JW subtitle extractor

Vždycky jsme mluvili o tom,
že bychom chtěli jet sloužit někam,
kde je to víc potřeba.
Ale žijeme v Limě,
kde je jednodušší najít práci,
a tak jsme si dělali starosti,
jak se uživíme,
když se přestěhujeme jinam.
Když Jeremy přišel s tím,
že bychom mohli
zase začít s průkopnickou,
nepřišlo mi to jako nejlepší nápad.
Dřív jsme průkopničili,
ale to už byly roky.
Kromě toho,
že jsme měli doma pět dětí,
jsme se starali
o jeho nemocnýho taťku
a můj taťka na tom taky nebyl nejlíp.
Hned po škole jsem začala
s pravidelnou průkopnickou.
Ale asi za rok
mi zjistili problémy s míchou,
které mě v běžném fungování
hodně omezovaly.
Kvůli tomu jsem musela
s průkopnickou přestat.
Těšila jsem se, že toho budu
moct dělat ve službě víc,
ale najednou jsem měla pocit,
jako bych uvízla v tunelu,
ze kterého není cesta ven.
Rád přemýšlím o Jákobovi,
o tom, jak v 1. Mojžíšově 32
zápasil s andělem.
Řekl, že ho nepustí,
dokud mu nepožehná.
To mi připomíná, že když chceme,
aby nám Jehova požehnal,
často to stojí hodně úsilí a obětí
a spoustu, spoustu modliteb.
Žalm 34:8 říká:
„Ochutnejte a uvidíte,
že Jehova je dobrý.“
To nám pomohlo.
Uvědomili jsme si,
že když uděláme ten krok,
Jehova nám požehná.
Hodně mi pomohlo,
když jsem při osobním studiu
přemýšlela o příběhu chudé vdovy.
Ujistilo mě to, že Jehova
přesně ví, jak moc se snažím.
A že mu opravdu dělá radost
to, co mu můžu dát.
Když jsme v práci oznámili,
že dáváme výpověď,
oběma nám nabídli dvojnásobný plat.
My jsme ale byli
rozhodnutí se přestěhovat
a vzít jakoukoli práci, třeba
zametat ulice nebo prodávat na trhu,
abysme měli víc času na službu.
Když jsme se přestěhovali,
zjistili jsme, že lidi
tam milujou Boží Slovo,
a zavedli jsme
spoustu biblických kurzů.
Kvůli tomu jsme museli
ve službě začínat brzy ráno
a být v ní až dlouho do večera.
Máme společný rodinný kalendář
a v něm máme úplně všechno.
Pomáhá nám to mít přehled
a navzájem se podporovat.
Třeba když víme,
že někdo přijde domů pozdě,
tak se snažíme, aby byla
nachystaná večeře a tak podobně.
Uvědomila jsem si,
že pořád můžu být misionářka v srdci.
Každý měsíc
se podívám do svých plánů
a zjistím, kdy si můžu domluvit
službu s bratry a sestrami online.
Čas od času
se taky snažím poslat nějakou
biblickou myšlenku svojí sestřenici.
A když se cítím dobře,
vyrazím do služby
dům od domu a moc si ji užívám.
Po roce nám došly peníze.
Jednou ráno jsme se modlili,
aby nám Jehova pomohl mít
Království pořád na prvním místě.
Pak jsme vyrazili do služby.
U úplně posledního domu
nám jedna žena dala tašku zeleniny.
A když jsme od ní odcházeli,
jiná sousedka nám dala košík s jídlem.
A pamatuješ, co jsi řekl?
Jo. „Wow!
Jehova nám nakupuje,
už chybí jenom maso.“
Ale když jsme přijeli domů,
dcera jedné sestry
nám přinesla tašku plnou masa.
Dojalo nás to k slzám.
Zažili jsme Žalm 34:8 na vlastní kůži.
Opravdu jsme „[ochutnali] a [viděli],
že Jehova je dobrý“.
Můžeme průkopničit
s našimi třemi staršími dětmi,
naše dvě mladší dcery mají
průkopnickou za cíl až dokončí školu
a všichni sloužíme Jehovovi.
To je to největší požehnání,
jaké jsme si mohli přát, opravdu.
Snažím se ve službě dělat, co můžu,
a cítím, jak mi to pomáhá
nesoustředit se tolik na sebe.
Mám radost, že teď můžu vést
biblický kurz s jednou ženou.
Obvykle studujeme online,
ale jednou za měsíc přijede
na studium ke mně domů.
Začala na shromáždění
dávat komentáře
a dělat pokroky i v dalších oblastech,
kterých si třeba ani nevšimnu.
Samotnou mě překvapuje,
jak se posouvá dopředu.
V životě se někdy
dostaneme do bodu,
kdy si myslíme,
že dělat toho pro Jehovu víc
je nad naše síly.
Častokrát jsou ale
ty překážky jenom v naší hlavě.
Když se do toho pustíme,
Jehova nám s tím pomůže.

Miluj službu: Jak toho dělat víc