JW subtitle extractor

V dnešním světě
se všichni setkáváme se zkouškami.
Napadlo tě někdy,
jestli Jehova pomůže tobě osobně?
A pokud ano,
kdy to udělá?
Tím, že Jehova nás ve zkouškách
bude podporovat,
si můžeme být naprosto jistí.
Jeho hlavní vlastností
je totiž láska.
A to nás moc těší.
Abychom se o této vlastnosti
něco naučili a věděli,
jak ji dávat najevo,
podívejme se blíž
na biblickou zprávu o Josefovi.
Josef se narodil
před víc než 3 700 lety
v Mezopotámii.
Jeho otcem byl patriarcha Jákob,
známý také jako Izrael.
Josef měl deset nevlastních bratrů
a jednoho vlastního bratra,
Benjamína.
Když byl ještě velmi mladý,
jeho deset starších bratrů
na něj začalo žárlit.
Setkal se pak s různými zkouškami,
ale výsledkem bylo,
že zachránil celou rodinu
před hladomorem.
A my navíc díky tomu
můžeme získat úžasné požehnání.
Společně teď v Bibli sledujme pasáž
z 1. Mojžíšovy 37:2–11.
Když bylo Josefovi sedmnáct let,
dohlížel se svými bratry
na ovce ve stádu bravu,
a byl se syny manželek svého otce,
se syny Bilhy a Zilpy.
Josef tedy o nich přinesl otci
špatnou zprávu.
A Izrael miloval Josefa víc
než všechny své ostatní syny,
protože on byl synem jeho stáří;
a dal pro něj udělat
dlouhý pruhovaný oděv.
Když jeho bratři uviděli,
že ho jejich otec miluje více
než všechny jeho bratry,
začali ho nenávidět
a nebyli schopni s ním
pokojně promluvit.
Josef měl později sen
a pověděl ho svým bratrům,
a oni našli další důvod,
aby ho nenáviděli.
A řekl jim:
„Naslouchejte, prosím,
tomuto snu, který se mi zdál.
Vázali jsme tedy snopy uprostřed pole,
když tu se můj snop postavil
a také stál zpříma,
a tu ho vaše snopy obklopily
a klaněly se mému snopu.“
A jeho bratři mu začali říkat:
„Hodláš být nad námi
určitě králem nebo
budeš zajisté nad námi panovat?“
Tak našli nový důvod,
aby ho nenáviděli pro jeho sny
a pro jeho slova.
Potom měl ještě jiný sen
a vyprávěl ho svým bratrům
a řekl:
„Pohleďte,
měl jsem ještě jednou sen,
a tu se mi klanělo slunce
a měsíc
a jedenáct hvězd.“
Pak to vyprávěl svému otci,
rovněž i svým bratrům,
a jeho otec ho začal
přísně napomínat a říkat mu:
„Co znamená ten sen,
který se ti zdál?
Mám snad dokonce já
a také tvá matka a tvoji bratři přijít
a klanět se ti k zemi?“
A jeho bratři na něj začali žárlit,
ale jeho otec si zachoval ten výrok.
Přijmout význam Josefových snů
je pro jeho rodinu těžké.
Jákob si přesto ten výrok zachovává
neboli si Josefovy sny pamatuje.
Stále o nich totiž přemýšlí.
Možná si uvědomuje,
že ty sny jsou od Jehovy.
Josefovi bratři ale reagují jinak.
Sledujte pasáž
v 1. Mojžíšově 37:18–36.
Už z dálky ho zahlédli,
a dříve než se k nim mohl dostat blíž,
strojili proti němu vychytralé úklady,
aby ho usmrtili.
Řekli tedy jeden druhému:
„Pohleďme, tady přichází ten snílek.“
„A nyní pojďme a zabijme ho
a vhoďme ho do jedné z vodních jam;
a řekneme, že ho sežralo
nějaké nebezpečné divoké zvíře.
Pak se podívejme,
co se stane s jeho sny.“
Když to Ruben slyšel,
snažil se ho osvobodit z jejich ruky.
Řekl tedy:
„Neudeřme jeho duši smrtelně.“
A Ruben jim řekl:
„Neprolévejte krev.
Vhoďte ho do této vodní jámy,
která je v pustině,
a nevkládejte na něj násilnou ruku.“
Jeho záměrem bylo
osvobodit ho z jejich ruky,
aby ho vrátil jeho otci.
Tak se stalo,
jakmile Josef přišel ke svým bratrům,
že Josefovi svlékli dlouhý oděv,
ano dlouhý pruhovaný oděv,
který měl na sobě.
Potom ho vzali
a vhodili do vodní jámy.
V tu dobu byla jáma prázdná;
nebyla v ní voda.
Pak se posadili, aby snědli chléb.
Když pozvedli oči
a zadívali se, hle,
tu přicházela z Gileadu
karavana Išmaelitů,
a jejich velbloudi
nesli na své cestě ladánum a balzám
a pryskyřičnou kůru,
aby to vzali dolů do Egypta.
Na to Juda řekl svým bratrům:
„Jaký by z toho byl prospěch v případě,
že bychom zabili svého bratra
a zakryli jeho krev?
Pojďme a prodejme ho Išmaelitům,
a ať na něm není naše ruka.
Je to přece náš bratr,
naše tělo.“
Naslouchali tedy svému bratrovi.
A kolem procházeli muži,
midianští kupci.
A tak vytáhli a vyzvedli Josefa z vodní jámy
a potom Josefa prodali Išmaelitům
za dvacet kousků stříbra.
Ti Josefa přivedli nakonec do Egypta.
Později se Ruben vrátil k vodní jámě
a Josef ve vodní jámě nebyl.
Roztrhl proto své oděvy.
Když se vrátil ke svým
ostatním bratrům, zvolal:
„Dítě je pryč!
A já –
kam mám skutečně jít?“
Vzali však Josefův dlouhý oděv
a porazili kozla
a namáčeli dlouhý oděv v krvi.
Potom poslali dlouhý pruhovaný oděv
a dali jej přinést svému otci a řekli:
„Tohle jsme našli.
Prozkoumej, prosím,
zda je to dlouhý oděv tvého syna, či nikoli.“
A zkoumal ho
a zvolal:
„To je dlouhý oděv mého syna!
Muselo ho sežrat nebezpečné divoké zvíře!
Josef je jistě roztrhán na kusy!“
Nato si Jákob roztrhl přehozy
a oblékl si přes boky pytlovinu
a mnoho dnů truchlil nad svým synem.
A všichni jeho synové
a všechny jeho dcery vstávali,
aby ho utěšili,
ale on odmítal přijmout útěchu a říkal:
„Vždyť v truchlení
sestoupím ke svému synovi do hrobu.“
A jeho otec pro něj dále plakal.
Midianité ho však
prodali do Egypta Potifarovi,
faraónovu dvornímu úředníkovi,
veliteli tělesné stráže.
