JW subtitle extractor

Vítejte u JW Broadcasting®.
Hodně z nás si pravidelně
nechává kontrolovat zrak.
Ale jak často kontrolujeme
svůj duchovní zrak?
Když v duchovním smyslu
začínáme vidět rozostřeně,
co můžeme udělat,
aby se to zlepšilo?
Jak dneska uvidíme,
některým pomohlo to,
že začali pracovat
jako externí spolupracovníci betelu.
Co si pod tím představit?
Taky nás čeká zajímavá exkurze
do historie překládání Bible.
Sledujete JW Broadcasting.
Jaký máte zrak?
Pokud nosíte kontaktní čočky nebo
brýle jako já, tak asi ne perfektní.
Vada, kterou mám já, je krátkozrakost.
Místo aby mi obraz dopadal
na sítnici, která je v zadní části oka,
zaostřuje se před sítnicí,
a tím pádem věci,
které jsou v dálce, vidím špatně.
Možná máte opačný
problém – dalekozrakost.
Obraz se ve vašem oku
zaostřuje až za sítnicí,
a tím pádem špatně
vidíte věci, které jsou blízko.
Někteří lidé jsou na jedno oko
krátkozrací a na druhé dalekozrací.
Každopádně dobře
zvolené čočky to dokážou řešit
a oči díky tomu můžou zaostřit správně.
Samozřejmě problémy, jako je slepota,
dokáže vyřešit až Boží nový svět.
Ale jsou i vážnější vady zraku
než ty, o kterých jsem se teď zmínil.
Ježíš o tom mluvil v Kázání na hoře.
Najděte si to prosím se mnou
v Matoušovi 6:22, 23:
Zastavme se u toho.
Co Ježíš myslel tím,
že „oko je lampou těla“?
Byla to metafora.
Oko je jako rozsvícená
lampa v temné místnosti,
díky které člověk
může projít, aniž by zakopl.
Ježíš tím měl ale taky
na mysli obrazný zrak.
To znamená, jak vidíme to,
co po nás chce Jehova.
Ježíš pak popsal dvě věci,
které by se nám mohly stát.
Čteme tam:
Ježíš tady proti sobě staví oko,
které je zaostřené a které je závistivé.
Díky jednomu bude náš život
jasný, ale kvůli druhému temný.
To, na co se zaměřujeme, nás
ovlivňuje dobrým nebo špatným směrem.
Duchovní věci chceme mít
vždycky v centru zorného pole.
A proto budeme mluvit na téma
„Vždycky se zaměřuj na to, co chce Bůh“.
No a co po nás Jehova chce?
Jednoduše řečeno, abychom ho poznávali,
přibližovali se k němu, poslouchali ho
a milovali ho
a sloužili mu celým srdcem.
Ježíš nám v tom dal příklad.
V Janovi 6:38 řekl,
že smyslem jeho života
nebylo konat svou vůli,
ale vůli toho, kdo ho poslal.
Ježíš se zaměřoval
na jedinou věc – na svoji službu.
Všechen svůj čas
a energii věnoval Království.
Nezajímala ho nějaká prestiž,
vysoké postavení
ve společnosti nebo bohatství.
I svoje následovníky učil,
aby se zaměřovali na službu Jehovovi.
Řekl jim, že do Božího
království vejdou jenom ti,
kdo konají vůli jeho Otce.
My všichni bychom se
měli zaměřovat na to samé.
Aby se náš život točil
kolem toho, co chce Jehova.
Abychom na prvním místě měli
Království a mluvili o něm s druhými.
Mít zaostřené oko znamená
žít jednoduše, nekomplikovat si to.
Nebudeme potom
pořád řešit jenom to, co chceme my,
a honit se za tím,
co tenhle svět nabízí.
Když se budeme
zaměřovat na to, co chce Bůh,
náš život to duchovně rozjasní.
Naproti tomu ti,
kdo mají obrazně závistivé oko,
se nedokážou zaměřovat
na to, co je opravdu důležité.
Žijou jen sami pro sebe
a nikdy nemají dost.
Jako by jim oko pořád těkalo bokem.
Přísloví 17:24 říkají,
že jejich oči „se toulají
po nejvzdálenějších končinách země“.
Jejich myšlenky a touhy jsou
všude, jenom ne tam, kde by měly být.
Když se člověk zaměřuje na majetek místo
na službu Bohu, jeho tělo je pak temné.
Co tím Ježíš chtěl říct,
hezky ukazuje tenhle obrázek.
Tuhle kresbu představil v roce 1915
známý kreslíř William Hill.
Je to optický klam, na kterém můžete
vidět hlavu a ramena dvou žen.
Jedna je mladší a druhá starší.
Vidíte je obě?
Ta mladší se dívá směrem od vás.
Tohle je její levá tvář,
její levé ucho, její nos,
její řasy, její brada a tady náhrdelník.
Tady má vlasy, které jí
překrývá závoj, a tady má ramena.
Teď ta starší žena.
Dívá se směrem doleva.
Tady má nos,
levé oko, pusu a bradu.
A tady zase vlasy,
které jí překrývá závoj, a tady ramena.
Nemůžete se dívat na obě zároveň.
Musíte si vybrat, na kterou
se zaměříte, a tu pak uvidíte.
Jak to souvisí s tím, o čem se bavíme?
Jde o to, jak vnímáme tenhle starý svět
a jak nový svět, který Bůh chystá.
Satan by chtěl, abychom jeho svět
vnímali jako něco, co je plné energie,
lákavé a plné skvělých možností.
Ve skutečnosti je ale Satanův stárnoucí
svět jako obrázek té staré ženy.
Už brzo ho Jehova zničí
a nahradí svým královstvím.
Nový svět chceme naopak
vnímat jako obrázek té mladé ženy.
Bude to zdravý a pestrý svět,
který nikdy neskončí
a ve kterém Jehova
uspokojí „touhu všeho živého“.
Bible je jako čočka, která nám
pomáhá jasně vidět rozdíl mezi
Jehovovým světem a tím Satanovým.
A můžeme z ní získat moudrost a dobrý
úsudek, který k tomu potřebujeme.
