JW subtitle extractor

Byli jste už někdy na místě,
kde jste cítili obrovský klid,
úplně vás ten pocit zalil?
Možná to bylo na pláži.
Ten západ slunce,
ty vlny, jak omílají pobřeží.
Nebo to možná bylo v horách.
Pozorovali jste, jak jsou majestátní,
naplnilo vás to údivem, úžasem.
Takovéhle chvíle v nás zůstávají, že?
Takováhle místa se neokoukají.
Pocit, který na nich máme,
nás nikdy neomrzí.
Když si uděláme čas
a takovou krásu pozorujeme,
může to na nás
mít obrovský, pozitivní vliv.
Ale problém je,
že život utíká tak rychle,
že může být snadné zapomenout
zastavit a užít si ten výhled.
Vám, naši milí studenti, těch posledních
pět měsíců takhle uteklo,
nemám pravdu?
A pokud si myslíte,
že se život po škole zpomalí,
tak to se asi nestane.
Takže užívat si nějaký výhled je asi
ta poslední věc, co vás teď napadne.
Ale je dobře, když to děláme.
Je to dobré pro každého,
protože kolem nás
je spousta krásných věcí,
které můžeme obdivovat,
a nejen v přírodě.
Je tu ještě něco jiného, kvůli čemu
stojí za to se zastavit a obdivovat to.
A to jsou vlastnosti lidí kolem nás.
Když se zastavíme
a obdivujeme vlastnosti druhých,
napodobuje tím Jehovu.
Všimněte si,
jak je to jasně vidět ze Sefanjáše.
V Sefanjášovi 3. kapitole
si přečteme 17. verš:
„Jehova, tvůj Bůh, je ve tvém středu.
Jako silný válečník tě zachrání.
Bude nad tebou jásat s velkou radostí.
Pocítí klid, až ti projeví lásku.
Bude se nad tebou radovat,
křičet radostí.“
Je úžasné, že můžeme způsobit,
že vládce celého vesmíru,
se takhle cítí, že se raduje.
Tenhle verš popisuje,
jaké pocity to v něm vyvolává,
když se zastaví a užívá si
ten pohled na své věrné služebníky.
Takže co Jehova vidí,
když se na nás dívá?
Vidí naši oddanost, naši věrnost,
to, co pro něho obětujeme.
A jak říká ten verš, vede to k tomu,
že se nad námi raduje.
Ale je v tom ještě něco víc.
Psalo se tam:
„Pocítí klid, až ti projeví lásku.“
Co se tím vlastně chce říct?
Poznámka to trochu dokresluje,
je tam: „Bude mlčet, bude spokojený.“
Vzpomeňte si
na tu pláž nebo na ty hory,
na ten klid, který máte,
který cítíte, když tam jste.
Takhle se cítí Jehova, když pozoruje
každého svého věrného služebníka.
Ale cítí se tak jenom proto,
že si udělá čas, aby se zastavil
a obdivoval svoje služebníky,
vychutnal si ten výhled.
Takže jak v tom můžeme Jehovu napodobit?
Dvěma způsoby –
v tom, jak se díváme na druhé,
a v tom, jak se díváme na sebe.
A tak se na chvíli zastavme
a ukažme si,
jak můžeme Jehovu napodobovat
a dívat se na to dobré,
co je v lidech kolem nás.
Každý den máme
kolem sebe bratry a sestry,
kteří mají krásné vlastnosti.
Jejich příklad nás osvěžuje,
dává nám sílu,
mají na nás pozitivní vliv.
Ale je to tak jenom v případě,
že si uděláme čas, abychom se zastavili
a všímali si, jací jsou.
Je snadné nechat se
zavalit svými problémy a úkoly
a neudělat si na to čas.
Anebo možná pořád v hlavě
nosíme ten první dojem z toho člověka.