To byla dramatická změna –
z milovaného syna
se stal ubohý otrok!
Josefovi bratři neprojevili
věrnou lásku nejenom Josefovi,
ale ani svému otci Jákobovi.
A co je nejdůležitější,
neprojevili ji ani svému
nebeskému Otci Jehovovi.
Věrní Jehovovi služebníci
před křivdami nejsou vždycky chráněni.
Někdy nám může ukřivdit
dokonce i někdo ze sboru.
Řešíš teď něco takového?
Pokud ano,
máš jedinečnou příležitost dokázat,
že Jehovu miluješ.
Jak to?
Přemýšlej, jak se ve zkoušce
zachoval Josef.
Píše se o tom v 1. Mojžíšově 39:1–23.
Pokud jde o Josefa,
toho přivedli do Egypta
a faraónův dvorní úředník Potifar,
velitel tělesné stráže, Egypťan,
ho zakoupil z ruky Išmaelitů,
kteří ho tam přivedli.
Ale Jehova se prokázal být s Josefem,
takže se osvědčil jako úspěšný muž
a byl nad domem svého pána, Egypťana.
A jeho pán uviděl,
že Jehova je s ním
a že všechno, co dělá,
Jehova v jeho ruce obrací v úspěch.
A Josef v jeho očích nacházel přízeň
a nadále ho obsluhoval,
takže ho ustanovil nad svým domem,
a všechno, co bylo jeho, mu dal do ruky.
A stalo se, že od doby,
kdy ho ustanovil nad svým domem
a svěřil mu všechno, co bylo jeho,
Jehova stále žehnal
domu Egypťana kvůli Josefovi
a Jehovovo požehnání
bylo na všem, co měl v domě a na poli.
Nakonec všechno, co bylo jeho,
ponechal v Josefově ruce;
a vůbec nevěděl o ničem, co má,
kromě o chlebu, který jedl.
Josef nadto dorostl do krásné postavy
a krásného vzhledu.
A potom se stalo, že manželka jeho pána
začala pozvedat oči k Josefovi
a říkat:
„Lehni si se mnou.“
Ale odmítal
a říkal manželce svého pána:
„Můj pán neví, co je u mne v domě,
a všechno, co má, mi dal do ruky.
V tomto domě není nikdo větší než já,
a neodepřel mi vůbec nic kromě tebe,
protože jsi jeho manželka.
Jak bych se tedy mohl dopustit
tak velké špatnosti
a skutečně hřešit proti Bohu?“
A jak den co den mluvila k Josefovi,
ukázalo se, že jí nikdy nenaslouchal,
aby si k ní lehl a byl s ní.
Ale stalo se, že toho dne
jako v jiné dny vešel do domu,
aby konal své zaměstnání,
a v domě nebyl nikdo z domácích mužů.
Tehdy ho popadla za oděv a řekla:
„Lehni si se mnou!“
Ale on jí nechal svůj oděv v ruce
a dal se na útěk a vyšel ven.
Jakmile uviděla,
že jí nechal svůj oděv v ruce,
aby mohl uprchnout ven,
přihodilo se, že začala volat
na muže ze svého domu
a říkat jim:
„Pohleďte, přivedl nám muže, Hebrejce,
aby nás učinil terčem posměchu.
Přišel ke mně, aby si se mnou lehl,
ale začala jsem volat tím nejsilnějším hlasem.
A jakmile slyšel,
že jsem pozvedla hlas a začala křičet,
stalo se, že pak nechal svůj oděv u mne
a dal se na útěk a vyšel ven.“
Potom nechala jeho oděv
položený u sebe,
dokud jeho pán nepřišel do svého domu.
Pak k němu promluvila podle těchto slov
a řekla:
„Hebrejský sluha, kterého jsi k nám přivedl,
přišel ke mně, aby mě učinil
terčem posměchu.
Ale jakmile jsem pozvedla hlas
a začala křičet,
přihodilo se, že pak u mne nechal
svůj oděv a prchal ven.“
Jakmile tedy jeho pán
uslyšel slova své manželky,
která k němu promluvila, když řekla:
„To a to mi udělal tvůj sluha“,
jeho hněv vzplanul.
Pán tedy Josefa vzal
a předal ho do věznice,
na místo, kde byli zatčení vězňové krále,
a on zůstal ve věznici.
Jehova byl však dále s Josefem
a projevoval mu věrnou lásku
a dal mu, že našel přízeň v očích
vrchního úředníka věznice.
Vrchní úředník věznice
tedy předal Josefovi do ruky
všechny vězně, kteří byli ve věznici;
a on se prokázal být tím,
kdo dával udělat všechno, co tam dělali.
Vrchní úředník věznice se nestaral
naprosto o nic, co měl v ruce,
protože Jehova byl s Josefem,
a co dělal,
to Jehova obracel v úspěch.
Jehova se o Josefa dál dobře stará
a cokoli, co Josef dělá, se daří.
Proč ho má Jehova tak rád?
Protože ho Josef dál nezlomně miluje.
Z Josefova příběhu se učíme,
že pokud budeme Jehovu stále milovat,
neopustí nás!
Naopak, dá nám v pravý čas to,
co potřebujeme,
abychom zkoušku mohli zvládnout.
Když se vrátíme k Josefovi,
nacházíme ho, jak dohlíží
na dva neobyčejné vězně –
faraonova osobního číšníka
a vrchního pekaře.
Jednou se oběma zdá záhadný sen.
Josef jim díky pomoci od Jehovy
sny přesně vyloží
a ty se splní.
Všimni si slov v 1. Mojžíšově 40:14.
Josef přichází k číšníkovi a prosí ho:
„Budeš na mne pamatovat,
jakmile se ti dobře povede,
a projevíš mi, prosím, milující laskavost
a zmíníš se o mně faraónovi,
a dostaneš mě z tohoto domu.“
Číšník ale na Josefa dočista zapomene.
Po čase má i faraon dva záhadné sny –
v prvním snu vyhublé krávy sežraly ty tučné
a v druhém seschlé klasy spolykaly ty plné.
Nikdo z kněží a egyptských mudrců
ale tyto sny nedokáže vyložit.
Nakonec číšník říká faraonovi o tom,
že Josef dokáže vykládat sny.
Josefa rychle zavolají z vězení.
Pokračujme teď pasáží
od 1. Mojžíšovy 41:25.
Josefovi je 30 let a stojí před králem.
Josef pak řekl faraónovi:
„Faraónův sen je pouze jeden.
Co pravý Bůh dělá,
to pověděl faraónovi.
Sedm pěkných krav je sedm let.
Podobně sedm pěkných klasů je sedm let.
Sen je pouze jeden.
A sedm vyhublých a špatných krav,
které vyšly po nich, je sedm let;
a sedm prázdných klasů,
sežehlých východním větrem,
se prokáže být sedmi lety hladomoru.
