JW subtitle extractor

Komentář k verši na dnešní den
je o odpuštění,
jak jste si nejspíš všimli.
A konkrétně o tom,
jak Ježíš odpouštěl apoštolu Petrovi.
Asi není těžké pochopit,
proč si Ježíš Petra vybral
jako jednoho z těch dvanácti.
Víme, že Petr byl rozhodný,
byl pokorný a měl velké srdce.
Byl rozhodný.
Hned se do všeho pustil.
Třeba když ho s jeho bratrem Ondřejem
Ježíš pozval, aby ho následovali,
nemuseli si vzít čas na rozmyšlenou:
„Víš, máme rodinu,
musíme si to dobře promyslet.“
Bible říká: „Okamžitě
tam nechali své sítě a následovali ho.“
Později,
když Ježíš šel po Galilejském moři,
Petrovi nestačilo
se na něho jenom ohromeně koukat.
Musel vylézt z lodi a zkusit to sám.
Někteří z vás
jste přesně jako apoštol Petr.
S nadšením zkoušíte nové věci.
Neváháte.
Žijete naplno.
Užíváte si život.
„Parasailing?
O co jde?
Aha, o tohle.
Jdu do toho!“
Takoví prostě jste.
My ostatní jsme
spíš jako ti druzí apoštolové –
spokojení, že to můžeme
sledovat z bezpečí lodi.
Asi je nám jasné,
proč se Petrovi jeho rozhodnost
a ta ochota zkoušet nové věci
hodily,
když dostal ty klíče od Království,
když měl použít ten druhý a třetí klíč
od nebeského království.
Co to vyžadovalo?
Udělat něco nového.
Měl se na Samaritány
a lidi z jiných národů
dívat jako na svoje bratry.
Představte si, že by to
dostal za úkol někdo konzervativní.
Někdo, kdo by řekl:
„Já nevím, jsem celý život Žid.
Radši si najdi někoho jiného.“
Bible říká,
že Petr to bez námitek udělal.
Neprotestoval.
Petr byl připravený jít.
Byl připravený zkusit něco nového.
Takže Ježíš vybral přesně toho pravého.
Někoho, kdo se dokázal
rychle přizpůsobit změnám.
Ve spoustě situací bylo taky vidět,
jak je Petr pokorný.
Třeba když něčemu nerozuměl,
nedělalo mu problém se na to zeptat.
Věřím, že jsme všichni
moc rádi za to Ježíšovo ujištění,
že když opustíme otce,
matku, sestru, bratra, dům, pole,
dostaneme stokrát víc.
Tenhle slib dal Ježíš, když odpovídal
na otázku, kterou položil právě Petr.
A kdo z nás
není vděčný za to, že se Petr zeptal:
„Pane,
kolikrát mám odpustit svému bratrovi?
Až sedmkrát?“
Za Ježíšovu odpověď jsme moc rádi.
Jsme rádi, že nám pomohl pochopit,
že bysme neměli počítat,
kolikrát proti nám někdo zhřešil.
A proč jsme za to rádi?
Protože nás to ujišťuje,
že on ani jeho Otec
nám taky nepočítají,
kolikrát proti nim zhřešíme.
Mimochodem, co Ježíš
odpověděl na tu Petrovu otázku:
„Kolikrát proti mně
může můj bratr zhřešit?“
Odpověděl mu,
že by měl odpustit
až 77krát,
nebo až 70 krát 7?
To je docela rozdíl.
77 nebo 70 krát 7, 490.
Proč si to říkáme?
Protože v Bibli krále Jakuba Ježíš říká:
Měl bys svému bratrovi
odpustit 70 krát 7.
Původní řecký text
se dá přeložit oběma způsoby.
Takže oba jsou správně.
77krát nebo 70 krát 7.
A záleží na překladatelích,
k čemu se přikloní.
Když se vrátíme zpátky na konec 40. let,
kdy vznikal Překlad nového světa,
výbor se musel rozhodnout.
Takže kolik? 70 krát 7, nebo 77?
To, jak uvažovali, je zajímavé.
Vzali v úvahu to, jak Petr
v té svojí otázce použil slovo „krát“.
Petr v tu chvíli netrénoval násobilku.
