JW subtitle extractor

Úvod k 2. Paralipomenon.
1. a 2. Paralipomenon
byly původně na jednom svitku,
který se později rozdělil.
Pisatelem byl Ezra,
kněz a opisovač z Áronovy rodové linie.
Psaní dokončil kolem roku 460 př.n.l.
Tahle kniha se zaměřuje
hlavně na judské království.
Zachycuje období 500 let,
od začátku Šalomounovy vlády
v roce 1037
do výnosu perského krále Kýra
z roku 537
o tom, že má být obnoven
Jehovův dům v Jeruzalémě.
1. až 9. kapitola mluví
o vládě krále Šalomouna.
V 1. kapitole Jehova dává
Šalomounovi výjimečnou moudrost,
aby mohl dobře soudit jeho lid.
2. až 7. kapitola popisují,
jak Šalomoun stavěl chrám –
od přípravy vybavení a náčiní
přes samotnou stavbu až po zasvěcení.
V 9. kapitole Šalomouna
navštěvuje královna ze Sáby
a žasne nad tím, jak je moudrý.
Po 40 letech jeho vlády
se králem stává jeho syn Rechoboam.
V další kapitole
se proti němu vzbouří deset kmenů
a vytvoří severní izraelské království.
17. až 20. kapitola
mluví o králi Jehošafatovi,
který dělá to,
co je správné v Jehovových očích.
Dokonce posílá
knížata a Levity vyučovat lid.
Ve 20. kapitole
se Jehošafat modlí o pomoc,
když čelí spojené armádě Ammonitů,
Moabců a obyvatelů hornatého kraje Seir.
Bůh na královu modlitbu odpovídá
a působí,
že se útočníci pobijou navzájem.
Ve 22. kapitole
zlá královna Atalja vyvraždí
„celý královský rod judského domu“
kromě malého Jehoaše.
Toho zachrání Jehošabeat
a její manžel, velekněz Jehojada.
Ve 23. a 24. kapitole
se Jehoaš ve svých sedmi letech
stává králem a Atalja je zabita.
Díky dobrému vedení
velekněze Jehojady Jehoaš dělá to,
co je dobré v Božích očích,
dokonce opravuje chrám.
Pak ale Jehojada umírá a Jehoaš
přestává uctívat Jehovu čistým způsobem.
Když ho za to Jehojadův syn pokárá,
král ho nechává zabít.
Ve 26. kapitole se králem stává Uzzijáš.
Nejdřív dělá to,
co je v Božích očích správné,
ale později zpychne.
Dokonce se pokouší
pálit v chrámu kadidlo,
i když to můžou dělat jenom kněží.
Jehova ho za to trestá malomocenstvím.
Kapitoly 29. až 32.
popisují vládu krále Ezekjáše,
který celý život
podporuje čisté uctívání Jehovy.
Během jeho vlády asyrský král Senacherib
napadá Judsko a ohrožuje Jeruzalém.
Jehovův anděl ale pobíjí
„všechny silné válečníky,
vůdce a velitele“ v asyrském táboře.
33. kapitola mluví
o králi Manassem, který vládl 55 let
a „ve velké míře dělal to,
co je špatné v Jehovových očích“.
Věděli jste, že i když
král Manasse později činil pokání,
kvůli jeho zkaženosti bylo Judsko
v morálním a duchovním zmatku,
a kvůli tomu skončilo ve vyhnanství?
34. a 35. kapitola
mluví o vládě Josijáše.
Králem se stává v osmi letech
a pevně se drží čistého uctívání Jehovy.
Dokonce se pouští
do rozsáhlé akce proti modlářství.
36. kapitola popisuje
čtyři poslední judské krále –
Jehoachaze, Jehojakima,
Jehojakina a Sedekjáše.
Ani jeden neposlouchá Jehovu.
I přes všechny snahy předchozích
dobrých králů Judsko dál duchovně upadá.
A tak Jehova dovoluje, aby Babyloňané
vtrhli do země a zaútočili na Jeruzalém.
Ti ničí město
a lidi odvádí do vyhnanství.
V závěru 2. Paralipomenon
se Ezra posouvá o 70 let dopředu
k vládě perského krále Kýra.
Ten vydává zásadní výnos,
kterým osvobozuje Židy
a posílá je
do Jeruzaléma obnovit Jehovův dům.
Při čtení 2. Paralipomenon si všímejte,
co se můžeme naučit
od dobrých i špatných králů,
jak Jehova žehnal těm,
kteří ho milovali,
a jak ochránil
Davidovu královskou rodovou linii,
ze které později vzešel Mesiáš,
král Božího království.