Tohle jsem pověděl faraónovi:
Co pravý Bůh dělá, dal vidět faraónovi.
Přichází sedm let s velkým nadbytkem
v celé egyptské zemi.
Ale po nich jistě nastane sedm let hladomoru
a na všechen nadbytek v egyptské zemi
se jistě zapomene
a hladomor prostě stráví zemi.
A někdejší nadbytek v zemi
nebude známý pro ten hladomor potom,
protože ten bude jistě velmi krutý.
A skutečnost, že se sen faraónovi
dvakrát opakoval, znamená,
že je to ze strany pravého Boha
pevně stanoveno,
a pravý Bůh to spěchá vykonat.“
Josef předkládá podrobný plán,
jak přicházející hladomor přežít.
Faraonovi se Josefův výklad
a jeho rozumné rady velmi líbí,
a tak ho ustanovuje vládcem
nad celým Egyptem,
hned druhým mužem po sobě.
Uběhne osm let
a v zemích vládne hladomor.
Trpí i Josefova rodina.
Jákob proto říká svým synům,
aby šli nakoupit
nějaké potraviny do Egypta.
Deset jeho synů se vydává na cestu.
Nejmladší, Benjamín,
ale zůstává v bezpečí domova.
Deset bratrů se setkává s Josefem
a klaní se mu.
Splňuje se tak sen,
který měl Josef před lety.
Josef svoje bratry poznává,
ale oni jeho ne.
Mluví s nimi egyptsky
prostřednictvím tlumočníka
a svoji pravou identitu skrývá.
Teď se musí rozhodnout.
Využije své moci,
aby svým bratrům ztížil život?
Pošle je bez zájmu pryč s tím,
že si jeho pomoc nezaslouží?
Nebo bude hledat příležitost,
jak se s nimi usmířit?
Bude takový jako Jehova
a projeví jim věrnou lásku?
Co bys udělal ty?
Josef chce vědět, jestli se změnili,
nebo jestli jsou pořád
plní nenávisti a žárlivosti.
Obviní je proto ze špionáže
a říká jim, že zajme jejich bratra Simeona,
dokud nepřivedou Benjamína.
Podívejme se teď do 1. Mojžíšovy 42:21–24.
„Bezesporu jsme vinni
vzhledem k našemu bratrovi,
protože jsme viděli tíseň jeho duše,
když se doprošoval soucitu z naší strany,
ale my jsme nenaslouchali.
Proto na nás přišla tato tíseň.“
Ruben jim pak odpověděl a řekl:
„Neříkal jsem vám:
‚Nehřešte proti tomu dítěti‘?
Ale nenaslouchali jste.
A tu je jeho krev jistě vyžadována zpět.“
Pokud jde o ně,
oni nevěděli, že Josef naslouchá,
protože mezi nimi byl tlumočník.
Proto se od nich odvrátil
a začal plakat.
Pak se k nim vrátil
a promluvil k nim a vzal z nich Simeona
a svázal jim ho před očima.
Ruben vyjadřuje lítost nad tím,
jak špatně s Josefem zacházeli.
Je to ale Rubenovi a jeho bratrům
upřímně líto?
Aby to Josef zjistil,
žádá po svých bratrech,
aby se vrátili do Kanaánu
a přivedli s sebou zpátky do Egypta
svého nejmladšího bratra Benjamína.
Jak na tento požadavek
bude reagovat Jákob?
Odpověď je v 1. Mojžíšově 42:36 a 37.
„To mne jste oloupili!
Josef již není
a Simeon již není
a Benjamína si vezmete!
Na mne přišlo to všechno!“
Ale Ruben svému otci řekl:
„Můžeš usmrtit mé vlastní dva syny,
jestliže ti ho nepřivedu zpět.
Předej mi ho do péče,
a budu tím, kdo ti ho vrátí.“
Jákob je neústupný!
Benjamína nespustí z očí.
Nastává ale druhý rok hladomoru
a Jákobovi a jeho domácnosti
docházejí zásoby potravin.
Nechá se teď Jákob přesvědčit
a pustí Benjamína s jeho bratry
na cestu do Egypta pro další zásoby?
To se dozvíme z 1. Mojžíšovy 43:8–10 a 13 a 14.
Nakonec Juda řekl svému otci Izraelovi:
„Pošli chlapce se mnou,
abychom vstali a šli
a abychom zůstali naživu
a nepomřeli ani my,
ani ty a naše děťátka.
Zaručím se za něj.
Z mé ruky můžeš za něj vymáhat trest.
Jestliže se mi nepodaří,
abych ti ho přivedl a postavil ho před tebe,
pak jsem proti tobě provždy zhřešil.
Ale kdybychom neotáleli,
už jsme nyní mohli být dvakrát
tam a zpátky.“
„Vezměte svého bratra,
vstaňte
a vraťte se k tomu muži.
A ať se Všemohoucí Bůh
před tím mužem nad vámi slituje,
aby vám jistě propustil
vašeho druhého bratra
a Benjamína.
Já však v případě,
že mám být oloupen,
jistě budu oloupen.“
I když předtím se Juda
k oblíbenému synovi svého otce,
Josefovi,
zachoval necitlivě,
teď je ochotný chránit
otcova milovaného syna Benjamína.
Jákob tedy dovoluje svým synům
vrátit se do Egypta
a Josefovi posílá velký dar.
Pokračujme čtením 1. Mojžíšovy 43:26–30.
Když Josef vešel do domu,
přinesli mu pak do domu dar,
který měli v ruce,
a vrhli se před ním k zemi.
„Daří se dobře vašemu otci,
letitému muži, o kterém jste mluvili?
Je ještě naživu?“
Na to řekli:
„Tvému sluhovi, našemu otci,
se daří dobře.
Je ještě naživu.“
Pak se sklonili
a vrhli se k zemi.
Když pozvedl oči
a uviděl svého bratra Benjamína,
syna své matky,
přikročil k tomu, aby řekl:
„To je váš nejmladší bratr,
o němž jste se mnou mluvili?“
A dodal:
„Ať ti Bůh projeví svou přízeň, můj synu.“
Josef nyní spěchal,
protože se jeho niterné city
k jeho bratrovi roznítily,
takže hledal místo, kde by se vyplakal,
a vešel do jedné vnitřní místnosti
a tam proléval slzy.
Josef chce přijít na to,
co jeho bratři skutečně cítí,
a tak je vyzkouší.
Jak?
Josef říká svým sluhům,
aby naplnili všechny pytle
jeho bratrů potravinami.
Nenápadně ale nechá dát
do Benjamínova pytle svůj stříbrný pohár.
Krátce po jejich odchodu
posílá své sluhy za nimi.
Když je doženou, řeknou:
„Proč jste ukradli stříbrný pohár,
který patří našemu pánovi?“
Josefovi bratři se brání,
že nikdo z nich pohár neukradl,
a dodávají:
„Ať zemře ten z tvých otroků,
u kterého by se to našlo.“
Sluhové tedy prohledají všechny pytle
a pohár najdou v tom Benjamínově!
