JW subtitle extractor

Komentář ze Strážné věže
zmiňuje příběh Jákobova syna Josefa.
Dneska se podíváme na to,
co se z toho příběhu
můžeme naučit o pokání.
Rozebereme si tyto otázky:
Co je opravdové pokání?
A jak Jehova odměňuje ty, kdo se kají?
Opravdové pokání zahrnuje dva kroky.
Ten člověk si musí uvědomit,
co špatného udělal,
a pak dát jasně najevo,
že se špatným jednáním přestal.
O obou krocích se mluví
v příběhu o Josefovi
a teď se na některé části
společně podíváme.
Jákob měl svého syna Josefa moc rád.
Ale jak Josefa brali jeho bratři?
V 1. Mojžíšově ve 37. kapitole
třikrát čteme,
že ho jeho bratři nenáviděli.
Jednou byl Josef se svými bratry sám,
daleko od domova
a daleko od jejich otce.
Josefovi bratři tu příležitost využili
a z nenávisti ho hodili
do prázdné vodní jámy.
Později Juda navrhl,
aby ho prodali do otroctví.
V té době bylo Josefovi teprve 17 let.
Jak víme,
Josef byl v Egyptě nejdřív otrok,
potom vězeň a nakonec mocný vládce.
A právě na tu dobu se zaměříme.
Takže Josef je vládce.
Jákob se svojí rodinou žije v Kanaánu
a mají málo jídla.
Aby ho získali,
posílá svoje syny do Egypta.
Josef svoje bratry poznal hned,
jak je uviděl,
ale jeho bratři ho nepoznali.
Pak se potkali podruhé a taky potřetí,
ale ani jednou jim nedošlo,
že to je jejich bratr.
Josef pokaždé prožíval silné emoce.
Jak reagoval, když se setkali poprvé?
Rozplakal se.
Jak reagoval, když se setkali podruhé?
Rozplakal se.
A jak reagoval potřetí?
Hlasitě se rozplakal.
Proč se Josef těmto situacím vystavoval?
Protože chtěl zjistit,
jestli se jeho bratři opravdu káli.
Jak už jsme si řekli,
pokání má dva kroky.
A začíná tím,
že si člověk chybu uvědomí.
Uvědomovali si ji Josefovi bratři?
Ano. Máme to zapsané
v 1. Mojžíšově 42. kapitole.
Ve 21. verši čteme, co řekli:
„Říkali jeden druhému:
‚Určitě je to trest za to,
co jsme udělali
našemu bratrovi [tím mysleli Josefa].
Viděli jsme, jak je zoufalý,
když nás prosil o slitování,
ale neposlouchali jsme ho.
Proto nás postihlo tohle neštěstí.‘“
Z těch slov je vidět,
že jim to bylo líto.
Bratři podnikli první krok k pokání.
Uvědomili si svůj hřích.
Ale co ten druhý krok,
který je potřeba k pokání?
Změnili se Josefovi bratři?
Jak to mohl Josef zjistit?
Jak mohl zjistit,
jestli se změnilo něco v jejich srdci?
No, pomohl mu v tom plán,
který si velmi pečlivě připravil.
Je jasné, že se Josef nemohl
vrátit o 22 let zpátky.
Ale mohl vytvořit podmínky,
které hodně připomínaly to,
co se před těmi 22 lety stalo.
Takže, co teda Josef udělal?
Jeho plán spočíval v tom,
že se jeho bratři dostanou
do takových problémů,
že jediná možnost,
jak se vysvobodit ze zajetí v Egyptě,
bude nechat tam jednoho
bratra jako otroka.
A aby se to té situaci,
která se stala před víc než 20 lety,
ještě víc podobalo,
musel to být syn,
kterého měl Jákob obzvlášť rád.
Takže Josefův plán byl
přinutit svých deset bratrů,
aby do Egypta přivedli Benjamína.
Proč Benjamín?
Jákob měl svého syna Benjamína moc rád.
