JW subtitle extractor

Naděje je v Satanově světě
něco velmi vzácného.
A naopak zklamání
je něco, s čím se běžně setkáváme.
Nepoctiví politici
znovu a znovu nedodržují to, co slíbí.
Náboženští vůdci
krmí lidi prázdnými frázemi.
A neupřímnost a zrada
je něco naprosto běžného.
Co se stane, když se to zklamání
pak v člověku nahromadí?
Lidé jsou čím dál tím víc nedůvěřiví,
rozčarovaní, dokonce až cyničtí.
Takže se není čemu divit,
že když s nimi mluvíme o dobré zprávě,
často jsou k tomu skeptičtí.
Když je ale člověk ochotný prozkoumat
všechny ty důkazy,
že Jehovovi se dá věřit,
všechny ty sliby,
které už splnil, k čemu to pak vede?
V srdci se mu může
rozhořet plamínek naděje
a to, jak se dívá na budoucnost,
se může naprosto změnit.
Začne žít s nadějí, že na zemi
už nebude korupce ani nespravedlnost,
že bude žít věčně s dokonalým zdravím
a taky, že se uvidí
se svými blízkými, kteří zemřeli.
Je tohle ta naděje, o které Pavel
mluví ve verši na dnešní den?
Ne, není.
Pojďme se podívat na kontext.
V Římanům 5. kapitole.
Přečteme si verše 3–5:
„Radujme se i tehdy,
když máme těžkosti,
protože víme,
že těžkosti vedou k vytrvalosti,
vytrvalost k Božímu schválení,
Boží schválení k naději
a naděje nevede ke zklamání.“
Všimněte si,
že naděje je tady až na konci,
po všech těch ostatních věcech,
které jsou tady vyjmenované.
Až potom,
co křesťan zažije nějakou zkoušku,
potom, co v ní věrně vytrvá,
potom, co ho Jehova ujistí,
že má jeho schválení,
až potom získá tuhle naději.
Takže jak je i v poznámce
v anglické Studijní Bibli,
Pavel tady nemluví o té naději,
kterou člověk získá,
když přijme dobrou zprávu,
ale o pevnější, upevněné naději,
kterou křesťan získá potom,
co věrně vytrvá ve zkoušce.
Tahle posílená,
upevněná naděje je naděje,
kterou máte vy, bratři a sestry.
Zažili jste různé zkoušky,
věrně jste v nich vytrvali
a Jehova vás opakovaně ujistil
o svém schválení.
Tohle všechno
tu vaši naději ještě víc upevnilo.
Na svoji slíbenou odměnu
se teď ještě víc těšíte.
Ale proč je pro nás
tahle naděje tak důležitá?
No, protože my všichni
se v životě setkáváme se zklamáním,
i ti, kdo toho pro Jehovu
můžou dělat opravdu hodně.
Ve Strážné věži z 15. září 1997
se psalo o sestře Anny.
Pocházela ze Švýcarska
a potom, co byla v Gileadu,
se těšila na to, že ji bratři pošlou
jako misionářku někam mimo Evropu.
Když ale zjistila,
že přece jen dostala za úkol
sloužit v Evropě
v překladatelském oddělení,
byla zklamaná.
I tak ten úkol přijala.
V tom článku pak byla otázka,
jak své zklamání překonala.
Anny říká: „Bylo a stále je mnoho práce.
Moje pocity a to,
čemu bych dala přednost,
nejsou tak důležité jako tato práce.“
Dál se v tom článku psalo:
„Jestliže jsme zklamaní
z našeho pověření,
možná bychom mohli
napodobit Annyin postoj.
To, čemu dáváme osobně přednost,
není zase tak důležité.
Opravdu důležité je to,
aby všechny povinnosti,
jež souvisejí s rozšiřováním
poselství o Království,
byly vykonávány kvalitně.“
Pak je tam citace z Přísloví 14:23,
kde je,
že „každá tvrdá práce přináší užitek“.
A dál se tam píše,
že „když ji budeme vykonávat věrně,
přispěje to k tomu,
že bude dovršeno dílo Království“.
Kdybychom měli
vyjmenovat všechny důvody,
proč se můžeme cítit zklamaní,
byli bychom tu celé dopoledne.
Ale místo toho
se zaměříme na tři důvody,
proč je naděje tak cenná
a jak nám může pomoct
s pocity zklamání bojovat.
Najděte si prosím Izajáše 40. kapitolu
a přečteme si verše 30 a 31.