Bratři svůj zármutek dávají najevo tím,
že roztrhnou svoje oděvy.
Jsou z toho úplně zmatení
a všichni se s Benjamínem
vracejí do Josefova domu.
Juda se před Josefem
vrhá k zemi a říká:
„Pravý Bůh našel provinění
tvých otroků.
Pohleď, jsme otroky svého pána.“
Josef je zkouší dál a přísně odpovídá:
„Vy ostatní se vraťte domů,
ale Benjamín
tady zůstane jako můj otrok.“
Juda snažně prosí:
„Pokud nepřivedu Benjamína zpět,
můj otec určitě zemře
a já za to do konce života ponesu vinu.“
Juda nechce,
aby jeho otec zažil bolest
ze ztráty dalšího milovaného syna,
a tak se nabízí,
že se stane otrokem místo Benjamína.
Podívejme se teď
na Josefovu emotivní reakci
do 1. Mojžíšovy 45:1–15.
Na to se již Josef přede všemi,
kteří u něj stáli,
nebyl schopen ovládnout.
Zvolal tedy:
„Ať ode mne všichni odejdou!“
A zatímco se Josef dal
poznat svým bratrům,
nikdo jiný u něj nestál.
A začal pozvedat svůj hlas s pláčem,
takže to uslyšeli Egypťané
a uslyšel to faraónův dům.
Nakonec řekl Josef svým bratrům:
„Jsem Josef.
Je můj otec ještě naživu?“
Ale jeho bratři mu vůbec nebyli
schopni odpovědět,
protože byli kvůli němu rozrušeni.
Josef tedy řekl svým bratrům:
„Pojďte až ke mně, prosím.“
A tak přišli až k němu.
Pak řekl:
„Jsem váš bratr Josef,
kterého jste prodali do Egypta.
Ale ať vás to teď nebolí
a nehněvejte se na sebe,
že jste mě sem prodali,
protože Bůh mě poslal před vámi
pro zachování života.
Je totiž druhý rok hladomoru na zemi
a je ještě pět let,
ve kterých nebude čas k orbě ani žeň.
Bůh mě tedy poslal před vámi,
aby pro vás na zemi umístil ostatek
a zachoval vás naživu velkým únikem.
Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal,
ale byl to pravý Bůh,
aby mě ustanovil za otce faraónovi
a za pána celého jeho domu
a jako toho,
kdo má nadvládu nad
celou egyptskou zemí.
Jděte rychle k mému otci
a řekněte mu:
‚Tak řekl tvůj syn Josef:
„Bůh mě ustanovil za pána nad
celým Egyptem.
Sejdi ke mně.
Neotálej.
A budeš bydlet v zemi Gošen
a zůstaneš blízko mne,
ty a tvoji synové
a synové tvých synů a tvá stáda bravu
a stáda dobytka
a všechno, co máš.
A budu tě tam zásobovat potravou,
neboť je ještě pět let hladomoru,
abys nezchudl ty
a tvůj dům
a všechno, co máš.“‘
A vaše oči
a oči mého bratra Benjamína vidí,
že jsou to moje ústa, která k vám mluví.
Povíte tedy mému otci
o vší mé slávě v Egyptě
a o všem, co jste viděli;
a pospíšíte si
a přivedete mého otce sem dolů.“
Pak padl kolem krku
svému bratru Benjamínovi
a dal se do pláče,
a Benjamín plakal na jeho šíji.
A přistoupil k tomu,
aby zlíbal všechny své bratry
a aby nad nimi plakal.
A tak se Jákob s asi 70člennou rodinou
stěhuje dolů do Egypta.
Faraon jim dává zemi Gošen.
Jákobovi potomci žijí v Egyptě 215 let,
až do dne, kdy víc než třímilionový národ
prochází mezi zdmi
rozděleného Rudého moře
a nakonec zabírá Zaslíbenou zemi.
Jehova použil Josefa,
aby ochránil rodovou linii
vedoucí k Mesiášovi.
Co se z příběhu o Josefovi učíme?
Bez ohledu na to,
v jak těžké situaci Josef byl,
Jehovu věrně miloval.
Mnoho let ho stíhala
jedna zkouška za druhou,
ale on nikdy nezahořkl.
Dnes možná nemůžeme moc ovlivnit to,
jaké zkoušky nás
v tomto nedokonalém světě potkají.
Můžeme ale ovlivnit to,
jak na ně reagujeme.
Vůči Jehovovi nezahořkneme.
Milujeme ho
a jsme rozhodnutí
svoji lásku k němu dokázat tím,
že neuděláme nic, co by ho zranilo.
Když se později Josefovy okolnosti změnily,
dal najevo věrnou lásku své rodině,
přestože mu jeho bratři ukřivdili.
Díky tomu, že svoji rodinu věrně miloval,
přispěl ke splnění jednoho proroctví.
V době, kdy žil Josefův pradědeček
Abraham,
Jehova určil, kdy svůj lid osvobodí –
přesně za 430 let.
Pokud by Josef své rodině
věrnou lásku neprojevil,
jak by se to mohlo splnit?
Je jasné, že Jehovu zajímá,
jestli bratrům ve sboru
projevujeme věrnou lásku.
Takže pokud ti někdy tvůj bratr ublíží,
nepodlehni pokušení
mluvit o něm negativně
nebo mu to nějak oplatit.
Udělej, co bude zapotřebí,
aby ses s ním usmířil.
Vždyť naše bratry miluje Jehova.
A oni si zaslouží,
abychom je věrně milovali i my!
Tím nejkrásnějším příkladem věrné lásky
je v tomto příběhu Jehova.
Josefa opustila rodina,
pomluvila ho manželka jeho pána
a nakonec skončil ve vězení.
Jehova ale Josefovi
stále projevoval věrnou lásku.
Proč?
Viděl, že Josef je mu stále věrný,
a tak věrně jednal i on s ním.
To, jak se k Josefovi zachoval,
bylo také výrazem
jeho věrné lásky k izraelskému národu.
Tím, že Josefa použil k tomu,
aby byla zachráněna jeho rodina,
ochránil rodovou linii vedoucí k Mesiášovi
a zajistil, že jeho slib
o vysvobození Izraelitů z Egypta
se v pravý čas splnil.
To je velmi povzbuzující!
Nedokonalí lidé tě můžou zklamat,
posmívat se ti,
pomlouvat tě
nebo s tebou jednat nespravedlivě.
Pokud ale Jehovovi zůstaneš věrný,
on tě nikdy neopustí.
Nikdy nezapomněl na Josefa
a nezapomene ani na žádného
svého věrného služebníka v dnešní době.
Zůstaň blízko Jehovovi
a on ti bude stále projevovat věrnou lásku!

