JW subtitle extractor

Nacházíme se v Birminghamu.
Kdysi tady žil
známý vědec a teolog Joseph Priestley.
V roce 1789 Priestley spojil síly
se skupinou talentovaných mužů.
Chtěli vytvořit
zbrusu nový anglický překlad Bible.
Dalších 200 let
si lidé mysleli, že se jim to nepovedlo
a že všechna práce přišla vniveč.
V čem byl tenhle překlad jiný?
A proč vlastně nikdy nevyšel?
Chtěli jsme odhalit Priestleyho příběh,
a tak jsme si o tom popovídali
s několika odborníky.
Dneska ho lidé znají hlavně jako vědce.
Zkoumal elektřinu a plyny.
Popsal například vlastnosti kyslíku.
Joseph Priestley byl výjimečný muž.
Dnes si ho pamatujeme
víceméně jako vědce,
ale to by on nechtěl.
Chtěl by být známý spíš jako duchovní,
jako teolog,
protože to byla jeho velká vášeň.
Dokázal se naučit jakýkoli jazyk,
měl brilantní paměť
a byl nesmírně pracovitý.
Velmi brzy se naučil hebrejsky,
bylo mu něco kolem patnácti,
a pak taky řecky a latinsky.
Taky se naučil hlavní semitské jazyky,
ke kterým měl tehdy materiály.
To mu velmi pomohlo,
když začal zkoumat text Bible.
Mohl totiž porovnávat Bibli krále Jakuba
s textem,
který byl v původních jazycích.
Byly tehdy k dispozici rukopisy
jak hebrejského, tak řeckého textu.
Bylo z nich vidět,
že některé pasáže v Bibli krále Jakuba
se daly přeložit i jinak.
Je pravda, že Bible krále Jakuba
je psaná krásným jazykem.
Ale taky je pravda,
že jsou v překladu chyby
a do textu jsou přidané věci,
které tam původně nebyly.
Priestley hledal pravdu
a nenechal se ovlivnit názory druhých.
Jedna biblická pravda
pro něho byla zvlášť důležitá:
Že Všemohoucí Bůh
a Ježíš nejsou jedna osoba.
V roce 1783
vydal krátké pojednání, kde se píše:
„Písmo nás učí,
že existuje pouze jeden Bůh,
který stvořil všechny věci
a vládne nad nimi,
že pouze tohoto Boha
bychom měli uctívat
a že poslal Ježíše Krista,
aby poučil lidstvo,
umožnil mu provádět zázraky,
vzkřísil ho z mrtvých
a dal mu veškerou moc,
kterou kdy měl nebo kterou má nyní.“
Priestley měl pocit,
že Bible krále Jakuba
rozdíl mezi Bohem a Kristem rozostřila.
Proto v roce 1787
napsal svému příteli
a duchovnímu Theophilu Lindseymu.
Lindsey byl anglikánský duchovní,
ale postupem času
začal pochybovat o některých naukách,
jako byla například ta o trojici.
Začal uvažovat podobně jako Priestley.
Priestley Lindseymu napsal:
„Jsem potěšen, že se ti myšlenka
nového překladu Bible zamlouvá.
Nezdá se mi,
že by to bylo příliš obtížné.
Když se pustíš do Nového zákona,
já se pustím do Starého.
Myslím, že se to dá
docela dobře zvládnout do tří let.“
Dokončit to za 3 roky
byl opravdu ambiciózní cíl.
Bibli krále Jakuba překládalo 47 učenců
a trvalo jim to 7 let.
Takže Priestley a Lindsey
spolu s dalšími dvěma učenci
začali tenhle projekt plánovat.
Jejich cílem bylo
vylepšit Bibli krále Jakuba
jenom na těch místech,
které bylo potřeba přeložit přesněji.
Rozhodli se, že si stanoví pravidla,
kterými se budou při překládání řídit.