Nejde zaostřit na obojí.
Jako křesťané nemůžeme
být naprosto oddaní Bohu
a zároveň se nechat zlákat věcmi,
které nabízí tenhle svět.
Apoštol Jan se díval
na svět Jehovovou optikou.
Můžeme si přečíst, co o tom řekl
v 1. Jana 2:15–17.
Mluví tam o dvou věcech,
které nemáme milovat.
A až si to budeme číst,
zkuste se zamyslet,
kterou z nich je snazší nemilovat.
Kterou z těch dvou věcí,
„svět a věci ve světě“,
je podle vás snazší nemilovat?
Souhlasíte, že je snazší nemilovat svět?
Těšíme se, až Satanovův systém –
falešná náboženství,
zkorumpovaní politici,
chamtivý obchodní systém –
jednou provždy skončí.
Už se nemůžeme dočkat!
Ale Satanův svět nám
nabízí spoustu různých věcí,
které nás můžou rozptylovat.
Některé vypadají hodně lákavě, zajímavě.
Ze všech nástrojů,
které na nás Satan používá,
je „touha očí“ jeden z nejmocnějších.
Všechny ty třpytivé věci,
které nám tenhle svět nabízí.
Vemte si, čeho dosáhl u Evy
s jedním jediným ovocem.
Musíme pořád zkoumat svoje srdce,
jestli nás netáhne k něčemu ve světě.
Kdybychom se na to zaměřovali,
nebo po tom dokonce závistivě toužili,
bylo by pak velmi těžké se zaměřit
na to, co je mnohem důležitější –
na to, co chce Bůh.
To, na co se chceme zaměřovat,
je, abychom celou duší
sloužili Jehovovi a byli mu oddaní.
Stejně jako je důležité pravidelně
kontrolovat svůj doslovný zrak,
je moudré se čas od času
nad sebou zamyslet
a zkontrolovat,
jak je na tom náš duchovní zrak.
Jak ho můžeme kontrolovat?
V Bibli je taková škála, která nám to
pomůže posoudit, podobně jako u doktora.
Je to seznam vlastností, který najdeme
v 2. Petra 1:5–7.
Přečteme si ho.
Jak moc jsou tyhle
vlastnosti vidět v našem životě?
Pojďme si je postupně projít.
Víra: Je zásadní a stojí
na ní všechny ty ostatní vlastnosti.
Musíme ji pořád
upevňovat, aby zůstala silná.
Když to tak bude, budeme
věřit všemu, co Jehova slíbil,
a očima víry uvidíme,
jaké to bude, až se to splní.
Ctnost: Být ctnostný znamená
dělat to, co se líbí Bohu.
Vede nás to k tomu,
abychom se vyhýbali špatným věcem,
nikomu neubližovali a taky hledali
způsoby, jak pro druhé dělat dobré věci.
Poznání:
Díky němu dokážeme
rozlišit správné od špatného,
zvlášť v náročných situacích.
Díky pečlivému studiu Bible vidíme,
co si Jehova přeje, abychom dělali,
a jak se v různých situacích
můžeme zachovat moudře.
Sebeovládání: V řečtině to doslova
znamená mít sám sebe pod kontrolou.
Pomáhá nám ovládat svoje myšlenky,
to, co říkáme a co děláme,
abychom nepodlehli hříchu,
a díky tomu dokážem
žít podle Božích měřítek.
Vytrvalost:
Díky ní jsme odvážní a nevzdáváme se,
protože spoléháme na sílu od Jehovy.
V těžkých chvílích
nám pomáhá neztratit naději.
Vidíme díky ní, jak nám
Jehova pomáhá odolávat pokušení
a zvládat pronásledování.
Oddanost Bohu:
Ta má vliv na to, co k Jehovovi cítíme,
že k němu máme úctu, obdivujeme ho
a podporujeme jeho právo vládnout.
Pomáhá nám vnímat,
jak Jehova jedná se svými služebníky,
a žít tak, aby se mu to líbilo,
protože ho máme rádi.
Bratrská láska: Bez ní se
nemůžeme Bohu opravdu líbit.
Pomáhá nám nezaměřovat se
na nedokonalost našich bratrů a sester,
mít s nimi dobré vztahy jako v rodině
a vždycky pro ně chtít to nejlepší.
Láska ke všem:
Na všechny lidi, nejenom
na naše bratry a sestry,
se chceme dívat
stejně nestranně jako Jehova.
Ukážeme to tak,
že s nimi budeme při každé příležitosti
mluvit o nádherných pravdách z Bible.
Když jsme si teď prošli tuhle škálu,
v následujících
verších najdeme diagnózu.
Dobrý duchovní zrak je hodně cenný.
Když, jak Petr napsal,
vynaložíme veškeré úsilí,
aby v nás tyhle vlastnosti překypovaly,
nikdy nebudeme „nečinní“,
nepřestaneme Jehovu uctívat.
Budeme šťastní, protože
děláme to, co si Jehova přeje.
Ale když ty vlastnosti mít nebudeme,
přijdeme o svoji víru
a budeme duchovně slepí.
Co když zjistíme, že bychom se v některé
z těch vlastností měli zlepšit?
Možná budeme muset udělat něco
pro to, abychom zase viděli správně.
Co nám v tom pomůže?
Tady jsou čtyři tipy.
Když máme problém s okem,
doktor nám možná předepíše
léčivé kapky, které ho zvlhčí,
a potom nám oko přikryje,
aby mohlo odpočívat a lék mohl působit.
Když si každý den čteme Bibli,
duchovně nás to svlažuje
a Boží Slovo na nás má léčivé účinky.
A když o tom přemýšlíme,
pomáhá nám to ty myšlenky
zpracovat a vstřebat do srdce.
Pak nezapomeneme
na to, co si Jehova přeje,
na krásné věci, co dělá,
ani na naději, kterou nám dává.
Znalec Bible William Barclay řekl:
„Studium Božího Slova není pro
křesťana žádnou námahou, ale potěšením,
protože křesťan ví, že zde jeho
srdce najde výživu, po níž touží.“
S doslovným zrakem
nám můžou pomoct oční cviky.
