JW subtitle extractor

Měli jsme fakt moc hezkej život.
Byli jsme taková ta akční rodina.
Měli jsme dvě děti, manžel byl starší,
já jsem byla v průkopnické.
A pak jednoho dne,
naprosto nečekaně, zemřel.
Z minuty na minutu jsem byla vdova.
To slovo jsem nesnášela.
Jako by mě najednou oslabilo.
Bavilo mě spolu s manželem pomáhat
bratrům a sestrám ve sboru.
Ale pak najednou, z ničeho nic,
jsem já byla ta,
co potřebuje pomoct.
A v tu chvíli se ani...
nedokážete o sebe postarat,
prostě nevíte jak.
Nevěděla jsem, kdo jsem.
Připadala jsem si zbytečná.
Jedna z hlavních věcí,
které mi pomohly tyhle pocity překonat,
byli moji přátelé.
Moct někomu napsat:
„Dneska je mi mizerně.“
A on: „Co můžu udělat?“
„Já nevím.
Prostě si potřebuju postěžovat.“
„OK, poslouchám.“
Nechte si pomoct od bratrů a sester.
Otevřeně, upřímně jim říkejte,
jak vám je.
Nebojte se toho.
Jsme v tom všichni společně.
Jděte za staršíma.
Řekněte jim, co prožíváte.
Tím je neobtěžujete.
Nechte je, ať se s vámi modlí.
To pomáhá.
Taky mi hodně pomohl verš
z Nehemjáše, kde je:
„Radost od Jehovy je vaší pevností.“
Říkám si to skoro každý den:
„Radost. Radost od Jehovy.“
Věděla jsem, že ji musím znovu získat,
protože pak budu silná.
Nešlo jen o to, že se budu cítit dobře,
ale že mi dodá sílu.
Pár měsíců po tom, co manžel zemřel,
jsem se vrátila do průkopnické
a to mě drželo nad vodou.
Dalo mi to životní směr.
Měla jsem nějaký režim.
Měla jsem důvod každý ráno
vstát z postele.
Když jsem s druhými mluvila
o své naději,
pomáhalo mi to soustředit se na to,
co je důležité, na čem opravdu záleží.
A taky shromáždění.
Prostě musíte jít do sálu.
Být tam s bratrama a sestrama,
i když víte, že to celé probrečíte,
že ty písničky probrečíte.
To je v pohodě.
Je v pohodě dát najevo emoce,
nechat si pomoct.
Fakt to stojí za to,
protože vás to sblíží se sborem,
sblíží vás to s Jehovou.
A další věc, která mi pomáhá,
je, když vidím, jak Jehova odpovídá
na moje modlitby.
To mě nejvíc dojímá.
Protože když se modlíte,
něco zoufale potřebujete,
nikomu o tom neřeknete,
ale Jehova vám to najednou dá,
je vám jasné, že to je jeho práce.
Pamatuju si,
jak jsem jednou večer přemýšlela
a napadlo mě, že v manželství jsou věci,
které vědí i ostatní,
ale pak je tu spousta maličkostí,
o kterých víte jenom vy dva.
Takové ty legrační historky,
soukromé vtipy,
náš první malý byt, který nikdo
z našich kamarádů nikdy neviděl.
A říkala jsem si,
že jediný další člověk,
který si tohle všechno pamatuje,
je pryč.
Ale najednou mi došlo,
že tohle všechno si pamatuje Jehova.
A tak jsem se ho jakoby pevně chytla –
myslím, že jsem objímala polštář.
Připadala jsem si jako malý děcko,
který se drží Jehovy za nohu,
co nejpevněji to jde.
On je ten,
který všechny tyhle vzpomínky ještě má.
A jsou pro něho důležité.
Pamatuje si je vlastně líp než já.
A jednou je manželovi vrátí.
Časem mi došlo, že Jehova vidí vdovy
úplně jinak než tenhle svět.
V minulosti Jehova nastavil pravidla,
jak se mají Izraelité ke vdovám chovat.
Došlo mi u toho,
že Jehova se o mě postará.
Slovo „vdova“
už mi přestalo nahánět hrůzu.
Teď vím, že Jehova má pro mě
zvláštní místo ve své náruči.
Záleží mu na mně.
Pečuje o mě.
Tuhle zkoušku prostě zvládnu.

Holly Woodová: Co mi po smrti manžela pomohlo znovu získat radost