Jedno z těch pravidel tenhle překlad
odlišovalo od jakéhokoli
jiného překladu,
který do té doby vyšel v angličtině
a dost možná i v jakémkoli jiném jazyce.
To pravidlo bylo jednoduché:
Tam, kde se ve Starém zákoně
v hebrejštině
objevuje Boží jméno,
použít jméno „Jehova“
a nepřekládat ho slovem „PÁN“.
A v Novém zákoně
použít jméno Jehova na těch místech,
kde je nutné odlišit Boha a Krista.
Nebyl to nový nápad.
Mám tady před sebou
knihu od Hoptona Haynese.
Nějakých 40 let
před Priestleyho projektem
navrhl stejný přístup.
Hopton Haynes zastával názor,
že v Bibli krále Jakuba
se slovo „Jehova“ mělo ponechat,
a že kdyby se
v Novém zákoně na místech,
kde je často použité slovo „Pán“,
použilo slovo „Jehova“,
přispělo by to k jasnému odlišení
Pána, našeho Boha,
od našeho Pána, tedy Krista.
Priestleyho skupina
s tímto názorem souhlasila.
Uvědomili si ale, že na to nestačí.
A tak začali hledat učence,
kteří by jim pomohli.
Moc jich ale nenašli.
A není se čemu divit.
Překládat Bibli v Anglii v 18. století
nebylo jenom ambiciózní.
Mohlo to být dost nebezpečné.
Když jste se snažili
vydat nějaký překlad,
mohlo to rozzlobit hodně lidí.
Mnozí se do překládání pustili,
ale často to nikdy nedokončili.
Pro anglikánskou církev
byla Bible krále Jakuba stěžejní.
Tenhle překlad schválila.
Na tomhle překladu zakládali své nauky.
Takže když jste řekli,
že ten překlad není dostačující,
vlastně jste tím ukázali,
že nesouhlasíte s tím, co církev učí.
A s novým překladem
jste přišli jakoby s novými naukami,
které šly proti anglikánské církvi.
Během tří měsíců od první schůzky
se k Priestleyho skupině
přidali další učenci.
Patřil k nim i jeden
velmi schopný a talentovaný muž –
Robert Edward Garnham.
Jsme teď v Cambridgi.
Je tady Dr. Nicolas Bell
a Dr. Chris Reid,
kteří nám o něm řeknou víc.
Robert Garnham začal studovat
na Trinity College v roce 1769,
když mu bylo 16.
V dalším roce dostal stipendium
a později začal na téhle univerzitě
sám učit.
Hodně toho udělal tady,
ve Wrenově knihovně na Trinity College.
V Garnhamově době knihovna
pravděpodobně nebyla úplně zaplněná,
ale víc než polovinu zabírala
různá vydání Bible a komentáře k nim,
což byly různé teologické texty.
Byla to obrovská výhoda,
protože pro tuhle
hlubokou teologickou práci
měl všechno potřebné
pod jednou střechou.
Priestley a Lindsey
si jeho práce nesmírně vážili,
protože byl velmi inteligentní.
K tomu všemu byl ohromně pracovitý
a to byla výborná kombinace.
Už jen samotný fakt,
že tenhle muž studoval Bibli,
text Bible, do takové hloubky,
je docela důležité zjištění.
Garnham pracoval tiše,
ale zároveň velmi rychle.
Když dokončil svůj úkol
přeložit dopisy v Novém zákoně,
pustil se do další práce.
V dopise z 25. listopadu 1789
Priestley Lindseymu napsal:
„Pan Garnham
je cenným členem naší skupiny.“
Lindsey později
jednomu členovi jejich skupiny řekl,
že „práci pana Garnhama
se nic nevyrovná”.
Vylepšená Bible, na které Priestley
a jeho skupina tak tvrdě pracovali,
byla skoro hotová.
Jenže potom vypukly
v Birminghamu v roce 1791
jedny z nejnásilnějších
britských protestů v 18. století.
