JW subtitle extractor

Úvod ke knize Galaťanům.
Apoštol Pavel napsal dopis Galaťanům
během své druhé misionářské cesty
nebo po ní,
a to buď z Korintu,
nebo ze syrské Antiochie.
Své dopisy většinou někomu diktoval,
ale tento dopis napsal vlastnoručně.
Dopis Galaťanům vznikl někdy v letech
50 až 52 n. l.
Věděli jste, že Galácie
byla římská provincie,
která ležela ve střední části poloostrova
dnes známého jako Malá Asie?
Galatské sbory, kterým Pavel psal,
byly zřejmě sbory v pisidské Antiochii,
Ikoniu,
Lystře
a Derbé.
Pavel se tímto dopisem
snažil potlačit vliv falešných učitelů,
kteří prosazovali názor,
že křesťané se musí řídit
Mojžíšovým zákonem.
Dopis Galaťanům má šest kapitol.
V 1. kapitole Pavel vypráví,
jak opustil judaismus
a stal se křesťanem.
Galaťanům připomíná, že to, co je učil,
mu zjevil Ježíš Kristus,
a tak by se od toho neměli odchylovat.
Ve 2. a 3. kapitole Pavel vysvětluje,
že člověk se nestává bezúhonným
díky dodržování Mojžíšova zákona.
O Zákonu mluví jako o „vychovateli“,
který vedl lidi ke Kristu.
Člověk je v Božích očích bezúhonný
díky víře v Ježíše.
Pavel objasňuje,
že Abrahamovým duchovním potomstvem
je Kristus a jeho spoludědici.
K nim patří i Galaťané,
a tak je Pavel ve 4. až 6. kapitole varuje,
aby se nenechali zotročit učením lidí.
Ve 4. kapitole připomíná události,
které mají symbolický význam.
Týkají se Hagar a Sáry
a jejich dětí,
Išmaela a Izáka.
Hagar a Išmael odpovídají
doslovnému Jeruzalému a jeho dětem
neboli obyvatelům,
kteří jsou zotročeni Mojžíšovým zákonem.
Sára a Izák odpovídají
„Jeruzalému nahoře“,
tedy nebeské části Jehovovy organizace,
a jeho dětem,
což jsou duchem pomazaní,
svobodní Boží synové.
Pavel ale varuje, že tuto svobodu
by nikdo neměl používat
jako omluvu pro špatné jednání.
Dává do kontrastu skutky těla
a ovoce Božího ducha
a říká, že každý sklidí to,
co zasévá.
Při čtení dopisu Galaťanům si všímejte,
že křesťané můžou být
z Božího pohledu bezúhonní
jedině díky víře,
že ti, kdo projevují ovoce Božího ducha,
sklízí dobré věci
a že Abrahamovým duchovním potomstvem
je Ježíš Kristus
a jeho spoludědici věčného Království.

Úvod ke Galaťanům
- 

Úvod ke Galaťanům

Úvod ke knize Galaťanům.
Apoštol Pavel napsal dopis Galaťanům
během své druhé misionářské cesty
nebo po ní,
a to buď z Korintu,
nebo ze syrské Antiochie.
Své dopisy většinou někomu diktoval,
ale tento dopis napsal vlastnoručně.
Dopis Galaťanům vznikl někdy v letech
50 až 52 n. l.
Věděli jste, že Galácie
byla římská provincie,
která ležela ve střední části poloostrova
dnes známého jako Malá Asie?
Galatské sbory, kterým Pavel psal,
byly zřejmě sbory v pisidské Antiochii,
Ikoniu,
Lystře
a Derbé.
Pavel se tímto dopisem
snažil potlačit vliv falešných učitelů,
kteří prosazovali názor,
že křesťané se musí řídit
Mojžíšovým zákonem.
Dopis Galaťanům má šest kapitol.
V 1. kapitole Pavel vypráví,
jak opustil judaismus
a stal se křesťanem.
Galaťanům připomíná, že to, co je učil,
mu zjevil Ježíš Kristus,
a tak by se od toho neměli odchylovat.
Ve 2. a 3. kapitole Pavel vysvětluje,
že člověk se nestává bezúhonným
díky dodržování Mojžíšova zákona.
O Zákonu mluví jako o „vychovateli“,
který vedl lidi ke Kristu.
Člověk je v Božích očích bezúhonný
díky víře v Ježíše.
Pavel objasňuje,
že Abrahamovým duchovním potomstvem
je Kristus a jeho spoludědici.
K nim patří i Galaťané,
a tak je Pavel ve 4. až 6. kapitole varuje,
aby se nenechali zotročit učením lidí.
Ve 4. kapitole připomíná události,
které mají symbolický význam.
Týkají se Hagar a Sáry
a jejich dětí,
Išmaela a Izáka.
Hagar a Išmael odpovídají
doslovnému Jeruzalému a jeho dětem
neboli obyvatelům,
kteří jsou zotročeni Mojžíšovým zákonem.
Sára a Izák odpovídají
„Jeruzalému nahoře“,
tedy nebeské části Jehovovy organizace,
a jeho dětem,
což jsou duchem pomazaní,
svobodní Boží synové.
Pavel ale varuje, že tuto svobodu
by nikdo neměl používat
jako omluvu pro špatné jednání.
Dává do kontrastu skutky těla
a ovoce Božího ducha
a říká, že každý sklidí to,
co zasévá.
Při čtení dopisu Galaťanům si všímejte,
že křesťané můžou být
z Božího pohledu bezúhonní
jedině díky víře,
že ti, kdo projevují ovoce Božího ducha,
sklízí dobré věci
a že Abrahamovým duchovním potomstvem
je Ježíš Kristus
a jeho spoludědici věčného Království.


-