JW subtitle extractor

U Matouše 5:9 Ježíš uvedl pádný důvod,
proč stojí za to usilovat o pokoj.
Řekl prostě, že ten,
kdo působí pokoj, je šťastný.
To zní docela jednoduše,
ale působit pokoj
nemusí být vždycky snadné.
O jednom důvodu, proč to tak je,
píše Jakub ve 3. kapitole svého dopisu.
Najdeme si Jakuba 3:5:
„Stejně i jazyk je malá část těla,
a přesto se tolik vychloubá!
Sami víte, jak malý oheň
stačí, aby zapálil velký les.“
A 8. verš: „Ale jazyk
nedokáže zkrotit nikdo z lidí.
Je neovladatelný a ubližuje,
je plný smrtonosného jedu.“
Takže ten, kdo chce působit
pokoj, musí krotit svůj jazyk.
Jazyk je svalový orgán,
který nám pomáhá jíst, dýchat a mluvit.
A právě mluvení je to, o čem Jakub píše.
Možná víte, že latinský výraz
pro slovo jazyk je „lingua“.
A možná znáte nějaká slova,
která tady z toho latinského
kořene pochází, třeba „lingvistika“.
A my často používáme různé
obraty, ve kterých je slovo jazyk.
Třeba „mateřský jazyk“,
„jazyk ostrý jako břitva“,
„jazykolam“ nebo „mít něco na jazyku“.
Ale jak psal Jakub, „jazyk je [jako]
oheň“ a může napáchat velké škody.
Jedna jiskra dokáže zapálit celý les.
Takže nedokonalý člověk,
který chce působit pokoj,
musí svůj jazyk hodně ovládat,
zvlášť, když ho někdo provokuje.
Jazykem rozeznáváme
čtyři základní chutě:
sladkou, slanou, kyselou a hořkou.
Špičkou jazyka vnímáme sladkou chuť.
Chuťové pohárky,
které jsou po stranách jazyka,
vnímají kyselou a slanou chuť.
Ale hořkou chuť vnímáme
u kořene jazyka, skoro až v krku.
A podle Bible může i to,
co někdo říká, nějak chutnat.
Například Job 34:3 říká:
„Vždyť ucho prověřuje slova,
tak jako jazyk ochutnává jídlo.“
A asi znáte
Pavlova slova z Kolosanům 4:6:
„Ať jsou vaše slova vždy laskavá,
ochucená solí, abyste věděli,
jak každému odpovědět.“
Takhle by měl mluvit ten,
kdo působí pokoj.
Skutečnost je ale často taková,
jak říká Jakub 3:10:
„Ze stejných úst
vychází žehnání i proklínání.“
Takže z našich úst
můžou vycházet sladká i hořká slova.
Může se stát, že budeme
milí na lidi ve službě nebo ve sboru,
ale nepříjemní na ty,
se kterými pracujeme nebo bydlíme.
Ale čím to je, že se
nám tohle pořád stává?
Ježíš vysvětlil, že v tom, co říkáme, se
často odráží to, co si myslíme a cítíme.
Proto u Matouše 12:34 řekl,
že „z hojnosti srdce mluví ústa“.
Hořká jídla nám nechávají
hořkou chuť vzadu na jazyku.
Podobně i po hořkých slovech
zůstává nepříjemná pachuť,
protože vznikají hluboko uvnitř
a odhalují, co v člověku doopravdy je.
Takže to, jak s druhými mluvíme,
ukazuje, co si o nich opravdu myslíme.
Jak vidíme tady na tom obrázku,
to, jestli si druhého
vážíme a respektujeme ho,
se projeví v tom, jak s ním mluvíme.
Ta sestra mluví s tou druhou hrubě.
No a jak víte,
jakmile něco vypustíme z pusy,
už to nejde jen tak smazat,
jako když píšete na počítači.
Když ten, kdo chce působit
pokoj, ublíží někomu, koho má rád,
musí umět upřímně
říct jedno slovo – „promiň“.
Přesně jako ta sestra na obrázku,
která si nejdřív připomněla,
co k tomu říká Bible.
Pojďme se teď podívat do Přísloví 12:18.
V tom verši je totiž
uvedený velmi dobrý důvod,
proč bychom měli
přemýšlet, než něco řekneme.
Přísloví 12:18:
„Bezmyšlenkovitá řeč
je jako bodání mečem,
ale jazyk moudrých uzdravuje.“
Jazyk může být jako dýka.
Drsná slova zanechávají citové jizvy,
které zůstávají ještě dlouho
potom, co hádka skončila.
