JW subtitle extractor

Tenhle proslov se naštěstí jmenuje
„Čtyři poučení od 9 700 mužů“
a ne „9 700 poučení od čtyř mužů“.
To jste určitě rádi.
O jakých 9 700 mužů jde
a co se o nich můžeme naučit?
Podíváme se na ten příběh do Bible.
Soudci 7. kapitola.
Takže Soudci 7. kapitola
a přečteme si společně 7. verš.
O jaké muže jde?
Mluví se o nich v tomhle příběhu.
Soudci 7:7: „Jehova teď Gideonovi řekl:
‚S těmi 300 muži,
kteří pili vodu z dlaně,
vás zachráním
a vydám ti Midianity do rukou.
Všichni ostatní ať se vrátí domů.‘“
Co je to za příběh?
Gideon a 300 mužů.
Ale o Gideonovi mluvit nebudeme.
Ani o těch 300 mužích.
Budou nás zajímat ti „všichni ostatní“,
těch 9 700 mužů,
kterým se úplně změnilo pověření.
Měli se vrátit domů.
Takže co se od nich můžeme naučit?
Vaším úkolem teď bude
stabilizovat a posilovat sbory, pobočku,
a to v době, kdy spoustu
bratrů a sester zažívá velké změny.
A možná teď zažíváte
velké změny vy sami nebo vás to čeká.
Nová práce,
nová pobočka, nová země, nový jazyk.
Nebo se vám možná změní okolnosti.
Z některých těch změn
možná budete nadšení
a z jiných zas tak ne.
Co vám pomůže změny zvládat
a taky v tom pomáhat druhým?
To je to, co se od těch mužů naučíme.
Jak byste řekli,
že jim bylo, když ta změna přišla?
Zkuste si představit,
že jste na jejich místě.
Potřebujeme k tomu kontext,
který je v 6. kapitole.
Ze Soudců 6:1–6 se dozvídáme,
že už dlouhých 7 let žijí ve strachu.
Midianité na ně pořád útočí.
Schovávají se v jeskyních,
přichází o úrodu,
žijí v chudobě
a jsou fyzicky i psychicky vyčerpaní.
Ale ve 14. verši
dostává Gideon za úkol jít bojovat.
Ve verších 34 a 35
troubí na roh
a posílá posly k Abi-ezrovcům
a ke kmenům Manase,
Ašer, Zebulon a Naftali.
A tihle muži
patří k 32 000 dobrovolníků,
kteří jdou podpořit Gideona.
Všeho nechají,
jen aby mohli jít bojovat.
Je to velká chvíle,
už žádné schovávání v jeskyních.
Potom ve 3. verši 7. kapitoly
dostanou možnost klidně odejít.
Takže jestli mají strach,
bojí se, můžou jít domů.
22 000 mužů odejde,
ale ne tihle.
Ti strach nemají.
Slyšeli, jak Jehova dokáže zachraňovat.
Tohle bude jejich Rudé moře,
jejich Jericho.
Chtějí být u toho.
Proto přece všeho nechali,
chtějí tam být.
Je to velká chvíle.
Pak, jak jsme četli v tom 7. verši,
i když jsou tak nadšení,
dostávají pokyn: Vraťte se domů.
Proč?
Protože, jak se píše v 6. verši,
když pili vodu, klekli si k tomu.
Jak jim asi je?
„Prosím, dej mi ještě jednu šanci.
Už si k pití nikdy nekleknu.“
„To není fér, jsem silnější než on,
rychlejší než on, mám nejvíc zkušeností.
Musím být u toho.“
A pak 8. verš.
Možná už odchází,
ale ještě si je zavolají a říkají:
„Víte, ty rohy, ty zásoby,
to všechno, to budeme potřebovat.
Nechte to tady, prosím,
a pak můžete jít.“
Jak jim asi bylo?
Byli zklamaní?
Řekli byste, že mohli být smutní?
Bylo by to pochopitelné.
Něco pro to obětovali, chtěli tam být.
A tady je to první poučení:
Je normální, že je člověk smutný,
když přijde o práci, kterou měl rád.
Není to nedostatek víry,
není to špatný postoj.
Prostě je z toho vidět,
jak rád to pro Jehovu dělal.
Bylo to pro něj důležité,
dával do toho srdce, něco obětoval.
Záleželo mu na tom.
Co pro něj můžeme udělat?
Asi nepotřebuje hned slyšet,
co všechno pozitivního ta změna přinese.
Na to časem přijde.
Ale co kdybychom si ho vyslechli,
vyjádřili mu pochopení a řekli,
že si moc vážíme všeho, co dělá?
Ujistili ho, že nám na něm záleží,
že ho máme rádi
a hlavně, že ho má rád Jehova?
Takže když nás potká náročná změna,
je normální být smutný.
Ale jestli se nám to někdy stane,
nechceme zůstat smutní věčně.
Co nám pomůže?
Podíváme se na druhé poučení.
Proč měli jít ti muži domů?
Doopravdy šlo o to, jak pili vodu?
Podívejte se do Soudců 7:2.