Když se Ježíše ptal: „Kolikrát bych
měl svému bratrovi odpustit?“,
vlastně říkal: „V kolika situacích
bych mu měl odpustit?“
Výbor došel k závěru,
že Ježíš ve své odpovědi to slovo „krát“
použil pravděpodobně stejně jako Petr.
A proto nejspíš Ježíš řekl 77krát,
a ne 70, znak pro násobení, krát 7.
Takže Překladu nového světa
můžeme opravdu věřit.
Petrova pokora je vidět i z toho,
jak se vyrovnával
se svými vlastními chybami.
Když ho Ježíš před ostatními apoštoly
pokáral, Petr se neurazil.
Neříkal: „Vůbec se mi nelíbí způsob,
jakým mi to řekl.“
Nepřestal chodit na shromáždění.
Vzal to jako chlap a dál sloužil Bohu.
Jestli už jste se někdy styděli za to,
jak jste reagovali na usměrnění,
věřím, že budete souhlasit,
že to chce kus odvahy a pokory.
Proč Ježíš Petra
pokáral před ostatními apoštoly,
místo aby ho vzal stranou
a udělal to soukromě?
V našich publikacích
najdeme jednu možnost.
Protože když to bratři zkoumali,
všimli si, že podle Bible,
když Ježíš Petra káral,
díval se přitom na ostatní apoštoly.
Takže je možné,
že to, co Petr řekl nahlas,
si mysleli i ostatní apoštolové.
Jenom to neřekli.
A proto se na ně Ježíš podíval.
A když Pavel usměrnil Petra v Antiochii
kvůli tomu, jak jednal
s křesťany z jiných národů,
Petr nevytáhnul svoje postavení
a neřekl: „Jsem jeden z dvanácti.
Jsem tvůj koordinátor Pavle.
Co si to ke mně dovoluješ?“
To, že má někdo odpovědné postavení,
neznamená, že nepotřebuje usměrnit.
Ti, kdo s námi spolupracují,
si na nás někdy všimnou nějakých chyb
a je dobře,
když nás na ně laskavě upozorní.
Když Ježíš svým učedníkům řekl,
že bude trpět a zemře,
Petr musel být v šoku.
„To ne.
Vždyť jsi Mesiáš.
Musíš sedět na trůnu svého otce Davida.
Tvoje království nemá nikdy skončit.
Ty přece nemůžeš umřít.“
Takže co Petr udělá?
Pokárá Ježíše.
A co se z téhle situace
dozvídáme o Ježíšovi?
Byl tak přístupný.
Lidé se s ním cítili tak dobře,
že Petr na moment zašel moc daleko.
Zapomněl, že mluví s Božím Synem.
Už se vám to někdy stalo?
Byli jste až moc familiární k někomu,
koho si hodně vážíte?
Možná jste mu položili otázku,
která byla drzá nebo vlezlá,
a pak jste si říkali: Co mě to napadlo?
Stává se to.
Takže Petr evidentně zapomněl,
že mluví s Božím Synem,
který měl před sebou důležitý úkol.
Sice ho motivoval soucit
a možná byl ovlivněný nesprávnou
představou, co má Mesiáš udělat,
ale tohle nebyl čas,
kdy měl Ježíše od jeho úkolu odrazovat
a rozmlouvat mu ho.
Petr měl taky velké srdce.
Když Pavel přišel
jako čerstvý křesťan do Jeruzaléma,
jediný, kdo se ho ujal, byl Petr.
Ostatní křesťané
s ním nechtěli mít nic společného.
Petr měl velké srdce.
Je pravda, že čas od času
přemýšlíme o chybách, které Petr udělal.
A je to i v dnešním komentáři,
který se zaměřuje na Kristovo odpuštění.
A odpuštění,
to je něco nádherného, úžasná věc.
Ale nechceme si Petra
spojovat jenom s jeho chybami.
Stejně jako nechceme, aby si nás
druzí spojovali s našimi chybami.
Vnímáme Petra jako horlivého,
obětavého Jehovova služebníka,
který byl věrný až do smrti.
Dneska je jedním z našich koordinátorů.
Jestli je to i váš úkol,
jak byste chtěli,
aby vás vnímali ti, kdo s vámi slouží?
V Petrově životním příběhu
je spousta dobrých věcí.
Máme se od něj hodně co učit.

David H. Splane: Vnímej Petrovy dobré vlastnosti (Žalm 86:5)