JW subtitle extractor

Studijní článek, ze kterého
je dnešní komentář, byl o tom,
jak je důležité dávat si cíle
a taky jakou radost zažijeme,
když těch cílů dosáhneme.
Řecké slovo, které se
v Křesťanských řeckých písmech
překládá jako „cíl“, je „skopos“.
Tohle slovo vám možná přijde povědomé.
Určitě znáte mikroskop nebo teleskop,
které můžeme zaměřit na něco, co
je špatně vidět, a ony nám to zaostří.
Od slova „skopos“ je odvozený
i anglický výraz pro zaměřovač.
To je zařízení, které používá
střelec, aby přesně namířil na terč.
Tyhle příklady nám hezky
ukazují, jakou funkci má v životě cíl.
Dává nám směr.
Zaměřujeme se na to,
co je pro nás důležité.
Jasně vidíme, co chceme v životě dělat.
Apoštol Pavel věděl,
že jsou cíle důležité.
Najděte si 1. Korinťanům 9:26.
Pavel tady říká: „Neběžím tedy bezcílně.
Mířím svými ranami tak,
abych nebil do vzduchu.“
Ve studijní poznámce
k tomu verši se píše,
že „křesťan musí vyvíjet cílené úsilí,
stále se soustředit na tu
největší odměnu – věčný život“.
Když si dáváme cíle,
vlastně tím napodobujeme Jehovu.
V dopise Efezanům 3:11
se totiž píše o „věčném záměru“,
který Jehova „vytvořil
ve spojitosti s Kristem“.
A zase je tu studijní poznámka,
ve které se píše,
že „v tomto kontextu je slovem
‚záměr‘ myšlen konkrétní cíl“.
Jehova je rozhodnutý uskutečnit
svůj záměr se zemí a s lidstvem,
i když se proti němu lidi vzbouřili.
Většina z vás, kdo
sledujete tohle ranní uctívání,
jste si dali hezké cíle
a dosáhli jste jich.
A za to si za sloužíte velkou pochvalu.
Co vás k tomu motivovalo?
Proč jste se rozhodli dávat si
ve službě pro Jehovu nějaké cíle?
Možná vás povzbudil někdo
z vaší rodiny a dal vám dobrý příklad.
Tohle je bratr George Young.
Sloužil jako misionář ještě
před tím, než vznikla škola Gilead.
Zemřel docela mladý, bylo mu teprve 53,
ale stihl sloužit v minimálně
15 zemích na 3 různých kontinentech.
Před třemi týdny jsme
s manželkou potkali jeho pravnuka.
Je to dobrovolník
na stavbách ve východní Africe
a už sloužil v asi sedmi zemích.
Možná si říkáte, že jablko
nepadá daleko od stromu.
Takže k tomu, abychom si dávali duchovní
cíle, nás můžou motivovat příbuzní.
Nebo třeba nějaký
zvláštní celodobý služebník –
krajský starší, betelita nebo misionář –
mluvil o svojí službě
s takovým nadšením, že vás nakazil.
Nebo to bylo něco
od „věrného a rozvážného otroka“.
Tohle je
čtyřstránková příloha
Naší služby Království z června 1979.
Jmenuje se „Mladí muži, můžete přijmout
tuhle zvláštní služební výsadu?“
Díky ní jsem se do betelu přihlásil já.
Nebo vás povzbudil proslov
na regionálním sjezdu.
Možná jste byli
na tom sjezdu, kde zazněla ta
velmi přímočará otázka:
„Dokázal bys Jehovovi vysvětlit,
proč nejsi v celodobé službě?“
To je dost osobní,
ale nutí to k zamyšlení.
Nebo vás povzbudily životní
příběhy svědků Jehovových.
Když moje manželka poznávala pravdu,
celé hodiny listovala
ve svázaných ročnících časopisů
a vybírala si z nich ty životní příběhy,
které ji moc povzbuzovaly.
Tohle všechno nás může motivovat,
abychom si ve službě
pro Jehovu dávali konkrétní cíle
a snažili se jich dosáhnout.
K tomu ale člověk
potřebuje odvahu a disciplínu.
A vy to děláte.
A za to si zasloužíte pochvalu.
K tomu, aby si dávali cíle,
chceme povzbuzovat i druhé.
Nikdy nepodceňujte,
jak může na někoho zapůsobit,
když se ho zeptáte:
„Co plánuješ dělat, až skončíš školu?
