JW subtitle extractor

Verš na dnešní den je z knihy Jakub.
Martin Luther,
jeden z představitelů
protestantské reformace,
neměl o téhle knize vysoké mínění.
Nazval ji „slaměná epištola“.
Myslel tím, že tahle kniha
nemá moc velkou váhu.
Podobně Luther vnímal
knihu Ester, Hebrejcům,
Juda a taky knihu Zjevení.
Co se mu nelíbilo?
V knize Jakub měl
hlavní problém s veršem na dnešní den:
„Víra bez skutků je mrtvá.“
Celé to bylo založené na tom,
že špatně pochopil, co Jakub řekl.
Myslel si, že Jakub tvrdil,
že si záchranu můžeme
vysloužit svými skutky.
Sám ale trval na tom,
že zachráněni
můžeme být jenom díky víře.
Tak se mu to nelíbilo, že prohlásil,
že knihu Jakub nemohl napsat
žádný křesťan, a už vůbec ne Jakub.
Že ji musel napsat nějaký Žid,
který o křesťanství moc nevěděl.
To všechno kvůli tomu,
že vůbec nepochopil,
co tím Jakub myslel.
Jakub říkal: Víra je důležitá.
Všichni ji potřebujeme.
Ale nemůžeme ji vidět,
tak jak ji člověk může ukázat?
A odpověď?
Těmi skutky.
Právě svými skutky
člověk ukáže, že má víru.
A víra v Kristovu
výkupní oběť nás zachraňuje.
Co se z toho učíme?
Když nechápeme
nějakou biblickou myšlenku,
ať už v Bibli
nebo nějaké naší publikaci,
chyba bude nejspíš na naší
straně, ne na straně pisatele.
Takže bysme měli prosit Jehovu,
aby nám to pomohl pochopit.
Dneska podobně jako Martin Luther
hodně věřících lidí tvrdí,
že víra je důležitější než skutky.
Ve službě nám někdy říkají:
Vy si myslíte, že vás zachrání
to vaše chození dveře ode dveří.
Víme, že tak to není.
Chápeme,
že od hříchu nás očišťuje krev,
kterou za nás prolil Ježíš Kristus.
Do služby ale chodíme proto,
že milujeme Jehovu.
Milujeme lidi.
Chceme, aby se o Jehovovi
co nejvíc lidí dozvědělo pravdu,
protože se o něm šíří lži.
Přesně to svědek dělá.
Přísahá, že bude říkat pravdu.
Líbilo se mi, co řekl Jake Rumph
v proslovu na výročním shromáždění.
Vzpomínáte?
Mluvil o tom,
že Ježíš se na utrpení lidí
nedokázal dívat
ani o minutu dýl, než bylo nutné.
A proto
uzdravoval i o sabatu,
neřekl: Přijďte zítra.
Nebo: Zkuste mě pak najít
někde u Mrtvého moře.
Ne, ne.
Uzdravil je hned v tu chvíli,
i když věděl, že mu
farizeové budou dělat problémy.
A nemyslete si, to, co Ježíš dělal,
že uzdravoval o sabatu,
bylo hodně riskantní.
Ti, kdo porušovali sabat,
měli podle Mojžíšova zákona zemřít.
Takže chápeme,
proč se farizeové
tak moc snažili
Ježíše dostat před soud.
Jaké poučení z toho
bratr Rumph vytáhl?
Nedíváme se na to tak,
že když lidem nebudeme kázat,
Jehova to ve
velkém soužení určitě nějak zařídí.
Lidé trpí teď.
Potřebují úlevu teď.
Potřebují poznat
Jehovu ještě dneska.
Potřebují mít lepší život
a taky skutečnou
naději do budoucna.
No a co Ježíš?
Zajímá se aspoň trochu o naše skutky?
Nebo souhlasí s tím názorem,
že stačí jenom věřit?
Odpoví nám na to sám.
Podíváme se na pár veršů z knihy,
kterou Martin Luther
taky neměl moc rád, z knihy Zjevení.