Jehova stále projevoval věrnou lásku
- 

Jehova stále projevoval věrnou lásku

V dnešním světě
se všichni setkáváme se zkouškami.
Napadlo tě někdy,
jestli Jehova pomůže tobě osobně?
A pokud ano,
kdy to udělá?
Tím, že Jehova nás ve zkouškách
bude podporovat,
si můžeme být naprosto jistí.
Jeho hlavní vlastností
je totiž láska.
A to nás moc těší.
Abychom se o této vlastnosti
něco naučili a věděli,
jak ji dávat najevo,
podívejme se blíž
na biblickou zprávu o Josefovi.
Josef se narodil
před víc než 3 700 lety
v Mezopotámii.
Jeho otcem byl patriarcha Jákob,
známý také jako Izrael.
Josef měl deset nevlastních bratrů
a jednoho vlastního bratra,
Benjamína.
Když byl ještě velmi mladý,
jeho deset starších bratrů
na něj začalo žárlit.
Setkal se pak s různými zkouškami,
ale výsledkem bylo,
že zachránil celou rodinu
před hladomorem.
A my navíc díky tomu
můžeme získat úžasné požehnání.
Společně teď v Bibli sledujme pasáž
z 1. Mojžíšovy 37:2–11.
Když bylo Josefovi sedmnáct let,
dohlížel se svými bratry
na ovce ve stádu bravu,
a byl se syny manželek svého otce,
se syny Bilhy a Zilpy.
Josef tedy o nich přinesl otci
špatnou zprávu.
A Izrael miloval Josefa víc
než všechny své ostatní syny,
protože on byl synem jeho stáří;
a dal pro něj udělat
dlouhý pruhovaný oděv.
Když jeho bratři uviděli,
že ho jejich otec miluje více
než všechny jeho bratry,
začali ho nenávidět
a nebyli schopni s ním
pokojně promluvit.
Josef měl později sen
a pověděl ho svým bratrům,
a oni našli další důvod,
aby ho nenáviděli.
A řekl jim:
„Naslouchejte, prosím,
tomuto snu, který se mi zdál.
Vázali jsme tedy snopy uprostřed pole,
když tu se můj snop postavil
a také stál zpříma,
a tu ho vaše snopy obklopily
a klaněly se mému snopu.“
A jeho bratři mu začali říkat:
„Hodláš být nad námi
určitě králem nebo
budeš zajisté nad námi panovat?“
Tak našli nový důvod,
aby ho nenáviděli pro jeho sny
a pro jeho slova.
Potom měl ještě jiný sen
a vyprávěl ho svým bratrům
a řekl:
„Pohleďte,
měl jsem ještě jednou sen,
a tu se mi klanělo slunce
a měsíc
a jedenáct hvězd.“
Pak to vyprávěl svému otci,
rovněž i svým bratrům,
a jeho otec ho začal
přísně napomínat a říkat mu:
„Co znamená ten sen,
který se ti zdál?
Mám snad dokonce já
a také tvá matka a tvoji bratři přijít
a klanět se ti k zemi?“
A jeho bratři na něj začali žárlit,
ale jeho otec si zachoval ten výrok.
Přijmout význam Josefových snů
je pro jeho rodinu těžké.
Jákob si přesto ten výrok zachovává
neboli si Josefovy sny pamatuje.
Stále o nich totiž přemýšlí.
Možná si uvědomuje,
že ty sny jsou od Jehovy.
Josefovi bratři ale reagují jinak.
Sledujte pasáž
v 1. Mojžíšově 37:18–36.
Už z dálky ho zahlédli,
a dříve než se k nim mohl dostat blíž,
strojili proti němu vychytralé úklady,
aby ho usmrtili.
Řekli tedy jeden druhému:
„Pohleďme, tady přichází ten snílek.“
„A nyní pojďme a zabijme ho
a vhoďme ho do jedné z vodních jam;
a řekneme, že ho sežralo
nějaké nebezpečné divoké zvíře.
Pak se podívejme,
co se stane s jeho sny.“
Když to Ruben slyšel,
snažil se ho osvobodit z jejich ruky.
Řekl tedy:
„Neudeřme jeho duši smrtelně.“
A Ruben jim řekl:
„Neprolévejte krev.
Vhoďte ho do této vodní jámy,
která je v pustině,
a nevkládejte na něj násilnou ruku.“
Jeho záměrem bylo
osvobodit ho z jejich ruky,
aby ho vrátil jeho otci.
Tak se stalo,
jakmile Josef přišel ke svým bratrům,
že Josefovi svlékli dlouhý oděv,
ano dlouhý pruhovaný oděv,
který měl na sobě.
Potom ho vzali
a vhodili do vodní jámy.
V tu dobu byla jáma prázdná;
nebyla v ní voda.
Pak se posadili, aby snědli chléb.
Když pozvedli oči
a zadívali se, hle,
tu přicházela z Gileadu
karavana Išmaelitů,
a jejich velbloudi
nesli na své cestě ladánum a balzám
a pryskyřičnou kůru,
aby to vzali dolů do Egypta.
Na to Juda řekl svým bratrům:
„Jaký by z toho byl prospěch v případě,
že bychom zabili svého bratra
a zakryli jeho krev?
Pojďme a prodejme ho Išmaelitům,
a ať na něm není naše ruka.
Je to přece náš bratr,
naše tělo.“
Naslouchali tedy svému bratrovi.
A kolem procházeli muži,
midianští kupci.
A tak vytáhli a vyzvedli Josefa z vodní jámy
a potom Josefa prodali Išmaelitům
za dvacet kousků stříbra.
Ti Josefa přivedli nakonec do Egypta.
Později se Ruben vrátil k vodní jámě
a Josef ve vodní jámě nebyl.
Roztrhl proto své oděvy.
Když se vrátil ke svým
ostatním bratrům, zvolal:
„Dítě je pryč!
A já –
kam mám skutečně jít?“
Vzali však Josefův dlouhý oděv
a porazili kozla
a namáčeli dlouhý oděv v krvi.
Potom poslali dlouhý pruhovaný oděv
a dali jej přinést svému otci a řekli:
„Tohle jsme našli.
Prozkoumej, prosím,
zda je to dlouhý oděv tvého syna, či nikoli.“
A zkoumal ho
a zvolal:
„To je dlouhý oděv mého syna!
Muselo ho sežrat nebezpečné divoké zvíře!
Josef je jistě roztrhán na kusy!“
Nato si Jákob roztrhl přehozy
a oblékl si přes boky pytlovinu
a mnoho dnů truchlil nad svým synem.
A všichni jeho synové
a všechny jeho dcery vstávali,
aby ho utěšili,
ale on odmítal přijmout útěchu a říkal:
„Vždyť v truchlení
sestoupím ke svému synovi do hrobu.“
A jeho otec pro něj dále plakal.
Midianité ho však
prodali do Egypta Potifarovi,
faraónovu dvornímu úředníkovi,
veliteli tělesné stráže.