Nebo až budeš v důchodu?“
Vlastně se ptáme: „Jaké máš cíle?“
Když si dáváme cíl,
určitě je dobré spočítat si náklady.
Ale všimněte si, co je u Kazatele 11:4.
Přečtu vám ten verš
z překladu Today’s English Version.
Píše se tu: „Když budeš čekat,
až bude vítr a počasí ideální,
nikdy nic nezaseješ ani nesklidíš.“
Někdy prostě musíme
sebrat odvahu a jednat.
Přesně to zažila
i sestra Malinda Keeferová.
Když jí bylo 24,
mluvila s bratrem Russellem o tom,
že by chtěla začít s průkopnickou
službou, ale trochu váhala.
Říkala si, že by
nejdřív měla líp znát Bibli.
A je to celkem pochopitelné,
protože publikace badatelů Bible
znala teprve asi rok.
Bratr Russell jí na to ale řekl:
„Když budeš čekat, než se
všechno naučíš, nezačneš nikdy.
Ale když začneš hned,
naučíš se to za pochodu.“
A tak hned začala s průkopnickou.
Zemřela v roce 1983, když jí bylo 100.
V celodobé službě strávila 76 let.
Řekla: „Jsem neskonale šťastná, že jsem
se ochotně nabídla k průkopnické službě,
dokud jsem byla mladá,
a že jsem vždy na první místo
stavěla zájmy Království.“
Když si dáváme nějaký cíl,
na co si musíme dát pozor?
Náš cíl by třeba
mohl být příliš nekonkrétní.
Mohli bychom třeba Jehovu prosit:
„Pomoz mi být lepším člověkem.
Pomoz mi ti líp sloužit.“
No, to je trochu obecné.
Bylo by lepší být konkrétnější.
„Jehovo, pomoz mi se víc ovládat.
Víš, jak na tom jsem.“
„Pomoz mi nemyslet na nečisté věci.“
„Pomoz mi, abych se naučil
být ve službě pro tebe spokojený.“
To by bylo lepší.
Na druhou stranu, naše cíle
by neměly být až příliš konkrétní.
„Kdybych tak mohl sloužit
v betelu, pak bych byl šťastný.“
Jehova ale může zařídit,
abychom byli šťastní
i v mnoha jiných formách služby.
Jeho organizace nám
doporučuje spoustu různých možností,
tak proč se zaměřovat jenom na jednu?
Naše cíle by taky neměly
být jen o získání nějakého postavení.
Pavel sice Timoteovi řekl,
že by všichni měli vidět jeho pokrok,
ale udělat pokrok
neznamená získat nějaké postavení
nebo mít nějaké
konkrétní odpovědné úkoly –
být starší, koordinátor oddělení,
mít proslovy na sjezdech.
Služební pomocníci,
jestli se těšíte, až budete sloužit
jako starší, je to moc dobře.
Pavel v 1. Timoteovi 3:1
říká, že je to krásná práce.
Ale nejde jenom o to,
že budete mít proslovy
a bratři a sestry vám budou tleskat.
Ne, jde o pastýřskou práci.
Trpělivě naslouchat těm,
kdo jsou sklíčení.
Ochotně si na někoho udělat čas,
i když se nám to zrovna nehodí.
Navštěvovat nemocné,
snažit se někoho laskavě usměrnit,
a to i když se mu to možná nelíbí
nebo se na nás kvůli tomu zlobí.
Pavel v těch dalších verších vysvětluje,
co přesně ten pokrok znamená.
1. Timoteovi 4:12.
Píše se tu: „Buď ale
pro věrné příkladem v mluvení,
v chování, v lásce,
ve víře a v cudnosti.“
Takže o tohle nám jde.
Záleží na těchhle vlastnostech.
Efezanům 4:13 nás vybízí,
abychom vyrostli „v dospělého muže“,
abychom dosáhli
„vzrůstu, který plně odpovídá Kristu“.
Studijní poznámka k Efezanům 4:13 říká,
že „každý křesťan by si měl
dát za cíl duchovně dospět.“
Jehovu těší, když si dáváme cíle,
ze kterých je vidět, že ho máme rádi.
Dávejme si tedy cíle,
kterými přispějeme
k posvěcení Jehovova svatého jména.

Mark Scott: Dávejte si cíle, které oslavují Jehovu (1. Kor. 9:26)