A s duchovním zrakem nám pomáhá,
když uplatňujeme zásady
z Bible a vidíme, jak fungují v praxi.
Svoji víru procvičujeme i tak,
že o ní nadšeně mluvíme s druhými,
ať už ve službě, nebo na shromáždění.
Některé problémy uvnitř oka,
třeba odchlípení sítnice,
může lékař vyřešit laserem.
Svatý duch je v duchovním smyslu
ten nejsilnější laser, jaký existuje.
Náš duchovní pokrok
je přímo úměrný tomu,
jak moc ho necháme
působit na svoje myšlení a jednání.
Někdy zkušený lékař řekne,
že je potřeba oko operovat.
Boží Slovo je ostřejší
než jakýkoli skalpel
a zkušení starší nám z něj
můžou dát otevřenou radu
nebo nás pomocí něj usměrnit.
Čím líp na to reagujeme,
tím víc nám to pomůže.
Takže, co jsme se naučili?
Oko zaostřené na duchovní věci nám
v mysli vytváří jasný obraz toho,
co si Jehova přeje,
jeho království a nového světa.
Ale když máme závistivé oko,
náš pohled je rozmazaný
a nový svět nám připadá jako pohádka.
Jak jsme si ukázali, naše oči
nedokážou zaostřit na dvě věci najednou.
Když budeme toužit po věcech ve světě,
duchovní věci pak
můžeme vidět jen periferně
a časem tenhle rozmazaný obraz
můžeme přestat vidět úplně.
To by byla katastrofa!
Je extrémně důležité,
aby naše oko pořád bylo
zaměřené na to, co chce Jehova,
a aby služba jemu
zůstala přímo v centru našeho
zorného pole, a to po celou věčnost.
Podívejme se teď,
co jedněm manželům pomohlo
upravit to, na co se zaměřovali,
a jak je to obohatilo.
Když nám bylo lehce přes 20,
vzali jsme si hypotéku
a koupili si byt přímo v centru Vídně.
- Moc pěkný byt to byl, že?
- Jo, přesně, byl fakt pěkný.
Zní to dobře, mít něco svojeho,
něco vlastnit.
Hodně jsem se zaměřoval na to,
abych vydělával peníze,
protože jsem si myslel,
že díky tomu bude Doris šťastná.
Přestali jsme
pravidelně chodit na shromáždění
a ani už jsme se
tolik nevěnovali duchovním věcem.
Na našem manželství
se to začalo podepisovat.
Pak jsme měli
jednu moc krásnou pastýřskou.
Ten starší byl hodně upřímný
a upozornil mě na to,
že jsem hlava rodiny.
A jako hlava rodiny mám za úkol
se o Doris starat i po duchovní stránce.
No a...
- ... nejen finančně, že?
- Jo, nejen finančně.
Začal jsem o tom přemýšlet.
Nechtěl jsem být takový.
Chtěl jsem, aby Doris byla šťastná.
A to bude jenom, když se náš život
bude točit kolem Jehovy.
Hodně jsme o tom mluvili
a zase se spolu začali každý den modlit.
A nakonec jsme došli k tomu,
že s tím naším bytem
musíme něco udělat.
Začali jsme se ohledně toho
pravidelně modlit, říkali jsme:
„Jehovo, prosím,
pomoz nám se toho bytu zbavit.
Chceme tu zátěž odhodit.“
A vyšlo to, hm.
Podařilo se nám ho prodat,
takže už jsme neměli žádné dluhy.
Další věc, která nás duchovně nakopla,
byl sjezd v roce 2014...
... pomohl nám dát Království
na první místo
a zbytek nechat na Jehovovi.
Poprvé jsme ten verš zažili
sami na sobě, že to Jehova dělá pro nás.
Nejen pro druhé, ale i pro nás.
A hned jsme o tom mluvili s Jehovou.
Poprvé jsme pro Království
chtěli dělat něco víc.
- A taky jsme začli.
- Jo, přesně.
Sjezd byl v létě.
A od podzimu
jsme se pustili do pomocné průkopnické.
Víte, ve stavebnictví není úplně běžné
pracovat na zkrácený úvazek.
Takže když jsem začal
přemýšlet o tom, že bych pracoval míň,
znamenalo to opravdu vyzkoušet Jehovu,
protože když jsem si
to všechno propočítal,
řekl jsem si:
Ty jo, to bude tak tak.
Hodně jsem o tom s Jehovou mluvil
a prosil ho,
aby mi dal odvahu za šéfem zajít
a požádat ho, aby mi zkrátil úvazek.
A taky jsem Jehovu prosil,
aby mi pomohl mu důvěřovat,
že to bude fungovat.
Pomocná průkopnická nás hodně bavila,
blížil se nový služební rok
a my si řekli:
Co takhle pravidelná?
A tak jsme to začali trochu plánovat.
Prostě jsme řekli:
„Půjdeme do pravidelné.“
A byla to paráda.
Bylo to čím dál tím lepší.
- Jo, čím dál lepší.
- Jo.
Časem jsme se rozhodli,
že si zase zjednodušíme život,
a přestěhovali jsme se
do docela malého bytečku.
Ale nic nám tu nechybí
a cítíme se tu dobře.
Musím vám ukázat tuhle Strážnou věž.
Jeden článek na nás hodně zapůsobil.
Měl název
Každý den spolupracuj s Jehovou.
A skoro na konci
byla jedna věta, teda spíš otázka:
„Přál by sis dostat intenzivní školení,
díky kterému bys Jehovovi
mohl sloužit lépe?
Pokud ano, možná by ses mohl přihlásit
do školy pro zvěstovatele Království.“
Jako by to bylo napsané pro nás.
Nebyl důvod si přihlášku nepodat.
- A pak...
- ... nám přišla pozvánka.
Jo, fakt nás pozvali.
- To bylo něco.
- Jo.
Vzít si na školu
dva měsíce volna nebylo lehké.
Vlastně jsem žádné volno nedostala.
Musela jsem skončit,
ale vůbec toho nelituju.
Udělala bych to znova.
Ta škola...
... to byl důkaz, že nás Jehova miluje.
