JW subtitle extractor

Námět na tento měsíc je
„Křesťané jsou neutrální – v čem, jak a proč“.
Co si o neutralitě myslíte?
Souhlasíte s tím, že bychom měli být neutrální?
Může jednotlivec napravit bezpráví,
které se dneska děje?
Když slyšíme, jak lidé mluví o politice,
může nám připadat, že se nás to netýká.
Jakmile se ale obětí nespravedlnosti
stane někdo z našich blízkých,
rázem to můžeme cítit jinak.
Na tom, že se lidé v otázce politiky neshodnou,
není nic zvláštního.
Osmá až třináctá kapitola Zjevení předpovídá,
že v posledních dnech se budou vést spory o to,
kdo a jak by měl vládnout,
a že lidé budou pod tlakem,
aby se postavili na nějakou stranu.
Otázka zní:
Jak reaguju, když slyším lidi mluvit
o nějaké velké nespravedlnosti
a o tom, co s tím dělat?
Jako křesťany nás nejvíc zajímá,
co učil Kristus.
Jestli někdy někdo mohl s bezprávím
něco udělat, byl to Ježíš.
Měl s lidmi obrovský soucit.
Dokázal nasytit hladové,
vyléčit nemocné, vzkřísit mrtvé
a mluvit velmi přesvědčivě.
Jako politik by Ježíš neměl konkurenci.
A příležitost získat politickou moc
skutečně dostal.
Satan mu nabídl, že mu milerád dá
„všechna království obydlené země“,
jen když se mu Ježíš pokloní.
Ten ale Satanovu nabídku odmítl,
i když netvrdil, že mu Satan
nic takového nabídnout nemůže.
Ježíš odmítl i to, když se ho králem
snažili udělat lidé z jeho národa.
O něco později dostal otázku,
jestli je správné platit daně římské vládě.
I v tu chvíli ale Ježíš zůstal neutrální.
Nechtěl ani vládnout světu,
ani vést národ,
ani být politickým aktivistou.
Znamená to, že mu bylo jedno, co se děje?
Nebo že neměl žádný názor?
Rozhodně ne!
Záleželo mu na lidech víc,
než si dokážeme představit.
Tím, jak s nimi jednal,
ukázal, co to spravedlnost opravdu je.
Hlavně se ale zaměřoval na to,
aby lidi učil o Božím království,
které odstraní bezpráví jednou provždy.
Jak bychom se tedy podle Ježíše
měli stavět k lidským vládám?
To je vidět z Ježíšovy odpovědi na otázku
ohledně placení daní,
kterou najdeme u Marka 12:15–17:
Co jsou ty „césarovy věci“?
V Římanům 13:1–7 mezi ně
apoštol Pavel zahrnul daň, tribut,
strach a čest.
Taky si všimněte, že Ježíš řekl,
že ty věci máme césarovi splácet.
Co z toho vyplývá?
Díky císaři, který tehdy vládl,
měli lidé různé hodnotné věci –
například mince.
A tak měl císař právo
něco z těch mincí žádat nazpět.
Stát je pak mohl použít na zajištění
různých potřebných služeb.
To Ježíš uznával.
Ale to nejcennější, co máme,
jsme dostali od Boha –
od něj máme obrazné srdce, život,
mysl a taky sílu.
Tyhle věci nemůžeme splácet císaři už proto,
že od něj jsme je nedostali.
Dáváme je Bohu,
a to tak, že mu zasvětíme svůj život
a stále ho milujeme.
Ohledně našeho vztahu s Bohem
Ježíš u Marka 12:30 řekl:
Do vztahu s Bohem tedy dáváme všechno,
všechny svoje tělesné i duševní schopnosti.
A ti, kdo milují Boha,
stojí na straně Ježíše,
kterého Jehova jmenoval králem.
Jak ale Ježíšovi učedníci
mají Boží království hájit?
Můžeme to pochopit z toho,
co se odehrálo poslední noc
Ježíšova života na zemi.
Ve 26. kapitole Matouše čteme,
že když Ježíše přišel zatknout
„velký zástup ... s meči a kyji“,
Petr „vztáhl ruku a vytasil meč
a udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho“.
Z Janova evangelia se dozvídáme,
že ten otrok se jmenoval Malchos.
A Lukáš dodává, že Ježíš se dotkl
jeho ucha a uzdravil ho.
Není to úžasné?
K těm mužům, kteří ho přišli zatknout,
Ježíš necítil žádnou nenávist.
Podle Matouše 26:52 pak řekl Petrovi:
Proč se Ježíšovi nelíbilo, co Petr udělal?
Bylo to tak odvážné.
Ježíš s tím nesouhlasil ze stejného důvodu,
z jakého se celou dobu vyhýbal politice.
Svůj postoj vysvětlil o něco později té noci,
když mluvil s Pontiem Pilátem.
U Jana 18:36 čteme:
Ježíšovo království zkrátka není lidská vláda,
a proto není třeba, aby za něj lidé bojovali.
Jak víme, že to Ježíš myslel právě takhle?
Podívejme se do druhé části Jana 18:36:
Jak se tedy jako křesťané stavíme k politickým otázkám?
Jsme neutrální.
Lidé tomu ale někdy špatně rozumí.
