JW subtitle extractor

Úvod k 3. Mojžíšově.
3. Mojžíšovu napsal Mojžíš
v pustině Sinaj v roce 1512 př. n. l.
Této knize se také říká Leviticus,
což znamená „vztahující se k Levitům“.
Nebyla ale napsaná jenom pro ně.
Byla důležitá pro celý izraelský národ.
3. Mojžíšova zahrnuje období
asi jednoho měsíce
a popisuje, co se dělo
hned po dokončení svatostánku.
Zaměřuje se na to, že Jehova je svatý
a že svatý může být i jeho lid,
pokud bude dodržovat jeho zákony.
1. až 7. kapitola obsahují zákony
ohledně obětí předkládaných Jehovovi.
8. a 9. kapitola popisují uvedení kněží do úřadu,
pomazání Árona za velekněze
a první oběti, které předložil Bohu.
10. kapitola popisuje,
jak Jehova usmrtil dva Áronovy syny,
kněze Nadaba a Abihua,
protože obětovali „nedovolený oheň“,
tedy kadidlo.
Jehova potom nařizuje,
že před vstupem do stanu setkávání
neboli svatostánku
kněží nesmí pít alkohol.
11. až 15. kapitola obsahují zákony o tom,
co je čisté a co nečisté.
Jehova například říká Izraelitům,
která zvířata smí jíst a která ne.
V 16. kapitole se píše,
jak má probíhat Den smíření.
V 17. až 20. kapitole čteme,
jak se měli Izraelité chovat, aby byli svatí.
Například nesměli jíst krev
ani mít něco společného
s modlářstvím a spiritismem,
kterým se věnovali okolní národy.
Měli brát ohled na nevidomé a neslyšící
a také na cizince, kteří mezi nimi žili.
A měli mít úctu ke starým lidem.
Věděli jste, že to,
o čem se píše ve 3. Mojžíšově,
je podle dopisu Hebrejcům jenom
„stínem budoucích dobrých věcí“?
Například velekněz představuje Ježíše Krista,
krev obětovaných zvířat
představuje Ježíšovu krev
a Nejsvětější ve svatostánku
symbolizuje „samotné nebe“,
kde se za nás Ježíš „objevil před Bohem“.
21. a 22. kapitola obsahují nařízení,
která se týkala kněží.
Například museli být zdraví, bez tělesné vady.
Ve 23. a 24. kapitole
jsou pokyny ohledně svátků a svatých dnů.
Jehova také říká, jak zacházet
s lampami na svícnu ve svatostánku
a s kulatými chleby vystavení.
24. kapitola také zdůrazňuje,
jak je Boží jméno svaté.
Jehova přikazuje, aby ukamenovali muže,
který se jeho jménu rouhal.
25. kapitola obsahuje zákony o sabatním roce,
jubilejním roce,
vrácení majetku
a zacházení s chudými.
S těmi, kdo byli prodáni do otroctví,
se muselo jednat laskavě,
jako s najatými dělníky.
26. kapitola říká, jaké požehnání čeká ty,
kdo Jehovu poslouchají,
a jaký trest ty, kdo ho neposlouchají.
V poslední, 27. kapitole jsou zákony o věcech,
které byly Jehovovi slíbené,
a o věcech, které mu byly zasvěcené.
Při čtení 3. Mojžíšovy si všímejte,
jak můžeme napodobovat Jehovovu svatost,
proč bychom měli mít
hlubokou úctu k jeho jménu
a proč si můžeme být jistí,
že až bude vládnout Boží Syn,
vynikající velekněz a král,
bude Boží svatost odrážet celá země.

Úvod k 3. Mojžíšově
- 

Úvod k 3. Mojžíšově

Úvod k 3. Mojžíšově.
3. Mojžíšovu napsal Mojžíš
v pustině Sinaj v roce 1512 př. n. l.
Této knize se také říká Leviticus,
což znamená „vztahující se k Levitům“.
Nebyla ale napsaná jenom pro ně.
Byla důležitá pro celý izraelský národ.
3. Mojžíšova zahrnuje období
asi jednoho měsíce
a popisuje, co se dělo
hned po dokončení svatostánku.
Zaměřuje se na to, že Jehova je svatý
a že svatý může být i jeho lid,
pokud bude dodržovat jeho zákony.
1. až 7. kapitola obsahují zákony
ohledně obětí předkládaných Jehovovi.
8. a 9. kapitola popisují uvedení kněží do úřadu,
pomazání Árona za velekněze
a první oběti, které předložil Bohu.
10. kapitola popisuje,
jak Jehova usmrtil dva Áronovy syny,
kněze Nadaba a Abihua,
protože obětovali „nedovolený oheň“,
tedy kadidlo.
Jehova potom nařizuje,
že před vstupem do stanu setkávání
neboli svatostánku
kněží nesmí pít alkohol.
11. až 15. kapitola obsahují zákony o tom,
co je čisté a co nečisté.
Jehova například říká Izraelitům,
která zvířata smí jíst a která ne.
V 16. kapitole se píše,
jak má probíhat Den smíření.
V 17. až 20. kapitole čteme,
jak se měli Izraelité chovat, aby byli svatí.
Například nesměli jíst krev
ani mít něco společného
s modlářstvím a spiritismem,
kterým se věnovali okolní národy.
Měli brát ohled na nevidomé a neslyšící
a také na cizince, kteří mezi nimi žili.
A měli mít úctu ke starým lidem.
Věděli jste, že to,
o čem se píše ve 3. Mojžíšově,
je podle dopisu Hebrejcům jenom 
„stínem budoucích dobrých věcí“?
Například velekněz představuje Ježíše Krista,
krev obětovaných zvířat
představuje Ježíšovu krev
a Nejsvětější ve svatostánku
symbolizuje „samotné nebe“,
kde se za nás Ježíš „objevil před Bohem“.
21. a 22. kapitola obsahují nařízení,
která se týkala kněží.
Například museli být zdraví, bez tělesné vady.
Ve 23. a 24. kapitole
jsou pokyny ohledně svátků a svatých dnů.
Jehova také říká, jak zacházet
s lampami na svícnu ve svatostánku
a s kulatými chleby vystavení.
24. kapitola také zdůrazňuje,
jak je Boží jméno svaté.
Jehova přikazuje, aby ukamenovali muže,
který se jeho jménu rouhal.
25. kapitola obsahuje zákony o sabatním roce,
jubilejním roce,
vrácení majetku
a zacházení s chudými.
S těmi, kdo byli prodáni do otroctví,
se muselo jednat laskavě,
jako s najatými dělníky.
26. kapitola říká, jaké požehnání čeká ty,
kdo Jehovu poslouchají,
a jaký trest ty, kdo ho neposlouchají.
V poslední, 27. kapitole jsou zákony o věcech,
které byly Jehovovi slíbené,
a o věcech, které mu byly zasvěcené.
Při čtení 3. Mojžíšovy si všímejte,
jak můžeme napodobovat Jehovovu svatost,
proč bychom měli mít
hlubokou úctu k jeho jménu
a proč si můžeme být jistí,
že až bude vládnout Boží Syn,
vynikající velekněz a král,
bude Boží svatost odrážet celá země.


-