JW subtitle extractor

Dneska budeme mluvit o moudrosti.
Je to schopnost využívat vědomosti
a dobrý úsudek praktickým způsobem.
Abychom se uměli
dobře rozhodovat, řešit problémy,
vyhnout se nebezpečí
a umět dobře a smysluplně poradit,
když je potřeba.
Nemůžeme se ale spoléhat
na svůj úsudek, vědomosti a moudrost.
Musíme jít za tím, kdo jako jediný
je doopravdy moudrý, za Jehovou.
Proč?
19. žalm říká:
„Jehovovy připomínky jsou spolehlivé,
nezkušený díky nim zmoudří.“
No a proč tomu můžeme tak věřit,
té moudrosti, která je v Božím Slově,
v tom, jak nás vede jeho svatý duch
a v tom, co nám předávají
bratři z vedoucího sboru?
Proč tomu můžeme důvěřovat?
Ježíš to jednoduše,
ale jasně vysvětlil v Matoušovi 11:19:
„Moudrost se prokazuje
jako pravá svými skutky.“
Moudrost od Jehovy
vždycky přináší dobré výsledky
a na každého,
kdo se jí řídí, má pozitivní vliv.
Jako nedokonalí lidé
se samozřejmě snažíme být moudří,
ale ne vždycky se nám to podaří.
Máme svá omezení.
Proto se teď na chvíli
zamyslíme nad některými věcmi,
které můžou působit moudře,
ale ve skutečnosti nejsou,
protože nejsou
založené na moudrosti shora.
Pojďme na první příklad.
Aby nějaká rada
byla smysluplná a moudrá,
stačí, aby ten, kdo ji dává,
měl dobré úmysly, myslel to dobře?
Ukážeme si to na jedné situaci z Bible.
Otevřete si prosím
Matouše 16. kapitolu a ve 21. verši
Ježíš svým učedníkům vysvětluje,
že bude muset trpět a zemřít.
A ve 22. verši vidíme,
jak na to reaguje Petr:
„Nato si ho Petr
vzal stranou a začal ho kárat:
‚Buď k sobě laskavý,
Pane, to se ti určitě nestane.‘“
Měl Petr dobré úmysly?
Ano.
Myslel to dobře?
No ano.
Ale bylo to moudré?
Ne.
A v druhé polovině
dalšího verše Ježíš vysvětluje proč.
Verš 23:
„Jsi pro mě překážkou,
protože tvůj způsob myšlení není Boží,
ale lidský.“
Ježíš přišel na zem,
aby splnil všechna proroctví
a ten záměr, který s ním Jehova měl.
A k tomu patřila i jeho smrt.
A Ježíš nechtěl poslouchat nic,
co by oslabovalo
jeho odhodlání ten úkol splnit.
Takže i když měl Petr dobrý úmysl,
nebyla tam moudrost shora.
Nebo další příklad.
Představte si, že někdo
prochází velmi náročným obdobím.
Něco ho hodně trápí nebo bolí.
Touží po nějakém východisku.
No a někdo jiný
s nějakým východiskem přijde.
Bude ale moudré?
Podívejme se tentokrát
do 1. Samuelovy 26. kapitoly.
Je to situace, kdy David utíká
před králem Saulem, který ho chce zabít.
Takže mu jde o život a je ve stresu.
Ale když je v pustině,
dozví se, kde Saul táboří,
a s Abišaiem se tam vydá.
V noci sestoupí do tábora a najdou
tam Saula a jeho muže, jak tvrdě spí.
Dostanou se přímo k němu.
A co Abišai navrhuje?
1. Samuelova 26:8:
„Abišai řekl Davidovi:
‚Bůh ti dnes
vydal tvého nepřítele do rukou.
A teď mě prosím nech, ať ho kopím
přibodnu k zemi – jen jednou,
podruhé [už] to nebude potřeba.‘“
Co vlastně Abišai říká?
Tohle je dar od Jehovy.
Tady ho máš, zabij ho.
To je to východisko,
po kterém tak toužíš.
A já ti pomůžu.
Ale líbila se Davidovi tahle rada?
Vůbec ne.
V 9. verši říká: Jak bych mohl Saula
zabít a zůstat před Jehovou nevinný?
V 10. verši pokračuje:
Jehova se o to ve svůj čas postará.
A 11. verš:
„Z úcty k Jehovovi
je pro mě nepředstavitelné,
že bych vztáhl ruku
na Jehovova pomazaného!“
Všimli jste si?
„Z úcty k Jehovovi.“
David se nechtěl řídit radou,
která by sice
v tu chvíli jeho situaci vyřešila,
ale nelíbila by se jeho nebeskému Otci.