To byla dramatická změna –
z milovaného syna
se stal ubohý otrok!
Josefovi bratři neprojevili
věrnou lásku nejenom Josefovi,
ale ani svému otci Jákobovi.
A co je nejdůležitější,
neprojevili ji ani svému
nebeskému Otci Jehovovi.
Věrní Jehovovi služebníci
před křivdami nejsou vždycky chráněni.
Někdy nám může ukřivdit
dokonce i někdo ze sboru.
Řešíš teď něco takového?
Pokud ano,
máš jedinečnou příležitost dokázat,
že Jehovu miluješ.
Jak to?
Přemýšlej, jak se ve zkoušce
zachoval Josef.
Píše se o tom v 1. Mojžíšově 39:1–23.
Pokud jde o Josefa,
toho přivedli do Egypta
a faraónův dvorní úředník Potifar,
velitel tělesné stráže, Egypťan,
ho zakoupil z ruky Išmaelitů,
kteří ho tam přivedli.
Ale Jehova se prokázal být s Josefem,
takže se osvědčil jako úspěšný muž
a byl nad domem svého pána, Egypťana.
A jeho pán uviděl,
že Jehova je s ním
a že všechno, co dělá,
Jehova v jeho ruce obrací v úspěch.
A Josef v jeho očích nacházel přízeň
a nadále ho obsluhoval,
takže ho ustanovil nad svým domem,
a všechno, co bylo jeho, mu dal do ruky.
A stalo se, že od doby,
kdy ho ustanovil nad svým domem
a svěřil mu všechno, co bylo jeho,
Jehova stále žehnal
domu Egypťana kvůli Josefovi
a Jehovovo požehnání
bylo na všem, co měl v domě a na poli.
Nakonec všechno, co bylo jeho,
ponechal v Josefově ruce;
a vůbec nevěděl o ničem, co má,
kromě o chlebu, který jedl.
Josef nadto dorostl do krásné postavy
a krásného vzhledu.
A potom se stalo, že manželka jeho pána
začala pozvedat oči k Josefovi
a říkat:
„Lehni si se mnou.“
Ale odmítal
a říkal manželce svého pána:
„Můj pán neví, co je u mne v domě,
a všechno, co má, mi dal do ruky.
V tomto domě není nikdo větší než já,
a neodepřel mi vůbec nic kromě tebe,
protože jsi jeho manželka.
Jak bych se tedy mohl dopustit
tak velké špatnosti
a skutečně hřešit proti Bohu?“
A jak den co den mluvila k Josefovi,
ukázalo se, že jí nikdy nenaslouchal,
aby si k ní lehl a byl s ní.
Ale stalo se, že toho dne
jako v jiné dny vešel do domu,
aby konal své zaměstnání,
a v domě nebyl nikdo z domácích mužů.
Tehdy ho popadla za oděv a řekla:
„Lehni si se mnou!“
Ale on jí nechal svůj oděv v ruce
a dal se na útěk a vyšel ven.
Jakmile uviděla,
že jí nechal svůj oděv v ruce,
aby mohl uprchnout ven,
přihodilo se, že začala volat
na muže ze svého domu
a říkat jim:
„Pohleďte, přivedl nám muže, Hebrejce,
aby nás učinil terčem posměchu.
Přišel ke mně, aby si se mnou lehl,
ale začala jsem volat tím nejsilnějším hlasem.
A jakmile slyšel,
že jsem pozvedla hlas a začala křičet,
stalo se, že pak nechal svůj oděv u mne
a dal se na útěk a vyšel ven.“
Potom nechala jeho oděv
položený u sebe,
dokud jeho pán nepřišel do svého domu.
Pak k němu promluvila podle těchto slov
a řekla:
„Hebrejský sluha, kterého jsi k nám přivedl,
přišel ke mně, aby mě učinil
terčem posměchu.
Ale jakmile jsem pozvedla hlas
a začala křičet,
přihodilo se, že pak u mne nechal
svůj oděv a prchal ven.“
Jakmile tedy jeho pán
uslyšel slova své manželky,
která k němu promluvila, když řekla:
„To a to mi udělal tvůj sluha“,
jeho hněv vzplanul.
Pán tedy Josefa vzal
a předal ho do věznice,
na místo, kde byli zatčení vězňové krále,
a on zůstal ve věznici.
Jehova byl však dále s Josefem
a projevoval mu věrnou lásku
a dal mu, že našel přízeň v očích
vrchního úředníka věznice.
Vrchní úředník věznice
tedy předal Josefovi do ruky
všechny vězně, kteří byli ve věznici;
a on se prokázal být tím,
kdo dával udělat všechno, co tam dělali.
Vrchní úředník věznice se nestaral
naprosto o nic, co měl v ruce,
protože Jehova byl s Josefem,
a co dělal,
to Jehova obracel v úspěch.
Jehova se o Josefa dál dobře stará
a cokoli, co Josef dělá, se daří.
Proč ho má Jehova tak rád?
Protože ho Josef dál nezlomně miluje.
Z Josefova příběhu se učíme,
že pokud budeme Jehovu stále milovat,
neopustí nás!
Naopak, dá nám v pravý čas to,
co potřebujeme,
abychom zkoušku mohli zvládnout.
Když se vrátíme k Josefovi,
nacházíme ho, jak dohlíží
na dva neobyčejné vězně –
faraonova osobního číšníka
a vrchního pekaře.
Jednou se oběma zdá záhadný sen.
Josef jim díky pomoci od Jehovy
sny přesně vyloží
a ty se splní.
Všimni si slov v 1. Mojžíšově 40:14.
Josef přichází k číšníkovi a prosí ho:
„Budeš na mne pamatovat,
jakmile se ti dobře povede,
a projevíš mi, prosím, milující laskavost
a zmíníš se o mně faraónovi,
a dostaneš mě z tohoto domu.“
Číšník ale na Josefa dočista zapomene.
Po čase má i faraon dva záhadné sny –
v prvním snu vyhublé krávy sežraly ty tučné
a v druhém seschlé klasy spolykaly ty plné.
Nikdo z kněží a egyptských mudrců
ale tyto sny nedokáže vyložit.
Nakonec číšník říká faraonovi o tom,
že Josef dokáže vykládat sny.
Josefa rychle zavolají z vězení.
Pokračujme teď pasáží
od 1. Mojžíšovy 41:25.
Josefovi je 30 let a stojí před králem.
Josef pak řekl faraónovi:
„Faraónův sen je pouze jeden.
Co pravý Bůh dělá,
to pověděl faraónovi.
Sedm pěkných krav je sedm let.
Podobně sedm pěkných klasů je sedm let.
Sen je pouze jeden.
A sedm vyhublých a špatných krav,
které vyšly po nich, je sedm let;
a sedm prázdných klasů,
sežehlých východním větrem,
se prokáže být sedmi lety hladomoru.
