JW subtitle extractor

Většina současných vlád má ústavu.
To je systém
základních pravidel a zákonů,
kterými se řídí nějaký národ,
stát nebo politické uskupení.
Ústava se taky často
soustředí na práva jednotlivce.
Kdyby se vás někdo zeptal,
jaká je ústava Božího království,
co byste řekli?
Asi „milovat Boha“ a „milovat bližního“,
když to zestručníme.
O jedné z těch věcí se píše
ve verši na dnešní den.
Přečteme si to. Jakub 2:8.
Píše se tu: „Pokud dodržujete
královský zákon zapsaný v Písmu:
‚Budeš milovat svého bližního
jako sám sebe‘, děláte dobře.“
„Milovat svého bližního jako sám sebe.“
Kolik států má
ve svojí ústavě slovo láska?
Nejspíš moc ne.
Ale podle Jakuba je láska
k bližnímu královský zákon.
Králové Jehova a Ježíš
určitě mají právo určovat,
jak by se k sobě lidé měli chovat.
A zákon milovat
bližního dává smysl. Proč?
Protože to přispívá k míru
a k jednotě mezi jejich poddanými.
A přesně to bychom v Božím
království s Kristem jako Králem čekali.
A upřímně, kdyby si lidé
navzájem víc projevovali lásku,
nebylo by potřeba tolik
zákonů na ochranu práv jednotlivce.
Nepotřebuju tolik řešit svoje práva,
když jsou všichni kolem mě ohleduplní.
Jak se tahle láska k bližnímu,
jak se projevuje v praxi?
Podíváme se na jeden
příklad ze života Davida.
Najdeme to v 2. Samuelově 17. kapitole.
Král David byl právě na útěku
a spolu s ním tisíce
jeho věrných poddaných.
David utíkal před svým synem Absalomem,
který ho chtěl zabít a zmocnit se trůnu.
David šel na sever, překročil řeku
Jordán a dorazil do Machanajimu.
To bylo zřejmě opevněné město,
které leželo na strategickém místě.
Zvládnou se obyvatelé Machanajimu
postarat o tisíce lidí,
kteří utíkali před Absalomem?
O tisíce vyčerpaných uprchlíků?
Kdo se o ně postará?
Kdo zajistí to, co potřebují?
Kdo jim projeví lásku jako svým bližním?
Odpověď je
ve 2. Samuelově 17, od verše 27:
„Jakmile David dorazil do Machanajimu,
přišli tam Nachašův syn
Šobi z Rabby, která patřila Ammonitům,
Ammielův syn Makir z Lo-debaru
a Gileaďan Barzillai z Rogelimu
a přinesli lůžka, mísy,
hliněné hrnce, pšenici, ječmen, mouku,
pražené obilí, boby, čočku,
upražené zrní, med, máslo, ovce a sýr.
To všechno přinesli pro Davida
a ty, kdo byli s ním.
Řekli si totiž:
‚Ti lidé v pustině musí být hladoví,
unavení a žízniví.‘“
Věděli, co potřebují, a dali jim to.
To bylo úžasné,
úžasný projev lásky k bližnímu.
Ale odkud byli Šobi, Makir a Barzillai?
Byli z Rabby, Lo-debaru a Rogelimu.
A všichni přišli do Machanajimu.
Každé z těch měst bylo
víc než 30 kilometrů daleko.
Aby se k nim dostali
a postarali se o ně,
projevili jim tu lásku,
museli překonat náročný terén.
A co jim přinesli?
Praktické věci, zásoby:
lůžka, mísy, hrnce,
různé potraviny, obilí, maso, sýr.
Tenhle dar musel
Davida a jeho lidi moc potěšit.
Ale jak to tam dovezli?
Neměli vlaky ani žádné náklaďáky.
Možná to přivezli
na vozech nebo na oslech.
A navíc tam zrovna
zuřila občanská válka.
Absalom měl zvědy po celém Izraeli.
Taková karavana
určitě neunikla pozornosti.
Takže v tomhle případě
projevit lásku k bližnímu
vyžadovalo taky velkou odvahu.
Mohli si říct,
že to je prostě příliš daleko.
Ale neřekli.
Vynaložili velké úsilí, aby Davidovi
a jeho lidem pomohli,
i když to nebylo snadné.
Proč? Snažili se jen
získat Davidovu přízeň?
To asi ne. Jak možná víte,
Barzillai později odmítl
Davidovo pozvání ke královskému dvoru.
Tyhle věrné muže
určitě vedl Jehovův svatý duch.