Nejenže měli Priestley
a další kontroverzní politické názory,
ale taky otevřeně
zpochybňovali církevní nauky.
Anglikánští duchovní je chtěli zastavit.
Protesty trvaly 4 dny.
Někteří zemřeli a hodně budov
bylo zničeno včetně Priestleyho domu.
Jeho dům na Fairhill shořel do základů.
Unikl jen o vlásek
a vzbouřenci
jeho papíry vyhodili z okna.
Všechny jeho rukopisy, jeho knihy,
a zdálo se, že i jeho překlad,
nic z toho nepřežilo.
V roce 1794
Priestley odešel do Spojených států.
Byl daleko od svého domova,
od lidí, které znal, i od své kultury.
Měl to opravdu těžké.
Bez své knihovny a skupiny,
která ho podporovala,
už Priestley nemohl
na překladu Bible dál pracovat.
Nikdy ten projekt neobnovil.
Ale co Garnham a jeho překládání?
Odpověď na tuhle otázku
najdeme v Londýně.
Garnham byl opatrný
a když něco vydával, tak jenom anonymně.
Takže potom co byl Priestleyho dům
zničen a projekt skončil,
Garnham svoji práci nepublikoval.
V dalších letech
se Garnhamův postoj k Bibli změnil
a jeho víra se téměř vytratila.
Zemřel v roce 1802.
Bylo mu 49.
Ale co jeho překladatelská práce?
Přežil nějaký z jeho rukopisů?
Víc než 200 let to vypadalo,
že odpověď je ne.
Ale zkraje roku 2017
udělali výzkumníci nečekaný objev
v Knihovně
Dr. Williamse v centru Londýna.
Co přesně v knihovně našli?
Dvě sady rukopisů v dobrém stavu,
které obsahovaly skoro celý Nový zákon.
Jedna sada byla psaná na nečisto
a ta druhá už byla upravená.
Na jedné z nich
byly čitelně napsané iniciály R. E. G.,
Robert Edward Garnham.
Když výzkumníci
tyhle rukopisy prozkoumali,
uvědomili si, že našli něco výjimečného.
Jediný dochovaný rukopis
z Priestleyho projektu.
Myslím, že je velmi neobvyklé
najít rukopis, jako je tenhle,
protože se jich moc nedochovalo.
Právě proto je to tak pozoruhodné.
Garnhamův překlad
byl v mnoha ohledech unikátní.
Spoustě známých veršů
dal nové, moderní znění.
Zatímco Bible krále Jakuba říká,
že „celý svět v ničemnosti leží“,
Garnhamův překlad říká
„celý svět je v moci Nepřítele“.
Taky nepoužíval slovo „peklo“.
Řecké slovo „hádes“
překládal jako „hrob“.
Nejzajímavější ale je,
že Garnham používal jméno Jehova.
Zatímco Bible krále Jakuba říká:
„Budeš milovati Pána,
svého Boha, ze všeho srdce“,
Garnham napsal:
„Budeš milovati Jehovu,
svého Boha, ze všeho srdce.“
V ostatních překladech
se Boží jméno objevuje jenom párkrát.
Garnham se ale držel pravidla,
které si jejich skupina stanovila,
a v Novém zákoně
použil jméno Jehova asi 200krát.
Vždycky jsme si mysleli,
že Garnhamův překlad Nového zákona
je ztracený.
Takže najít ho
v naší kolekci mezi jeho dokumenty,
to bylo úplné zjevení.
Ohromné překvapení!
Rukopisy v Knihovně
Dr. Williamse jsou úžasné.
Na tomhle překladu pracovali
skuteční učenci,
kteří uměli hebrejsky a řecky.
Je to fascinující
a zaslouží si to velkou pozornost.
Garnhamova práce nám dává nahlédnout
do další
napínavé kapitoly z historie Bible.
Kdyby se v 18. století podařilo vydat
tento anglický překlad Nového zákona,
bylo by to naprosto přelomové.