Cítili jsme, že Jehova do nás investuje.
A to bylo, prostě, wow.
Poslali nás do skvělého sboru
a jsem vděčný, že můžeme
s Doris společně průkopničit.
Náš život už nemůže být lepší.
Jehova se o nás vždycky s láskou
staral a nikdy nám nic nechybělo.
Jo, máme toho míň,
ale jsme i míň ve stresu,
protože Jehova se o nás prostě stará.
Vážně ničeho nelitujeme.
- Ale jo, litujeme.
- Čeho?
Že jsme s tím vším nezačali už dřív.
To je pravda.
Satlauerovi dali
na Jehovovu laskavou radu
a zjednodušili si život.
Teď jsou šťastnější a to, co dělají,
jim dává obrovský smysl.
Pokud si říkáte,
že něco takového je nad vaše síly,
nevěšte hlavu.
Odvahu vám může dodat kniha Zecharjáš.
Málem bych zapomněla,
jak je kniha Zecharjáš akční.
To jo. Celý týden se těším,
až se pustíme do studia.
- Tak jdem na to?
- No jasně.
Pořád mám v hlavě,
jak jsme minulý týden mluvili o tom,
pod jakým tlakem tehdy Židé byli.
Nepřátelé, politický odpor,
jejich vlastní obavy.
A k tomu všemu
museli znovu postavit chrám,
obnovit Jeruzalém
a postarat se o svoje rodiny.
Museli z toho být občas vyčerpaní.
Vlastně mi to přijde dost podobný
jako život dneska.
Souhlas. A z lidského pohledu
byli hrozně zranitelní.
Neměli armádu,
politický vliv a bylo jich málo.
Zato problémů měli až nad hlavu.
A proto jim Jehova poslal Agea
a Zecharjáše, aby jim dodal sílu.
Přesně.
Ageus jim dal jasné pokyny,
které jim pomohly se do práce pustit,
a Zecharjáš na to pak navázal.
Duchovně je povzbudil,
aby to nevzdávali.
V Zecharjášovi je tolik zajímavostí.
Co takhle si to rozložit na víckrát?
Skvělý nápad.
V úvodním videu je přehled
nejdůležitějších částí knihy,
hlavně těch,
kde jsou proroctví o Mesiášovi.
Hm, hezky.
Ráda taky používám stručný přehled
v Překladu nového světa.
Začala jsem pátým viděním:
Svícen a dva olivovníky.
To je dobrý.
Cos k tomu našla?
Narazila jsem na skvělý článek
ze Strážné věže z března 2022.
Jmenoval se:
„Vidíš to, co viděl Zecharjáš?“
Jsou tam super informace a obrázky.
Hm, jak jsi na něj přišla?
U každého verše jsem si rozklikla
Průvodce publikacemi.
Jo, to je chytrý.
V tom článku třeba bylo, že olej,
který proudil z těch dvou olivovníků,
představuje Jehovova svatého ducha,
„který se nikdy nevyčerpá“.
Hmm, představ si,
co to pro Židy muselo znamenat.
Byli hrozně unavení a zdeptaní.
Ale Jehova je teď ujišťuje,
že má pro ně nevyčerpatelný zdroj síly.
A pak jde Jehova ještě dál.
Ve verších 6 a 7 říká:
To je trefný přirovnání.
Všechny ty problémy
před Židy stály jako hora,
ale Zecharjáš říká, že z ní bude rovina.
Takže Peršané ani další nepřátelé
tu práci nemohli zastavit.
Židé nepotřebovali armádu, měli Jehovu.
Úplně vidím, jak si to představujou.
Ta obří hora je najednou
srovnaná se zemí.
Pomohlo jim to chápat,
že jejich úspěch nezávisí na okolnostech
nebo schopnostech jednotlivců,
ale na Jehovovu duchu.
To je pravda.
A mělo to na ně pozitivní vliv.
I přes všechny ty problémy Židé
důvěřovali Jehovovi a dali se do práce.
Ani ne za pět let byl chrám hotový.
Viděli, co Jehovův duch dokáže.
Král ten zákaz nečekaně zrušil,
a dokonce okolním národům přikázal,
aby na opravu chrámu poskytly materiál.
Za tím výsledkem nestáli lidi,
ale Jehova.
Srovnal tu horu se zemí.
Takže co myslíš,
že nám to říká o Jehovovi?
Je to moc hezké ujištění,
že Jehova dokáže i to,
co se nám zdá nemožné.
A ví, že se taky někdy cítíme
jako Židé tehdy.
Vyčerpaní, zdeptaní, máme strach.
Chce, abychom si jeho moc představovali.
A kniha Zecharjáš je k tomu skvělá.
A to je vlastně super tip,
jak mít z knihy Zecharjáš víc:
Snažit se představit si,
co se tam popisuje.
Přesně.
A název toho článku,
cos našla, to hezky vystihuje:
„Vidíš to, co viděl Zecharjáš?“
Takže jak to můžem uplatnit my?
Popravdě, někdy jsem strašně vyčerpaná.
Kromě duchovních věcí musíme
zvládat ještě spoustu dalších.
Rodina, práce, zdraví
a k tomu
ten neustálý tlak tohohle světa.
Někdy je toho moc,
a tak bych se na shromáždění
nejradši připojila jenom z domu.
Mám to stejně.
Ale když si vybavím
to Zecharjášovo vidění, pomáhá to.
Vím, že Jehova mi dá sílu,
fyzickou i duševní.
Souhlasím.
Takže když cítím, že mi dochází síly,
snažím se modlit o svatého ducha
a pak něco dělat.
Někdy to znamená prostě přijít
na to shromáždění
nebo na schůzku,
i když se mi nechce.
A důvěřuju Jehovovi, že mi dá sílu,
kterou potřebuju.
Chtěla bych stejně jako Jehova
používat svoji sílu k tomu,
abych povzbuzovala ostatní,
zvlášť když jsou smutní
nebo mají strach.
Chci, aby viděli, jak moc se o ně
Jehova zajímá a jak jim chce pomoct.
To je hrozně důležitý.
