JW subtitle extractor

Co dělají dnes? Rosalía Phillipsová: Je psáno, že se s ním setkám

Video Other languages Share text Share link Show times

Narodila jsem se do rodiny
slavných zpěváků a herců.
Nejslavnější byl asi můj táta,
Germán Valdés,
známý jako Tin Tán.
Už odmala jsem měla hudbu v sobě
a chtěla jsem se nějak projevit.
A tak jsem vzala kytaru
a začala skládat svoje vlastní písničky.
Nikdy jsem neměla v plánu
rozjíždět hudební kariéru.
To jsem nechtěla.
Ale když mi bylo kolem 15,
můj táta zemřel a já jsem cítila,
že si musím najít práci, abych mohla
finančně podpořit svoji rodinu.
Přidala jsem se
k jedné hudební skupině
a postupně se ze mě stala
úspěšná herečka a zpěvačka.
Začala jsem si ale uvědomovat,
že to prostředí je hrozně falešné.
Přestala jsem věřit lidem.
Když jsem poznala pravdu,
seznámila jsem se
s krásnými, upřímnými lidmi,
kteří mě měli opravdu rádi.
A i já jsem se začala měnit.
Stal se ze mě úplně jiný člověk.
Najednou jsem byla veselá,
šťastná, plná života.
Když jsme se s manželem a dětma
vrátili zpátky do Mexika,
báli jsme se, aby to děti netáhlo
ke kariéře v zábavním průmyslu.
Dělali jsme všechno,
co jsme mohli, aby se to nestalo.
Když bylo mojí dceři Gianně 17,
šla se mnou na jednu schůzku
v Mexico City
do jedné z největších
televizních stanic.
Byl tam jeden muž,
který pracoval jako lovec talentů,
a ten si jí všiml a zeptal se jí:
Ty taky zpíváš?
Ona řekla, že ano, a něco mu zazpívala.
Byl z jejího hlasu úplně nadšený.
Tak moc, že si ji hned pozval
k sobě do kanceláře.
Slyšela jsem, jak jí říká:
Tady v televizi můžeš udělat kariéru.
Pomůžeme ti, abys byla slavná.
Nabízím ti smlouvu.
Přijď v pondělí a podepíšeme to.
Když vyšla z té kanceláře,
hrozně jsem se bála.
Zeptala jsem se jí:
Přijalas tu nabídku?
A ona: Ne, mami.
Na to mám službu Jehovovi až moc ráda.
Jak bych to mohla přijmout?
Průkopnickou miluju.
Představte si, jak byla překvapená,
když jí za týden zavolali z betelu
a pozvali ji na jeden hudební projekt.
Teď je moc ráda,
že svůj nádherný hlas
může využívat k tomu,
aby chválila Jehovu.
Obě jsme Jehovovi vděčné,
že jsme za ty roky
mohly spolupracovat s betelem
na různých hudebních projektech.
Občas jsem viděla, jak se mě Satan
snaží odvést od služby Jehovovi.
Dostávala jsem různé nabídky
smluv v souvislosti s mým tátou.
Ale to by mi samozřejmě
zabralo spousty času
a nemohla bych zůstat v průkopnické,
a tak jsem je odmítala.
Jehova mě za to vždycky odměnil.
Pokaždé když jsem
nějakou nabídku odmítla,
on mi to nějak vynahradil.
Třeba jsem mohla
pomáhat s přípravou jídla
na různých teokratických školách.
Všechny ty zkoušky mě naučily
naprosto důvěřovat Jehovovi.
Přesně jak říkal apoštol Pavel,
že „bez víry není možné líbit se Bohu“
a že „odměňuje ty,
kdo ho usilovně hledají“.
Jsem moc ráda, když můžu sloužit
společně se svojí maminkou,
které je už přes 90.
Věnujeme se různým
formám služby a užíváme si to.
Za ty roky si několik lidí
z mojí rodiny řeklo o biblický kurz.
A někteří z nich se dali pokřtít.
Miluju, když se moje maminka,
dcera a já sejdeme,
hrajeme na kytaru, zpíváme
a vidíme, jak se všichni dobře baví.
Už se nemůžu dočkat, až se v novém
světě znovu uvidím se svým tátou.
Pořádně ho obejmu, ukážu mu děti
a zase ho přivedu k mamince.
Doufám, že to bude někde u moře.
A pak, na to se nejvíc těším,
si všichni společně zase zazpíváme.
Moje osobní rozhodnutí je
zůstat Jehovovi věrná napořád.