A někdy si je vybavíme,
zrovna když se necítíme dobře.
Taky už se vám to někdy stalo?
Jste na dně
a vzpomenete si na něco ošklivého,
co vám někdo kdysi dávno řekl.
Ale funguje to i naopak, „jazyk
moudrých uzdravuje“ a působí pokoj.
Podíváme se na příklad z Bible,
na kterém je to dobře vidět.
Často se mluví o tom,
jak Job trpěl fyzicky.
Ale zdá se, že obrovskou
bolest mu působila i slova.
Přečteme si to z Joba 19:2
a máme tady k tomu i obrázek.
V tom verši Job popisuje, jak na něj
působila Bildadova drsná slova.
Říká:
„Jak dlouho mě budete
dráždit a drtit mě slovy?“
Neříká: Jak dlouho mě budete
otravovat nebo rozčilovat.
Říká: Jak dlouho mě budete drtit slovy.
To, jak ti takzvaní
„těšitelé“ Joba kritizovali,
bylo, jako kdyby ho bodali nožem.
Řekli toho tolik,
že to vyšlo na devět kapitol.
A navíc muselo Joba hodně bolet,
že ho ani jednou neoslovili jménem.
Není divu, že ho to zdrtilo.
Myslím, že my
bychom se cítili úplně stejně.
Job se musel rozhodnout.
Měl dvě možnosti,
jak se k nim mohl zachovat.
Mohl si říkat nebo si to i představovat:
Jestli se tady z toho dostanu,
tak si to s vámi třemi vyřídím.
Ale on se rozhodl působit pokoj.
Pojďme se na to podívat do Joba 42:8.
A k tomu tady máme další obrázek.
Asi v polovině toho 8. verše
Jehova říká, co má Job udělat.
Píše se tam: „A můj služebník
Job se za vás bude modlit.“
Takže Jehova Jobovi vlastně říká,
že pokud se chce usmířit se svými
přáteli a přestat se na ně zlobit,
musí se za ně modlit.
To je opravdu zajímavé,
že tohle Jehova po Jobovi chtěl.
Když chceme působit pokoj, jedna
z nejtěžších věcí, kterou musíme dělat,
je modlit se za toho,
kdo nám nějak ublíží.
A všimněte si ve verši 10,
že teprve, když se Job
za své přátele pomodlil,
„Jehova ho zbavil trápení
a vrátil mu blahobyt“.
Díky tomu, že to Job udělal, se
na svoje přátele dokázal přestat zlobit.
Už se k tomu nevracet a jít dál.
Z toho, co víme, žil dalších
140 let šťastně a spokojeně.
Ale šťastný byl hlavně proto,
že měl znovu hezký vztah s Jehovou.
Takže ten, kdo působí pokoj, je šťastný,
protože neusiluje
o odplatu, ale o smíření.
Teď se ještě podíváme na jiný způsob,
jak můžeme působit pokoj.
Co když někdo, kdo je nám blízký,
dělá něco, čím pokoj narušuje?
Budeme to ignorovat?
Nebo se mu pokusíme pomoct?
Podívejte se, co napsal David
v Žalmu 141:5.
Bude nám stačit
jenom první část toho verše.
Žalm 141:5.
Píše se tu:
„Když mě uhodí ten, kdo jedná
správně, je to projev ... lásky.“
Někoho uhodit nezní
jako něco, co působí pokoj,
a lidé často
nechtějí kárat svoje přátele,
protože se bojí,
jak by na to reagovali.
Nebo mají strach,
že by tím jejich přátelství utrpělo.
A taky je zajímavé,
že ti, co svým chováním zraňují druhé,
často reagují přecitlivěle,
když je na to někdo upozorní.
Ale pokud jsme jejich přátelé,
tak je usměrníme, když je to potřeba.
I když to řekneme hezky
a tomu člověku to nakonec pomůže,
nejdřív ho to možná zabolí, stejně
jako když se dezinfikuje nějaká rána.
Ale stojí to za to, protože
když si ten člověk nechá poradit,
jeho vztahy s druhými se zlepší.
A my budeme mít radost,
protože jsme přispěli k pokoji.
Říká se, že pes je nejlepší
přítel člověka, a možná je to proto,
že je to němá tvář.
Ale my nejsme němé tváře a během
dne toho určitě hodně namluvíme.
Takže když chceme působit pokoj,
naše slova musí být
vždy laskavá a „ochucená solí“.

Paul Gillies: „Šťastní jsou ti, kdo působí pokoj“ (Mat. 5:9)