Jeho negativní vlastnosti,
to, že se s ním špatně pracuje,
možná to, že je přecitlivělý, nebo to,
že když má něco udělat, je pomalý.
Není nic těžkého
se na takové věci zaměřovat,
když jsme s druhými,
když s nimi spolupracujeme.
Ale jediné,
k čemu to ve skutečnosti vede,
je, že to vysává sílu z nás.
Přísloví 15:15 říkají, že
„všechny dny utrápeného jsou špatné“.
Poučení:
Když se budeme soustředit
jenom na to, co je na druhých špatně,
odneseme to my.
Každý náš den bude špatný.
Je to jako hustá mlha, kvůli které
nevidíme ty krásné vlastnosti druhých.
Musíme se dostat skrz tu mlhu.
Musíme se zaměřovat
na jejich dobré vlastnosti.
Takže jaké hezké vlastnosti
na nich vidíme?
V čem bychom je chtěli napodobit?
V čem bychom chtěli být jako oni?
Nebo jak je na tom člověku vidět,
že je věrný, že je poslušný?
Nebo jaký problém zvládl?
V čem vytrval?
Nezaměřujme se jenom na to,
jak je na tom ten člověk právě teď.
Dívejme se i na to, z čeho vyšel,
jaký pokrok už udělal,
co všechno má za sebou.
Když to totiž děláme,
nevnímáme toho člověka jako trn v oku.
Nevidíme ho jako problém,
jako překážku v práci.
Ale vidíme jeho dobré vlastnosti a to,
jak jeho silné stránky
můžou práci pomoct.
Takže si toho všeho všímejme,
protože když to děláme,
druzí na to reagují.
Dělejme si čas.
Užívejme si ten výhled.
Hledejme v druhých to dobré.
Díky tomu budeme přístupnější
koordinátoři, lepší spolupracovníci,
lepší manželé, lepší manželky
a nejspíš budeme i spokojenější.
Často je to ale i tak,
že když vidíme něco krásného,
nechceme si to nechat pro sebe.
Chceme se o to podělit.
A stejné je to i s hezkými vlastnostmi
našich bratrů a sester.
Můžeme se o ně podělit.
Můžeme druhé chválit,
můžeme o nich říkat něco hezkého.
Pochvala má obrovskou sílu.
Všimněte si,
jak to popisují Přísloví v 16. kapitole,
ve verši 24.
Je tady,
že „přívětivá slova [neboli pochvala]
jsou jako plástev medu,
jsou sladká pro duši
a hojivá pro kosti“.
Med může člověka osvěžit,
dodat mu sílu,
a stejně i naše slova
můžou druhé osvěžit, dodat jim sílu.
Můžou naše bratry a sestry povzbudit.
Taky se tady ale píše,
že med má léčivé účinky.
A stejně tak když druhé chválíme,
může to mít léčivé účinky.
Může to pomoct těm, kdo jsou
zranění kvůli tlaku tohohle světa,
nebo kvůli tomu,
že bojují s pocity nedostatečnosti.
Pochvala buduje.
Buduje v druhých sebevědomí,
motivuje je, povzbuzuje je.
Díky pochvalám se cítíme jako rodina.
A navíc když hledáme,
za co druhé pochválit,
pomáhá nám to,
abychom si těch dobrých věcí všímali.
A zase si užíváme ten výhled.
Ale když o tom, co vidíme mluvíme,
o tom dobrém v druhých,
pomáháme lidem kolem sebe,
aby dělali to samé.
Ale tohle není ta jediná věc,
která na nás může mít pozitivní vliv.
Abychom dělali svoje úkoly dobře,
musíme mít správný pohled i na sebe.
A tím se dostáváme k druhému bodu.
Někteří z nás si z různých důvodů
o sobě nemyslí moc dobrého.
Možná to začalo v dětství.
Nebo nás možná trápí výčitky svědomí
kvůli nějaké naší chybě.
Nebo je to ta tíha odpovědnosti,
kvůli které si připadáme
nedostateční a pochybujeme o sobě.