Objevil se ztracený překlad Bible
- 

Objevil se ztracený překlad Bible

Nacházíme se v Birminghamu.
Kdysi tady žil
známý vědec a teolog Joseph Priestley.
V roce 1789 Priestley spojil síly
se skupinou talentovaných mužů.
Chtěli vytvořit
zbrusu nový anglický překlad Bible.
Dalších 200 let
si lidé mysleli, že se jim to nepovedlo
a že všechna práce přišla vniveč.
V čem byl tenhle překlad jiný?
A proč vlastně nikdy nevyšel?
Chtěli jsme odhalit Priestleyho příběh,
a tak jsme si o tom popovídali
s několika odborníky.
Dneska ho lidé znají hlavně jako vědce.
Zkoumal elektřinu a plyny.
Popsal například vlastnosti kyslíku.
Joseph Priestley byl výjimečný muž.
Dnes si ho pamatujeme
víceméně jako vědce,
ale to by on nechtěl.
Chtěl by být známý spíš jako duchovní,
jako teolog,
protože to byla jeho velká vášeň.
Dokázal se naučit jakýkoli jazyk,
měl brilantní paměť
a byl nesmírně pracovitý.
Velmi brzy se naučil hebrejsky,
bylo mu něco kolem patnácti,
a pak taky řecky a latinsky.
Taky se naučil hlavní semitské jazyky,
ke kterým měl tehdy materiály.
To mu velmi pomohlo,
když začal zkoumat text Bible.
Mohl totiž porovnávat Bibli krále Jakuba
s textem,
který byl v původních jazycích.
Byly tehdy k dispozici rukopisy
jak hebrejského, tak řeckého textu.
Bylo z nich vidět,
že některé pasáže v Bibli krále Jakuba
se daly přeložit i jinak.
Je pravda, že Bible krále Jakuba
je psaná krásným jazykem.
Ale taky je pravda,
že jsou v překladu chyby
a do textu jsou přidané věci,
které tam původně nebyly.
Priestley hledal pravdu
a nenechal se ovlivnit názory druhých.
Jedna biblická pravda
pro něho byla zvlášť důležitá:
Že Všemohoucí Bůh
a Ježíš nejsou jedna osoba.
V roce 1783
vydal krátké pojednání, kde se píše:
„Písmo nás učí,
že existuje pouze jeden Bůh,
který stvořil všechny věci
a vládne nad nimi,
že pouze tohoto Boha
bychom měli uctívat
a že poslal Ježíše Krista,
aby poučil lidstvo,
umožnil mu provádět zázraky,
vzkřísil ho z mrtvých
a dal mu veškerou moc,
kterou kdy měl nebo kterou má nyní.“
Priestley měl pocit,
že Bible krále Jakuba
rozdíl mezi Bohem a Kristem rozostřila.
Proto v roce 1787
napsal svému příteli
a duchovnímu Theophilu Lindseymu.
Lindsey byl anglikánský duchovní,
ale postupem času
začal pochybovat o některých naukách,
jako byla například ta o trojici.
Začal uvažovat podobně jako Priestley.
Priestley Lindseymu napsal:
„Jsem potěšen, že se ti myšlenka
nového překladu Bible zamlouvá.
Nezdá se mi,
že by to bylo příliš obtížné.
Když se pustíš do Nového zákona,
já se pustím do Starého.
Myslím, že se to dá
docela dobře zvládnout do tří let.“
Dokončit to za 3 roky
byl opravdu ambiciózní cíl.
Bibli krále Jakuba překládalo 47 učenců
a trvalo jim to 7 let.
Takže Priestley a Lindsey
spolu s dalšími dvěma učenci
začali tenhle projekt plánovat.
Jejich cílem bylo
vylepšit Bibli krále Jakuba
jenom na těch místech,
které bylo potřeba přeložit přesněji.
Rozhodli se, že si stanoví pravidla,
kterými se budou při překládání řídit.