A bude se to hodit i později,
během pronásledování a tak.
Líbilo se mi, jak jsi to řekl:
Úspěch nezávisí na schopnostech nebo
okolnostech, ale na Jehovovu duchu.
To byly super tipy,
jak si studovat Zecharjáše.
Rozložit si látku na víckrát,
používat Průvodce publikacemi
a představovat si to, co čteme.
Díky tomu Bible fakt ožívá před očima.
Mohli bychom si trochu víc rozebrat,
co znamenají ty „dvě hole“?
No jasně.
Taky bych se rád blíž podíval
na ty proroctví o Mesiášovi
a na to, jak souvisí s námětem Bible.
Třeba jak to, co Zecharjáš dělal,
ukazuje na to, že Ježíš je Mesiáš.
A pak jsou tam ještě ta další vidění.
Vypadá to, že máme plán
na dalších několik rodinných.
Z knihy Zecharjáš
se toho můžeme ještě hodně naučit.
To byla krásná a praktická myšlenka.
Úspěch nezávisí na našich schopnostech
nebo okolnostech.
Když budeme poslušní,
Jehova nás podpoří svým duchem.
Jeden ze způsobů, jak se někteří
zaměřují na službu Jehovovi,
je externí spolupráce s betelem.
Pojďme se teď podívat,
jak takový jeden den
externího spolupracovníka vypadá.
Ahoj, jmenuju se Hje-in
a sloužím jako externí
spolupracovník v korejské pobočce.
S betelem nespolupracuju pravidelně,
nemám žádný pevný režim.
Prostě jdu,
když mě moje oddělení potřebuje.
Moje cesta do pobočky
závisí na provozu,
ale obvykle zabere 45 minut až hodinu.
Naštěstí mám řízení ráda,
takže mi to dojíždění vůbec nevadí.
Den v betelu
vždycky začíná ranním uctíváním.
Nedávno na mě zapůsobil proslov,
který byl založený na Jakubovi 1:2–4.
Bylo v něm, že se na své
problémy máme dívat jako na učitele,
který nám pomáhá duchovně růst.
Jasně,
když prožíváme něco těžkého,
není vždycky jednoduché
zeptat se, co se z toho učím.
Ale myšlenka byla,
že když se v tom období
nepřestaneme modlit,
číst si Bibli a studovat si,
dokážeme zůstat věrní,
zvládnout to a udržet si radost.
Ranní uctívání mě pokaždé povzbudí.
Mám pocit, že se z něj
můžu vždycky něco naučit.
Pracuju v oddělení dopravy.
Staráme se hlavně o dopravu
zvláštních celodobých služebníků,
kteří do betelu
přicestujou ze zahraničí.
Vždycky se snažím myslet na to,
že hlavní účel betelu
je podporovat kazatelskou činnost.
Zvláštní celodobí služebníci,
kteří k nám přicestují,
jsou pokaždé moc vděční,
když je vyzvedávám.
A já si díky tomu uvědomím:
Ty jo, to je super,
že jsme pro ně mohli něco udělat.
Mám z toho vážně skvělý pocit.
Cesta obvykle
zabere hoďku a půl až dvě
a většinou si povídáme
o všem možném.
I když jsme se zrovna seznámili,
je to, jako bychom se znali už dlouho.
Vyprávíme si,
jaké máme zážitky s Jehovou,
třeba jak nám pomohl
zvládnout různé náročné situace.
Právě díky tomu
mám ty cesty tak moc ráda.
Nejdřív mě služba v betelu nelákala,
a tak jsem se k tomu moc neměla.
Ale jednou mi jeden
hodně dobrý kamarád připomněl,
že když jde o službu Jehovovi,
neměli bychom si vybírat
jenom ty úkoly, které se líbí nám.
Hodně jsem o tom přemýšlela
a uvědomila si, že má pravdu.
A tak jsem si řekla,
že to nechám na Jehovovi
a podám si přihlášku.
A tak jsem tady a jsem ráda,
že můžu v betelu sloužit až doteď.
Asi nejtěžší pro mě bylo
upravit si pracovní dobu v zaměstnání.
Bála jsem se,
jestli to budu finančně zvládat.
Ale když jsem s tou službou začala,
moje obavy se rozplynuly.
Všechno si to hezky sedlo
a podařilo se to skloubit dohromady.
Kromě betelu a zaměstnání
jsem se musela nějakou dobu
starat i o některé členy rodiny.
Abych se dokázala
pravidelně věnovat duchovním věcem,
určila jsem si konkrétní den
na osobní studium.
Tyhle věci jsou hodně důležité.
Když cítím, že jsem vyčerpaná,
pomáhají mi se znovu nastartovat
a díky tomu můžu dál
sloužit v betelu a kázat s nadšením.
Je to pro mě
jako duchovní kyslíková maska,
takže ať už se
v mém životě děje cokoli,
vždycky si na tyhle věci udělám čas.
„Jeden den [v Jehovově domě]
je lepší než tisíc jinde!“
Na tenhle verš myslím
každé ráno, když do betelu jedu.
Ať už mě v budoucnu
čeká jakýkoli úkol,
chci Jehovovi sloužit
s radostí, nadšením a vděčností.
Všimli jste si, co Hje-in pomáhá,
aby zůstala zaměřená
na službu Jehovovi
a pořád na ni měla dostatek energie?
Klíčové je, že si pravidelně dělá čas
na poctivé osobní studium.
Studium Božího slova
je pro náš duchovní zrak jako lék,
abychom svoji budoucnost
viděli jasně a pozitivně.
V tomhle ranním uctívání uslyšíme,
jak se to dařilo Danielovi.
Naše dnešní téma je
„Posiluj svoji důvěru
v Jehovovu věrnou lásku“.
Proč to potřebujeme?
Někdy se nám totiž může stát,
že začneme pochybovat o tom,
jestli nás Jehova miluje.
Může to být kvůli tomu,
jakou jsme měli výchovu,
kvůli chybám, které jsme udělali,
nebo něčemu, co jsme v minulosti zažili.
Může to být i kvůli něčemu,
co zažíváme právě teď.