Zvládnu dělat svoje úkoly dobře,
když mám čím dál víc odpovědnosti?
Zvládnu dělat to, co se ode mě čeká?
Při školení v Gileadu jste se naučili,
jak takové pocity zvládat.
Ale je dost možné,
že se vám tyhle pocity vrátí,
když všechno nepůjde hladce
nebo se vám něco nepovede.
V těchhle chvílích by Satan chtěl,
abysme se na sebe dívali jeho očima,
že jsme nedostateční
a nezasloužíme si lásku.
A když se tak cítíme,
jsme na tenkém ledě.
Má nás přesně tam, kde chce.
Vzpomeňte si, Přísloví 24:10,
když propadneme beznaději,
budeme mít málo sil.
Místo toho si chceme připomínat,
co se píše v 5. žalmu.
Žalm 5:12.
Píše se tu: „Ty, Jehovo,
požehnáš každému, kdo jedná správně,
obklopíš ho schválením
jako velkým štítem.“
Učíme se z toho dvě věci.
Je tam, že Jehova žehná každému,
kdo jedná správně.
Není tam nic o tom,
že by žehnal těm, kdo jsou dokonalí.
Někdy na sebe máme vysoké nároky.
Čekáme od sebe víc, než jsme schopní
zvládnout, čekáme od sebe dokonalost.
Ale tu Jehova nechce.
A my bysme to měli vnímat stejně.
Jehova nám žehná, když se snažíme
dělat to, co je správné v jeho očích.
Takže když se cítíme nedostateční
nebo se nám něco nepovede,
Jehova vidí naše úsilí
a podle toho nám žehná.
Druhá věc, kterou se učíme.
Když víme,
že máme Jehovovo schválení,
dává nám to sílu, chrání nás to.
Píše se tu, že je to „štít“.
Chrání nás to,
abysme o sobě tolik nepochybovali,
abysme se nevzdali
a dál Jehovovi sloužili.
Takže když se takhle cítíme,
dovolme Jehovovi,
aby nám připomněl, že nás schvaluje.
Ponořme se do Bible.
Taky ale dovolme, aby na nás
působila i hezká slova našich přátel.
Nejspíš si na nás všímají
toho samého, co vidí Jehova.
On nás tiše pozoruje a je spokojený.
Občas přijdou chvíle,
kdy se nám něco nepovede.
Ale to neznamená, že jsme špatní.
Z chyb se poučíme a snažíme se zlepšit.
V časech prohry
pamatujme na svoje výhry.
Někdy se prostě zaměřujeme
na svoje prohry, na svoje selhání.
Ale když si připomínáme to,
co jsme zvládli,
pomůže nám to nevzdat se,
když se nám něco nepovede.
Pamatujte na to,
co jste se naučili ve třídě.
Nejsme vždycky ti úplně nejlepší,
ale taky nejsme ani úplné nuly.
Jinými slovy:
Mějte na sebe vyrovnaný pohled.
Život s výhledem je vždycky hezčí.
A tak si dělejte čas, abyste si všímali
těch dobrých vlastností lidí kolem vás,
a ze všech sil
se snažte je za ně chválit.
Ale zároveň si nezapomínejte
všímat toho, co Jehova vidí ve vás.
Nikdy nezapomeňte, jak se Jehova cítí,
když vidí, že jste mu věrní a oddaní.
Pohled na naši věrnost
Jehovu nikdy neomrzí.
Když ho budeme napodobovat,
i my můžeme cítit ten klid,
tu spokojenost,
kterou cítí on, když se dívá na nás.
Takže bez ohledu na to,
co nás čeká a jak rychlý náš život bude,
snažme se Jehovu napodobovat.
Zastavme se a užívejme si ten výhled.

Luke Saladino: Zastav se a užívej si ten výhled (slavnostní zakončení 158. třídy Gileadu)