Co Jehova Gideonovi řekl?
„Máš s sebou příliš mnoho mužů na to,
abych jim vydal Midianity do rukou.
Izrael by se pak
mohl přede mnou vychloubat a říkat:
‚Vítězství
mi zajistila má vlastní ruka.‘“
Takže proč hlavně měli jít domů?
Aby ta armáda byla tak malá,
že se vítězství
dalo připsat jedině Jehovovi.
Zkouška s pitím
měla jen určit, kdo zůstane.
Hlavním cílem bylo oslavit Jehovu.
Jestli tohle byl ten důvod,
proč tam ti muži byli,
proč chtěli bojovat,
aby oslavili Jehovu,
tak i když nejdřív mohli být zklamaní,
nakonec zklamaní nebyli.
Protože tím, že šli domů,
oslavili Jehovu mnohem víc,
než kdyby zůstali a bojovali.
To je druhé poučení:
Berte to tak,
že váš hlavní úkol je oslavovat Jehovu.
Protože tak to je.
Vždycky to tak bude.
Na tom se nikdy nic nezmění.
Nikdo nám to nevezme.
Na tenhle úkol nikdy nebudeme moc staří.
Když je to, že chceme oslavovat Jehovu,
středobodem našeho života,
tím, co nám dělá největší radost,
tak i když možná zažijeme zklamání,
nakonec budeme šťastní,
ať už budeme sloužit kdekoli.
Třetí poučení: Všichni zažíváme změny.
Všichni.
Nebylo to jenom těch 9 700 mužů.
Co těch 300, kteří zůstali?
Ta velká chvíle, ta akce s pochodněmi,
džbány, pronásledování Midianitů,
trvala jenom jednu noc.
V Soudcích 8:28 se píše,
že potom, co porazili Midianity,
„byl v zemi 40 let klid“.
29. verš říká, že i Gideon
„se vrátil domů a už tam zůstal“.
Všichni zažíváme změny.
Na co bychom měli myslet,
když se nám nějak změní pověření?
Jedni naši kamarádi,
kteří museli po 30 letech
skončit s misionářskou službou
v Burkině Faso, nám řekli:
„Ať už jste ze svého pověření nadšení,
nebo je pro vás náročné,
soustřeďte se na to pozitivní.
Užívejte si ho, dokud můžete.“
Hezky je to vidět na příběhu Kennetha.
Byl to mladý bratr, který vždycky snil
o tom, že půjde do betelu.
Nakonec ho pozvali do Wallkillu.
Byl nadšený, užíval si každý den.
Ale pak se zranil
a musel se vrátit domů.
Byl zničený.
Takhle si to vůbec nepředstavoval.
Říká, že každý den myslel na to,
že chce zpátky do betelu,
že se tam chce vrátit.
Každý den se o to modlil.
A víte co?
O 5 let později ho znovu pozvali.
Je ale zajímavé, že když se ohlédne
zpátky, říká, že jedné věci lituje:
Že mu už tehdy nedošlo,
jak je to krásné,
že má možnost být v průkopnické
společně se svojí maminkou a sestrou.
Že si toho víc nevážil.
Takže nezapomeňte, že každé pověření,
i to náročné, má svá pozitiva.
Byla by škoda vidět to až zpětně.
Teď to čtvrté poučení,
to je moje oblíbená část toho příběhu.
Takže 300 mužů zatroubí na rohy,
rozbijou džbány na vodu
a Midianité začnou utíkat.
Co se děje dál?
Vrátíme se do Soudců 7:23:
„A byli svoláni izraelští muži
z kmenů Naftali a Ašer
a z celého kmene Manasse
a začali Midianity pronásledovat.“
Proč je to tak zajímavé?
Jsou vám ty kmeny povědomé?
Jsou to některé z těch kmenů,
ze kterých byli povolaní ti muži,
kteří se pak museli vrátit domů.
Byla tady další práce.
Mohli jít a pronásledovat Midianity,
pokud budou ochotní se přizpůsobit.
To je to čtvrté poučení.
Potřeby organizace se mění.
Buďte pružní, přizpůsobiví
a ochotní naplno se pustit
do jakékoli práce, která bude potřeba.
Je pravda, že z některých změn
možná budeme zklamaní.
Ale nikdy nedovolte,
abyste kvůli zklamání zahořkli.
Dál mějte ten krásný,
pokorný postoj, jaký máte teď,
jaký se líbí Jehovovi.
Pak vás bude moct dál používat,
ať se stane cokoli.
Takže co jsme se
od těch 9 700 mužů naučili?
Když někdo zažívá nějakou změnu,
buďte empatičtí a podporujte ho.
A když změna potká vás,
soustřeďte se na to,
co dělat můžete, a na to pozitivní.
A užívejte si to.
A nikdy nezapomeňte na svůj hlavní úkol:
oslavovat Jehovu.
Buďte rozhodnutí tohle dělat věčně.

D’Arcy MacEwan: Čtyři poučení od 9 700 mužů (slavnostní zakončení 159. třídy Gileadu)