Jedno z těch pravidel tenhle překlad
odlišovalo od jakéhokoli
jiného překladu,
který do té doby vyšel v angličtině
a dost možná i v jakémkoli jiném jazyce.
To pravidlo bylo jednoduché:
Tam, kde se ve Starém zákoně
v hebrejštině
objevuje Boží jméno,
použít jméno „Jehova“
a nepřekládat ho slovem „PÁN“.
A v Novém zákoně
použít jméno Jehova na těch místech,
kde je nutné odlišit Boha a Krista.
Nebyl to nový nápad.
Mám tady před sebou
knihu od Hoptona Haynese.
Nějakých 40 let
před Priestleyho projektem
navrhl stejný přístup.
Hopton Haynes zastával názor,
že v Bibli krále Jakuba
se slovo „Jehova“ mělo ponechat,
a že kdyby se
v Novém zákoně na místech,
kde je často použité slovo „Pán“,
použilo slovo „Jehova“,
přispělo by to k jasnému odlišení
Pána, našeho Boha,
od našeho Pána, tedy Krista.
Priestleyho skupina
s tímto názorem souhlasila.
Uvědomili si ale, že na to nestačí.
A tak začali hledat učence,
kteří by jim pomohli.
Moc jich ale nenašli.
A není se čemu divit.
Překládat Bibli v Anglii v 18. století
nebylo jenom ambiciózní.
Mohlo to být dost nebezpečné.
Když jste se snažili
vydat nějaký překlad,
mohlo to rozzlobit hodně lidí.
Mnozí se do překládání pustili,
ale často to nikdy nedokončili.
Pro anglikánskou církev
byla Bible krále Jakuba stěžejní.
Tenhle překlad schválila.
Na tomhle překladu zakládali své nauky.
Takže když jste řekli,
že ten překlad není dostačující,
vlastně jste tím ukázali,
že nesouhlasíte s tím, co církev učí.
A s novým překladem
jste přišli jakoby s novými naukami,
které šly proti anglikánské církvi.
Během tří měsíců od první schůzky
se k Priestleyho skupině
přidali další učenci.
Patřil k nim i jeden
velmi schopný a talentovaný muž –
Robert Edward Garnham.
Jsme teď v Cambridgi.
Je tady Dr. Nicolas Bell
a Dr. Chris Reid,
kteří nám o něm řeknou víc.
Robert Garnham začal studovat
na Trinity College v roce 1769,
když mu bylo 16.
V dalším roce dostal stipendium
a později začal na téhle univerzitě
sám učit.
Hodně toho udělal tady,
ve Wrenově knihovně na Trinity College.
V Garnhamově době knihovna
pravděpodobně nebyla úplně zaplněná,
ale víc než polovinu zabírala
různá vydání Bible a komentáře k nim,
což byly různé teologické texty.
Byla to obrovská výhoda,
protože pro tuhle
hlubokou teologickou práci
měl všechno potřebné
pod jednou střechou.
Priestley a Lindsey
si jeho práce nesmírně vážili,
protože byl velmi inteligentní.
K tomu všemu byl ohromně pracovitý
a to byla výborná kombinace.
Už jen samotný fakt,
že tenhle muž studoval Bibli,
text Bible, do takové hloubky,
je docela důležité zjištění.
Garnham pracoval tiše,
ale zároveň velmi rychle.
Když dokončil svůj úkol
přeložit dopisy v Novém zákoně,
pustil se do další práce.
V dopise z 25. listopadu 1789
Priestley Lindseymu napsal:
„Pan Garnham
je cenným členem naší skupiny.“
Lindsey později
jednomu členovi jejich skupiny řekl,
že „práci pana Garnhama
se nic nevyrovná”.
Vylepšená Bible, na které Priestley
a jeho skupina tak tvrdě pracovali,
byla skoro hotová.
Jenže potom vypukly
v Birminghamu v roce 1791
jedny z nejnásilnějších
britských protestů v 18. století.
