JW subtitle extractor

Ve verši na dnešní den
se mluví o dobrém chování.
A vy, kdo nás dneska posloucháte,
jste příkladem v tom dobrém chování
a za to vás moc chválíme, vás všechny.
Dneska ráno bych chtěl
trochu víc mluvit o naší motivaci,
co nás k dobrému chování vede.
Proč děláme to, co děláme.
Jako námět jsem si zvolil otázku,
kterou Jehova položil
svému lidu, když se vrátili ze zajetí.
Ta otázka
je zaznamenaná u Zecharjáše 7:5.
Jehova tu prostřednictvím
proroka Zecharjáše říká:
„Pověz všemu lidu a kněžím:
‚Když jste se těch 70 let v pátém
a sedmém měsíci postili a naříkali,
[a tady je ta otázka]
postili jste se opravdu kvůli mně?‘“
Jehovovi se nelíbilo to, co dělali,
protože se postili a naříkali
kvůli tomu, že je Jehova potrestal.
Měli se ale postit a radovat,
protože se z vyhnanství mohli vrátit.
A místo toho se postili kvůli
neštěstí, za které si mohli sami,
protože jednali špatně.
A protože se postili ze špatného důvodu,
tak se jich Jehova ptal:
„Postili jste se opravdu kvůli mně?“
Tuhle otázku
Jehova tehdy položil Izraelitům,
ale na to samé se vlastně ptá i nás.
Takže jak na tom jsme,
postíme se opravdu kvůli Jehovovi?
Proč dělám to, co dělám?
Co mě vlastně motivuje
v mojí každodenní práci?
Většina z vás, kdo nás posloucháte,
je v celodobé službě
a to je skvělé, je to chvályhodné.
To je to dobré chování.
Občas se ale může stát, určitě
to znáte, že toho člověk má tolik,
že je zahlcený svojí prací,
běhá od jedné věci k druhé
a ani nemá čas se zastavit
a zamyslet se: Proč? Proč?
Proč to všechno dělám?
Proč sloužím Jehovovi?
Proč sloužím v betelu?
Proč pomalu každý den chodím do služby?
Proč každý týden jedu do nového sboru?
Proč dělám na stavbách
a v údržbě našich budov?
Proč učím na škole
pro zvěstovatele Království
nebo proč učím krajské starší,
proč učím sborové starší?
To, jak je naše služba hodnotná,
není jenom o tom,
co nebo kolik toho děláme.
Jehovovi mnohem víc záleží
na tom, proč to děláme.
Zkoumá naše srdce.
Všimněte si, jak je to
vidět z toho, co Jehova
řekl Samuelovi, když vybíral
nového izraelského krále.
Podívejte se
do 1.Samuelovy 16:7, je to známý verš.
Píše se tam: „Jehova Samuelovi řekl:
‚Nedívej se na to,
jak vypadá [to mluvil o Eliabovi]
a jak je vysoký,
protože jsem ho zavrhl.‘“
No ale proč ho Jehova zavrhl?
Protože byl vysoký?
Ne, Jehovovi nešlo o jeho výšku,
díval se mu do srdce.
A viděl, že je bojovník, ale ne král.
V Eliabově srdci chyběly
dvě věci, které by král měl mít.
Chyběla mu odvaha a dobrý úsudek.
Jak to víme?
Podívejte se do 17. kapitoly 11. verše.
Eliab byl mezi těmi,
kdo měli velký strach z Goliáše,
takže mu chyběla odvaha.
A dál se v té 17. kapitole popisuje,
jak se David odvážně zastal Jehovy.
A zeptal se:
„Kdo je ten ... Filištín,
že uráží vojsko živého Boha?“
Ve 28. verši Eliab Davidovi křivdí
a říká mu, že je troufalý
a že má „špatné úmysly“.
Takže Eliab neměl dobrý úsudek,
nebyl připravený.
Byl na bitevním poli,
ale zapomněl, za koho bojuje.
Proto Jehova Samuelovi
v 7. verši v té 16. kapitole řekl:
„Bůh se na věci dívá jinak než člověk.
Člověk totiž vidí jen to, co má
před očima, ale Jehova vidí do srdce.“
Tenhle příběh nám pomáhá pochopit,
co je pro Jehovu důležité,
když mu sloužíme.
Váží si toho, co pro něj děláme,
že jsme na tom bitevním poli.
Ale víc mu záleží na tom, proč děláme
to, co děláme, za koho bojujeme.