„Chlapci se unaví a vyčerpají
a mladí muži klopýtnou a spadnou,
ale ti, kdo doufají v Jehovu,
znovu získají sílu.
Vznesou se na křídlech jako orli.
Poběží a nevyčerpají se,
půjdou a neunaví se.“
Když v životě zažijeme nějaké zklamání,
může to mít velký vliv na to,
jak se cítíme.
Je naprosto přirozené, že takové pocity
nás můžou obírat o sílu.
Ale je to přesně,
jak jsme četli v Izajášovi.
Když doufáme v Jehovu,
neboli vkládáme v něj svoji naději,
můžeme znovu získat sílu.
Druhý důvod, proč je naděje tak cenná,
najdeme v 1. Tesaloničanům 5:8.
Apoštol Pavel
tam používá zajímavé přirovnání.
1. Tesaloničanům 5:8.
„My, kdo patříme dni, uvažujme střízlivě
a oblečme si pancíř víry a lásky
a jako přilbu naději na záchranu.“
Stejně jako přilba
chrání vojákovi v bitvě hlavu,
naděje chrání naše myšlení.
Díky ní se nezamotáme
do víru negativních myšlenek.
Nebudeme se pořád soustředit na to,
co nás v životě zklamalo.
Naopak, díky naději
se zaměřujeme na Boží sliby
a svoje problémy
vidíme ze správného úhlu.
Právě to pro nás může být těžké,
když zažijeme zklamání.
Kvůli nedokonalosti
můžeme být často v pokušení
srovnávat svoji situaci
se situací druhých,
hledat viníky toho,
co hrozného se nám v životě stalo,
nebo si pořád dokola připomínat
to zklamání, které jsme zažili.
Ale Jehova nám dává skvělý příklad.
Vemte si, kolik zklamání zažil on.
Jak moc ho asi muselo mrzet,
když první lidé
zneužili svoji svobodnou vůli?
Ale jak se o něm v Bibli mluví?
Čteme tam, že je to šťastný Bůh.
Je jasné, že Jehova
se nezaměřuje na to, co ho zklamalo,
ale zaměřuje se
na splnění svého záměru.
Takže naděje chrání
naše myšlení jako přilba.
Třetí důvod, proč je naděje tak cenná,
najdeme v Hebrejcům 6:19.
Pavel to zase hezky přirovnal.
Takže Hebrejcům 6:19.
Apoštol Pavel tady říká:
„Tuto naději máme jako kotvu pro duši,
spolehlivou a pevnou.“
Vemte si, jaká je funkce kotvy?
Když přijde nějaká prudká bouře,
tak s lodí to může házet sem a tam,
může se rozbít o skály.
Nebo ji může vítr
otočit bokem k vlnám a ona se převrátí.
Ale kotva drží loď přídí směrem k větru,
směrem k přicházejícím vlnám,
dodává lodi určitou stabilitu.
Pomáhá jí to
bouři přečkat a neztroskotat.
Podobně i my, když zažijeme zklamání,
může to být jako taková bouře.
Možná zažijeme pronásledování,
zkoušky víry,
něco se nám nečekaně změní.
To pak zase
může vyvolat bouři uvnitř nás,
nějaké nevyřešené pocity,
možná obavy, nebo dokonce úzkost.
Ale podobně jako kotva
nám naděje dodává stabilitu
a pomáhá nám
ty bouře a zklamání zvládat.
V písni číslo 3 se zpívá:
„Bože náš, jak vzácnou nadějí
jsi zkrášlil život nám.
Je tak úžasná,
že o ní všem říkat chceme dál.“
Ale zároveň
se tam o tom plamínku naděje zpívá:
„Ale tíha vážných starostí,
strach a úzkost přináší,
plamen v nás, co dřív tak zářil,
se zvolna vytrácí.“
Přesně tak
na nás zklamání může působit,
ale každý den, kdy zůstaneme
Jehovovi věrní, naši naději upevní.
A ta nám pak zaprvé dává sílu jít dál.
Zadruhé
chrání naše myšlení jako pevná přilba.
A zatřetí nám jako kotva pro duši
dodává v nejistých dobách stabilitu.
A proč je naše naděje tak jistá?
Název té písničky nám připomíná,
že naší nadějí,
silou a důvěrou je Jehova.
Taková naděje
rozhodně nevede ke zklamání.

Mark Scott: „Naděje nevede ke zklamání“ (Řím. 5:5)