Možná máme nějaký stres,
řešíme něco v rodině
nebo máme hodně práce
nebo zdravotní problémy
nebo něco jiného, kvůli čemu cítíme,
že ještě víc potřebujeme
Jehovovu lásku a podporu.
A víme, že nás ještě čekají zkoušky,
které prověří naši víru,
a možná si říkáme,
jestli to zvládneme a vytrváme.
Takže ať už nás trápí něco,
co bylo dřív, co je teď, nebo co bude,
musíme posilovat svoji důvěru
v Jehovovu věrnou lásku.
Jeden způsob, jak to můžeme dělat,
je přemýšlet o tom, co napsal Daniel
v 9. kapitole 4. verši.
Zčásti je to citované v komentáři.
Najdeme si to. Daniel 9:4.
Daniel říká:
„Modlil jsem se k Jehovovi,
svému Bohu, vyznával se a říkal:
‚Ach Jehovo, pravý Bože,
ty velký a bázeň vzbuzující!
Dodržuješ svou smlouvu
a projevuješ věrnou lásku těm,
kdo tě milují
a poslouchají tvá přikázání.‘“
Tohle je část Danielovy modlitby.
Zmiňuje se tu o Jehovově věrné lásce,
o tom, že Jehova dodržuje
svoji smlouvu a svoje sliby
a že takhle jedná s těmi, kdo ho milují
a kdo poslouchají jeho přikázání.
Když tu modlitbu
a její kontext prozkoumáme,
může to posílit naši důvěru, že Jehova
bude projevovat věrnou lásku i nám.
Nejdřív si řekneme,
proč se Daniel takhle modlil.
Přečteme si 2. verš té 9. kapitoly:
„V prvním roce jeho vlády jsem já,
Daniel, z knih rozpoznal,
kolik let bude Jeruzalém zpustošený.
Podle Jehovova slova k proroku
Jeremjášovi to mělo trvat 70 let.“
Kdy Daniel pronesl tuhle modlitbu?
Bylo to v roce 539 př. n. l.,
takže v té době byl Jeruzalém
zpustošený už 68 let.
V tom verši se píše,
že se Daniel podíval do „knih“.
Poznámka říká do „posvátných knih“.
Kromě spisů Jeremjáše
měl pravděpodobně k dispozici
i spisy Mojžíše,
Izajáše, Ezekiela, Amose a Ozeáše.
Určitě četl Jeremjáše 29:10,
kde se píše:
„Jehova totiž říká toto:
‚Až se naplní 70 let v Babyloně,
obrátím k vám svou pozornost.
Splním svůj slib
a přivedu vás zpátky na toto místo.‘“
Daniel si uvědomil, že to,
co se kolem něj děje,
souvisí s tím, co bylo předpovězeno.
A věděl, že Kýros,
který v té době už vládl,
měl být podle proroctví tím,
kdo Izraelity propustí.
Možná nevěděl, jak přesně se to splní,
ale věděl, že to bude brzy.
A právě proto se k Jehovovi modlil
a odvolával se na jeho věrnou lásku.
Jeho modlitba začíná ve 4. verši
a pokračuje až do 19.
A z toho, co v ní říká, je vidět,
že o Jeremjášově proroctví přemýšlel
a pevně věřil, že se splní.
V jedné publikaci se psalo:
„Danielova modlitba nebyla založená
na jedné nebo dvou pasážích z Jeremjáše,
ale na celé knize.“
Z té modlitby je vidět, jak moc národ
potřeboval Boží věrnou lásku.
Daniel říká,
že Jehova je věrný a soucitný,
zatímco Izraelité byli neposlušní
a odmítali Jehovovo slovo.
Daniel taky zdůraznil,
že všechno, co se jim stalo,
bylo přesně to,
co Jehova předpověděl.
Podívejte se do toho 13. verše.
Píše se tam:
„Všechno to neštěstí na nás přišlo,
přesně jak se píše v Mojžíšově zákoně.“
Daniel ale věděl,
že ta proroctví, která předpovídala
následky jejich neposlušnosti,
obsahovala i slib,
že se Izraelité jednou vrátí.
3. i 5. Mojžíšova, Izajáš, Jeremjáš,
všechny ty knihy obsahují slib,
že když se Izraelité napraví,
Jehova je přivede zpátky do jejich země.
Všimněte si,
jak tahle modlitba v 19. verši končí:
„Jehovo, slyš! Jehovo, odpusť!
Jehovo,
věnuj nám přece pozornost a jednej!
Neotálej sám kvůli sobě, můj Bože,
vždyť nad tvým městem
a nad tvým lidem se vzývá tvé jméno.“
Daniel prosil, aby Jehova jednal,
aby jednal kvůli svému jménu.
Je zajímavé, že v knize Daniel
se Boží jméno objevuje 19krát,
z toho 18krát v téhle kapitole
a 14krát v téhle modlitbě.
Proč ale Daniel žádal,
aby Jehova jednal kvůli svému jménu?
Daniel věděl, že kdyby Jehova nejednal,
poškodilo by to jeho pověst.
Slíbil totiž, že Izraelity osvobodí,
a kdyby ten slib nesplnil,
pošpinilo by to jeho jméno.
Taky věděl,
že nedílnou součástí toho, kým Jehova je
a co znamená jeho jméno,
je to, že projevuje věrnou lásku.
Takže když bude Jehova jednat
ve prospěch svého lidu,
zároveň tím očistí svoje jméno.
Co si z téhle modlitby můžeme vzít,
když chceme posílit svoji důvěru v to,
že nám Jehova
bude projevovat věrnou lásku?
První poučení je,
že Jehova svůj lid neopouští.
Izraelité vlastní vinou trpěli
přesně tak, jak Jehova předpověděl.
A mohli si být naprosto jistí,
že když se napraví,
bude se jim zase dařit dobře,
jak jim to Jehova slíbil.
A tak to taky bylo.
To nás může povzbudit,
protože někdy děláme chyby.
Ale můžeme si být jistí,
že když se napravíme,
Jehova nám pomůže.
Stejně jako byl s Danielem a Izraelity,
bude i s námi.
Nikdy nás neopustí.
