JW subtitle extractor

Nebyl jsem vychovaný v pravdě.
Moje rodina
i členové bývalého náboženství
mi dělali velké problémy.
Někdy mi dokonce nadávali
a kvůli tomu jsem začal mít
velký strach ze služby.
Už jako malá jsem pracovala na poli.
Když jsem viděla ostatní děti,
jak jdou do školy,
byla jsem z toho smutná.
Říkala jsem si:
Chtěla bych se naučit číst.
Nikdy jsem k tomu
ale nedostala příležitost.
Vzpomínám si, jak jsem byla nervózní,
když jsem měla jít do služby.
Říkala jsem si:
Budou mě poslouchat?
Otevře mi někdo dveře?
Moji rodiče mě vychovávali v pravdě.
Ale už jako dítě
jsem byla hodně stydlivá.
Kvůli tomu pro mě bylo těžké
se vyjadřovat.
Třeba když jsem chtěla něco říct,
někdy jsem to úplně popletla
a řekla něco jiného.
Pak během pandemie
se moje plachost ještě zhoršila,
protože se u mě rozvinula
úzkostná porucha.
Když jsem byl ve službě s jiným bratrem,
vůbec jsem si nevěřil.
Cítil jsem, že na to nemám,
a tak jsem ho poprosil:
„Mluv ty.
Já tě budu jenom doprovázet.“
S tou úzkostnou poruchou
jsem začala mnohem víc řešit to,
co říkám druhým.
Bála jsem se, že řeknu něco špatně,
nebo že to, co řeknu,
se jim nebude líbit.
Kvůli tomu pro mě bylo
všechno složitější.
Vzpomínám si na jednu ženu.
Zeptala se mě:
„Jak chcete s druhými mluvit o Bohu,
když ani neumíte číst?“
Byla jsem z toho hrozně smutná.
Velkou pomocí pro mě byla modlitba.
Vždycky když jsem šel do služby
a začal být nervózní nebo mít strach,
krátce jsem se pomodlil.
Cítil jsem se pak líp
a můj strach začal mizet.
Bylo to, jako by mě Jehova držel za ruku
a pomáhal mi,
abych to se službou nevzdal.
I když jsem neuměla číst,
říkala jsem si:
Ne, nemusím se bát,
protože vím, že Bůh mě drží za ruku.
Kdykoli jsem nervózní,
modlím se k Bohu.
Jedna zkušená sestra,
se kterou jsem byla ve službě,
mi moc pomohla.
Řekla mi, že je to Jehova,
kdo nám pomáhá,
abychom byli způsobilí pro úkoly,
které od něj dostaneme,
že to nezáleží na našich schopnostech.
Taky mi hodně pomohli
další bratři a sestry.
Vyprávěli mi svoje zážitky ze služby
a řekli mi,
jak jim Jehova pomohl být odvážní.
To mě posílilo,
protože když to s Jehovovou pomocí
zvládli oni,
zvládnu to i já.
Často se mi ve službě stane,
že si uvědomím,
že se spoléhám sám na sebe.
Ale když do služby chodil Ježíš,
používal Písmo.
Jeho příklad mi pomáhá,
abych ve službě nemluvil až moc.
Když jdu do služby,
snažím se začít jednoduše.
Třeba řeknu: „Jé, vy zrovna zametáte,“
nebo „To je nádherná zahrada!
A moc se mi líbí ty růžové květiny,
co tady máte.“
Pak řeknu: „Představte si,
že studium Bible nám pomáhá
dozvědět se víc o těch krásných věcech,
které od Boha máme.“
Nejvíc mě utěšují slova
„Já budu s vámi po všechny dny.“
Když jsem ve službě, připomínají mi,
že v ní nejsem sám,
ale že je se mnou Ježíš.
Lidem, kteří neumí číst,
bych chtěla říct: Nebojte se.
Máme od Jehovy spoustu krásných věcí,
které můžeme poslouchat.
Nebuďte smutní.
I když jsem neuměla číst,
poznala jsem jeho jméno
a díky příležitosti,
která se mi naskytla,
jsem se nakonec číst naučila.
Jsem tak hrdá na to,
že jsem poznala Jehovu a jeho jméno.
Nikdy předtím jsem ho neznala
a jeho jméno je tak překrásné!
Jehova mi dokázal, že je opravdu takový,
jaký je význam jeho jména:
že působí, abychom se stali tím,
čím potřebujeme být.
Protože plachý člověk jako já
teď s odvahou chodí do služby.
Moc si vážím toho,
že můžu patřit k Jehovovu lidu.
O Jehovovi jsem se toho dozvěděl tolik
a můžu se o to dělit s druhými.
Dělá mi to obrovskou radost.
Teď když mám jít do služby,
opravdu se do ní těším,
protože vím,
že mi Jehova pomůže
a že jsem díky němu způsobilá
předat lidem jeho lásku.

Miluj službu: Co dělat, když si nevěříš