Tohle jsem pověděl faraónovi:
Co pravý Bůh dělá, dal vidět faraónovi.
Přichází sedm let s velkým nadbytkem
v celé egyptské zemi.
Ale po nich jistě nastane sedm let hladomoru
a na všechen nadbytek v egyptské zemi
se jistě zapomene
a hladomor prostě stráví zemi.
A někdejší nadbytek v zemi
nebude známý pro ten hladomor potom,
protože ten bude jistě velmi krutý.
A skutečnost, že se sen faraónovi
dvakrát opakoval, znamená,
že je to ze strany pravého Boha
pevně stanoveno,
a pravý Bůh to spěchá vykonat.“
Josef předkládá podrobný plán,
jak přicházející hladomor přežít.
Faraonovi se Josefův výklad
a jeho rozumné rady velmi líbí,
a tak ho ustanovuje vládcem
nad celým Egyptem,
hned druhým mužem po sobě.
Uběhne osm let
a v zemích vládne hladomor.
Trpí i Josefova rodina.
Jákob proto říká svým synům,
aby šli nakoupit
nějaké potraviny do Egypta.
Deset jeho synů se vydává na cestu.
Nejmladší, Benjamín,
ale zůstává v bezpečí domova.
Deset bratrů se setkává s Josefem
a klaní se mu.
Splňuje se tak sen,
který měl Josef před lety.
Josef svoje bratry poznává,
ale oni jeho ne.
Mluví s nimi egyptsky
prostřednictvím tlumočníka
a svoji pravou identitu skrývá.
Teď se musí rozhodnout.
Využije své moci,
aby svým bratrům ztížil život?
Pošle je bez zájmu pryč s tím,
že si jeho pomoc nezaslouží?
Nebo bude hledat příležitost,
jak se s nimi usmířit?
Bude takový jako Jehova
a projeví jim věrnou lásku?
Co bys udělal ty?
Josef chce vědět, jestli se změnili,
nebo jestli jsou pořád
plní nenávisti a žárlivosti.
Obviní je proto ze špionáže
a říká jim, že zajme jejich bratra Simeona,
dokud nepřivedou Benjamína.
Podívejme se teď do 1. Mojžíšovy 42:21–24.
„Bezesporu jsme vinni
vzhledem k našemu bratrovi,
protože jsme viděli tíseň jeho duše,
když se doprošoval soucitu z naší strany,
ale my jsme nenaslouchali.
Proto na nás přišla tato tíseň.“
Ruben jim pak odpověděl a řekl:
„Neříkal jsem vám:
‚Nehřešte proti tomu dítěti‘?
Ale nenaslouchali jste.
A tu je jeho krev jistě vyžadována zpět.“
Pokud jde o ně,
oni nevěděli, že Josef naslouchá,
protože mezi nimi byl tlumočník.
Proto se od nich odvrátil
a začal plakat.
Pak se k nim vrátil
a promluvil k nim a vzal z nich Simeona
a svázal jim ho před očima.
Ruben vyjadřuje lítost nad tím,
jak špatně s Josefem zacházeli.
Je to ale Rubenovi a jeho bratrům
upřímně líto?
Aby to Josef zjistil,
žádá po svých bratrech,
aby se vrátili do Kanaánu
a přivedli s sebou zpátky do Egypta
svého nejmladšího bratra Benjamína.
Jak na tento požadavek
bude reagovat Jákob?
Odpověď je v 1. Mojžíšově 42:36 a 37.
„To mne jste oloupili!
Josef již není
a Simeon již není
a Benjamína si vezmete!
Na mne přišlo to všechno!“
Ale Ruben svému otci řekl:
„Můžeš usmrtit mé vlastní dva syny,
jestliže ti ho nepřivedu zpět.
Předej mi ho do péče,
a budu tím, kdo ti ho vrátí.“
Jákob je neústupný!
Benjamína nespustí z očí.
Nastává ale druhý rok hladomoru
a Jákobovi a jeho domácnosti
docházejí zásoby potravin.
Nechá se teď Jákob přesvědčit
a pustí Benjamína s jeho bratry
na cestu do Egypta pro další zásoby?
To se dozvíme z 1. Mojžíšovy 43:8–10 a 13 a 14.
Nakonec Juda řekl svému otci Izraelovi:
„Pošli chlapce se mnou,
abychom vstali a šli
a abychom zůstali naživu
a nepomřeli ani my,
ani ty a naše děťátka.
Zaručím se za něj.
Z mé ruky můžeš za něj vymáhat trest.
Jestliže se mi nepodaří,
abych ti ho přivedl a postavil ho před tebe,
pak jsem proti tobě provždy zhřešil.
Ale kdybychom neotáleli,
už jsme nyní mohli být dvakrát
tam a zpátky.“
„Vezměte svého bratra,
vstaňte
a vraťte se k tomu muži.
A ať se Všemohoucí Bůh
před tím mužem nad vámi slituje,
aby vám jistě propustil
vašeho druhého bratra
a Benjamína.
Já však v případě,
že mám být oloupen,
jistě budu oloupen.“
I když předtím se Juda
k oblíbenému synovi svého otce,
Josefovi,
zachoval necitlivě,
teď je ochotný chránit
otcova milovaného syna Benjamína.
Jákob tedy dovoluje svým synům
vrátit se do Egypta
a Josefovi posílá velký dar.
Pokračujme čtením 1. Mojžíšovy 43:26–30.
Když Josef vešel do domu,
přinesli mu pak do domu dar,
který měli v ruce,
a vrhli se před ním k zemi.
„Daří se dobře vašemu otci,
letitému muži, o kterém jste mluvili?
Je ještě naživu?“
Na to řekli:
„Tvému sluhovi, našemu otci,
se daří dobře.
Je ještě naživu.“
Pak se sklonili
a vrhli se k zemi.
Když pozvedl oči
a uviděl svého bratra Benjamína,
syna své matky,
přikročil k tomu, aby řekl:
„To je váš nejmladší bratr,
o němž jste se mnou mluvili?“
A dodal:
„Ať ti Bůh projeví svou přízeň, můj synu.“
Josef nyní spěchal,
protože se jeho niterné city
k jeho bratrovi roznítily,
takže hledal místo, kde by se vyplakal,
a vešel do jedné vnitřní místnosti
a tam proléval slzy.
Josef chce přijít na to,
co jeho bratři skutečně cítí,
a tak je vyzkouší.
Jak?
Josef říká svým sluhům,
aby naplnili všechny pytle
jeho bratrů potravinami.
Nenápadně ale nechá dát
do Benjamínova pytle svůj stříbrný pohár.
Krátce po jejich odchodu
posílá své sluhy za nimi.
Když je doženou, řeknou:
„Proč jste ukradli stříbrný pohár,
který patří našemu pánovi?“
Josefovi bratři se brání,
že nikdo z nich pohár neukradl,
a dodávají:
„Ať zemře ten z tvých otroků,
u kterého by se to našlo.“
Sluhové tedy prohledají všechny pytle
a pohár najdou v tom Benjamínově!
