JW subtitle extractor

Má k nám přijet 2 500 delegátů
a chceme pro ně udělat to nejlepší.
Chceme, aby cítili tu pravou křesťanskou lásku.
Dostali jsme za úkol vytvořit nezapomenutelný zážitek,
a abychom to mohli udělat,
museli jsme vymyslet něco víc než je jenom
pozvat na společné jídlo.
Je to tak úžasné, že nemám slov.
Nejdřív jsme museli pro delegáty
vymyslet nějakou zábavu.
A tak jsem se na dva dny zašil,
brečel a modlil se.
To, co nám pomáhá,
je důvěra,
že Jehova nás vede prostřednictvím svojí organizace.
Projevit delegátům pohostinnost
znamenalo mnohem víc, než jsme si původně mysleli.
Máme originální autentický dostavník z roku 1892,
opravdové texaské kovboje, cvičitele koní,
lekce s lasem,
texaské dlouhorohé býky.
Děláme tradiční máslové pečivo v holandské troubě s uhlíky.
Máme čtyři různé skupiny herců
(v každé je asi 80–90 bratrů a sester)
a během čtyř dní budou vystupovat na třech místech.
Součástí společenského programu
je jídlo pro naše delegáty,
nějaká povzbuzující zábava,
hudba, interview, videa.
Dřív nebylo zvykem,
že by se s delegáty chodilo do služby.
Je ale zřejmé, že Jehova to chce.
Z příkladu věrného otroka je vidět,
že by se to mělo dělat.
Místní bratři a sestry mají ve službě
podobné problémy jako my.
Ale dělají, co můžou, aby je zvládali.
Moc mě to povzbudilo
a dalo mi to další motivaci,
abych kázala s nadšením.
Potřebovali jsme taky dobrovolníky,
aby u sjezdového sálu vítali přijíždějící delegáty.
Nejdřív jsem nevěděla,
proč je venku tolik lidí,
když jsme přijížděli autobusem.
Pak jsem zjistila,
že tam jsou proto, aby nás přivítali,
a dojalo mě to k slzám.
Byli jsme moc šťastní, když jsme se dozvěděli,
že budou jezdit do sjezdového sálu.
Měli jsme přes 3 600 dobrovolníků,
nabídlo se jich ale víc než 5 000.
O spolupráci jsme poprosili přes 200 sborů.
Jsme z Cheyennu ve Wyomingu,
což je asi 1 300 kilometrů daleko.
Všechny dostavníky jsme začali připravovat
před dvěma až třemi týdny a trvalo pár dní,
než jsme je sem dopravili.
Jedna z věcí, kterou jsem musela udělat,
bylo požádat o volno v práci –
vzít si týden dovolenou.
Hodně jsem se modlila.
A díky Jehovovi jsem to volno dostala a můžu tady být.
Jsem tak nadšená a plná energie
a umím si představit, že se tak budeme cítit
každý den v novém světě.
Mým úkolem bylo navrhnout
kresby a malby na poznámkové kartičky.
Měly tam být věci typické pro Washington.
Bratři mě poprosili,
abych vytvořil logo na tašky pro mezinárodní sjezd.
Budeme zpívat pro delegáty.
Chci zpívat delegátům, protože jim chci udělat radost,
a taky Jehovovi.
Bylo dojemné, když jsme přiletěli v 10 večer
a na letišti nás čekali bratři a sestry a zpívali nám.
Myslím, že budou šťastní,
když uvidí, jak je všichni vítáme,
co pro ně chystáme – věci, které si odvezou domů,
aby si připomínali, co tady zažili.
Tato část –
to velké JW,
bylo ve skutečnosti z novin Posel,
které vyšly v roce 1931
na mezinárodním sjezdu v Columbu v Ohiu.
Na všech těch bratrech a sestrách je vidět,
že chtějí něčím přispět,
každý chce přiložit ruku k dílu,
každý chce nějak pomoct,
každý chce nabídnout to, co umí.
Vítejte v Seattlu!
Když vidím, že je delegáti používají
a mají z nich radost, je to skvělý pocit.
Po letu jsem byl trochu unavený,
ale když vidíte všechny ty úsměvy,
tu radost, ty velké cedule
a všechny ty dárky,
bylo to neuvěřitelné.
- Všude je láska.
- Člověk cítil lásku, že ho druzí mají rádi.
Nevíme odkud jsou, nevíme, jak se jmenují,
ale usmívají se a mávají.
Když zažijete tu jednotu –
je to pravá láska –
a prostě se vám chce skoro brečet.
Chtěli jsme, aby věděli, že tady mají bratry,
kteří je podporují a milují.
A jsou ochotní udělat všechno, co můžou,
aby se jim tady líbilo.
Je to tak.
Přejeme si, aby po celou dobu, kdy tady jsou,
cítili, že je máme rádi.
Je vidět, že za tím vším stojí Jehova.
Ale taky je vidět, že mezi bratry a sestrami je láska.
Jejich tváře září štěstím, nadšením, radostí.
Všechna ta energie, čas a peníze,
které se tu vynakládají,
slouží ke chvále Jehovy
a také k přivítání delegátů z nejrůznějších částí světa.
Doufám, že za 2- až 3 000 let za mnou někdo přijde
a řekne: „Jo, to seš ty!
Ty seš ten kovboj z Texasu!“
To by bylo skvělé.
Vím, že kovbojové by neměli brečet,
ale když tohle zažijete.
Jsem tak šťastná!
Dojímá mě to k slzám.
Poslechli si, jak jim zpíváme,
dívali se na nás a tu vzpomínku si odvezli domů.
Chceme, aby byli delegáti šťastní!

Pohostinnost na mezinárodních sjezdech