JW subtitle extractor

Bible je k dispozici
v mnoha různých formátech.
Jedním z nich je
audionahrávka Překladu nového světa.
Evangelium podle Matouše.
Ale jak taková audionahrávka vzniká?
Pojďme se na to podívat.
Když jsme slyšeli, že vedoucí sbor
chce připravit audio verzi
revidovaného Překladu nového světa,
všichni jsme tušili,
že to bude velký projekt.
Jeden hlas čte vypravěče
a každá další postava
má svůj vlastní hlas.
Není to dramatizované čtení Bible,
ale živé čtení,
které posluchače vtáhne do děje.
Není tam žádná hudba
ani efekty, jenom hlasy.
Překvapilo nás, kolik je v Bibli postav.
Je to vážně obsáhlá kniha.
Myslím, že nikomu z nás nedošlo,
kolik s tím bude práce.
Není to žádný malý projekt.
Je obrovský.
Důkladná analýza je naprosto nezbytná.
Je to základ.
Musíme dát dohromady všechna fakta.
Bible není žádná pohádka.
Je to záznam o tom,
co zažili skuteční lidé.
Museli jsme zjistit,
komu který hlas patří.
Každou postavu jsme nějak pojmenovali,
abychom ji odlišili od ostatních.
Když v Bibli žádné jméno nemá...
Musíme ji nějak označit
podle informací z kontextu,
například „třetí Žid“
nebo „první v davu“.
Přidělili nám slušně velkou místnost.
Na tabule jsme si sepsali
seznam všech postav,
které se objevují v evangeliích.
Začali jsme Matoušovým evangeliem
a hledali jsme paralelní zprávy
v ostatních evangeliích.
Postava musí mít všude stejný hlas.
I když vystupuje ve více knihách.
Například Matouš ve 21. kapitole píše,
že učedníci řekli:
„Jak to, že ten fíkovník hned uschl?“
Ale kteří učedníci to byli?
Řekli to všichni najednou?
Paralelní zpráva u Marka
je naprosto konkrétní.
Marek uvádí, že to byl Petr,
kdo řekl: „Fíkovník ... uschl.“
Ve výtvarném oddělení nám zvětšili
a vytiskli mapy a tabulky z příloh.
Když jsme zjišťovali, kdo co řekl,
kde byl a jak ho pojmenovat,
tyhle materiály nám moc pomohly.
Všechno dáváme do databáze.
Píšeme tam charakteristiku postav,
jejich věk, odkud pocházely
a jaké rysy se projevily
v tom, co říkaly.
Když v Bibli je, že něco řekl Jehova,
ptáme se:
Opravdu v tu chvíli mluvil přímo Jehova?
Víme, že přinejmenším ve třech
případech se opravdu ozval Boží hlas,
a to když byl na zemi Ježíš.
Dali jsme dohromady
všechny informace
a poslali je k dalšímu ověření.
V betelu máme rozsáhlou knihovnu,
kde jsou knihy
speciálně na biblické náměty.
Hodně ji využíváme, abychom ověřili,
že to, co říkáme, je dobře podložené.
Jsme svědkové Jehovovi.
Všechno, co říkáme,
musí být založené na Bibli.
Nechceme do biblických zpráv
vkládat nic navíc
nebo je číst způsobem,
který by nějak měnil jejich význam.
Pro tenhle projekt
potřebujeme spoustu čtenářů.
Uvědomili jsme si, že si nevystačíme
jen s bratry a sestrami v Pattersonu,
kde máme nahrávací studia.
V Brooklynu už jsme žádné
vyhovující prostory neměli,
ale chtěli jsme
být blízko vedoucího sboru.
New York je hodně hlučné město.
Prošli jsme všechny naše budovy.
Nakonec jsme našli tiché místo
v suterénu budovy
na adrese Columbia Heights 25.
Právě tady teď jsme.
Jsme vlastně v podzemí.
Začali jsme s betelity.
Ve studiu máme databázi čtenářů.
Prošli jsme stovky zkušebních nahrávek.
Jednoho bratra z Afriky
jsme si poslechli přes internet.
Seděl tam,
četl do mikrofonu a já ho sledoval.
Když jsme spočítali
postavy v celé Bibli,
vyšlo nám, že jich je asi tisíc.
To znamená,
že budeme potřebovat tisíc hlasů.
Měli jsme školení, kde jsme
probírali všechno, co se týká čtení.
To bylo vážně praktické.
Připomněli jsme si, co má čtenář dělat
a čemu se vyhnout, aby četl dobře.
To školení mi hodně dalo
a ujistilo mě to, že to zvládnu.
Některé role jsou hodně malé.
Nejkratší vstupy
mají třeba jen jednu větu,
kvůli které musí čtenář přijet.
Tyhle krátké nahrávky
byly často pro režii nejnáročnější.
Když mě bratři pozvali
na nahrávání Bible, byla jsem nadšená.
Pak jsem zjistila,
že tam mám jenom jednu větu.
Říkala jsem si:
OK, to nic není, to hravě zvládnu.