Bratři svůj zármutek dávají najevo tím,
že roztrhnou svoje oděvy.
Jsou z toho úplně zmatení
a všichni se s Benjamínem
vracejí do Josefova domu.
Juda se před Josefem
vrhá k zemi a říká:
„Pravý Bůh našel provinění
tvých otroků.
Pohleď, jsme otroky svého pána.“
Josef je zkouší dál a přísně odpovídá:
„Vy ostatní se vraťte domů,
ale Benjamín
tady zůstane jako můj otrok.“
Juda snažně prosí:
„Pokud nepřivedu Benjamína zpět,
můj otec určitě zemře
a já za to do konce života ponesu vinu.“
Juda nechce,
aby jeho otec zažil bolest
ze ztráty dalšího milovaného syna,
a tak se nabízí,
že se stane otrokem místo Benjamína.
Podívejme se teď
na Josefovu emotivní reakci
do 1. Mojžíšovy 45:1–15.
Na to se již Josef přede všemi,
kteří u něj stáli,
nebyl schopen ovládnout.
Zvolal tedy:
„Ať ode mne všichni odejdou!“
A zatímco se Josef dal
poznat svým bratrům,
nikdo jiný u něj nestál.
A začal pozvedat svůj hlas s pláčem,
takže to uslyšeli Egypťané
a uslyšel to faraónův dům.
Nakonec řekl Josef svým bratrům:
„Jsem Josef.
Je můj otec ještě naživu?“
Ale jeho bratři mu vůbec nebyli
schopni odpovědět,
protože byli kvůli němu rozrušeni.
Josef tedy řekl svým bratrům:
„Pojďte až ke mně, prosím.“
A tak přišli až k němu.
Pak řekl:
„Jsem váš bratr Josef,
kterého jste prodali do Egypta.
Ale ať vás to teď nebolí
a nehněvejte se na sebe,
že jste mě sem prodali,
protože Bůh mě poslal před vámi
pro zachování života.
Je totiž druhý rok hladomoru na zemi
a je ještě pět let,
ve kterých nebude čas k orbě ani žeň.
Bůh mě tedy poslal před vámi,
aby pro vás na zemi umístil ostatek
a zachoval vás naživu velkým únikem.
Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal,
ale byl to pravý Bůh,
aby mě ustanovil za otce faraónovi
a za pána celého jeho domu
a jako toho,
kdo má nadvládu nad
celou egyptskou zemí.
Jděte rychle k mému otci
a řekněte mu:
‚Tak řekl tvůj syn Josef:
„Bůh mě ustanovil za pána nad
celým Egyptem.
Sejdi ke mně.
Neotálej.
A budeš bydlet v zemi Gošen
a zůstaneš blízko mne,
ty a tvoji synové
a synové tvých synů a tvá stáda bravu
a stáda dobytka
a všechno, co máš.
A budu tě tam zásobovat potravou,
neboť je ještě pět let hladomoru,
abys nezchudl ty
a tvůj dům
a všechno, co máš.“‘
A vaše oči
a oči mého bratra Benjamína vidí,
že jsou to moje ústa, která k vám mluví.
Povíte tedy mému otci
o vší mé slávě v Egyptě
a o všem, co jste viděli;
a pospíšíte si
a přivedete mého otce sem dolů.“
Pak padl kolem krku
svému bratru Benjamínovi
a dal se do pláče,
a Benjamín plakal na jeho šíji.
A přistoupil k tomu,
aby zlíbal všechny své bratry
a aby nad nimi plakal.
A tak se Jákob s asi 70člennou rodinou
stěhuje dolů do Egypta.
Faraon jim dává zemi Gošen.
Jákobovi potomci žijí v Egyptě 215 let,
až do dne, kdy víc než třímilionový národ
prochází mezi zdmi
rozděleného Rudého moře
a nakonec zabírá Zaslíbenou zemi.
Jehova použil Josefa,
aby ochránil rodovou linii
vedoucí k Mesiášovi.
Co se z příběhu o Josefovi učíme?
Bez ohledu na to,
v jak těžké situaci Josef byl,
Jehovu věrně miloval.
Mnoho let ho stíhala
jedna zkouška za druhou,
ale on nikdy nezahořkl.
Dnes možná nemůžeme moc ovlivnit to,
jaké zkoušky nás
v tomto nedokonalém světě potkají.
Můžeme ale ovlivnit to,
jak na ně reagujeme.
Vůči Jehovovi nezahořkneme.
Milujeme ho
a jsme rozhodnutí
svoji lásku k němu dokázat tím,
že neuděláme nic, co by ho zranilo.
Když se později Josefovy okolnosti změnily,
dal najevo věrnou lásku své rodině,
přestože mu jeho bratři ukřivdili.
Díky tomu, že svoji rodinu věrně miloval,
přispěl ke splnění jednoho proroctví.
V době, kdy žil Josefův pradědeček
Abraham,
Jehova určil, kdy svůj lid osvobodí –
přesně za 430 let.
Pokud by Josef své rodině
věrnou lásku neprojevil,
jak by se to mohlo splnit?
Je jasné, že Jehovu zajímá,
jestli bratrům ve sboru
projevujeme věrnou lásku.
Takže pokud ti někdy tvůj bratr ublíží,
nepodlehni pokušení
mluvit o něm negativně
nebo mu to nějak oplatit.
Udělej, co bude zapotřebí,
aby ses s ním usmířil.
Vždyť naše bratry miluje Jehova.
A oni si zaslouží,
abychom je věrně milovali i my!
Tím nejkrásnějším příkladem věrné lásky
je v tomto příběhu Jehova.
Josefa opustila rodina,
pomluvila ho manželka jeho pána
a nakonec skončil ve vězení.
Jehova ale Josefovi
stále projevoval věrnou lásku.
Proč?
Viděl, že Josef je mu stále věrný,
a tak věrně jednal i on s ním.
To, jak se k Josefovi zachoval,
bylo také výrazem
jeho věrné lásky k izraelskému národu.
Tím, že Josefa použil k tomu,
aby byla zachráněna jeho rodina,
ochránil rodovou linii vedoucí k Mesiášovi
a zajistil, že jeho slib
o vysvobození Izraelitů z Egypta
se v pravý čas splnil.
To je velmi povzbuzující!
Nedokonalí lidé tě můžou zklamat,
posmívat se ti,
pomlouvat tě
nebo s tebou jednat nespravedlivě.
Pokud ale Jehovovi zůstaneš věrný,
on tě nikdy neopustí.
Nikdy nezapomněl na Josefa
a nezapomene ani na žádného
svého věrného služebníka v dnešní době.
Zůstaň blízko Jehovovi
a on ti bude stále projevovat věrnou lásku!


-