si:
To není můj problém,
ani se nenechal odradit tím,
co se stalo nedávno:
Jako vážně, už zase?
Tentokrát se do toho nepletu.
Ne, zastal se jich
a napojil jejich stádo.
Bible nijak nenaznačuje,
že by se jim Mojžíš představil
nebo jim vysvětlil, kdo je.
Byl to jen cizinec, co šel kolem.
Všimněte si, co o něm ty dcery řekly.
Verše 18–20.
Je tady: „Když přišly domů,
jejich otec Reuel se jich zeptal:
‚Jak to, že jste se
dnes vrátily tak brzy?‘
Odpověděly mu: ‚Nějaký Egypťan
nás ochránil před pastýři,
a dokonce nám
načerpal vodu a napojil stádo.‘
Řekl svým dcerám: ‚Ale kde je?
Proč jste ho tam nechaly?
Zavolejte ho, ať se s námi nají.‘“
Takže ani nevěděly, jak se jmenuje,
prostě nějaký Egypťan.
Ale jak je to ve verši 21,
díky tomu, že se zachoval laskavě,
získal střechu nad hlavou,
rodinu a taky nový život.
Je to tak, Jehova ho neopustil.
Viděl, že je to soucitný člověk.
Že je ochotný druhým sloužit,
i když se zrovna nikdo nedívá.
Díky těmhle vlastnostem
se z něho časem stal muž,
který s odvahou a vírou vedl Boží lid.
Takže co si z toho příběhu
můžete odnést do svého působiště?
Ukážeme si tři věci.
Zaprvé: Buďte lidmi,
kteří jsou tady pro druhé.
Mojžíš viděl,
že může pomoct, a udělal to.
Naučili jste se vidět pod povrch.
Možná je váš spolupracovník
neobvykle zamlklý nebo ustaraný.
Někdo možná bojuje se službou.
V Gileadu jste se naučili, co dělat.
Přečíst verš,
zastavit se a naslouchat,
v duchu se za někoho pomodlit.
To jsou způsoby,
jak může každý z nás „napojit stádo“.
Pamatujte, nevracíte se jenom
do svého působiště nebo do nějaké země.
Vracíte se k duchovní rodině
a váš příklad ji může posílit.
Teď to druhé poučení:
Ať vás ke službě druhým vede pokora.
Mojžíš se těch žen nejen zastal.
Napojil jejich stádo.
Udělal něco navíc, něco, co nemusel.
A díky takovým nesobeckým
skutkům vzniká důvěra.
Milé sestry,v téhle třídě
je vás hodně, které to tak děláte.
A nejenom teď, ale už celé roky.
Jste odvážné a pokorné jako Mojžíš.
Některé z vás se přestěhovaly tam,
kde to bylo víc potřeba,
naučily jste se těžký jazyk,
jiné z vás zase kdysi
na pár dnů v týdnu
začaly spolupracovat s betelem,
ať už s pobočkou
nebo s překladatelskou kanceláří.
A často jste to dělaly,
i když jste to samy neměly jednoduché.
A nečekaly jste,
že za to něco dostanete.
Nedělaly jste to kvůli
nějakému postavení,
chvále nebo odměně jako třeba Gilead.
Dělaly jste to proto, že milujete Jehovu
a svoje bratry a sestry.
To, že pokorně sloužíte druhým,
nezůstalo bez povšimnutí.
Svým příkladem jste
bratry a sestry beze slov motivovaly,
aby i oni pokorně sloužili.
Jehova si takové služby moc váží.
A vaše duchovní rodina taky.
Takže druhým
dál služte se stejnou pokorou,
láskou a nezlomnou vírou.
Teď třetí poučení:
Služte druhým, i když se cítíte slabí.
Když Mojžíš tehdy
pomohl ženám u studny,
nebyl na tom zrovna nejlíp.
Utíkal, šlo mu o život.
Nevěděl, co má dělat,
neměl žádnou podporu
a netušil,
co s ním bude dál.
Ale i když zrovna prožíval krizi,
rozhodl se sloužit druhým.
Vstal a napojil stádo.
A to je silné poučení,
protože přijdou chvíle,
kdy pro nás sloužit druhým,
obrazně napojit stádo,
nebude jednoduché.
Možná si musíme
zvykat na novou kulturu,
nový jazyk nebo na nové oddělení.
Může se stát,
že něco naruší naše duchovní návyky
nebo máme pocit, že jsme neviditelní.
Možná nás někdo špatně pochopí.
Nebo nás usměrní někdo stejně starý,
nebo i mladší, to může být ponižující.
Možná jsme psychicky vyčerpaní,
chybí nám rodina nebo řešíme zdraví.
V takových chvílích
bychom se možná nejradši stáhli.
Ale Mojžíšův příklad nám připomíná,
že i když se cítíme slabí,
pořád můžeme pro druhé něco udělat.
Jehova nečeká dokonalost,
ale váží si ochotného srdce.
Hlavně u někoho,
kdo má pocit, že na to zrovna nemá.
Takže těžký úkol,
špatné načasování
nebo žádné uznání,
to jsou chvíle na
2. Korinťanům 12:10:
„Když jsem ... slabý, pak jsem mocný.“
Díky síle od Jehovy
může naše pomoc
druhým přinést úžasné výsledky.
Tak jako to bylo
v případě Mojžíše tehdy u studny.
Takže co se z Mojžíšova zážitku
můžeme naučit?
Hlavně vy, kdo jste už jenom krok
od svého nového pověření.
Nevedl zrovna národ ani nedělal zázraky.
Byl to obyčejný muž v krizi,
který se rozhodl sloužit druhým.
A na tom záleželo.
Až odsud odejdete,
buďte lidmi, kteří jsou tady pro druhé.
Vaše víra je může hodně povzbudit.
Pokorně služte druhým,
i když se nikdo nedívá.
Vaše láska beze slov dokáže zázraky.
A udržte si ochotné srdce,
i když se cítíte slabí,
protože i v takových chvílích
má vaše služba velkou sílu.
Tohle vnitřní nastavení
hezky vystihuje jedna myšlenka z Bible.
Je v Galaťanům 6:10.
Takže Galaťanům 6:10.
Píše se tu:
„Pokud k tomu máme příležitost,
konejme dobro všem,
ale především našim příbuzným ve víře.“
A vy už ty příležitosti využíváte.
Věrně konáte pro druhé dobré věci,
hlavně pro svoji duchovní rodinu.
A teď, když jste dostali
tak úžasné školení,
máte ještě větší chuť to dělat dál.
Takže až se objeví příležitost
„napojit stádo“,
i když to nečekáte,
nikdo si toho nevšimne
nebo se vám to zrovna nehodí,
uděláte to?
Určitě jo, protože na to nebudete sami.
Jehova to vidí,
váží si vaší snahy a dá vám sílu na to,
abyste sloužili druhým ve chvíli,
kdy vás potřebují.

Peter Price: Jsi připravený napojit stádo? (slavnostní zakončení 158. třídy Gileadu)