Takže si prosím otevřete
Zjevení 2. kapitolu
a uvidíme,
co si Ježíš o skutcích myslí.
Zjevení 2. kapitola
a začneme s 2. a 5. veršem.
Tohle bylo pro sbor v Efezu.
Říká: „Znám tvé skutky,
tvou namáhavou práci a vytrvalost.“
To byl 2. verš a 5. říká:
„Proto si vzpomeň,o co jsi přišel,
čiň pokání
a dělej to, co jsi dělal dřív.“
Teď si přečteme 19. verš.
Tohle bylo pro sbor v Thyatiře.
Zjistíme, jestli si Ježíš vůbec všímá,
kolik toho ve službě pro něj děláme.
Píše se tam, Ježíš říká:
„Znám tvé skutky
i tvou lásku, víru,
službu a vytrvalost
[teď si všimněte]
a vím, že tvých nedávných skutků
je víc než těch dřívějších.“
Takže jak to je?
Ježíš si všímá toho, co děláme.
Třeba když v sobotu
zůstaneme ve službě dýl,
když jsme v obchodě
a zastavíme se, abysme
prodavači dali vizitku nebo leták.
Nebo když jdeme
na opětovnou návštěvu po práci.
Nám se to sice nehodí,
ale tomu člověku ano.
Těchhle malých obětí
si Ježíš všímá a moc si jich váží.
To, co Jehovův lid
dneska dělá, je prostě úžasné.
Satan je samozřejmě vždycky negativní.
Tenhle žalobce našich bratrů možná říká:
Teď, když zvěstovatelé nemusí
podávat detailní zprávu ze služby,
budou dělat nutné minimum.
Budou dělat jenom tolik, aby si
mohli odškrtnout, že byli ve službě.
Ale naši bratři a sestry
dokazují, že Satan je lhář.
I když už nepíšeme
hodiny strávené ve službě,
mnozí si dávají
rozumné cíle podle svých okolností.
Chceme zdůraznit to slovo rozumné.
To, co je rozumné
pro zdravého 19letého,
nemusí být rozumné
pro nemocného 90letého.
I když i ti dokážou
pro Jehovu udělat hodně práce.
Některým pomáhá,
když si naplánují měsíc.
Na začátku se podívají na víkendy.
Co mám naplánované?
Jé, svatba sestry.
Tam budu muset jet.
Skvělé,
a co další tři víkendy?
Lásku k Jehovovi ukazujeme i jinak.
Když vystoupíme z komfortní zóny.
Je zajímavé, že
pro někoho to znamená
vyrazit do služby dům od domu.
Zvlášť po pandemii
je pro některé těžké mluvit s lidmi.
Byli zvyklí jim posílat
zprávy nebo e-maily.
A tak radši slouží u stojanu
nebo píšou dopisy.
Obojí dobré.
Ale chápou,
že ke stojanu nepřijdou všichni
ani nemůžou všem napsat dopis.
A že musí být nestranní.
A tak se modlí o odvahu
a vyrazí do služby dům od domu.
Můžou si být jistí,
že to Ježíš vidí
a že si jejich postoje a odvahy váží.
Skvělým příkladem
v lásce k Jehovovi a k bratrům
jsou naši externí spolupracovníci.
Když jsou v průkopnické, možná
už mají „splněno“ třetí týden v měsíci.
Ale ten čtvrtý si nevezmou volno.
Chápou,
že jsou v betelu potřeba,
a tak udělají něco navíc.
Vážíme si jich a potřebujeme je.
Ježíš spojil víru se skutky.
Večer předtím, než zemřel,
svým učedníkům řekl,
je to v Janovi 14:12:
„Ujišťuji vás, že kdo ve mě věří,
bude konat
stejné skutky, jaké konám já.“
A jaké skutky Ježíš konal?
Především
kázal dobrou zprávu.

David H. Splane: Víra bez skutků je mrtvá (Jak. 2:17)