JW subtitle extractor

Rozhodnutí.
Od dětství až do stáří
se musíme pořád rozhodovat:
Co udělám?
Co řeknu?
Zdá se, že si vždycky musíme vybrat,
buď jedno, nebo druhé.
A každá volba má svoje následky.
Ale jak se můžeme rozhodovat moudře?
Mohlo by nám pomoct
jedno Ježíšovo přirovnání.
V prvním století hosté u večeře
obvykle leželi na lehátkách,
která byla uspořádaná
do tvaru písmene U,
a uprostřed byl stůl.
Římané tomu říkali „triklinium“,
což znamená
„místnost se třemi lehátky“.
To, kdo kde v téhle jídelně seděl,
mělo hlubší význam.
Ukazovalo to,
jaké má společenské postavení,
jak moc je důležitý.
Jedno lehátko
bylo určené pro ty nejníže postavené.
Druhé bylo pro ty,
kteří byli někde uprostřed.
A třetí lehátko
bylo pro ty nejváženější hosty.
To, na jakém konkrétním místě
každý host seděl,
mělo navíc ještě další význam.
Člověk po vaší levici
byl považovaný za důležitějšího
než ten po vaší pravici.
Na obrázku je vidět,
kde při večeři obvykle seděl hostitel.
Tou největší poctou
pro každého hosta bylo,
když ho posadili
hned nalevo vedle hostitele,
jak je to vyznačené na tom obrázku.
A tady to začíná být zajímavé.
Byl to totiž host,
kdo si vybíral, kde bude sedět.
Ale byl v tom háček.
U Lukáše 14:1 se píše,
že o sabatu jeden farizeus
pozval Ježíše k sobě domů na jídlo.
Mezi pozvanými
byli i muži zběhlí v Zákoně
a všichni Ježíše pozorně sledovali.
Ale kdo sledoval koho?
Podíváme se na to
do Lukáše 14. kapitoly od 7. verše.
A tady se píše:
„Když si všiml [myšleno Ježíš],
jak si pozvaní lidé
vybírají nejčestnější místa, řekl jim:
‚Když tě někdo
pozve na svatební hostinu,
nezaujímej nejčestnější místo.‘“
Proč ne?
A v tom je právě ten háček.
„Možná hostitel pozval
někoho významnějšího, než jsi ty,
a přijde a řekne ti:
‚Uvolni své místo tomuto člověku.‘
A ty s hanbou půjdeš na nejhorší místo.“
Ou!
Všimněte si, že hostitel neříká,
kam si máte sednout,
ale jenom ze kterého místa máte odejít.
Teď si musíte vybírat znovu.
A jak Ježíš naznačil,
tentokrát si radši
vybereme to nejhorší místo,
protože se chceme vyhnout tomu,
abychom měli další ostudu.
Vás, 54 studentů v předních řadách,
udělalo spoustu rozhodnutí.
A dobrých,
protože díky nim jste dneska tady.
Ale pozor,
spousta dalších rozhodnutí
je ještě před vámi.
Takže co vám pomůže,
abyste se rozhodovali moudře?
Vraťme se k tomu, co řekl Ježíš
u Lukáše ve 14. kapitole.
Najdeme tam, co je klíčem k tomu,
abychom se rozhodovali moudře.
Budeme číst od 10. verše.
Lukáš 14:10:
„Ale když tě někdo pozve,
jdi a zaujmi nejhorší místo,
takže až přijde hostitel, řekne ti:
‚Příteli, pojď blíž.‘
Pak budeš poctěn
před všemi ostatními hosty.
Každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen,
a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“
Takže co je klíčem
k moudrému rozhodování?
Pokora.
Když za našimi rozhodnutími
stojí pokora,
potom nám budou dělat čest
a ne ostudu.
Jehova vám dal svobodnou vůli
a přeje si, abyste tenhle
úžasný dar používali správně.
Tak třeba,
jestli jste poslaní do nějaké jiné země,
jaký dojem uděláte, až přijedete?
Přijedete tam jako Ježíš na oslu?
Budete pokorní a ochotní tvrdě pracovat?
Anebo tam vtrhnete
jako majestátní hřebec
a budete na sebe
strhávat všechnu pozornost?
Nebo co když
se vracíte do svojí pobočky
a po návratu budete mít pocit,
že vám tam neprokazují náležitou úctu?
Že si vás dost neváží?
Budete mít postoj
jako ten ztracený syn
z Ježíšova podobenství,
budete pokorní
a ochotní přijmout jakýkoli úkol?
Nebo budete mít pocit, že po Gileadu
máte nárok
na nějaké odpovědnější úkoly?
Vyberete si klidně i to nejhorší místo,
nebo si budete tajně přát to nejlepší?
Pamatujte, volba je na vás.
Podle toho, jak jsme vás
tu těch pět měsíců sledovali,
jsme si naprosto jistí,
že si určitě vyberete správně.
Takže pokud máte
nějakou pravomoc, používejte ji tak,
abyste podporovali ty,
o které se máte starat.
Rozhodněte se,
že budete pro druhé přínosem,
budete jim pomáhat.
Když to tak budete dělat,
určitě jejich životy obohatíte,
stejně jako Ježíš.
Vzpomeňte si
na jeho slova u Matouše 11:28,
to krásné pozvání.
U Matouše 11:28 Ježíš říká:
„Pojďte ke mně všichni,
kdo tvrdě pracujete
a nesete těžký náklad.“
Všimněte si, že Ježíš zval všechny lidi,
i ty, kdo měli problémy.
Neřekl si,
že s nimi to bude příliš náročné.
Nevyhýbal se jim.
Naopak ve verši 29 říká:
„Vezměte na sebe
mé jho a učte se ode mě.“
V té době měli buď jednoduché jho,
kdy celý náklad neslo jedno zvíře,
nebo dvojité jho,
které váhu rozložilo mezi dvě zvířata.
Které jho měl Ježíš na mysli?
My víme, které z těch dvou to bylo.
Ježíš vlastně říkal:
„Vstupte se mnou pod mé jho.“
Takže bratři,
až budete ve svém působišti,
nedělejte to,
že byste jen rozdávali práci druhým.
Dělejte ji s nimi.
Ježíš potom dodává:
„Protože jsem mírný
a mám pokorné srdce.“
To nebyla žádná maska,
kterou by Ježíš nosil.
On prostě takový byl.
A nakonec říká:
„A najdete pro sebe občerstvení.“
Takže sestry,
budete hledat způsoby,
jak být pro ostatní občerstvením?
Věříme, že budete.
Víme to.
Na závěr si zopakujeme,
jaký příklad nám dal Ježíš.
Když byli lidé v jeho společnosti
nebo když s ním mluvili,
cítili, že jim někdo rozumí,
že si jich váží.
A bylo jim líp.
A vy, absolventi,
se můžete rozhodnout,
že budete na druhé působit stejně,
když si vezmete k srdci
poučení z „triklinia“.
Ježíš o něm mluvil,
když chtěl svoje následovníky naučit,
že mají být pokorní.
Když takoví budete,
ostatní s vámi budou rádi.
A když se pokorou
necháte vést při svém rozhodování,
budete dělat rozhodnutí,
za která si vás budou vážit.
Takže kam se posadíte?
Pamatujte, volba je na vás.

Richard Chilton: Volba je na vás (slavnostní zakončení 159. třídy Gileadu)