JW subtitle extractor

Jste připravení?
Když víme,
že se něco pravděpodobně brzo stane,
tak je mnohem snazší se na to připravit.
Jak moc je pravděpodobné,
že nás budou pronásledovat?
Verš na dnešní den,
2. Timoteovi 3:12, říká:
„Všichni,
kdo chtějí žít v oddanosti Bohu
jako učedníci Krista Ježíše,
budou pronásledováni.“
Takže ne, že se to možná stane.
Ono se to určitě stane.
Jaké pronásledování jste zažili?
Asi každému z nás už se stalo,
že na nás byl
někdo nepříjemný ve službě.
Ale taky si určitě pamatujeme,
jak nám Jehova v tu chvíli pomohl.
Jak nás ale Jehova
na pronásledování připravuje?
Není náhoda,
že komentář k verši na dnešní den
zmiňuje verše z 1. Petra.
Petr tenhle dopis
napsal někdy v letech 62–64,
jen pár měsíců před tím,
než Pavel napsal 2. Timoteovi.
Křesťané, kterým Petr psal,
zažívali těžké zkoušky
a pronásledování se mělo ještě zhoršit.
Stávalo se, že si je
lidé pletli s židovskými zélóty,
kteří se později bouřili proti Římu.
Možná to bylo proto,
že odmítali předkládat oběti císaři
a nechtěli se účastnit
pohanských slavností.
V roce 64 zničil
rozsáhlý požár velkou část Říma
a šířily se zvěsti,
že ho založil císař Nero.
Nero chtěl ochránit svou pověst,
a tak začal tvrdit,
že požár založili křesťané.
A právě tohle obvinění
možná odstartovalo vlnu
velmi krutého pronásledování.
Taky si možná vzpomenete,
že jen několik měsíců nato, v roce 66,
Cestius Gallus
zahájil obléhání Jeruzaléma.
Takže tyhle dva inspirované dopisy,
1. Petra a 2. Timoteovi,
byly velmi aktuální.
Přišly právě včas a pomohly bratrům,
aby se na to všechno zvládli připravit.
Ale hodí se i nám.
Protože i nás lidé
často nechápou a pomlouvají nás
kvůli tomu, co děláme nebo co kážeme.
I my žijeme v posledních dnech.
Takže co může pomoct nám,
až nás budou pronásledovat,
třeba jako těch 155 bratrů a sester
z asi sedmi zemí,
kteří jsou teď ve vězení?
Pojďme se podívat na tři věci,
které se můžeme z 1. Petra naučit:
1. Petra 3:14, nebojte se toho,
čeho se bojí lidé bez víry;
1. Petra 4:14, máte Jehovova
svatého ducha – spoléhejte se na něj;
a 1. Petra 5:9–14,
důvěřujte svým spoluvěřícím
a važte si toho, že je máte.
Všechno jsou to 14. verše, podle toho
si je můžeme dobře zapamatovat.
Začneme 1. Petra 3:14:
„I kdybyste však měli trpět
kvůli tomu, že jednáte správně,
jste šťastní.
Nebojte se toho, čeho se bojí oni,
ani se nenechte zneklidnit.“
Takže, nebojte se.
Jak se píše v komentáři
k dnešnímu verši, strach je mocná zbraň,
kterou proti nám
používá náš nepřítel Ďábel,
protože chce,
abychom přestali sloužit Jehovovi.
Ale v tom verši se říká:
„Nebojte se toho, čeho se bojí oni.“
Kdo jsou to ti „oni“?
Ti, kdo nás pronásledují, ale i ti,
kteří se nechali ovlivnit jejich názory.
A čeho se ti lidé bojí?
Ponížení, porážky, smrti.
Vzpomeňte si
na příběh Davida a Goliáše.
1. Samuelova 17. kapitola.
Goliáš důvěřoval svojí síle –
tomu, jak byl vysoký,
měl kopí, oštěp,
meč, brnění a taky měl štíty.
A to byly věci, které Saula děsily.
Měl obrovskou armádu,
tisíce mužů, ale všichni
se před Goliášem
víc než měsíc třásli strachy.
A když Saul souhlasil,
aby David s Goliášem bojoval,
tak mu chtěl dát svoji výzbroj,
podobnou jako měl Goliáš.
Z toho je vidět, že Saul
spoléhal na stejné věci jako Goliáš.
Zbraně, brnění –
spoléhal na fyzickou sílu,
dalo by se říct normální sílu.
Skoro třímetrový bojovník
by nezkušeného vojáka hravě porazil,
ať už by ten voják měl výzbroj, nebo ne.
Takže není divu,
že David Saulovu nabídku,
aby si vzal jeho výzbroj, odmítl.
Na tom,
jakou měl na sobě výzbroj, nezáleželo.
David se nebál toho, čeho se bál Goliáš,
nebo toho, čeho se bál Saul.
Byla to bitva
mezi bohy a David to věděl.