Ale když jsem si poslechla
záznam ze školení,
pomohlo mi to, abych to brala víc vážně.
Prosili jsme čtenáře,
aby si toho prostudovali víc.
Máte sice jen jednu větu,
ale nastudujte si všechno o té postavě.
Přečetla jsem si celou kapitolu,
informace z Hlubšího pochopení
a došlo mi, že jde o víc
než jenom načíst jednu větu.
Zjistili jsme,
že je dobré dát čtenáři scénář,
který je upravený přímo pro něj.
Některá slova přepíšeme foneticky,
aby věděl, jak je správně vyslovovat.
Říkal jsem: Šalamoun.
Šalamoun? Kdo to je?
Pomohli mi správně vyslovovat Šalomoun.
Pečlivě sledovali,
jestli všechno vyslovujeme správně.
Výslovnost musí být konzistentní
a přesná během čtení celé Bible,
od začátku do konce.
Každé ráno
připravíme studio na nahrávání.
Jdeme tam, rozsvítíme,
zapneme techniku,
připravíme horkou
a studenou vodu pro čtenáře.
Na školení jsme se mimo jiné naučili,
jak je důležité hodně pít.
Někdy přidáme
trochu octa nebo medu.
Kapku citronu.
Když přijde čtenář,
pomáháme mu přemýšlet o kontextu.
Každý to má samozřejmě
už nastudované a natrénované,
ale my se snažíme uvažovat
třeba o pohnutkách postav.
Jak se ten člověk v dané situaci cítil?
Jak tu větu asi řekl?
Taky se snažíme,
aby se tu bratři a sestry cítili dobře.
Často dlouho trvá, než se uvolní.
Ve studiu je tříčlenný tým a čtenář.
Jeden člen týmu kontroluje,
že čtenář nic nevynechal –
že tam nechybí žádná slova.
Technik zase sleduje, jestli v nahrávce
nejsou nějaké rušivé zvuky,
třeba kručení v břiše, šustění košile
nebo kšand, když je čtenář má.
Režisér zodpovídá za kvalitu vyučování.
Líbí se mi, jak se režisér snaží
ze čtenáře dostat tu správnou emoci.
Třeba mu řekne:
„Zkusíš to ještě jednou a s úsměvem?“
A najednou to zní mnohem radostněji.
Když tu situaci opravdu prožíváte,
jde to pak přirozeně.
Nesnažíte se jen kopírovat režiséra.
Obvykle začínáme s jednou emocí.
Třeba chceme, aby byl čtenář smutný.
A pak k tomu
přidává další a další emoce.
Díky tomu je
výsledný projev opravdu procítěný.
Jedna věta se dá přečíst
tolika různými způsoby.
Nikdy mě to nenapadlo.
Máte dojem, že víte,
jak to ta postava řekla,
ale režisér
vám pak poradí, jak na to.
V Bibli vystupují
postavy s různou povahou.
Je tam i hodně záporných postav.
Když jsem zjistil,
koho mám číst, zarazilo mě to,
protože v betelu i kdekoli jinde
máme s druhýma mluvit hezky.
Ale já jsem dostal za úkol číst chlápka,
který mluvil neuctivě přímo s Jehovou.
Musel jsem o tom hodně přemýšlet.
Všichni ti bratři jsou zkušení křesťané.
Už roky pracují na svých vlastnostech
a své křesťanské osobnosti.
Chtěl jsem to přečíst tak,
jak to ta zatvrzelá sebranka asi říkala,
a tak jsem o tom musel přemýšlet
a dát do toho srdce.
Občas jsem to trochu přehnal.
Říkali mi:
„Moment, můžeš trochu ubrat?
Tohle není úplně ono.“
Ale snažil jsem se být padouch,
jak se to ode mě čekalo.
S editací začínáme
vlastně už během nahrávání.
Na konci nějakého úseku, třeba kapitoly,
vybereme nejlepší verzi každého verše.
Čtenář a režisér si to můžou
znovu poslechnout a rozhodnout,
jestli jsou spokojení.
K editaci používáme
profesionální software.
Mezi větama uděláme dobré pauzy,
vložíme tam všechny postavy.
Každá postava se nahrává samostatně.
Kolem mikrofonu není skupinka lidí,
kteří by nahrávali společně.
Každý hlas se nahraje zvlášť.
Když pak v jedné kapitole
mluví víc lidí,
poskládáme nahrávky dohromady.
Když jsme pak k sobě
poskládali všechny kapitoly,
najednou se nám před očima
objevilo nádherné umělecké dílo.
Obsahuje pravdivé příběhy,
které na nás, čtenáře a posluchače
Božího Slova, hodně působí.
Často slýchám:
Bible mi ožila před očima
a víc působí na moje srdce.
Pomáhá nám to, abychom
nad Božím Slovem ještě víc rozjímali.
Díky tomu,
že každou postavu čte jiný hlas,
se nám to bude
moc příjemně poslouchat.
Čtení Bible teď bude ještě poutavější.
Bible skutečně ožila.
Je to teď úplně jiný zážitek!
Myslím, že z toho budou nadšení!

Jak vzniká audionahrávka Bible