JW subtitle extractor

Vyrostl jsem v malém městě
a měl jsem hezké dětství.
Rodiče mě od malička učili milovat Boha
a vážit si Bible.
Pravidelně jsme chodili do kostela.
Rodiče mě dali do soukromé školy,
kde jsem měl náboženství každý den.
I tak mi ale něco chybělo.
Když mi bylo 15,
můj život se nečekaně změnil.
Hrál jsem si na stromě,
větev se zlomila
a po pádu na zem jsem ochrnul.
Z energického pobíhajícího kluka
byl v okamžiku invalida,
který od krku dolů nic necítil.
V 18 už jsem zase mohl používat ruce
a byl jsem soběstačný.
Tehdy jsem studoval vysokou a bydlel na koleji.
A přišla další změna.
Kolem mě byly drogy, alkohol, nemravnost,
a já do toho taky spadl.
Stejně jsem si každý večer četl Bibli
a pořád jsem silně věřil v Boha.
Ale když jsem s modlitbou usínal,
byl jsem si jistý, že skončím v pekle,
o kterém mě od malička učili.
V té době jsem potkal Julii
a brzy jsme se vzali.
Oba jsme žili jako hippie,
ale věděli jsme,
že jestli má naše manželství vydržet,
musíme se dostat z toho,
co na nás má špatný vliv.
Hledali jsme Boha, protože nám v životě chyběl.
Jednou jsem byl sám v parku.
Bylo tam nádherně.
Přede mnou bylo jezero, v dálce hora.
Pomodlil jsem se k Bohu.
Řekl jsem mu, že mu chceme sloužit,
ale prostě nevíme jak.
Asi za 10 minut přišel nějaký chlapík
a začal mi vyprávět o ráji.
Všechno, co říkal, dávalo smysl,
sám jsem o tom četl.
Nejvíc mě dostalo jeho vysvětlení o pekle.
Bylo to tak jasné a logické.
Zapadalo mi to do sebe.
Pozval nás na příští den do sálu Království
a my šli.
Manželka a já na to první shromáždění
před 37 lety nikdy nezapomeneme.
Měl jsem dlouhé vlasy a děravé džíny.
Asi jsem byl i bos.
Jak jsme tam seděli,
říkal jsem si, že ten pán na pódiu
z nás bude dost v šoku.
Ale k našemu překvapení
nás hned po programu přišel pozdravit
a pozval nás, ať se poznáme s jeho rodinou.
Vůbec si nepamatujeme,
o čem to shromáždění bylo,
ale na to přijetí nikdy nezapomeneme.
Potom jsme už chodili na všechna shromáždění
a ten bratr z parku s námi začal studovat Bibli.
Svůj způsob života jsme nezměnili přes noc,
ale bratři byli moc hodní a trpěliví.
Teď měl náš život smysl.
Už jsem necítil tu prázdnotu co dřív
ani už jsme nemuseli žít
zaměření jen sami na sebe.
Měli jsme Jehovu, bratry a službu.
Zasvětili jsme se Jehovovi a dali se pokřtít.

Na to přijetí nikdy nezapomeneme