Tady je druhé poučení:
Svoji důvěru v Jehovovu věrnou lásku
můžeme posílit tak,
že studujeme biblická proroctví.
Jako Daniel.
Díky studiu proroctví
měl naprostou důvěru,
že Jehova bude jednat.
A tak to může fungovat i u nás.
Ve Strážné věži ze srpna 2023
vyšel článek
„Uč se z biblických proroctví“.
V tom článku se psalo:
„Když vidíme, že se některá
biblická proroctví už splnila,
posiluje to naši důvěru v Jehovu
a v to, jak nás vede.
Biblická proroctví
nám kromě toho pomáhají
neztrácet naději na krásnou budoucnost,
ať už si procházíme čímkoli.“
Třetí poučení: Věrná láska
neodmyslitelně patří k tomu,
kdo Jehova je a jaké má jméno.
O tom byl přesvědčený Daniel a my taky.
To, že nám Jehova projevuje lásku,
je součástí jeho osobnosti.
Jehova bude jednat kvůli svému jménu
a to je pro nás ta největší záruka,
že splní svůj slib, že se o nás postará.
A tady je čtvrté poučení:
Jehova sděluje informace
v ten správný čas.
Daniel si dokázal propojit to,
co se dělo, s biblickým proroctvím.
A Jehova mu dal informace,
které potřeboval,
ve chvíli, kdy je potřeboval.
To samé dělá Jehova
pro svůj lid i dneska.
Víme, že to, že ještě líp rozumíme
biblickým proroctvím,
včetně toho, co můžeme čekat
během velkého soužení,
je důkazem, že Jehova nás vede.
Když budeme přemýšlet
o Danielově modlitbě,
posílí to naši důvěru
v Jehovovu věrnou lásku.
A můžeme si být jistí,
že bez ohledu na to, co jsme zažili,
čím procházíme teď nebo co nás čeká,
Jehova nám věrnou lásku bude projevovat.
Jen pár veršů
a tolik jsme se toho naučili!
Líbilo se mi to,
jak nám studium Jehovových slibů
pomáhá vidět budoucnost pozitivně.
Už brzo Jehova miliony lidí
přivede zpátky k životu.
Na koho se nejvíc těšíte vy?
Koho chcete zase obejmout?
Myslete na něj,
až teď budete sledovat hudební video
s názvem „Už za pár chvil“.
Smuteční tón v dálce zní.
Já znám tvůj žal, vím, jak pálí.
Neměj strach slzy najevo dát,
hlavně pamatuj – nejsi na to sám.
Ta chvíle je blízko.
Pro ty, kdo teď spí,
zazní Ježíšův hlas, až přijde vzkříšení.
Čekej s vírou dál,
jako já čekej dál.
Už za pár chvil své blízké uvidíš,
jak kráčí
zpátky k nám.
Každý den je tak těžký, já vím,
tam, kde býval smích, jen ticho zní.
Tak se dál svěřuj v modlitbách svých,
věř, Jehova ti dá klid hojivý.
Ta chvíle je blízko.
Pro ty, kdo teď spí,
zazní Ježíšův hlas,
až přijde vzkříšení.
Čekej s vírou dál,
jako já čekej dál.
Už za pár chvil své blízké uvidíš,
jak kráčí
zpátky k nám.
Blízko je den, kdy vyplní se Boží plán.
Tvůj pláč už dávno vzal si čas.
Ve svých očích jen úsměv máš.
Sám snad nevěříš,
že opět vchází do dveří.
Hned víš, ty krásné tváře znáš
a v objetí je svíráš zas.
Vždyť ta chvíle je blízko.
Pro ty, kdo teď spí,
zazní Ježíšův hlas, až přijde vzkříšení.
Čekej s vírou dál,
jako já čekej dál.
Už za pár chvil své blízké uvidíš,
jak kráčí zpátky k nám.
Jak kráčí zpátky k nám.
Jehova ví, jak se na naše blízké těšíme.
A on se na ně těší taky.
Ve svém Slově nás ujišťuje,
že „ti všichni jsou pro něho živí“.
Naši víru v Jehovovy sliby
hodně posiluje to,
když si čteme Bibli ve svém jazyce.
Co děláme pro to,
aby byl přesný a srozumitelný překlad
k dispozici v co nejvíc jazycích?
Při vydání Křesťanských řeckých písem
Překladu nového světa
v roce 1950 bratr Knorr řekl,
že cílem bylo vytvořit
... překlad, který by byl
pro dnešní čtenáře stejně srozumitelný,
jako byly původní spisy
Kristových učedníků
srozumitelné pro tehdejší
... obyčejné ... čtenáře.
Postupně vycházely další svazky
a v roce 1961 vyšel úplný
Překlad nového světa v angličtině.
Konečně jsme měli překlad,
který byl přesný,
dobře se četl a vracel
Jehovovo jméno tam, kam patří.
Mezitím už se pracovalo
na překladu do dalších jazyků
a kolem roku 1963 šest překladatelů
dokončilo překlad Křesťanských
řeckých písem do svých jazyků.
Překládání Bible šlo ale pomalu
a do některých jazyků
to trvalo víc než 20 let.
Takže nějakých 30 let potom,
co vyšlo úplné vydání v angličtině,
byl Překlad nového světa
dostupný jenom ve 12 jazycích.
Aby se to urychlilo,
vedoucí sbor v roce 1989
založil v ústředí
oddělení překladatelských služeb.
Jeho cílem bylo, a pořád je,
podporovat překlad Bible
a publikací, které jsou na ní založené,
školit překladatele
a taky odpovídat na otázky
od překladatelů z celého světa.
Už tehdy bylo jasné,
že budou mít spoustu otázek,
jak něco přeložit přesně.
Jak tohle oddělení
organizuje překládání Bible
a připravuje na něj týmy?
Všechno začíná školením
o zásadách překládání.
Rozebírá se, jak pracovat s idiomy,
náročnými biblickými pasážemi
a taky jak vyjádřit
starověké slovní obrazy.
Některé pasáže je těžké přeložit přesně,
a tak mají překladatelé
k dispozici nákresy,
které jim pomáhají si to představit.