Úplně stejně jako měl
moc rád svého syna Josefa.
Takže v tomhle plánu se měl Benjamín
ocitnout ve stejné situaci,
v jaké byl kdysi Josef.
A z toho, jak se těch deset bratrů
k Benjamínovi zachová, Josef uvidí,
jestli se opravdu káli a litují toho,
co mu v minulosti udělali.
Pojďme se teď přesunout
k poslední fázi Josefova plánu.
Než se Jákobovi synové
vrátili do Kanaánu,
dal Josef do Benjamínova pytle
stříbrný pohár.
Když byli na cestě domů,
Josef za nimi poslal svého správce,
aby všechny bratry prohledal.
Asi si umíte představit,
jak vystrašení bratři byli,
když se pohár našel u Benjamína.
Teď se museli vrátit
za tím vládcem do Egypta.
Ale co mu asi tak řeknou?
Připomeňme si jednu věc.
Před těmi víc než 20 lety
to byl Juda, kdo ostatním navrhl,
aby Josefa prodali do otroctví.
A zase to byl Juda,
kdo přemluvil Jákoba,
aby s nimi Benjamín šel do Egypta.
Jak se Juda zachová v téhle situaci?
Udělal něco moc hezkého.
Vzal na sebe odpovědnost
mluvit s Josefem za všechny bratry.
Čteme o tom v 1. Mojžíšově 44:16:
„Co máme říct mému pánovi?
Jak to máme vysvětlit?
Jak dokážeme, že jsme nevinní?
Pravý Bůh odhalil
provinění tvých otroků.
Odteď jsme otroky mého pána,
my i ten, u koho se našel pohár!“
Juda vlastně navrhl,
aby se ze všech jedenácti bratrů
stali otroci.
Ale Josef to takhle úplně nechtěl.
A tak v 1. Mojžíšově 44:17
Judovi odpovídá.
Čteme tady: „To nepřipadá v úvahu!
Mým otrokem se stane jen ten,
u koho se našel pohár.
Vy ostatní se můžete v pokoji
vrátit ke svému otci.“
Takže Josef dal Judovi
a jeho devíti bratrům
možnost v pokoji se vrátit domů
v případě, že budou ochotní nechat
tam Benjamína jako otroka.
V tuhle chvíli Juda sebral odvahu,
šel proti egyptskému vládci
a pronesl dlouhou řeč.
Vlastně je to nejdelší řeč
zaznamenaná v 1. Mojžíšově.
A v jejím závěru, v 1. Mojžíšově 44:33,
Juda Josefovi říká tohle:
„Prosím tedy, můj pane,
ať se stanu tvým otrokem místo chlapce
[tím myslí Benjamína],
aby se mohl vrátit se svými bratry.
Jak se můžu vrátit k otci
a nemít chlapce s sebou?
Nesnesl bych pohled na otcovo utrpení!“
Jen si to vemte.
Juda vlastně řekl,
že by si to s Benjamínem vyměnil
a zůstal v Egyptě jako otrok místo něho.
Ukázal, že už není ten Juda,
kterým byl před 22 lety.
Změnil se.
Projevil opravdové pokání.
V tuhle chvíli Josef přestal
svoje bratry zkoušet
a řekl jim, kdo je.
Takže, co se z tohoto
dojemného příběhu učíme?
Co se z toho učíme o Jehovovi?
Odměňuje ty, kdo se opravdu kají?
Ano.
Jehova vedl události tak,
aby se Juda stal předkem Mesiáše.
To byla úžasná odměna za to,
že projevil opravdové pokání!
A poučení pro nás?
Všichni děláme chyby
a všichni potřebujeme
Jehovovo milosrdenství.
Takže nás moc utěšuje,
když víme, že nám Jehova ochotně
a s láskou odpouští,
když se opravdu kajeme.
To znamená,
že si uvědomujeme svoje hříchy
a jsme rozhodnuti už je neopakovat.

Hermanus van Selm: Co je opravdové pokání? (1. Mojž. 44:16)