Někdy si myslí, že důvodem,
proč nechceme podporovat vládu určité strany,
je to, že podporujeme vládu jiné strany.
V zemi, která je nyní známá
jako Konžská republika,
byli svědkové v 50. letech falešně obviňováni,
že jsou komunisté.
Když se pak v 70. letech
komunisté dostali k moci,
nové vládě pro změnu vadilo,
že svědkové komunisté nejsou.
Dnes jsou ale svědkové v Konžské republice
už téměř 30 let státem uznané náboženství.
Někteří lidé považují
naši neutralitu za lhostejnost
a jiní za hrozbu.
Pojďme oba tyto názory prozkoumat.
Nejdřív se podíváme na ten první.
Mezi politickou neutralitou
a lhostejností je velký rozdíl.
Lhostejnost se dá definovat
jako nedostatek zájmu,
nevšímavost nebo netečnost.
My se o lidi zajímáme
a rozhodně nám není jedno, jak se cítí.
Podobně jako Ježíš se snažíme všem,
kteří mají nějaké trápení,
prakticky pomoct
a zároveň je učit o Božím království –
jediné vládě, která dokáže
odstranit nespravedlnost.
Nesnažíme se změnit politický systém.
Pomáháme lidem, aby díky Bibli
změnili sami sebe.
Jsme přesvědčení, že tohle je ta správná cesta,
protože největším problémem lidstva
není špatná politika,
ale špatná morálka.
A proč můžeme říct,
že svědkové Jehovovi nejsou
pro společnost hrozbou,
ale naopak přínosem?
Svědomitě dodržujeme zákony,
účastníme se dobrovolnických prací
v místě, kde žijeme,
vykonáváme civilní službu
tam, kde je zavedená,
a platíme daně.
Je pravda, že nechodíme k volbám,
ale ani volby nenarušujeme
a nebráníme těm, kdo volit chtějí.
Je pravda, že nevedeme politické kampaně,
za nic nelobbujeme
a nekandidujeme ve volbách,
ale ani nekritizujeme ty, kdo byli zvoleni,
nesnažíme se mařit jejich práci
a neúčastníme se politických demonstrací.
Je pravda, že nevzdáváme čest vlajce,
ale ani ji nepálíme, nepliveme na ni
a neurážíme národ,
se kterým je vlajka spojená –
a to ani v zemích,
kde se to považuje za součást svobody projevu.
Je pravda, že nezpíváme národní hymnu,
ale neděláme z toho žádné divadlo
ani od zpívání hymny neodrazujeme druhé.
Prostě se toho neúčastníme.
Je pravda, že nezabíjíme ve válce,
ale nikoho bychom nenapadli ani ve své zemi.
A tak i když nepodporujeme
žádné politické ideje,
žádné ani neodsuzujeme –
a to ani v duchu.
Tohle je skutečná neutralita.
Nepodporujeme žádnou stranu.
Co když po nás stát chce něco,
co je v rozporu s tím, co učil Ježíš?
Bible nám říká, jak postupovat.
Asi vás hned napadly Skutky 5:28 a 29:
„Musíme poslouchat Boha jako panovníka
spíše než lidi.“
Nejde tedy o neúctu ke státu,
ale o úctu k Bohu.
Jsme přesvědčení, že pokud stát
požaduje něco, co Bůh zakazuje,
nebo naopak zakazuje něco, co Bůh vyžaduje,
Bůh chce, abychom poslechli jeho.
Někdo možná namítne,
že tenhle přístup nás může dostat do problémů.
Ježíš předpověděl, že to tak bude.
V Matoušovi 24:9 řekl:
A ve Zjevení 2:10 předpověděl,
že někteří jeho následovníci budou uvězněni –
ne všichni, ale někteří ano.
A tak nejsme zklamaní, pokud nás nezavřou,
ale ani neztratíme odvahu,
když se ve vězení ocitneme.
Myslíme na ty tisíce bratrů a sester,
kteří byli v průběhu let
kvůli svojí politické neutralitě posláni do vězení.
Jsme na ně hrdí.
Modlíme se za ně.
Víme, že Jehova z nich má velkou radost.
Jejich vytrvalost navzdory náročným zkouškám
znamená vítězství pro nás všechny.
Jak to?
V dopise Efezanům Pavel napsal:
Když to Pavel psal,
byl v domácím vězení v Římě.
Jak chápat to, že jeho soužení
znamenalo slávu pro Efezany?
Z toho, že dál věrně sloužil Bohu,
i když měl problémy,
mohli bratři a sestry vidět,
jak mimořádnou hodnotu má to,
že je člověk křesťanem.
Kdyby se ale Pavel vzdal,
k jakému závěru by mohli dojít?
Mohli by si říct, že jejich víra, služba
a naděje na Boží království
nemají zas takovou cenu.
Díky Pavlově vytrvalosti ale viděli,
že být křesťanem má úžasnou hodnotu.
Viděli, že věrnost Bohu
stojí za jakoukoli oběť.
Podobně bratři a sestry,
kteří jsou ve vězení dneska,
ukazují, že mají pevnou naději
a že zastupují skutečnou vládu.
Jsou to vyslanci –
ne nějaké lidské vlády,
ale nebeského království.
Vlády, která jim dá odměnu
v podobě věčného života ve světě bez válek.

David Schafer: Křesťané jsou neutrální – v čem, jak a proč