Překladatelské týmy musí vybrat slova,
která přesně vystihují myšlenku,
která byla v původním textu.
Když má tým nějakou otázku,
může poprosit oddělení
překladatelských služeb o upřesnění.
Odpovědi se ukládají do speciálního
počítačového programu
a k překládání Bible
je jich tam už asi 140 000.
Později se používají k dalšímu školení,
a tím se překládání
zrychluje a zkvalitňuje.
Když se jednou někdo bratra Schroedera
z vedoucího sboru zeptal,
do kolika jazyků by chtěl,
aby byl Překlad nového světa přeložený,
odpověděl:
„Do každého,
ve kterém vychází Strážná věž,“
protože přesný překlad Bible pomůže
líp rozumět biblické pravdě.
V polovině 90. let
byl přesný překlad Bible potřeba
v čím dál víc jazycích.
Tam, kde bratři a sestry
neměli Překlad nového světa,
museli využívat jiné překlady.
Sbory se rychle rozrůstaly
a v některých měli třeba k dispozici
jenom jednu nebo dvě Bible.
Navíc hodně překladů bylo nepřesných,
podporovaly falešné nauky,
a někde dokonce Jehovovo jméno
nahrazovaly jmény místních božstev.
Když byly k dispozici
ty správné technologie a školení,
vedoucí sbor v roce 2004 rozhodl,
aby se překládalo do dalších jazyků.
Hned potom, co nějaký tým nabere
zkušenosti s překládáním Strážné věže,
se soustředí na překlad Bible.
Přání bratra Schroedera
se tak mohlo začít realizovat.
Pro týmy to znamená obrovský,
ale nádherný úkol.
A vydáním Bible to nekončí.
Překlady Bible se musí časem revidovat,
protože jazyk se vyvíjí
a původní myšlenka Bible
musí zůstat jasná.
Dneska se překládání Bible
naplno věnuje skoro 700 bratrů a sester.
I když stáhnout si ji
trvá jen několik vteřin,
její překlad zabere
v průměru 5 až 7 let.
Díky tomu,
že Jehova překládání podporuje,
máme ve víc než 325 jazycích Bibli,
která vyzdvihuje jeho jméno
a je přesnější a čitelnější
než kdy dřív.
Překlad nového světa dneska může být
i v jazyce, kterým mluví jen málo lidí.
A k čemu to pak vede,
když se dostane k pokorným lidem?
Ke štěstí, horlivosti
a obrovskému nadšení.
Překládání Bible pro každý národ,
kmen, jazyk a lid
je další krok k tomu,
aby se dobrá zpráva dostala ke všem.
Ale ten nejdůležitější krok je na vás.
Až si Bibli budete číst,
nechte ji na sebe působit
a mluvte o ní s co nejvíc lidmi,
protože jim to může zachránit život.
Chtělo se vám taky tancovat,
když jste viděli ty bratry?
Dostat Překlad nového světa ve svém
vlastním jazyce je obrovská radost!
Co jsme se v dnešním díle naučili?
Když se budeme řídit radami z Bible,
naše oko bude prosté
a celé naše tělo jasné.
Zjednodušit si život
může znamenat něco obětovat,
ale to štěstí, které pak zažijeme,
stojí za to.
Pokud žijete nedaleko betelu,
nemohli byste sloužit
jako externí spolupracovníci?
Díky knize Zecharjáš
si můžeme představit,
jakou moc má Jehova,
a snažit se jako on povzbuzovat druhé.
A co to hudební video?
Taky vás tak dojalo?
Bude úžasné, až budeme moct
zase obejmout naše blízké,
kteří nám zemřeli.
Videopohlednice
je tentokrát z Lucemburska.
Pojďme se tam společně podívat.
Lucembursko je malá země v srdci Evropy.
Její název pochází ze slov,
která znamenají „malá pevnost“.
A to je trefné,
protože tu najdete víc než 70 hradů.
Třeba hrad Bourscheid,
který zrovna vidíme,
stojí vysoko nad řekou Sûre
a obklopuje ho 11 věží.
Nedaleko je středověký hrad Vianden,
který je postavený na římských základech
z 3. století n. l.
Stejně jako tyhle pevnosti
už stovky let odolávají vnějším vlivům,
naši bratři a sestry odolali
různým zkouškám a zůstali věrní.
Třeba Eugene Reuter.
I přes silný odpor místních duchovních
dal k dispozici svůj dům
a v roce 1933
to bylo první místo v Lucembursku,
kde se skladovaly a následně
distribuovaly naše publikace.
Hned vedle dveří Eugene pověsil cedulku
Společnost Strážná věž.
To bylo odvážné gesto plné víry.
Nebo Rosalie Foncková.
Tu zatkli během německé okupace
v roce 1940,
když u ní doma našli naše publikace.
Chtěli po ní jména dalších bratrů
a taky jejich vůdce.
Ale ona řekla jen:
„Můj vůdce je Bůh Jehova.“
Někdy v té době byl zatčen
taky Victor Bruch za to,
že nechtěl podporovat válku.
Poslali ho do koncentračního
tábora Buchenwald.
Tam naše bratry
nutili dlouhé hodiny stát,
pracovat po nocích
a pochodovat v dřevácích.
Oni ale jeden druhého povzbuzovali.
Později Victora přemístili do Osvětimi,
ale on dál zůstával věrný
a o Božím království mluvil s druhými.
Stejnou víru a lásku k pravdě mají
bratři a sestry v Lucembursku i dneska.
Víc než 2 000 zvěstovatelů tady káže
v 10 různých jazycích.
Rádi spolu tráví čas a dají si u toho
třeba fazolkovou polévku
nebo uzenou vepřovou krkovičku
s fazolemi.
A měli byste vidět jejich radost,
když zpívají na shromáždění.
Takhle zpívá 84 zvěstovatelů ze sboru,
kde se mluví německy a lucembursky.
Naši bratři a sestry z Lucemburska
vás srdečně zdraví.
A stejně tak i my.
Sledovali jste JW Broadcasting
ze světového ústředí svědků Jehovových.

JW Broadcasting – říjen 2026