Nejenže měli Priestley
a další kontroverzní politické názory,
ale taky otevřeně
zpochybňovali církevní nauky.
Anglikánští duchovní je chtěli zastavit.
Protesty trvaly 4 dny.
Někteří zemřeli a hodně budov
bylo zničeno včetně Priestleyho domu.
Jeho dům na Fairhill shořel do základů.
Unikl jen o vlásek
a vzbouřenci
jeho papíry vyhodili z okna.
Všechny jeho rukopisy, jeho knihy,
a zdálo se, že i jeho překlad,
nic z toho nepřežilo.
V roce 1794
Priestley odešel do Spojených států.
Byl daleko od svého domova,
od lidí, které znal, i od své kultury.
Měl to opravdu těžké.
Bez své knihovny a skupiny,
která ho podporovala,
už Priestley nemohl
na překladu Bible dál pracovat.
Nikdy ten projekt neobnovil.
Ale co Garnham a jeho překládání?
Odpověď na tuhle otázku
najdeme v Londýně.
Garnham byl opatrný
a když něco vydával, tak jenom anonymně.
Takže potom co byl Priestleyho dům
zničen a projekt skončil,
Garnham svoji práci nepublikoval.
V dalších letech
se Garnhamův postoj k Bibli změnil
a jeho víra se téměř vytratila.
Zemřel v roce 1802.
Bylo mu 49.
Ale co jeho překladatelská práce?
Přežil nějaký z jeho rukopisů?
Víc než 200 let to vypadalo,
že odpověď je ne.
Ale zkraje roku 2017
udělali výzkumníci nečekaný objev
v Knihovně
Dr. Williamse v centru Londýna.
Co přesně v knihovně našli?
Dvě sady rukopisů v dobrém stavu,
které obsahovaly skoro celý Nový zákon.
Jedna sada byla psaná na nečisto
a ta druhá už byla upravená.
Na jedné z nich
byly čitelně napsané iniciály R. E. G.,
Robert Edward Garnham.
Když výzkumníci
tyhle rukopisy prozkoumali,
uvědomili si, že našli něco výjimečného.
Jediný dochovaný rukopis
z Priestleyho projektu.
Myslím, že je velmi neobvyklé
najít rukopis, jako je tenhle,
protože se jich moc nedochovalo.
Právě proto je to tak pozoruhodné.
Garnhamův překlad
byl v mnoha ohledech unikátní.
Spoustě známých veršů
dal nové, moderní znění.
Zatímco Bible krále Jakuba říká,
že „celý svět v ničemnosti leží“,
Garnhamův překlad říká
„celý svět je v moci Nepřítele“.
Taky nepoužíval slovo „peklo“.
Řecké slovo „hádes“
překládal jako „hrob“.
Nejzajímavější ale je,
že Garnham používal jméno Jehova.
Zatímco Bible krále Jakuba říká:
„Budeš milovati Pána,
svého Boha, ze všeho srdce“,
Garnham napsal:
„Budeš milovati Jehovu,
svého Boha, ze všeho srdce.“
V ostatních překladech
se Boží jméno objevuje jenom párkrát.
Garnham se ale držel pravidla,
které si jejich skupina stanovila,
a v Novém zákoně
použil jméno Jehova asi 200krát.
Vždycky jsme si mysleli,
že Garnhamův překlad Nového zákona
je ztracený.
Takže najít ho
v naší kolekci mezi jeho dokumenty,
to bylo úplné zjevení.
Ohromné překvapení!
Rukopisy v Knihovně
Dr. Williamse jsou úžasné.
Na tomhle překladu pracovali
skuteční učenci,
kteří uměli hebrejsky a řecky.
Je to fascinující
a zaslouží si to velkou pozornost.
Garnhamova práce nám dává nahlédnout
do další
napínavé kapitoly z historie Bible.
Kdyby se v 18. století podařilo vydat
tento anglický překlad Nového zákona,
bylo by to naprosto přelomové.


-