U Jeremjáše 17:10 se píše:
„Já, Jehova, zkoumám srdce
a prozkoumávám nejskrytější myšlenky,
abych dal každému podle jeho cest,
podle ovoce jeho skutků.“
A jiný překlad zní takhle:
„Bůh říká: ‚Vidím do srdce člověka,
jdu ke kořenu věci.
Jednám s nimi podle toho, jací jsou,
ne podle toho, jak se tváří.‘“
Ve Strážné věži z 15. června 1995
k tomu bylo zajímavé varování.
V článku „Co tě podněcuje
ke službě Bohu?“ se psalo:
„Nedokonalí lidé mají sklon
posuzovat druhého podle toho, co dělá,
ne podle toho, jaký je.“
A dál tam je:
„Někdy by se nám dokonce mohlo
stát, že bychom tak posuzovali i sebe.
Soustředili bychom se na výkon,
[že jsme na tom bitevním poli]
jako kdyby výkon byl jediným
měřítkem našeho duchovního smýšlení.
Mohli bychom zapomenout,
jak důležité je zkoumat pohnutky“,
za koho bojujeme.
Když jsem to četl, říkal jsem si:
Takhle to taky někdy mám.
Někdy se tak zaberu do práce,
člověka to tak pohltí,
že se zapomene ptát:
Proč? Proč to dělám?
Co mě motivuje?
Proč dělám to, co dělám?
Za koho bojuju?
Jaké jsou moje pohnutky?
Jedna sestra řekla:
„Chodila jsem
do služby i na shromáždění,
studovala, modlila se,
ale všechno jsem to dělala automaticky,
nevzbuzovalo to ve mně žádné city.“
Takže co by nás mělo
motivovat ve službě pro Jehovu?
Děláme to kvůli postavení?
Kvůli koordinátorovi našeho oddělení?
Kvůli věčnému životu?
Když se zamyslíme
nad tím, co děláme a proč,
připomeneme si, že naší
hlavní motivací je láska k Jehovovi.
To, jak moc máme Jehovu
milovat, řekl Ježíš u Marka 12:30.
Pojďme se tam podívat.
Marek 12:30.
Píše se tu: „Budeš milovat Jehovu,
svého Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší,
celou svou myslí a celou svou silou.“
K tomu 30. verši
je tu studijní poznámka,
která vysvětluje, co přesně to znamená.
Píše se tu:
„Tyto čtyři pojmy
(srdce,duše,
mysl a síla)
se významově překrývají
a z toho, že jsou použity
dohromady, je vidět,
jak důležité je milovat
Boha v největší možné míře.“
Tohle všechno
(jak vidíte na tomhle obrázku)
ukazuje, jak silná
by měla být naše láska,
která nás motivuje ve službě Jehovovi.
Naše láska má být úplná.
Jehova tedy čeká, že ho
budeme milovat celým srdcem,
myslí, duší a silou.
Může nás ale uklidnit,
když si uvědomíme,
že Jehova „pamatuje, že jsme prach“.
Chce po nás jen, abychom se
snažili, jak nejlíp umíme.
Naše schopnosti, výdrž a okolnosti
se můžou v průběhu let měnit.
Někdy i ze dne na den.
Pamatujte ale na to,
že Přísloví 21:2 říkají,
že „Jehova hodnotí srdce“,
ne pracovní výkony.
Rozumí tomu, že jsou situace,
které nemůžeme ovlivnit.
Kolik máme peněz, jestli jsme zdraví,
jak jsme na tom psychicky a tak dál.
Jehova je dokonalý,
ale není perfekcionista.
Takže je rozumný v tom, co od nás
očekává, nemá nerealistické požadavky.
Když nás motivuje láska k Jehovovi,
milujeme ho, jak nejvíc můžeme,
pak pro něj budeme dělat co nejvíc,
všechno, co nám naše okolnosti umožňují.
A tak se čas od času zastavte.
Zamyslete se: Proč?
Proč dělám to, co dělám?
Co mě motivuje, abych sloužil Jehovovi?
A až se nás Jehova zeptá:
„Postili jste se opravdu kvůli mně?“
Budeme moct říct: „Ano.“
A dělali jsme to proto,
že z celého srdce milujeme Jehovu
a jsme vděční
za úkoly, které nám svěřil.

Anthony Griffin: Postíte se opravdu kvůli Jehovovi? (Zech. 7:5)