Podobně i my
nechceme dávat ani přijímat rady,
které nejsou v souladu
s biblickými zásadami,
jen abychom se dostali ze situace,
která nám je hodně nepříjemná.
Další myšlenka, o které budeme mluvit,
je, že nás může ovlivnit to,
kdo nám něco radí a jakým způsobem.
A podle toho si pak uděláme názor,
jestli je ta rada moudrá, anebo ne.
Zase se podíváme
na jeden příklad do Bible.
Najděte si prosím Kazatele,
Kazatel 9. kapitola,
a přečteme si 16. a 17. verš.
A až to budeme číst, všimněte si,
jakou roli hraje to,
kdo něco říká a jak to říká.
16. verš:
„Řekl jsem si:
‚Moudrost je lepší než moc.
Přesto se moudrostí chudého opovrhuje
a na jeho slova se nedbá.‘“
17. verš:
„Lepší je dbát na klidná slova moudrých
než na křik toho, kdo vládne bláznům.“
Jak těmhle veršům máme rozumět?
No, když je někdo uznávaný,
je to výrazná osobnost,
tak když něco řekne,
je mnohem pravděpodobnější, že lidé
budou věřit, že to, co říká, je moudré.
Jenže ve skutečnosti
to vůbec nemusí být moudré.
Na druhou stranu, když něco řekne
někdo, kdo působí obyčejněji a klidněji,
tak jenom proto,
že není tak průbojný a uznávaný,
lidi si můžou říkat:
No, ten nám asi nemá moc co předat.
S takovými situacemi se setkával
v prvním století apoštol Pavel.
Všimněte si, co k tomu napsal
v 1. Timoteovi 1. kapitole.
Mluví tady o těch,
kdo se vzdalovali od víry
a říkali věci, které říkat neměli,
v podstatě to byli falešní učitelé.
A všimněte si prosím,
co o nich Pavel v 1. Timoteovi 1:7 říká:
„Chtějí být učiteli zákona,
a přitom vůbec nerozumí tomu,
co říkají
a co s takovou jistotou tvrdí.“
Takže působili sebejistě.
Mluvili působivě, s jistotou a nadšením.
Ale pletli se.
Všimněte si,
jak Hlubší pochopení komentuje to,
jak Pavel tyhle muže popsal:
„Pavel znal lidské sklony
věnovat prvořadou pozornost těm,
kdo mají zjevné nadání nebo
silnou osobnost a působivé vyjadřování;
věděl, že tichá řeč moudrého muže,
který má málo hmotného majetku,
je často přehlížena,
a naopak se věnuje pozornost těm,
kdo více budí zdání, že mají moc.“
To je citace z Hlubšího pochopení.
Takže o co jde?
Na některé lidi udělá dojem, když vidí,
jak někdo mluví nahlas a působivě.
Že působí sebejistým dojmem.
Jenže hlasitý a přesvědčivý projev
nikdy nenahradí kvalitní argumenty.
Takže se nikdy
nechceme nechat ovlivnit tím,
kdo něco říká a jak to říká.
Klíčové je, jestli nám
předává moudrost shora, o to jde.
Na závěr se ještě
zaměříme na jednu důležitou vlastnost,
kterou potřebujeme,
abychom Boží moudrost mohli získat.
Ta vlastnost,
o které budeme mluvit, je pokora.
Je zásadní,
protože když jsme pokorní,
tak uznáváme,
že druzí mají někdy
lepší nápady než my.
A taky chápeme, že máme omezení.
Někdy si myslíme,
že máme pravdu, ale není to tak.
A to, jak je moudré,
když je člověk pokorný,
je hezky vidět z knihy Přísloví.
Přísloví 18:17:
„Kdo ve sporu mluví jako první,
budí dojem, že má pravdu.
Pak ale přijde druhá strana
a začne mu klást otázky.“
Člověk třeba jde
na schůzku výboru nebo schůzku starších
a má pocit, že má skvělý nápad.
Jenže když mu
ostatní bratři začnou klást otázky,
tak mu dojde,
že to až tak dobrý nápad nebyl.
A proč to tak je?
Protože ti bratři o té věci přemýšleli
a dívali se na ni
ve světle biblických zásad.
Takže dneska jsme si ukázali,
že moudrost shora má obrovskou hodnotu
a chceme ji od Jehovy získat.
Ale musíme si dát pozor,
abychom si moudrost shora
nespletli s tou lidskou.

Harold Corkern: Pravá moudrost pochází od Jehovy (Žalm 19:7)