A tak spoléhal
na „mimořádnou sílu“ od Jehovy.
A to musíme i my.
Tenhle týden bylo na našich stránkách
vyjádření bratra Vitalije Ilinycha,
který o svém zatčení a uvěznění řekl:
„Čím těžší věci nás v životě potkají,
tím blíž jsme Jehovovi.
Jehova je Hrnčíř, a i když připustí,
aby mě v životě potkaly ohnivé zkoušky,
má to všechno pod kontrolou.
Když mám pocit,
že už ten těžký náklad neunesu,
prosím Jehovu,
aby mi dal mimořádnou sílu.“
Ti, kdo nás pronásledují nemůžou
Jehovovi zabránit, aby nám pomáhal,
aby si nás pamatoval, aby nás odměnil.
Když zůstaneme Jehovovi věrní,
dosáhneme té nejvyšší cti,
vítězství a života.
A proto se nebojíme toho,
čeho se bojí lidé bez víry.
Jak je v jedné naší písničce:
„Proč nepřátel bych se bál?
Vždyť nejsem na to sám.“
A tím se dostáváme k dalšímu 14. verši.
Tentokrát z 1. Petra 4. kapitoly,
ve kterém se píše:
„Pokud vás urážejí pro Kristovo jméno,
[tak znovu] jste šťastní,
protože je na vás duch slávy,
ano Boží duch.“
Když nás urážejí kvůli Ježíšovu jménu,
je to důkaz, že máme Božího ducha.
A my Božího ducha potřebujeme,
abychom dokázali vytrvat.
Jak nedávno napsal
bratr Anton Ostapenko:
„[Ve vězení] mi Jehova
napřímo ukazoval, jaký Bůh to je.
A musím říct, že jsem nadšený!
Stal se mi nejen Všemohoucím Bohem,
ale hlavně milujícím otcem,
který opravdu rozumí mojí situaci,
pomáhá mi a podporuje mě způsoby,
které jsem si ani nedokázal představit.
Ale vždycky to bylo v ten správný čas.“
Ano, „blízko Jehovy chci stát,
tam nemusím se bát,
jeho sliby vždy se vyplní.
Já vytrvám.“
A pak tu máme
ještě tu vybídku z 1. Petra 5:9–14,
abychom mysleli na naše bratry.
Když byl Anatolij Vilitkevič ve vězení,
připomínal si příběhy lidí z Bible,
kteří taky zažívali pronásledování,
a zapisoval si je.
Hodně mu to pomáhalo.
Říká:
„Věděl jsem, že je Jehova
nechránil před všemi těžkostmi,
ale nikdy je neopustil.
To mi dodávalo hodně síly.“
Taky ho hodně povzbuzovaly
dopisy od manželky.
Říká: „V jednom z prvních dopisů
mi Aljona poslala několik fotek,
na kterých byli
všichni naši přátelé a blízcí.
Každý večer jsem se na ty fotky díval
a snažil si vzpomenout
na nějaký zajímavý zážitek s lidmi,
kteří na nich byli.
Měl jsem pocit, jako by byli vedle mě.“
Povzbuzovaly ho příklady
věrných Božích služebníků z minulosti
i ze současnosti.
Jsme Jehovův jednotný národ.
A všichni můžeme
očekávat pronásledování.
Bratr Dmitrij Golik pěkně shrnul,
jak bychom se na to měli dívat.
Řekl: „Praktická příprava
se samozřejmě hodila.
Ale ještě mnohem
větší význam měla duchovní příprava.
Když zažíváme pronásledování,
není důležité,
jak jsme chytří nebo jak dobře
se dokážeme před nepřáteli schovat.
Důležitá je naše věrnost Bohu.
Kdyby se Ježíš
chtěl před svými nepřáteli schovat,
určitě by se mu to povedlo,
ale to nebyl jeho cíl.
A my jsme jeho učedníci.
Nemáme proto za cíl vyhnout se
těžkostem, ale důstojně jim čelit.“
Takže jak se můžeme
připravit na pronásledování?
Když čteme příběhy našich bratrů
a sester, kteří pronásledování zažívají,
vidíme, že uctívání Jehovy
brali vždycky vážně.
Neuctívali Jehovu
jenom ze zvyku nebo povrchně,
ale snažili se mu být čím dál blíž.
O všem, co se dozvídali,
a o tom, co s Jehovou prožili,
do hloubky přemýšleli, vážili si toho,
snažili se z toho poučit.
A díky tomu se nebojí toho,
čeho se bojí lidé, kteří nemají víru.
Ve všem se spoléhají
na Jehovova svatého ducha
a důvěřují svým spoluvěřícím
a jsou rádi, že je mají.
Když to budeme dělat stejně jako oni,
budeme na pronásledování připraveni.
Budeme dobře připraveni
na všechny zkoušky, které nás potkají.

David Schafer: Jste připravení? (2. Tim. 3:12)