Taky je motivovala
starost o Davida a jeho lidi.
A možná si vzpomněli,
jak se choval sám David.
Jaký typ člověka David byl,
jak ho ostatní znali?
Byl sobecký a lakomý,
nebo štědrý a laskavý?
Odpověď známe.
Makir taky určitě věděl, jak hezky se
David postaral o Mefibošeta.
Jak to víme?
No, Mefibošet totiž nejdřív
bydlel u Makira v Lo-debaru.
Až pak se přestěhoval
k Davidovi, který ho pozval,
aby bydlel v Jeruzalémě
a jedl u jeho stolu.
A tady je další situace,
kdy David projevil lásku k bližnímu.
Bylo to, když přinesl
truhlu smlouvy do Jeruzaléma.
Píše se o tom
v 2. Samuelově 6. kapitole.
2. Samuelova 6:18, 19:
„Když [David] dokončil předkládání
zápalných obětí a obětí společenství,
požehnal lidu
ve jménu Jehovy, Boha vojsk.
Celému lidu, všem Izraelitům,
každému muži i ženě,
dal prstencový chléb,
datlový koláč a rozinkový koláč.
Pak všichni odešli do svých domovů.“
„Celému lidu, všem Izraelitům.“
Kolik rozinkových koláčů,
kolik chlebů asi museli rozdat?
Tohle obyčejné jídlo
David daroval všem Izraelitům.
V Hlubším pochopení
se pod heslem „Koláč“ píše,
že ve starověku se možná
„některé rozinkové koláče
připravovaly z rozinek a mouky.“
Takový předchůdce
dnešního rozinkového chleba se skořicí.
Podstatné ale je, že úplně všichni,
bohatí i chudí, tohle jídlo dostali.
A kdo všechno tam asi byl?
Mohli Šobi, Makir a Barzillai
být taky mezi těmi lidmi?
A je možné, že právě
Davidova štědrost na ně zapůsobila
a motivovala je,
aby mu později taky pomohli?
To nevíme jistě.
Ale co víme jistě,
je, že to viděl Jehova.
A Davidovy štědrosti
a lásky si moc vážil.
A jak to funguje dneska?
Najděte si 1. Jana 3. kapitolu.
1. Jana 3:17, 18.
Píše se tu: „Kdo ale má všechno,
co potřebuje k životu,
a vidí, že jeho bratr je v nouzi,
a přesto mu neprojeví soucit,
jak může říct, že miluje Boha?
Děťátka,
nemilujme slovem ani jazykem,
ale skutkem a pravdou.“
Přesně to dnes vidíme u Božího lidu.
A Jan ukázal, co je hlubším
základem pro naši lásku k bližnímu.
Spojuje ji s láskou k Bohu.
Takže když projevujeme
lásku bratrům a sestrám,
ukazujeme tím, že milujeme Boha.
A pokud nemilujeme
„slovem“, ale „skutkem“,
Jehova se o nás taky postará,
stejně jako o Davida.
Všimněte si, co David
napsal ve 41. žalmu.
Bylo to zřejmě v době,
kdy utíkal před Absalomem,
který se proti němu vzbouřil.
A v 1. verši říká: „Šťastný je
každý, kdo se zajímá o slabé.
V den neštěstí ho Jehova zachrání.“
To je krásné ujištění.
Jak dneska Jehovova organizace ukazuje,
že se řídí zákony Božího
království a projevuje lásku bližním?
Jak už jsme slyšeli v komentářích,
v posledních 15 měsících došlo
na celém světě k mnoha katastrofám.
A za těch 15 měsíců od ledna 2023
vynaložila naše organizace
11 milionů dolarů na humanitární pomoc.
Například v jedné zemi,
kde bylo extrémní sucho,
jsme pro 13 a půl tisíce
místních bratrů a sester
nakoupili potraviny
za víc než půl milionu dolarů.
Každý člověk dostal
zásoby na čtyři měsíce:
25 kilo kukuřice,
tři kila fazolí,
kilo sušených ryb
a dva litry oleje na vaření.
„Budeš milovat svého
bližního jako sám sebe.“
A Boží lid to tak dělá.
Co jsme si dnes řekli?
Řídíme se ústavou Božího království
a všem našim bratrům
a sestrám projevujeme lásku.
Někdy nás pomoc druhým
může stát hodně úsilí,
ale můžeme si být jistí,
že Jehova nás nikdy neopustí,
když ho budeme potřebovat,
a dá nám sílu,
abychom lásku dál projevovali.

Gage Fleegle: Projevujme lásku k bližním (Jak. 2:8)