JW subtitle extractor

Úvod k 2. Mojžíšově.
2. Mojžíšovu napsal Mojžíš v pustině Sinaj
v roce 1512 př.n.l.,
rok potom co Izraelité odešli z Egypta.
Kniha popisuje období 145 let,
od Josefovy smrti v roce 1657 př.n.l.
do stavby svatostánku v roce 1512.
2. Mojžíšova popisuje,
jak Jehova vysvobodil Izraelity z otroctví v Egyptě,
jak z nich vytvořil národ
a jak je učil ho správně uctívat.
Tato kniha má 40 kapitol.
V 1. kapitole se dozvídáme,
že Izraelitů rychle přibývalo.
Faraon si je proto zotročil
a nutil je tvrdě pracovat.
2. až 4. kapitola vypráví o Mojžíšově narození,
o tom, jak si ho adoptovala faraonova dcera
a jak utekl do Midianu, když zabil Egypťana,
který bil jednoho Hebrejce.
O mnoho let později
dává Jehova Mojžíšovi úkol,
aby vyvedl Izrael z Egypta.
V 7. až 10. kapitole
Mojžíš a jeho bratr Áron jako jeho mluvčí
opakovaně říkají faraonovi,
aby poslal Izraelity pryč.
Ale faraon to odmítá.
Jehova kvůli tomu trestá Egypt deseti ranami.
Například proměňuje vodu v řece Nil v krev,
posílá do celého Egypta žáby
a lidem i zvířatům způsobuje boláky.
Ve 12. kapitole Bůh zavádí Pesach.
Také na Egypt sesílá desátou, poslední ránu,
při které umírají všichni prvorození.
Pokořený faraon, který přišel o syna,
konečně posílá Izraelity pryč.
13. kapitola popisuje,
jak pomocí oblačného sloupu ve dne
a ohnivého sloupu v noci
Jehova vyvádí Izraelity z otroctví.
Ve 14. a 15. kapitole faraon jedná jako hlupák
a vydá se je pronásledovat.
Ale Jehova ho i s jeho vojskem
utopí v Rudém moři.
Mojžíš s Izraelity pak zpívají Jehovovi vítěznou píseň.
Věděli jste, že prostřednictvím Mojžíše
Jehova řekl faraonovi:
„Nechal jsem tě naživu proto,
abych ti ukázal svou moc
a aby se o mém jménu mluvilo po celé zemi.“
Boží jméno se tím opravdu proslavilo.
Obyvatelé Kanaánu, například Raab z Jericha,
dobře věděli o tom, co se stalo u Rudého moře,
i po 40 letech.
Ještě důležitější ale je, že faraonův pokořující konec
je varováním pro všechny,
kdo se staví proti Jehovovi,
včetně Satana.
V 16. kapitole čteme,
že Jehova dává Izraelitům manu.
Byla to jejich hlavní potravina
během putování pustinou.
V 19. kapitole se dozvídáme,
že Mojžíš vychází na horu Sinaj.
Bůh mu tam slibuje,
že pokud ho budou Izraelité přesně poslouchat,
stanou se „královstvím kněží a svatým národem“.
20. kapitola popisuje,
že když Bůh dával Izraelitům deset přikázání,
slyšeli hřmění a zvuk rohu
a viděli blesky a dým stoupající z hory Sinaj.
Ve 24. kapitole jim Mojžíš čte knihu smlouvy.
Slibují:
„Budeme dělat všechno, co Jehova řekl.“
25. až 40. kapitola pojednávají o kněžích,
stavbě svatostánku, truhle smlouvy,
svícnu
a dalších svatých předmětech.
Ve 28. a 29. kapitole
se popisují kněžské oděvy
a uvedení kněží do úřadu.
Součástí oděvu velekněze byl efod
a turban se zlatou destičkou.
Na destičce byl vyrytý nápis:
„Svatost patří Jehovovi.“
Ve 32. kapitole čteme,
že když byl Mojžíš na hoře Sinaj,
Izraelité udělali zlaté tele
a uctívali ho zpěvem a tancem.
Když se Mojžíš vrátil,
tu modlu spálil a rozdrtil na prach.
Rozptýlil ho na hladinu vody
a přikázal Izraelitům, aby to pili.
Ve 34. kapitole je Mojžíš znovu na hoře Sinaj,
kde mu Jehova oznamuje své jméno
a mluví o svých vlastnostech.
40. kapitola říká,
že když byl svatostánek dokončen,
zakryl ho oblačný sloup
a naplnila ho Boží sláva.
Při čtení 2. Mojžíšovy si všímejte,
jak Jehova dokáže pokořit pyšné lidi,
jak používá ty, kdo jsou pokorní a mírní,
a jak vysvobození Izraele posiluje naši víru v to,
že nás v budoucnosti zachrání
prostřednictvím Božího království.